Důslednost ve výchově a nastavení hranic.

@svntvt u nas plati na oblekani to,ze reknu,ze jdu sama,kdyz neni obleceny-to najednou vstane od vseho, co nutne chtel delat a jde se oblekat. Ale jednou jsem skutecne musela v teto situaci vstat,vzala klice-hodne s nimi cinkala a otevrela jsem vchodove dvere,jakoze jdu... vic jsem delat nemusela,pribehl a od te doby tahle formulka staci na to,aby zacal kmitat a oblekat se 😉 (a funguje to stale i na starsi dceru 👍).

@monny3 jo to ja taky. Ale ja tapu ve vecech kde jasno nemam zda je zas tak nutne a za jakou cenu je nutne si stat stopro za svym a vzdy si rikam, fajn vzdyt ja proti jejimu konkrétnímu pozadavku v danou chvili nic nemam a kdyz to udelam a ona pak zas udela co ja chci, ja s tim problém nemam. Ale asi je to teda pak problem do budoucna no...

@svntvt ano, najít to, čím ji v dané chvíli omezíš, je nejtěžší a souhlasím, že by to mělo být co nejblíže situaci, je ještě malá na to, aby chápala důsledek trestu za několik hodin. To musíš vykoumat ty, každá máme jiný dítě, dávám tipy, co funguje mně a kudy to můžeš zkusit, možná objevíš jiné cesty.
S tím jablkem, já chápu, že ti nevadí, že si ho dá, ale to je podle mě ten špatný směr uvažování. Protože to jablko vidíš ty a sama říkáš, že čokoláda už by problém byl. Jenže ona neuvidí rozdíl mezi čokoládou a jablkem a za dva měsíce zkusí něco jiného. A nepochopí, proč u jablka to problém nebyl a u čokolády je. Tady jde o ten princip, že má danou věc dělat proto, že to je správné a ne proto, že kvůli tomu uděláš nějaký obchod.

@svntvt Já dokola nevysvětluju. Řeknu, že chci aby udělala to a to, protože. Zopakuji. Pak oznámím, že opakuji ještě jednou, jinak to začnu dělat za ni. A pak bez milosti chytnu a třeba obléknu. Neustoupím. Dostaneš jablko, ale až udeláš, co máš. Klidně jí řeknu, že chápu, že je naštvaná, zeže bych taky byla. Ale neustoupím.
Nekonečné vysvětlování a přemlouvání děti akorát unavuje. Ještě pomáhá na tu činnost upozornit dopředu. Já tak 15minut dopředu začnu oznamovat, že se půjdeme oblékat/obědvat/půjdeme domů/uklízet..cokoli. Prostě aby to nebylo, že musí hned přestat dělat, o dělá a začít s tím, co chci já. Má čas to zpracovat.

@leneee tohle je prave to v cem ja uz vydim to vyhrozovani v pravem slova smyslu- vyhrozuju necim, co nemuzu udelat. Tohle jsem v zoufalstvi taky parkrat rekla, ale nezabira ro, ona vi nebo tusi nebo ja nevim, ze proste bez ni neodejdu, citi to ze me.

@svntvt já to právě jako problém do budoucna nevidím, máme zatím život takový, že má volnost, nechodíme nikam moc na čas atp. protože vím, že jej většinou něco zaujme, bude vstávat úplně v jiný čas atd. Pokud je něco nezbytné, tak je pro něj ok, že mu to jasně vymezím, takže stejně to potom bude třeba se vstáváním/vypravováním do školky atd.

@svntvt a ano, naprosto souhlasím s
@madbetka, nemá smysl dané věci opakovat víc, než dvakrát. Pokud jsi si jistá, že dítě slyšelo a chápe, pak není hloupé. To, že nedělá, co chceš, je z jeho nějakého důvodu, ale opakováním ho akorát vytáčíš. Praktikuji to stejně, jako
@madbetka, zopakuji max podruhé a pak řeknu, že už to nebudu opakovat a co bude následovat, pokud se nebude dít, co má.
Neříkám, že to funguje vždy, nemám ideální dítě, to nebudu říkat, ale většinou to funguje.

@madbetka nemyslim si, ze vysvetluju nekonecne, vysvetlim a zopakuji pozadavek v kontextu, neni to o tom ji vymluvit do hlavy diru vysvětlovánim. A ano, uz to tady opakuju po xte, taky to delsm tak, ze kdyz neposlechne, udelam to a hotovo. Otazka je, kdyz neposloucha porad, to ji mam denne xkrat prevlekat násilím? Proc ji jeste necvaklo, ze je to neco co se musi a ze stejne kdyz to neudela, tak to pujde po zlem..? Pac jsem tehotna a nasilim ju oblekat uz mi fakt prestava jit....

@svntvt
protoze je na to jeste mala,aby ji to docvaklo.

@malenka3 a delat ,,obchod,, je tedy špatně? Me prijde ze na tom jsou postavene tady ty nevýchovy apod, ackoli chapu ze tam to rikaji tak ze spokojeni a vyslyseni maji byt jak rodice tak děti, ze to neni proste neco za něco...Ale ruzne domluvy z konkretnich prikladu mi takto prace pripadaly, udelat neco za neco, ja udelam neco s cim nemam problem a ty udelas neco za to, ze jsem ti vysla vatric, vnímam tve potreby aneignoruju te, nepopirám te a nonstop ti neco nezakazuju.... ja uz de v tom fakt ztracim 😂 me prijde ze kdyz se snazim byt dusledna a prisna, roji se kolem me lidi, kteri rikaji ze nemuzu byt tak tvrda, ze to dote zlomim, ze hi musis vic naslouchat,davat vic lasky a porozuměnít,atd atd dosad si jakekoliv jine obecne reci.... a kdyz tedy vymeknu a reknu si, maji pravdu, je mala, ma takove obdobi, je to dite, pto ktere jsou urcite veci dulezite ačkoliv ja to z pohledu dospeleho uplne nechapu, nemusim na ni byt tak tvrda....a pak zas slysim, ze jsem mekka, nedusledna a zadelavam si na problém 😂 chci mit jasno a nemam

@svntvt
zkusila ses obratit primo na nevychovu kdyz uz ji zminujes?asi by ti poradili vic nez tady

@malenka3 opakuji taky vzdy jen cca dvakrat. Ne vzdy dvakrat asi, treba i trikrat nekdy,ale tím to konci... muzu si davat pozor na pravidlo dvakrat a dost, ale myslim ze vetsinou to tak prirozene dělám. Fakt nejsem jedna z tech co dite hodinu prosi,vysvetluje a vymysli cim ho uplatit. Jsem vetsinou tvrda,ale proste jsou situace, kdy ne a to pak nevim, zda je spatne nebo ne

Domluva je fajn, ale má to své hranice. Já se snažím být důsledná pokud vidím, že si jen vymýšlí má smůlu. Prostě se bude dělat to co chci já. Takže pokud jdeme ven tak se jde oblékat a přes to vlak nejede.

@svntvt sama píšeš "Jsem vetsinou tvrda,ale proste jsou situace, kdy ne a to pak nevim, zda je spatne nebo ne" v čem tedy vnímáš problém? Vůči partnerovi asi taky nejsi vždy tvrdá, například "řekla jsem ti, že musíš vynést smetí a dokud to neuděláš, nedám ti večeři" prostě asi spíš řekneš "tak to prosím tě vynes, už jsem to říkala" protože víš, že jde jen o smetí, tak proč z toho dělat víc, než to je. Stejné je to s dítětem, jsou situace (bezpečnost a zdraví pro mě), kde je nezbytné, aby to dělal tak, jak jsme my rodiče vymezili, ale jindy to nezbytné není a je to tak v pořádku, že sám přichází na to, jak by to mohlo být. Chci tím říct, že osobně nevidím v tvé situaci problém, když je to pro tebe podstatné, trváš na svém a když je možnost nechat věci na ní, necháš to tak, mně to přijde naprosto v pořádku 😉

@zelenaesmolda nezkousela...ja prave nevim,co si presne o nevychove myslim, zda tomu verim...asi jsem chtela zkusenosti vetsiho vzorku lidi 😆 ale vidim, ze tohle nemá smysl takto v takove diskuzi probirat, prijde mi ze polovina si me hned po prvnim prispevku hodila do nějakého pytle a krom par konkretnich fajn rad se tady snažím jen obhajit, ze nejsem takova, jak mi tvrdi (napr.rady ze mam vysletlovat...reaguji ze vysvetluji...tak rada ze blbe je ze vysvetluji moc..reaguji zas ze nevysvetluji moc...apod., prostě premisy postavene na vode)...

@svntvt
napsala bych primo jim,prece jenom maji pedagogicke vzdelani a vedi o problemu vic nez diskutujici zde na MK.

@elu matka hlavně nemá dítěti říkat co má dělat, má mu jít svým životem prikladem, bezpodmínečně ho milovat, krmit, šatit a to fakt stačí.

@svntvt no, to máš těžké. Já osobně mám třeba s nevýchovou problém, protože vidím v okolí, kam to spěje, když se to neumí. Některé myšlenky se mi líbí, ale já zastávám to, že si od každého beru něco a řídím se selským rozumem, takže mě pobavil dotaz známé, který typ výchovy praktikuju, na to fakt nemám odpověď. Pro mě jsou nejdůležitější principy výchovy důslednost, držet slovo, neslibovat to, co nemůžu dodržet, vysvětlit dítěti, proč po něm něco chci, ale nediskutovat o zásadních věcech. Možná by to chtělo víc se zaměřit na výchovné procesy s manželem, než pročítat různé metody a rady. Protože základem je, aby vy dva jste byli v tomhle konzistentní, to je podle mě půl úspěchu.

@svntvt jenomže návrhy obchodu nemáš dělat ty, ale ty+dítě. Ani není správny kompromis, ale dohoda 😉

@monny3 jo, ale tady (aspon jak to chapu), je mi tvrzeno, ze důsledná musim byt vzdy, at uz je to o nevynesem smeti nebo o tom, ze neprijede na domluvenou dulezitou schuzku, coz slibil (uvadim take priklad manzela 😂😂) a ze pokud nebudu dusledna u smeti, nemuzu pak chcit aby on dodrzoval nejake důležité schuzky 😂 řečeno s nadsazkou. Resp.pokud ji dam kousnout jablka, coz je pro me naptosto ok, pak se muzu tesit na nejak ,,facku,, v budoucnu i za takovou pro me bezvýznamnou vec... v tom bych si rada udelala jasno. Je fakt nutne byt dusledna nonstop ve vsem, nebo je to pak jen autoritativni styl vychovy?😂 fakt nevím

@malenka3 jo, pod to co pises o te nevychove a vychove semuzu podepsat,mam to asi uplne stejne....

@malenka3 ajo no... s tim chlapem to chce asi vic poresit no... ja to teprv zacinam fakt resit, doted sem si rikala, ze este neni tak zle, ze to prejde, ze se spousta veci dari atd... ted začínam byt ko.

@svntvt obuj se do toho teď pevně, než přijde druhé dítě. To pak bude pro prvorozenou další veletoč a spousta toho se může rozjet ještě hůř, ani nevíš, jak. Mě to čeká za pár dnů taky a je mi jasné, že i některé postupy bude třeba upravit a nebude vše fungovat, jako dosud. Ale velký základ výchovy se tvoří do 3 let, ty zákonitosti chování, vymezení mantinelů, aby dítě chápalo důsledky, byť ne samozřejmě ve všem. Proberte to s chlapem, ať na to nejsi sama a neplácáš se v tom. Můžeš tu posbírat tipy a rady, ale ve finále musíš přijít na to, co platí zrovna na tvoje dítě.

@svntvt ja bych prave odesla-bylo to v dobe,kdy byl doma manzel,takze kdyby neprisel,sla bych pryc a vratila bych se treba za deset minut, takze to chce najit ten moment,kdy to muzete splnit. A neberu to jako vyhrozovani-proste musim jit a pres to vlak nejede-kdyz by syn nechtel,tak by nesel,ale z jeho strany to byla komedie a timto jsem mu uz jasne tu hranici stanovila.

@svntvt Nečetla jsem celou diskusi, ale pokud bojuješ s oblékáním, u nás zabralo:"Tak jo XYZ, nechceš jít ven, nechoď. Jdu sama. Čau" a odejít ven, zavřít dveře. Během několika minut přiběhne s oblečením a "mámo pomoc, jdu také".

Co bych k tomu mohla jen říct (napsat) důslednost je velmi důležitá ale dle mého názoru ne vždy reálně proveditelná, pak už jen záleží na každém rodici, aby si určil priority. U nás to funguje tak, že máme činnosti kterou jsou striktne dané a pak činnosti u kterých povolujeme menší ,,zlobeni".

Myslím si, že vedeš dcerku správně když už od mala ji dáváš možnost výběru, mohla by být v budoucnu velmi rozhodná a jít si za svém, což je velmi dobré.

My se synkem měli od jeho narození jasné stanovené, koupání, spánek (po té co po třech měsících pochopil že po koupání se chodí spinkat, jsme začali přidávat další běžné činnosti podle důležitosti). Nyní ví, že když se udělá tohle je pak to a to, když se mu do něčeho nechce a zacne z jeho strany bojkot, tak počítáme.

Nám se ještě velmi osvedcilo, že když se synkovi do něčeho nechtelo a začalo domlouvání, dohadování atd. sedla jsem si a mlčky čekala co bude, vždy udělal co měl a pak si pro mě přišel (to už byl klid a mohli jsme pokracovat?)

@svntvt Já přece nevím, kolikrát to vysvětluješ nebo ne a ani neříkám, že vysvětluješ moc, prostě jen přemýšlím, co by mohlo pomoct, tak se nemusíš hned čertit a psát tu něco o odsuzování.

Důsledná přece neznamená tvrdě po dítěti šlapat a vyžadovat stoprocentní poslušnost. Být důsledná znamená trvat na tom, co jsi stanovila jako hranici. Neuvolňovat hranice a nedělat v tom dítěti bordel.
Když dítě nevynese smetí, tak neříct - jo v pohodě, tak já si to odnesu sama. Ale říct - dojdeš tam ještě teď večer a nebo to vezmeš až ráno cestou do školy? Když se nechce oblékat - oblečeš se sama nebo tě obleču já? Chce kousnout jablka - ano, vím, mám ho tady připravené a dám ti kousnout, až... Přece s ní můžeš v pohodě diskutovat o tom, proč je to potřeba a můžeš úplně v pohodě poslouchat, proč ona zrovna něco dělat nechce. Uznat její pocity, nebrat jí právo být naštvaná, ale zároveň trvat na tom, že jsou věci, které jinak udělat nejdou. A nelpět na blbostech - ve smyslu já jsem řekla, že teď jdeme jíst, tak jdeme jíst (i když dítě nemá hlad), já jsem řekla, že jdu spát, tak jdeme spát (i když dítě není unavené), já jsem řekla, že si oblečeš modré tričko (i když dítě chce růžové)....atd. (netvrdím, že to děláš, dosaď si tam co chceš...občas máme všichni tendence po dítěti něco chtít, protože nás nenapadne, že to dítě to nechce nebo že by to pro něj mohl být problém).
Nedomlouvat se až v průběhu té situace, ale před tím, než ta situace nastane - "Zlato, půjdeme se za chvíli oblékat, protože musíme k paní doktorce. Vidím, že si hraješ, potřebuji, abys to pomalu dokončila a já ti zatím připravím oblečení. ... Už máš připravené oblečení. Mohla bys, prosím, tu hračku už uklidit? ... Tak už je čas, jdeme se oblékat." A teprve pak u nás platí pravidlo, že opakuji dvakrát, pak naposledy a chytám. Pokud z ničeho nic přijdu, že se musíme jít oblékat, protože jdeme k doktorce (nebo cokoli), tak to v pohodě není skoro nikdy, protože jsem jí narušila činnost.
Nevím, třeba to tak děláš, jen píšu, co mě napadá, co třeba skřípe u nás...
Máme ještě jednu, té je teď rok, a je to ještě větší paličák. Teď pořádně vidíme, jak je důležité to, o čem píše @malenka3 - být s manželem zajedno, dělat to stejně. Prostě aby to dítě mělo jistotu a pevnost, v nejistotě se tak malé dítě neumí pohybovat a pak "neposlouchá".

@svntvt tak já ti teda tvrdím, že důsledná vždy a za všech okolností být nemusíš 😉 Mám tedy dítě ještě o facku mladší než ty, takže ti nemůžu říct "kam to vede" přes pubertu do dospělosti, ale logicky, pokud i v rodinách, kde mají 5 dětí a ke každému přistupují v rámci výchovy stejně, se často 1 z dětí nějak vzbouří a je problémové, tak to asi jen potvrzuje, že prostě jeden správný postup není, takže ti tady kdokoliv může tvrdit cokoliv, ale ten někdo není ty a tvoje dítě. Když vezmu jako příklad tebe, když teď nevíš, jak správně vychovávat své dítě a čemu věřit, tak teoreticky právě tvoje nejistota je možná důsledkem toho, že tví rodiče trvali na svém (asi jako většina rodičů naší generace), dlouho za tebe rozhodovali a dělat si nyní ucelený názor, sama se rozhodnout a stát si za svým rozhodnutím (u tebe, že někdy je potřeba být tvrdá a jindy nevadí "povolit") je pro tebe moc veliké sousto. Přitom jsi dospělá, máš dítě, za něj plnou odpovědnost a jsi jeho jediná matka, tak kdy jindy si na něco udělat názor a věřit tomu, že tak jak to děláš, je to dobře? Ale vůbec to tak být nemusí, to je jen další z možných vzorců chování, které se u naší generace dá paušálně očekávat... A někdo může tvrdit, že to tak máme v sobě všichni a někdo cítí, že to tak není. A je to v pořádku, protože jsme každý jiný 🙂

Nevím, jakou cestou se chceš dát, co je ti blízké a v jaké rodičovské poloze se cítíš jistá a dobře, mně třeba vyhovuje přístup Ireny Kubantové (www.montessori-praxe.cz), která dělá i soukromé konzultace ohledně výchovy. Pár týdnů jsem teď k ní chodila s malým na dílničky a v podstatě jsem si tam jen potvrdila, že ten přístup "na něčem trvám, na něčem ne" je úplně v pořádku 😉

Hodně zajímavá debata i pro mě. Stanovování hranic je těžká práce a sama někdy nevím, jestli to dělám dobře. Synovi budou za pár dnů tři roky a nedávno jsem se svojí mámou narazila právě na tohle téma. Tvrdila mi, že ona byla rozhodně důslednější. Já si nemyslím, že bych byla nedůsledná, i když mám svoje rezervy a občas jsem utahaná a možná trochu pohodlná. Ale zajímalo by mě, jak se vy díváte třeba na to, že dávám synovi, v rámci možností, vybrat, co třeba bude jíst, nebo kam půjdeme. Já osobně to beru tak, že ho připravuju na to, že se o těchto věcech bude rozhodovat sám. Jasně, že nemůže mít každý večer špagety a čokoládu taky neoběvá, ale pokud výběr je možný, dám mu ho.