Co dělat, když je dcera na mě závislá?
Dobrý den, prosím o radu či uklidnění… mám 2 letou holčičku, která je na mě strašně fixovaná…. mě to teda nevadil, ale děsí mě fakt že za 4měsíce rodím a představa týdenního pobytu v nemocnici mi nahání strašnou paniku… dcera s nikým jiný než se mnou neusne… posledních 14 dní když ji uspím a dám do postýlky (usíná u mě v posteli), se po 2 hodinách vzbudí a s šíleným pláčem, že chce ke mě( no samozřejmě výměnku a mám ji až do rána u sebe)… nechce být přes den ani s tatínkem pořád chce všude se mnou…. strašně se bojím co bude až budu muset do porodnice …. neměl to někdo podobně?
@klokanka31 to, že je prcek samostatný a zvládne být 3 hodiny bez mámy, aniž by měl trauma neznamená, že se s ním rodiče nemazlí, nepovídají si, nevěnují se mu 🥰 Jako mě je to jedno, ostatní si to zařiďte jak vám libo. My jsme to zvládli a máme to zařízené skvěle 🙂 Jak to má ale zakladatelka mi nepříjde pro dítě v pořádku.
@anonym_c14f19 tak si to zhodnotila, samozřejmě pasivně-agresivnim způsobem. Pochválila sis svoje rodičovství. Tak v čem ses nespokojená?
@anonym_c14f19 Ale jo, každý to máme jinak a děti jsou přizpůsobivé, sice hodně extrémní, ale děti byly šťastné i v koncentráku, ale to neznamená, že by to nezanechalo následky.
Zakladatelka má dvouleťáka, takž batolátko, často v té době maminky ještě kojí, má prcka a je logické, že batole je zavislé na mamince, však ono se osamostatní, za pár let jí kolem krku viset nebude.
Osobně jsem šla do dětí s tím, že se mi změní život a po celý další život budu o někoho pečovat a mít o někoho strach, proto že malé děti malé starosti......a když už nebudou děti, budou vnoučata, ALe děti mi hodně dají, sama jsem z velké rodiny a neumím si představit život bez dětí.
Kdybych měla pocit zotročování, tak si proboha děti nepořizuji, každému tvoru, který vstoupí do života, ať detem nebo zvířatům musím podřídit život, ale nikde není psáno, že si musím cokoli živého do života pořizovat. V tom je dnešní svět skvělý, když mám pocit, že mě děti zotročí, tak si je nepořídím a je to naprosto normální věc, nikdo mě neodsuzuje.
Jo, jsem dnes hodně naštvaná a smutná, protože jsem se zrovna vrátila ze školky, kterou mmchd moje čerstvá tříleťačka bravurně zvládá a to ve dvou letech byla také extrémní mamánek, do školky s ní hodí malý chlapeček, který strašně usedavě pláče. Chlapeček má maminku na RD a maminka ho dává do školky na celý den, protože jak dnes říkala, také chce trochu žít a nechce jen skákat kolem dětí (také nechce být zotročena). Chlapeček ji usedavě brečel už před školkou, když ho předávala, tak dostal hysterák a držel jí kolem krku a dle učitelek brečí po celou dobu ve školce. Jako proč do háje? Fajn, chce žít a děti ji v tom brání, to bych i pochopila, ale proč si teda pořizovala druhé dítě?
Fakt mi ta káča hnula žlučí, chudák dítě.
@alianan Takový slepice fakt nesnáším 😡 Měla zůstat bez dětí, když chce tak žít.
Chci ti říct jedno: Když jsem čekala druhé miminko, měla jsem obrovské výčitky, že už na tu starší nebudu mí tolik času a možnost jí věnovat plnou pozornost, co když jí tím ublížím, jestli ji tím nešidím a byla to dobrá volba, atd atd, nejspíš víš, co mám na mysli. Pak se po pár týdnech na ni miminko podívala s takovou láskou, že mě to úplně profackovalo. Taková láska, obdiv, až zbožňování! Další člověk, který ji miluje láskou absolutní! Když se mi pak narodilo třetí miminko, bolelo mě už jenom to, že své nejstarší dceři nedokážu dát staršího sourozence... To období kolem porodu a sžívání s miminkem je samozřejmě výzva, ale stojí to za to. Sourozenec je velký dar. A taky je dar ten prostor pro dítě s tatínkem, to prostě nezažijí, když jsi doma. Neboj, zvládnete to.
@lilien282 Neboj, bude to dobré. Jednak je to v tom věku normální, začne se to zlepšovat a pak cítí příchod sourozence. U nás to bylo podobné, měla jsem strašný strach, jak to malý zvladne (v té době měl 22 m) poprvé být sám tři noci u babi a ďedy, no, byl naprosto v pohodě, já se teda nervovala víc 😅 O miminku jsme před porodem hodně mluvili, těšil se, ta separace se po porodu zlepšila🥰
@klokanka31 to, že je prcek samostatný a zvládne být 3 hodiny bez mámy, aniž by měl trauma neznamená, že se s ním rodiče nemazlí, nepovídají si, nevěnují se mu 🥰 Jako mě je to jedno, ostatní si to zařiďte jak vám libo. My jsme to zvládli a máme to zařízené skvěle 🙂 Jak to má ale zakladatelka mi nepříjde pro dítě v pořádku.
@anonym_c14f19 Ale jo, každý to máme jinak a děti jsou přizpůsobivé, sice hodně extrémní, ale děti byly šťastné i v koncentráku, ale to neznamená, že by to nezanechalo následky.
Zakladatelka má dvouleťáka, takž batolátko, často v té době maminky ještě kojí, má prcka a je logické, že batole je zavislé na mamince, však ono se osamostatní, za pár let jí kolem krku viset nebude.
Osobně jsem šla do dětí s tím, že se mi změní život a po celý další život budu o někoho pečovat a mít o někoho strach, proto že malé děti malé starosti......a když už nebudou děti, budou vnoučata, ALe děti mi hodně dají, sama jsem z velké rodiny a neumím si představit život bez dětí.
Kdybych měla pocit zotročování, tak si proboha děti nepořizuji, každému tvoru, který vstoupí do života, ať detem nebo zvířatům musím podřídit život, ale nikde není psáno, že si musím cokoli živého do života pořizovat. V tom je dnešní svět skvělý, když mám pocit, že mě děti zotročí, tak si je nepořídím a je to naprosto normální věc, nikdo mě neodsuzuje.
Jo, jsem dnes hodně naštvaná a smutná, protože jsem se zrovna vrátila ze školky, kterou mmchd moje čerstvá tříleťačka bravurně zvládá a to ve dvou letech byla také extrémní mamánek, do školky s ní hodí malý chlapeček, který strašně usedavě pláče. Chlapeček má maminku na RD a maminka ho dává do školky na celý den, protože jak dnes říkala, také chce trochu žít a nechce jen skákat kolem dětí (také nechce být zotročena). Chlapeček ji usedavě brečel už před školkou, když ho předávala, tak dostal hysterák a držel jí kolem krku a dle učitelek brečí po celou dobu ve školce. Jako proč do háje? Fajn, chce žít a děti ji v tom brání, to bych i pochopila, ale proč si teda pořizovala druhé dítě?
Fakt mi ta káča hnula žlučí, chudák dítě.