Jak řešit problémy se spaním u čtyřletého dítěte?
Ahoj maminky, spací režim se snažíme nastavit už hodně dlouho ale marně. Naše dítko bylo do 18m kojené, spalo semnou. Po odstavu šlo do pokojíčku. Dostala UM, a po usnutí jsem odcházela z pokojíku. V noci se budila hodně. Takže někdy spala u nás někdy u sebe. Jenže problém přetrvává nadále a to jsme zkusili kde co. A je to fakt na palici. Nás režim je/byl zalézt v 20h do pokoje, lehne si, my tam jsme někdo s ní a po usnutí odcházíme. Když nespí ve školce tak usíná během 15min. Jenže jak ve školce spí je problém. Někdy to trvá i dvě hodiny a to je na palici. S manželem se střídáme. Já sedím u postýlky a hladím záda. On lehá na podlahu a usíná, někdy zuří že ho to už 💩💩🙏🏻. Nedivím se. Mě to taky nebaví. Dcera žvaní, žvaní a žvaní. Když je upozorněna že když nepřestane tak odejdeme. Kdy na to dojde, nastává šílený řev který jí rozhodí tak, že v noci se budí s pláčem. Zkoušeli jsme i to, že by tam byla sama, prohlížela si knížku, koukala na pohádku... A pak si klidně usnula. To nepřichází v úvahu 🙄. Zaprvé u pohádky neusne, naopak... Civí na to jak puk. A za druhé tam sama prostě nebude. Řev, řev, řev. Jako kdyby jsme jí týrali a to myslím vážně. Manžel tvrdě pracuje. A chápu že ho to nebaví. Chce si třeba pustit film, číst a nejde to. Praktický uspí a jde spát sám. Máme ještě mimčo takže to uspím a někdy ho vystřídam. Jenže už mě to taky nebaví. Nebudu lhát. Kdyby aspoň ležela, byla u sebe ale ne. Fakt nemám náladu na to aby mi do 22h skákala po gauči, furt hulakala na celý panelák, hrát si sama nebude, furt vyžaduje interakci a zájem. Takže prostě zkoušíme štěstí jestli usne nebo ne. Další věc je. Že v noci když se vzbudí (cca 1-2h) tak chodí spát k nám. No chodí... Řve ať pro ní přijdeme. Pokoj má hned vedle, noční světlo svítí pomalu v každý místnosti ale příště ne. Každý večer chodím jak bludička sem a tam. Před cca 3m zpět chodila sama, a najednou opět odmítá. Raději bude řvát jak blázen. No a já se dostávám do stavu, že jsem nevyspala a vlastně nemám ani šanci si odpočinout přes den. Vím že to je můj problém, pořídila jsem si děti musím fungovat. Ale jak tomu pomoci? Jak s tímhle pracovat? Já takhle fungovat nechci 😞. Jenže ona udělá z toho takový problém s křikem, že mám pak fakt pocit jak když jí zanedbávám, odstrkuju a podobně. Přemýšlím co dál? Jak to vyřešit? Máme dva pokojíky. Přemýšlela jsem, že až druhé dítě odstavím, že z jednoho pokoje udělám hernu a z druhého ložnici pro ně, se společnou postelí ať si spí spolu, ať se mazlí... Jenže je to reálný? Když to tak vezmu, tam já uspím mimčo, pak vystřídam manžela (uspím jí), udělám základní hygienu a jdu spát, kde vzbudím mimčo. Takže opět kojení. Pak mám tak cca 2h než začne ona ječet. Jdu pro ní, pivedu jí... Opět zbudim mimčo. Což pro mě znamená kojení nonstop do rána 😞🙄. Protože se nakojí, pustí a za 10min řve že chce znovu a takhle jedeme třeba až do 6h kdy vstávám a mimčo si spí ještě hodinu kdy já přípravuju straší do školky atd... No prostě úplně na hovno 😞...
No to je na palici,to bych se zblaznila. To ze rve at si pro ni prijdete uz neni uplne o tom "maminko je mi bez tebe smutno"...to je vycuranost. Asi bych zacla velit ale musi pomoct/vysvetlit i manzel. Neexistuje aby budila sourozence. At prijde klidne, ale sama a jako myska.
segra ma deti 8 a 6 a spi spolu v pokojiku od toho co to meni opustilo postylku a slo do klasicke postele takze realny to je
Hlavně si nemysli, že je to z její strany schválně. Není. Ona prostě potřebuje vědět, že i po narození miminka je pro vás stejně důležitá. Netlač na ní, přijmi její problém, řekni jí, že chápeš, že nechce usínat sama. Zkus to pochopit i ty. Malé děti nejsou vyčůrané, jen neumí problém pojmenovat a proto dělají to, co dělají. Nenastavuj, přijmi. Opravdu to nejde, abyste spali všichni společně? Vždyť to je jen na přechodnou dobu. Nejdi proti ní, o to je to horší.
@hanka_12345 ne, to fakt ne.
Já bych ještě zvážila, zda by nebylo částečným řešením brát dceru ze školky po obědě a pohlídat si spaní/nespaní?
Moje starší to taky má, bohužel, spí denně 11 hodin a je jedno, jak se to rozloží, takže obvykle jde spát v sedm, ale když chrápe dvě hodiny odpo ve školce, tak dřív jak v devět nezabere, kdybychom se rozkrájeli. Spí teda ve svojí posteli, ale to proto, že já spím s dětmi, aby se manžel v ložnici vyspal, jinak by určitě taky migroval. Pláče bohužel často taky, ale s věkem se to zlepšuje. Člověk, když spí, má změněné vnímání a je velmi zranitelný, a děti obzvlášť, tak se snažím to vydržet.
Jo, jsem ráda, že jsem si před manželem obhájila společné spaní s dětmi. Pendlovat v polospánku mezi pokoji není nic pro mě, takhle je mám na dosah všechny 3, naštěstí si brzy zvykli na noční ruch, takže se vzájemně nebudí (což nemusí být případ všech dětí, kámošky syna budilo i manželovo chrápání). Třeba brzy vymyslíme systém, jak fungovat ke spokojenosti všech 🍀
Měli jsme uspávání podobně se starším synem, kdy jsem si myslela, že horší to být už nemůže. Jenže pak mi mladší dcera dala jasně najevo, že jsem se přepočítála a byla schopná usnout před půlnocí, i když byla od půl osmé unavená a v postýlce. U staršího syna jsme z toho taky byli na prášky, zkoušeli kde co, zažili situace a řevem dětí, mrzelo nás, že nemáme večer čas. Jediné, co nám pomohlo, bylo to přijmout a být s dětma. Takže jsme oběma koupili velké postele, kam se s nima vlezeme. A s dcerou jsem trávila večery já, se synem manžel. Ano, neměli jsme čas sledovat filmy, ale jak jsme ten stres pustili, odpočinuli jsme si i my u těch dětí, často usnuli s nima, pak se navzájem budili a vlastně to nebyla taková hrůza😉 A dcera vyžaduje fyzicky kontakt, když se v noci vzbudí a kdyby měla přecházet k nám do ložnice, tak pak bude ještě hodinu vzhůru, tak prostě spím s dcerou v její posteli. A díky tomu, že tam jsem, tak spí i ráno klidněji.
Chápu, že máš miminko, tak to jde hůř, ale třeba by mohl a dcerou spát manžel?
Já jsem spala s dětma a byl klid..Tvrde pracující manžel spal sám .
Proč spí ve školce, když jsi doma?
Tak když spi ve školce, tak dát spát dýl. Naše dítě usíná až v 11 když spí přes den. Spíme všichni spolu v obří posteli a je to v pohodě.
Tak když spí po obědě ve školce, tak není divu, že se jí nechce ve 20 hodin spát🙄 Naše malá taky usíná kolem 22 hodin, bohužel nemáme večer s manželem pro sebe, ale tak to teď holt prostě je 🙂
A možnost, že budete spát všichni v ložnici? S miminem přichází u starších dětí často regrese, najednou se "neumí" oblíknout, usnout, najíst sami rukama... a nedělají to schválně (pěkný díl i s psychlogicko vědeckým vysvětlením třeba v epizodě o sourozencích podcastu Počítám do tří) 😉 Než být takhle rozbitá z pendlování a buzení mimča, to mi přijde o dost snazší být všichni společně a bude to asi o dost klidnější pro všechny ☺️