Jak zvládat více dětí? Sdílení zkušeností maminek

Realitu na YT ani IG vážně nehledejte. Zvládnout se to samozřejmě dá, jen je to o dost náročnější, ale zase se to pak vrací v tom, že si sourozenci hrají společně, starší učí mladšího a až budou starší, budou mít někoho, kdo jim pomůže.

9m je náročných. Dítě není samostatné, ale chce všechno zkoušet. Osvědčila se mi učící věž. Dát k lince. Do ruky metličku, hrnec s kostičkami. Až bude starší, tak klidně příborový nůž a uvařenou mrkev 🙂 děti rády pomáhají. Jinak obě moje děti skončili v kýblu když jsem vybírala 🤷🏼‍♀️😄 tak asi tak. Je to všude stejný. Vyroste z toho. V tomhle věku jsem si taky nedokázala představit mít další. To třeba přijde časem nebo taky ne. A není to špatně 🙂

Já mám doma 2 kusy po 2 letech a doufáme v třetí. Doma máme bordel, uvařeno někdy není (objednám si ve školce nebo někam zajedeme). Vařím rychlo jídla, protože jinak v mezičase stihnou děti obrátit barák naruby nebo se přizabít navzájem. Starší dcera má ADHD, takže mazec sám o sobě. Od miminka nespí, do teď je nespavec a má problémy usnout. Kudy chodí, tudy trousí věci. Vládne u nás chaos, hluk, řev dětí i náš, ale jsme šťastní a všechny tyhle dokonale influencerky jsem smazala. Zablokovala jsem si i lidi na fb, kteří propagují svou dokonalost a je mi o dost líp. 😄 Příkladem máme sousedku sportovkyni, která hází na internet přesně ty dokonalé fotky a k tomu poznámky typu - kdo chce, ten hledá způsoby, ostatní hledají výmluvy. Už v šestinedělí šaškuje a sdílí tyhle věci, které mají shazovat ostatní ženy. Realita je taková, že děti jsou každodenně strčené u prarodičů a ona pak má čas na focení svých výkonu v kuchyni i ve sportu. Jednou za čas se vyfotí s dítětem, aby to vypadalo, že to všechno stíhá s dětmi, které ale většinu času nehlídá. Takže asi tolik k tomu internetovému životu. 😉

@areh nad učící věží jsem uvažovala, jen jsem se bala, že je ještě brzy… aby z toho nějak nevypadnul. No ale asi by to dost pomohlo. Jakmile něco v kuchyni dělám, sápe se mi po nohou a brečí , takže ho nosím na rukou a když něco míchám nebo vidí, co dělám, div by mi to nepomohl nakrájet atd… 😀 asi mu koupím kuchyňku až bude mít věk, od mala je to gurmán, miluje jídlo a vaření 😀🙈

Ja o tom nepremyslela. Zadne soc.site jsem tenkrat (pred 15 lety) jeste nesledovala a proste jsem chtela 2 deti, protoze jsem jedinacek. No kdych tusila, jak to je narocne, tak bych asi zustala u jednoho😅. Nebo bych je rozhodne nemela necele 2 roky od sebe, ale aspon o 4. Ale chtela jsem to mit rychle za sebou😅. Nakonec jsem opravdu rada, ze mam dve. S jednim by to byla nuda😂

My ucici vez nemeli, ale deti lezly po zidlich, staly na nich, nebo sedely nahore na lince a zapojovaly se do vareni asi uz od roka.

Ahoj, můj starší synek byl (je) hodně podobný, velmi divoký a náročný na pozornost. Já jsem ale vždycky chtěla dětí víc a tak jsem se moc nerozmýšlela a šla do druhého. Po porodu jsem měla dost splín, prvních 5 dní jsem brečela, že nechápu, jak to mam zvládat a nebudu schopná dát oboum dětem, co potřebují a co si zaslouží. Bylo to dost krušné, ale sedlo si to 😅. A teď už se i krásně zabaví spolu. Pomohlo mi taky, že mladší dcerka je úplný opak staršího - je od miminka klidná, hodná a samostatná. Je pravda, že nějaké aktivity a výlety je potřeba volit kompromisem, i když by si každý vzhledem k věku užil něco jiného, musím vybrat, co zvládnou oba dohromady, to mě stále trochu mrzí... Domácnost a úklid jsem nikdy moc neprožívala, takže v tomhle směru na sebe tlak nevyvíjím 😉.

Děti mám tři, naklizeno v celém domě nemáme, se zahradou naštěstí pomáhá tchýně, mívám pocit, že některé dny se nehnu z kuchyně, je to náročné, zvláště, když se třeba hádají nebo chtějí maminku všichni najednou, ale zase to vyváží, když si spolu hrajou, tulí se, kujou pikle a já mám prostor. Nejnáročnější mi přijde osamocené batole, to někdy počítám hodiny, než si starší přivedu ze školky, že se spolu zabaví a já něco doma udělám 🙂

Když měl můj nejstarší Adhd syn 22 měsíců,narodil se mladší. Do těch dvou let mi nepřišel extra náročný. Než mi došlo,že je, a bude hůř, mladší už byl na světě. V noci se budili na přeskáčku a přes den měli režim taky skákací. Popravdě když měl mladší rok a čtvrt zmizla jsem na víkend do lázní. Potom jsem se rozvedla. Místo otce totiž pomáhala babička, vztah nefungoval a rodina blbě. Ale jsem strašně ráda,že ty dva mám ( a po 7 letech třetího), od určitého věku jsou jen pozitiva a podle mě je skvělé mít víc dětí. S manželem dohromady máme čtyři.
Tvému je teprve 9 měsíců. Není kam spěchat. Počkala bych klidně ještě rok, rok a půl.

Buď v klidu, je to normální. Mohlo by být i hůř. Za čas povyroste a bude to jednodušší. A na sociální sítě nekoukej, tam se akorát lže 😉

Asi takhle - každá máma, KAŽDÁ, si myslí, že jede na max a víc toho už nezvládne. V 9 měsících to je ještě pohoda (ano, opravdu je), bude hůř. Ale když se ti narodí druhé tak zjistíš, že toho zvládneš víc protože prostě musíš 🤷🏻‍♀️ a se slzou v oku vzpomínáš na to, jak jednoduchý byl život s jedním dítětem 😄

Taky jsem si myslela jak to je s jedním miminkem náročné… a pak se nám narodil druhý syn 😅🤣

A sociální sítě absolutně neberu jako odraz reality 😉

@95newmommy2020 tak tahle šmudla se ani o ty děti nestará.

Já bych řekla, že je to všechno ještě docela cerstve a zrovna tenhle věk je náročný. Mimozemšťan se sebevražednými sklony. Bude líp, až tak nebude nebezpečné sám sobě, víc se sám zabaví a víc se s ním bude dát domluvit. Netlačila bych sama na sebe, však se nemusíte s druhým rozhodnout hned.

Ja mam 2 deti. 5 let a 3,5 roku. Maly vekovy rozdil, takze prvni rok mam v mlze, bylo to hodne narocne. Manzel se zapojuje do vseho, ale do 5 je v praci, drive pohlidala obcas manzelova mamka, ale ted uz si moc netroufa. Oba jsou divosi, cely den v pohybu, odmala. Obdobi, kdy je to se dvema hodne narocne se stridaji s obdobima, kdy to zas jde, kdy se zabavi spolu a ja mam chvili. Obdobi od 9 mesicu do cca skoro 2 let bylo pro me u nich nejtezsi. Deti zkousi limity, padaji, musi se hlidat jak oko v hlave, nereknou si poradne o nic, ve vsem se jim musi plne asistovat. Pak uz je to ale jen lepsi a lepsi. Jsem moc rada, ze mam dve, kdybych nezacla pozde, byl by pro me optimalni rozestup ty 3 roky, to uz to starsi dite zacne byt samostatnejsi a nabira trochu rozumu (i divoke dite se dokaze u neceho zastavit 🙂). Takze pokud te netlaci cas pozdniho materstvi, tak druhe zatim neres. Fakt se to zlepsi. A co se domacnosti tyka, podle me je hrozne dulezite si to srovnat v sobe. Uklizeno nebude, navareno taky vzdy ne, hory pradla se budou kopit. Ale stresovat se tim, nechat si utect hezky chvile s detma, to zas za tu dokonalost nestoji. Ja uklizela kdyz deti spaly, kdyz dorazil manzel, velky uklid o vikendu. A to jako clovek mam poradek rada a v chaosu se necitim uplne dobre, ale nekdy neni zbyti. Na Insta a YT matky se vykasli. U nas taky byva obcas naklizeno jak z katalogu, deti hodne, navareno i napeceno. A jsou dny, kdy to nejde a je to taky ok 🙂. A stejne to je u mych kamaradek. Mam jen 1 takovou, uzasnou, ktera ma 3 deti, rano chodi behat, doma vypucovano temer porad, pracuje k tomu castecne z domova a vecer stiha i cas pro sebe. Ale jak ona sama rika, je to vse zasluha jejiho ADHD mozku, jede jak turbomys, ma obdivuhodnou zasobu energie 🙂! Pro nas bezne smrtelniky, nedosazitelna meta 😀.

For je v tom že když máš jedno dítě tak ho musíš často zabavit, vymyslet zábavu atd ....ale pokud jsou dva a třeba vic, tak se vyhrají mezi sebou.
Mám dva kluky po 4 letech od sebe a je to super. Když byl druhý mimino tak ten starší už byl samostatný .

@fire85 přesně a kolikrát miminu stačí toho staršího pozorovat. Takže dvě děti jsou někdy jednodušší (alespoň do chvíle, než se to menší začne zajímat o hračky staršího 😀).

Jinak autorko, já si myslím, že o moc hůř být nemusí. U obou dětí to bylo od 8 měsíců cca do roku a půl nejnáročnější.

Mám čtyři děti. Dvě první byly od sebe 23 měsíců a ty další dvě jsou ještě míň 21 měsíců. První dvě děti jsem měla hodně mladá bylo mi tenkrát 25 let, když jsem porodila druhé syna. Bylo to náročné, ale já byla mladá a měla jsem spoustu energie. Teď u těch dvou mladších je to o něco horší. Člověk na sobě přeci jenom ten věk pozná obzvlášť, když to můžu porovnat. S prvním prckem je to asi náročnější. Pořádně nemáš zkušenosti a ještě k tomu, když je trochu živější. Chce to jen čas ono se to časem a věkem zlepší. 😉

Dej tomu čas, když bylo první dceři tolik co tvemu synovi,ani pomyšlení jsem neměla na druhé dítě.. Opravdu touha přišla až když ji bylo kolem 5 let.

9m je naozaj malo. Ja som o druhom dietati nechcela pocut do 2 rokov starsej dcery. Potom sa to nejako zacalo lamat, bola samostatnejsia, zacala chodit do detskej skupinky, ja do prace a zrazu sa mi predstava druheho dietata zacala pozdavat ☺️ mam rozdiel 3r 3m a mali sme to fakt na pohodu. Teraz cakam tretie s rozdielom 5 rokov od mladsej. Skor by som si netrufla 😅

My chtěli dvě děti, ale s odstupem aspoň 3 let. Starší syn je od miminka náročnější (prdy opravdu šílené do 3 nebo 4 měsíců, vše dělal o dost později - třeba sezení v roce, chůze téměř ve 20.měsíci a samozřejmě všichni řeší, proč ti dítě nechodí už v roce 🙄), o období vzdoru ani nemluvím, do synovo 3 a 1/2 roku jsem myslela, že zešílím 😀 nicméně do všeho jsem ho zapojovala, teď je na tohle šikovný a v 6 letech vysaje, vytáhne myčku atd.. druhé dítě jsme chtěli, snažili jsme se o něj déle než o to první a nakonec mají mezi sebou odstup 4 a 1/2 roku, a menší bych určitě nechtěla, i vzhledem k tomu, že obě těhotenství byly náročné, vůbec nevím,jak bych se jako těhotná mohla starat třeba o dvouleťáka.
Jo, s oběma toho kolikrát udělám málo, třeba o zahradu se starám zásadně, když prcek spí.

A tyhle dokonalé "influblbky" vůbec nesleduju a nijak mi to nechybí. Vymázla jsem i pár "kamarádek" z FB, s jejich dokonalou rodinou a větou "jaký si to uděláš,takový to máš" 🤬 on je totiž rozdíl, když manžel uvedené je doma každý den už třeba v 15hod, když mají fungující prarodiče z obou stran, ...

Ono nejhorsi je to z 0 na 1 dite, nase druhe prislo neplanovane a je narozene 16 mesicu po prvnim, to byl teprve ficak……. Ted mame treti, kdy nejstarsi je 6 let…. Proste kmitam, ale dve starsi chodi do skolky od 8 do 15.30, takze se to da.

Vůbec se nenech do ničeho tlačit. Vubec nezkoumej co a jak mají ostatní. To je pro tebe irelevatni. Každá to máme jinak.

Já mám deti tri. ALE jsem hrozný salamista.a mám je asi nejspis kvuli tomu, že jsem nad tím nepremyslela, moc nepekulovala a rikala si že to nejak bude. Proste jsem chtela hodne deti a velkou rodinu a byl to muj sen pres který nejel vlak. Mela jsem naprosto intenzivní fyzickou potrebu mít ty deti proste tri. Moc to ted neresim. Máme bordel nebo paní na úklid. Nejsem dusledna a blbe držím hranice. A ano, za takových okolností si to užívám. Je to strašné práce a úsilí to vubec nejak zmanazovat i v tomhle mém salam režimu. Pomoc nemám žádnou ani od manžela ani od rodiny. A pro me nebyla varianta mít to jinak. Šla jsem za svou touhou.

Já mám dojem, že všichni mají extra živé a náročné děti, zvlášť Ti, co mají jen jedno. Je to takový folklor - mám tak náročného jedináčka, že druhé si absolutně nedokážu představit. Snad nikdo neřekne, že první dítě byla úplná pohoda, tak jsme si pořídili ještě jedno. Prostě ten přechod z bezdětnosti k dítěti je těžší a musí se trochu posunout priority a očekávání.
Já mám dvě holky, teď 6 a 4 roky, od sebe jsou přesně dva roky. Starší byla taky "náročná", hlavně po narození jsme se asi 4 měsíce nevyspali déle než 4 hodiny v kuse. Druhá dcera přišla trochu jako překvápko, strašně jsem se bála jak to zvládnu, pokud bude stejná jako jednička. A hle, spala, jedla, miminko za odměnu. Pro mě bylo spíš těžké, když nastoupily obě do školky. Šly teda dřív, obě kolem druhého roku, ale přišel kolotoč rýmiček a nemocí, který víceméně trvá doteď, jen se trochu prodlužují intervaly mezi nimi. Ale jinak dvě děti jsou podle mě mnohem lepší než jedno. Teď si krásně hrajou, zabaví se úplně perfektně a nevyžadujou mojí pozornost ve 100% času. U jedináčků vidím, jak vyžadují stále přítomnost nějakého kamaráda nebo rodiče, což je podle mě v dlouhodobém horizontu náročnější než přežít chvíli dvě malé děti a dát jim tak kamaráda pro život.

Dcera je od malička akční a hodně mi usnadnilo vymezit jí v každé místnosti skříňku, šuplík nebo krabici s věcmi, které běžně používám já.
V ložnici to byl šuplík s ponožkama nebo košík s kolíčky na prádlo. Když jsem vešela prádlo, ona podávala kolíčky. Když jsem ho skládala a uklízela, ona dávala klubíčka ponožek do šuplíku.
V kuchyni měla skříňku s plastovýma miskama, něco na míchání, kelímky + kostky a taky vařila....Všechno co děláš ty, je pro prcka o hodně větší zábava než jeho hračky. Taková petflaška naplněná čočkou/ těstovinama nebo obarvenou vodou je sranda na půl hodiny.

V tomto věku jsem měla akční obě děti. U nás byla krize vždy kolem 4m (nudili se, tak chtěli být pořád na rukou a zabavovat), kolem 9-18m (chodili a všude dělali čurbes), dcera potom v 1,5r (její období vzdoru) a syn v 2,5r (jeho období vzdoru). Od 2,5r byla dcera zlatá, i když přecitlivělá, ale to je povaha. Od 4 let se dovedla obsloužit absolutně sama ve všem a občas i pomáhala s bráškou. Teď v 6r sama od sebe uklízí, dělá myčku a pračku, občas pomůže s vařením. Syn (necelé 4r) je poslední půlrok taky v pohodě, i když do něj musím rvát jídlo a pomáhat mu oblékáním (páč obě činnosti ho neba), má jinou povahu než ona. Ale už je taky rozumný a je to pohoda s oběma.
Jediný problém je, že se nemůžu rozčtvrtit a dělat deset věcí najednou, i když bych chtěla, ale to je klasický problém. Když něco chce jeden, holt musí druhý počkat, i když se mi to vnitřně nelíbí (jsem s manželem jedináček, tak nejsem zvyklá). To je jediné, co mi na více dětech tak nějak vadí, že se musí vždy udělat kompromis ve prospěch jednoho či druhého a snažit se dvě bytosti skloubit dohromady.

Mám tři děti (nejstarší bude pět, prostřední 2 a nejmladšímu 4 měsíce). Někdy je to blázinec a fakt na hlavu, ale ty světlé chvilky vše vyváží. Když mi starší řekne, že mne má ráda, nakreslí obrázek , mladší přijde, dá jen tak pusu ... Prcek už se směje, dáti se k sobě mají. Samozřejmě někdy se projevu žárlivost, ale to je normální...
Kdybych byla mladší a vyhrála sportku 😁 chtěla bych asi ještě dítko 🙂 takhle se snažím užívat si, dokud jsou děti malé každý okamžik a to i přes to, že jsem kolikrát fakt nevyspalá, doma to vypadá jak po výbuchu a nic nestíhám 🙂❤️
Uvidíš sama, až prcek povyroste...pokud to má přijít, přijde to 😉
Víc odpočívej, pokud se naskytne možnost - pokud ti spí, zkus spát taky, jestli někdo může pohlídat, využij toho - i kdyby to znamenalo jen dát si v klidu vanu 😉

No já si tohle v 9.mesicich dcery říkala taky. Pak když jí byly dva roky, kdy už začíná bejt ,,parťák". Tak jsem začala myslet na druhý. Věděla jsem, že to bude náročný. Teď tu mám 10. měsíční mimino, jo je to na hlavu, protože je přesně v tom období kdy všude leze, ve všem se hrabe, všechno strká do pusy, furt padá, absolutně nemá pud sebezáchovy. Je to na hlavu nesnášela jsem to u dcery, nenávidím to zase. Musí se vydržet než se ,, omlátí a zpevni atd. Zvládneš jedno, zvládneš dvě.

My mame 7deti,vzdy jsem chtela velkou rodinu,nejhorsi bylo 1mimco,clovek se ucil,moc toho nevedel,ale dcera byla hodna....jak prichazely dalsi deti,tak jsem se postupne zdokonalovala a vzdy jsem si jela svuj system,kdyz bych mela porovnat 1 a posledni dite,pak nase "sedmicka"mela ted rok a je to dracice,dela vse,co zadne dite pred ni nedelalo,asi jak vidi starsi sourozence,tak ji to zene dopredu....urcite nepatrim mezi nejlepsi "matky" ale stihame vse,od vareni po uklid,zahradu,vse proste delam s detmi,hlidani mame minimalni....ale co deti odrustaji,tak je to cim dal lepsi...clovek se cely den nenudi,jak rano vstanu,jedu az do vecera...kazdy den sice neni "ruzovy"ale ja jsem spokojena,deti jsou sikovne a to mi dela radost....takze to chce vydrzet,jak bude odrustat,bude to lepsi a lepsi🍀