Jak zvládnout tři kluky a náročné batole?

Máme 3 děti - kluky 7 a 5 let a velmi náročné batole. Snažila jsem se starším dětem rozplánovat školní rok tak, aby každý den byl aspoň 1 kroužek. Po kroužku se většinou jde ještě s ostatními na hřiště nebo se povídá. To jsou spokojení. Mimo to často jezdíme na různé aktivity, jiná hřiště apod. Takže si myslím, že zábavy a kontaktu s vrstevníky mají až až. Problém nastává ve chvíli volna. (Myslím třeba dopoledne, než odpoledne někam vyrazíme - nepřipadá mi normální někde být s nonstop programem od rána do večera.) Myslím si, že neumí vyjít sami se sebou. Prostě jakmile nejsou 100 % zaměstnaní, nedá se s nimi vydržet. Vůbec neznám, že by si k něčemu sedli a hráli si aspon par minut. Neustále, od 6 od rána se mlátí, ječí, dělají si naschvály, na každý můj pokyn nebo návrh jen trucovitě odsekávají. Já vím, že klíčem je co nejvíc je rozdělovat, zaměstnávat je a nedat jim k tomu prostor. Ale já už prostě nemůžu. Jednak mám ještě pořád k tomu na krku batole a druhak, prostě chci i nějak žít, ne jen nonstop skákat kolem rozjívených dětí. 😣Někdy si je vezme manžel nebo babička, ale to jednak jsou taky protivní a druhak, stejně jakmile přijdou, je to ještě horší. Většinou to skončí tak, že už na ně od 9 od rána řvu, manžel je vytočený, že se nedá nic pořádného dělat - dostávají akorát práce za trest a o nějaké rodinné pohodě nemůže být řeč. V okolí vidím, že to jde tak nějak nenásilně - jdou si všichni zaplavat, skládají dřevo nebo se projedou na kole a děti jsou prostě v pohodě. U nás je kolem všeho půlden vynervování a odporu a pak už fakt nemám náladu s nimi blbnout a být skokojená. ☹️ Nevím, jak se z toho všeho vymotat, abychom se stále netočili v té samé negaci. Už si i říkám, že jsme to všechno vzali za nějaký špatný konec, mám se na jakékoliv aktivity vykašlat a nechat je svému osudu v pokojíčku.. Často slýchám rady typu, že jsme si neměli pořizovat tolik dětí nebo že mám jít s kamarádkou na kafe, ale to mi fakt v ničem nepomůže. Napadá vás nějaké řešení?