Dcera se bojí spát sama a návštěvy záchodu. Co dělat?
Dobrý večer, chtěla sem se zeptat zda má někdo zkušenosti že dítě se boji chodit na velkou kvůli tomu že se boji že jí to bude bolet zkusila sem už změny v jídelníčku hodně pitný režim hodně ovoce zelenina a mléčné výrobky do toho sem začla kupovat pro miminka ty švestkový štavy ale aby toho nebylo málo tak dcera nechce spát sama jsou to historické scény pak je schopná klidně tři hodiny pobrekavat chodí za mnou že jí nejde spát..pak se stane že usne ale stejnak pak v noci nebo k ránu přijde ke mě do postele..sem už i protivná i nepříjemná tohle my nikdy nedělala až teď poslední měsíc... přemýšlela sem jestli nemůže mít nějaký trauma jelikož jsme chytli ošklivou chřipku a musela do nemocnice tam měli plný stav takže tam musela zůstat sama..já tam samozřejmě byla sny co nejvíc to šlo od rána do večera sama na pokoji nebyla byla tam s holčičkou s kterou si rozuměla vůbec nevím co mám dělat..někdo takovou zkušenost nebo radu byla bych Vám vděčná dekuji
Podle mne Te teď potřebuje,tak si ji vem k sobě .Až se sklidni tak bude zase spát sama.Na zácpu je dobrá Laktuloza.Ale musí se užívat pravidelně každý den.
Ahoj, taky mi prijde, ze je to hospitalizaci. A ta zácpa mi připadá psychosomaticka, i když ji to přivádí i bolest, tak na druhou stranu ji to muze evokovat příjemné pocity: „Dokážu ovládat sám sebe.“ Případně: „Dokážu ovládat rodiče: Jak ti kolem mě skáčou, jak se snaží, a nic se mnou nesvedou!“ V nemocnici neměla pod kontrolou, ze je tam bez vás, něco se s ni delo a i když Ti přijde, že tam měla "kámošku", tak bych teda rekla, ze ji to pohodu neprinaselo. Noci v nemocnici jsou dlouhý a to i přesto, že máš na pokoji fajn parťáka. Všechny ty světla, zvuky, můžeš jen koukat omezene na svět... Moc dobře si na to vzpomínám, od dvou do sedmi let jsem byla po nemocnicích, tehdy bez rodičů samozřejmě (přelom 80./90.let). Po návratu domů jsem byla uzkostna a vyrobila jsem si z toho fobii z lékařů, malokteremu jsem duverovala a až v dospělosti jsem to dokázala odbourat, byt asertivní, atd. Pokud touží po Tvoji přítomnosti, tak ji to dopřej a rekla bych, ze i ta zacpa postupně přejde (potraviny a pitny rezim bych dal dodržovala). V sedmi letech je prostě ještě malá. Je to období a přejde to. Ona zas potrebuje získat jistotu, že nikam neodejdes, ze Te ma u sebe a to je jistota. Kašli na názory okolí nebo sama v sobě o opaku. V sedmi letech neni dozraly CNS a tím, že ji tu blízkost nedoprejes, tak zaděláš na to, ze prožije první velké zklamani: "ti kterým nejvíc důvěřuju, tak me nechtějí, kde je moje jistota, o co se mám opřít". Dítě tyhle rány vždycky nějak vykompenzuje, ale ne vždy uplne zdravým směrem. Na trhu je spousta pěkných knih o strachu, o tom proč se bojí deti spát samy... sla bych i tímto směrem. Povídat si, být s ni.
Byla jsem se snyme 10 let v nemocnci před 14 dny, spla jsem tam na židli. Já teda spím se syma 6,5 a 10 let, chtějí to, potřebují to. Taky mě to občas štve, ale ...
Pokud je to teď může to skutečně být kvůli nemocnici, potřebuje cítit pocit bezpečí, já byla v nemocnici sama taky v 6 a 7 letech a přořvala jsem to tam, vzpomínám na to dodnes a to tolik vzpomínek z dětství nemám.
@westie určitě to není tak přehnané jak si asi představujete vždy pak prostě povolíme a necháme si ji u sebe a nebo do pokoje chodíme za dcerou a já si šla pro řadu ne pro kritiku..takže takové komentáře asi nejsou úplně zapotřebí a v nemocnici byla sama kvůli plnému stavu nehledě nato že jsme tam travili čas od rána až do večera takže asi tak
@felis určitě souhlasím v noci přišla za mnou do postele a už to prostě nebudu hrotit myslím si že tenhle názor to úplně vystihuje...děkuji moc za radu
@ladyhacek děkuji máte pravdu asi to taklen bude
Psychosomatický problém. Možná to s tou "velkou" pramení taky z pobytu ve nemocnic, jestli měli vůbec na pokoji sólo záchod...nebo společný pro více pokojů? Nemohla se tam stát třeba "nehoda", o které nevíš? Za kteroou třeba dostala "vynadáno" od sester...teď bych se asi snažila o psychickou pohodu dítěte, co nejvíc ji mazlit, klidně s ní spát, pokud to potřebuje...ono do dospělosti to nebude. Teď si prochází zřejmě menším "traumátkem" a chvilku potrvá, než se s tím chuderka popere. Ale bude to časem dobrý neboj!
Já jako děcko byla ve druhé třídě v nemocnici 3 týdny! Sama, začátkem 90.let to jinak nešlo. Pak v páté třídě dalších 11 dní. a to bylo na infekčním a bez možnosti návštěv (v té druhé třídě to bylo oční a přes den byla možnost alespoň dvouhodinových návštěv). Jo a ještě předtím vlastně ve 4 a necelých 6 letech 2x kvůli mandlím (to první trhání si pamatuju živě doteď, strašný zážitek!) V dnešní době něco nepředstavitelnýho. Se divím, že nemám syndrom bílého pláště...
@dmrazova06 však jsi radu dostala, jen jsem To chtěla ukázat úhel pohledu dospělého člověka, který měl.v dětství stejný problém. A pokud ty to řešíš jinak, než moje máma, tak jen lepší pro tvou dceru. Nehledej v tom něco víc, než v mé odpovědi je.
V tomto případě to taky vidím na nemocnici,ja si vzpomínám, jak jsem spala poprvé na internátě a celý tyden probrecela, potají aby to spolubydlící nevěděla a to mi bylo 15.Ale možná to ke taky věkem,moje sedmileta měla tohle období taky, příčinu jsme nenašli, možná žárlivost na třetího sourozence,ale spí se segrou v pokoji v jedné posteli a kolem toho sedmého roku začala vyžadovat společně spaní,dokazala probrecet půl večera a se stolicí a curanim to bylo podobne, dokázala jít během večera třeba 20 na záchod, že se bála, že se v noci pokaka nebo pocura... postupně to přešlo, jen to chtělo čas...ale taky už jsem byla na nervy, takže tě chápu
@ajja87 No je fakt, že kolem toho 6.-7.roku prý nejrychleji dozrává mozek, proto třeba u některých dětí, které jsou čertsvě šestileté, ten odklad strašně pomůže, v těch 6 opravdu na školu připravené nejsou a rok se s rokem sejde a "jiné dítě". A děti jsou v emočním kolotoči. Syny i dcera v tomto věku byli dost citliví a syn taky pořád chodil k nám do ložnice (to tedy chodil odmala, ale kolem toho 6.roku snad každý den), a to nikdesám bez rodiny nebyl. Teď mu táhne na 8 a už je to o 100% lepší. Ale i tak mě furt přemlouvá večer, že si k němu musím aspoň na chvilku lehnout, že se bojí být sám (a to má pokojík spolu se sestrou, tj. sám není)
@ajja87 děkuji určitě to bude jak píšete nějak je toho na mě prostě hodně a myslela sem si že to je další asi zkouška.. protože do toho sem i těhotná druhý měsíc takže i náladová..pak přítele poslouchat že už je zvyklej spát na gauči že si už udělá svůj pokoj že sex už ani není tak často ..ale jak jsou ty starosti tak prostě nemám náladu nějak už sem včera měla debku a potřebovala sem se poradit připadá my že mě nechápe že sem na vše sama a do toho si nějak ani nerozumíme
@dmrazova06 No teď ještě do toho píšeš, že jsi těhotná...a dcerka to ví? Nebo tuší? To může být další psychická zátěž pro ni (i když navenek je s tím "v pohodě", uvnitř ní je malá dušička, že končí období jedináčkovství a že se bude muset o maminku dělit, tím víc má dítě tendence tíhnout k matce, víc se tulit, víc vyhledávat její přítomnost). takže možná i kombinace (trojkombinace). Minimálně s tím spánkem bych jí tedy vyšla co nejvíc vstříc (potřebuje to), to kakání se třeba upraví časem, možná je fakt jen o nějaký blok a potřebuje se dát víc do pohody. Pokud by to trvalo nějak dlouhodobě (v řádu x týdnů bez viditelného zlepšení), navštívila bych pediatra.
Sama v noci v nemocnici v sedmi letech - kdo by neměl trauma? Já byla sama ve 12 letech a trauma jsem si nesla z toho až do dospělosti. I při plném stavu má dítě právo na přítomnost zákonného zástupce 24/7. Je jasné, že jako těhotná budeš těžko zvládat noc na židli či na karimatce, ale otec by to býval jistě zvládl... Pokud navíc malá ví, že jsi těhotná, mohla si to v hlavičce všechno špatně poskládat. Zácpa bude jen důsledek. Osobně bych jí rovnou navrhla, ať spí s vámi, vyspíte se tak všichni kvalitněji.
@dmrazova06 já vůbec nechápu, proč je pro většinu rodičů takový problém nechat u sebe spát malé dítě. Prostě tě potřebuje. Rodiče spí spolu v posteli, ona je sama, cítí se odstrčená a navíc se bojí. Malá je jen jednou, tak co si radši užít, že tě zatím chce u sebe, než jí odhánět?
Abych to uvedla na pravou míru nikdo malou neodhání ale každý chce své dítě učit k nějakému režimu ohledně spaní samo v pokoji a podobně protože si myslím že by dítě mělo mít nějaký režim učit se trochu samostatnosti myslím si že to není nic co by žádný rodič dělal aby ublížil dítěti nebo nějak mu chtěl ničit psychiku.....takže si nemyslím že by to bylo odstrkování a nebo něco horšího ba naopak ...to že sem těhotná ví mluvili jsme otom sny a strašně se těší jak se bude starat jak bude vozit kočárek takže si myslím že tady problém nebude,ba naopak furt si povídáme o tom .
@dmrazova06 Ale to je možná právě o úhlu pohledu a také o úvodním příspěvku. Já také chci, aby mé děti měly nějaký režim, ale třeba konkrétně samostatné spaní do mé představy o režimu nepatří. A také píšeš, že "klidně tři hodiny pobrekává" a "sem už i protivná", mně to třeba nezní jako něco super příjemného a přívětivého pro dítě, tak proto i ta reakce. Někdy jsme obecně hnané názory okolí a vzory, ať už jde o režim, vztekání dětí, prosazovaní si svého ze strany dětí apod., a nechceme vychovat rozmazlené děti, že prostě zapomeneme být vlídné a laskavé mámy❤
Je mnoho názorů určitě i když poprekava není zavřená sama v pokoji a my neděláme že to neslyšíme chodíme za ní ptám se se co se děje co se stalo co jí trápí odpovědi jsou nevím...nic ..nemůžu usnout necháváme otevřené dveře do pokoje rosvicenou chodbu lampičku v pokoji každou chvilku kontrolování dcery takže si nemyslím že bytam nebyl zájem a že by byla nějaka odstrkována..pak stejnak přijde k nám v noci a my si ji necháváme u sebe je spoustu názoru na tuhle danou věc jako nevzdávej to dej tomu čas dítě si zvykne pak tak ji nech u sebe spát ono jí to přejde časem pak nenech ji spát u sebe zvykne si nato a bude chtít spát u vás furt jako každý názor je prostě jiný .. naučená byla spát sama zlomilo se to tou nemocnici určitě když to tak vezmu a čtu tady názory tak ano..a to že tam zůstala přes noc sama se nám rozhodně také nelíbilo byli jsme taky špatný sté situace a byli jsme tam sny co nejvíc to šlo..a chápu některé názory že tam spali na židli a že je to špatný že sem ji tam nechala přes noc samotnou ale v těhotenství na židli sedět celý večer nic moc do toho máme ještě staršího syna na kterého taky nesmíme zapomínat .....já si myslím že každý normální rodič který své děti miluje dělá vše proto aby mu vyhovělo aby se dítě cítilo šťastný ale chceme taky vychovávat..ne přijde že polovina mě chápe polovina mě ukamenuje tahle skupina má bejt otom si psát navzájem se podporovat pomáhat a ne něco jiného..
Kde tě, prosím tě, někdo kamenuje? Chtěla jsi znát názor, proč se to děje a když ti píšeme, proč se to děje a tobě to nezapadá do tvých výchovných metod, tak hned naznačuješ, že nemáš dostatek podpory. Tu podporu teď nepotřebuješ ty, ale tvé dítě. Tvé dítě nebylo zralé na to, aby bylo samo v nemocnici a díky tomu, že se tak stalo, je teď psychicky v čoudu. Teď potřebuje uspokojit svou potřebu cítit se za všech okolností bezpečně, což prostě v noci díky vaší potřebě vynutit si spánek mimo vaši ložnici neprobíhá. Tím ji nevychováváte, tím ji ubližujete a ohrožujete její důvěru ve vás, a to ti píšu nejen jako matka, ale také jako dítě, které rovněž bylo v době psychické nepohody nuceno spát samo...
@miryp Lépe bych to nenapsala! Dítě je očividně v psychické nepohodě (nespavost, psychosomatická zácpa...), teď je na místě na čas ustoupit z "režimu" a z prosazování usínání sama v pokojíčku za každou cenu - dítě má očividně jiné potřeby, samo usíná velmi špatně, potřebuje pomoct. Je to dočasná změna způsobená traumatem z pobytu v nemocnici (velmi pravděpodobně). Až se psychicky zotaví, tak můžou znovu najet na spánek v pokojíčku (třeba má prostě noční můry, sny, v noci se vzbudí a je sama, tak se bojí), ale momentálně holčička očividně touží po náruči rodičů, po jistotě. Tím, že bude dočasně usínat s rodiči, se opravdu holčička nerozmazlí a s výchovou zrovna tohle nemá co dělat. Tohle je prostě o empatii a poskytnutí základního pocitu bezpečí. Však to nebude napořád, do puberty...ale třeba na pár dní...týdnů...jak bude individuálně potřeba.
Tak jestli byla sama v nemocnici, tak máš asi jasnou příčinu, proč nechce spát sama. A ty ji posíláš zpět do pokoje, když za tebou přijde?
Připomíná mi to mé vzpomínky z dětství, kdy jsem se v noci vzbudila, šla za mámou, ta mě poslala zpět do postele a já si v tu chvíli připadala strašně osamocená. Asi není divu, že jsem s mámou moc dobrý vztah nikdy neměla🤷♀️ A taky na mě byla protivná, jako dítě jsem rozhodně nechápala proč a jen to prohlubovalo můj pocit samoty.
I s ohledem na moje zkušenosti nenecháváme spát děti samotné, když nechtějí, i na úkor mého komfortu, do určité míry samozřejmě. Ale ještě se nám nestalo, že by takové situace neměly řešení, že bych se vůbec nevyspala.