Jak zvládnout žárlivost čtyřletého dítěte na miminko?
Holky, jdu se vypovídat. Máme doma miminko, téměř půl roční. Co se narodila, tak starší vůbec neposlouchá. Stupňuje se to,.. Odmlouvá, je drzej. Když mu hned nevyhovím začne pištět, řvát, přejde to do brečení a pak zvracení.. Snažím se mluvit na něj v klidu. Ale když se dostane do toho jeho amoku, nic nepomáhá.. Jsem úplně bezradná.. Někdy mám pocit, že nezvládnu další den...
Kdybych tu měla vypisovat vše, co se děje😪😤🤦♀️
Většinu času jsem na ně sama, ale aji když je manžel doma, tak to není lepší. Manžela úplně ignoruje, nic nemůže dělat tatínek, vše musím já. Čistit zuby, chystat oblečení, vodit do školky, vyzvedávat.
Uvedu příklad spinká cca od 2 let ve svým pokojíčku, sám chtěl (svoji postel, svůj prostor). Teď co je doma miminko, tak hned ráno přijde za náma, tak jak vidí, že zrovna kojím, začne hned mrčel, vztekat se. Já mu hezky řeknu dobré ráno , chceš jít zamnou ? Jen dám malou do postýlky a můžeš zamnou pod peřinu (vždycky jsme to tak dělali) a stejně spustí to svoje fňukání, mrčení, dokonce mě začne bouchat😪nepomáhá nic, už nevím prostě jak na něj. Je mi to strašně líto.. Ještě v těhotenství se na mimi těšil, hladil bříško. Byl zlatý dítě a teď se stím strašně pere. Jde vidět jak moc žárlí.. Snažím se volný čas na plno trávit sním, ale jsou situace, kdy to prostě nejde. Vidí, že jdu koupat a stropí scénu, nabízím, že může semnou ne. Nic snim nehne. Přitom malou má rád, když leží na podložce, tak si k ni kolikrát sedne a pěkně si sni hraje, ukazuje hračky.
Musím říct, že tohle se děje jen doma. Venku je zlatej. Malou se chlubí, povídá o ni.
Když se začne venku někdo ptát na malou, tak reknu max 2 věty a zacnu povidat o synovi, co se mu povedlo, ze chodí do školky atak. Aby neměl pocit, že na něj se zapomnělo a mluví se jen o mimi.
Jak zvládnout doma ty sceny? Vždycky se na něčem domluvíme, co jak bude a on kolikrát naslibuje, ale pak nic nesplní. Například se venku domluvíme, že jak přijdeme domu, tak uložím malou a půjdeme do sprchy, říkám mu že doma nebudeme křičet , aby jsme mohli být spolu a on začne lítat po bytě , třískat dveřma, házet hračkama. Upozorňuju ho, ať toho nechá, nebo vzbudí malou a nebudeme moct být spolu. Vždycky po mě koukne, nebo mě úplně ignoruje a dělá pořád bordel. Pak se mala většinou vzbudí , a on se začne vztekat na mě , že musim jít za ni. Boucha do mě , štípe mě . Pak brečí ,.. Na jednu stranu mi je ho strašně líto, ale co mám dělat, když domluva sním nefunguje? 😪 Děkuji za reakce a vaše rady
@exbordelar zkoušeli jsme, byli poprvé v kině a užili si to. Ale doma stejné.. On je venku a jinde v pohodě. Tyhle scény dělá jen doma.. Manžel se snaží zapojovat, ale jak jsem psala výš, doma je to někdy spíš na škodu.. Když mi chce ulevit a aspoň o umýt, vyčistit zuby. Snaží se formou hry, nalákat hi.. Někdy to klapne a někdy nee.. Začne řvát, že nee že musí s maminkou a scéna je na světě.. Je pro mě v tomhle lepší netlačit na něj, ať jde s tátou, ale radši dát manželovi mimčo a jít se starším.. Ale na druhou stranu je to hrozný takhle mu pořád vše podřizovat. Taky bych občas potřebovala vypnout..
@endys8765 Stejně tak náš syn.
Mám holky 11 a 7 ta starší neuvěřitelně žárlí na mladší. Teď je to již malinko lepší, ale někdy pěkný peklicko. Řešila jsem i s psycholožkou a radila neustále opakovat, že ji máme rádi. Najít si pravidelný čas, který bude jen její jak s maminkou tak i tatínkem. Když něco provede nebo se vzteká, tak mu říct, že ho máte moc rádi, ale to, že se kvůli něčemu rozčílil se vám nelíbí.
Zároveň nechte do toho zasáhnout i manžela i když třeba s jeho postupem nesouhlasíte. Pak se cítí odstrčený a časem se přestane snažit. Také pomáhalo, když já jsem byla odpocatejsi a tím i víc v klidu. Uznávam, že rady jsou to známé, ale realizovat je, je o dost náročnější
Můj syn byl a je expert na emoční scény a mně se tedy osvědčilo urovnání si v sobě, že prostě zatím je takový a přijmout, že scény budou a nesnazit se toho zbavit za každou cenu. Tedy když už se tj chování nelíbí, rekni to, pokud nepřestane, jde třeba do svého pokoje - i za cenu, že bude rvat. Zkus pak třeba za ním jít, vysvětlit mu, proč jsi to udělala... přijde mi, že se bojíš těch scén a proto děláš vše pro něj a to není za mě úplně dobře. Jinak říká se, že tak ten půlrok trvá, než si sedne zvyknuti na sourozence, tak třeba se to brzy u vás zlomí.
@fifinka2020 to máš pravdu, snažím se těch scén vyvarovat.. Fakt nechci denně poslouchat řev, hysterčení a věčně prát poblité věci.. Protože jak jsem psala výš, vždycky se z toho řevu pozvrací 😪
Musím říct, že posledních pár dní je trochu lepší, scéna tak max 1 - 2x denně, kterou se nám daří ukončit v klidu..jak tu jedna paní radila, zkusila jsem na něj huknout 'pojď do souboje' a otočit to jeho bití do srandy.. A musím říct, že super.. Nakonec jsme se nasmáli, jak dlouho už ne.. A nakonec si ani nepamatoval, proč mě vůbec chtěl bouchnout.. Vysvětlili jsme si to..
Pak mi jeden den pomohla léčba šokem, kdy mě zase začal na gauči bouchat do zad, jenom proto že jsem mu řekla, že si půjdeme po obědě lehnout s knížkou.. Vzala jsem ho do náruče a odnesla ven na chodbu. Smál se a říkal, že nechce jít ven., že mě má rád a už mě bouchat nebude.. Sám od sebe, tentokrát jsem ani nic nevysvětlovala.. Tak uvidíme co přinesou další dny..
Nechoděj sem jen holky, o to víc můj názor má váhu. Jestli zvrací, je to špatné - děláš nějakou nenápadnou chybu. Jestli nemá blok oproti dceříi, je jeho stav způsobenej vašim přístupem. Jde o naprosté maličkosti, na které byl zvyklej. Zeptej se nenápadně co ho ho bavilo, na co vzpomíná před rokem xy (než se narodila) - je to maličkost, ale klíčová - vidí v ní znamení, že je odstrčenej. Má pocit ohrožení, nejistotu, jste jeho svět, nic jiného nemá a bojí se že ho ztrácí a neví co ho čeká. Potřebuje pocit že si je se ségrou rovnej.
@palja jako u nás...s tím rozdílem,že mám 2 kluky 5 let a 2 roky😤
@nezadanejmilda díky za názor. On právě zvrací z toho řevu, se mu nadavuje a pak zvrací.. Snažím se přijít na způsob, jak se vrátit k normálu, než se malá narodila..
Než se malá narodila byl zvyklý, že se vše točí kolem něho. Hlavně jsme většinu času trávili jen spolu, byl a pořád je na mě fixovaný. V tom je teď nejvíc problém bych řekla.. Vidí, když zrovna kojím , že nemůžu jít hned mu něco podat nebo si jít hrát a řev je na světě..😓
Uvidíš, musíš zkoušet a hledat cestičky, až najdeš tu vhodnou pro tebe i pro syna. Já tě s tím řezem naprosto chápu- jsem na to alergická a udělala bych cokoli, aby nebyl. Na druhou stranu jsem si uvědomila, že to má svá úskalí... proto se tomu snažím spíš předcházet(třeba budu kojit, tak dám synovi na chvíli tablet, který je pro něj vzacny a I mu o tom řeknu - Hele, jdu teď krmit sestřičku, tak ti to říkám, aby ses nezlobil) a takhle prostě zkouším. A i tak se prostě někdy stane, že to nezabere... jen si najdi cestu, ve které bude dobre vám oběma- ne abys ty pořád ustupovala, protože to si myslím, že dlouhodobe není fajn (a pak jednou bouchnes) nebo i pro syna to není ten nejlepší vzorec (ví, že revem si domuze vse). Jako to zarleni je náročné, ale misi se s tím srovnat, navíc za chvíli by mohla začít zase zarlit dcera 😉
Nebo ho do toho zapojit, říct mu že je šikovnej, jestli by s něčím nepomohl, že ty kojíš a že to mimino teď nemůžeš nechat být protože neumí vůbec nic. Říct že máš velkou žízeň, požádat o skleničku vody, mám žízeň, víš kojit mimnko je práce, jsem ráda že jsi už velkej kluk na kterého se tak nemusím starat, už aby to mimino vyrostlo a bylo taky tak šikovné. Aby chápal že v hiearchii je výš, že on jí něco bude učit, hlídat. Že tvá péče není projevem že ho máš radši, ale že mimino nemůže samo nic. Že si neumí ani vyčistit zuby. Tvá péče není větší zájem, ale povinnost.
@nezadanejmilda Ale starsi dite neni v hierarchii vys a uz vubec nemusi byt velky kluk. To klade na to dite strasny tlak, ze se musi sebrat a byt dobry, ze se vlastne nemuze psychicky slozit z toho, ze je najednou vsechno jinak. Stejne jako u dospelych, ta prvotni faze je o dostatecnem pochopeni ze strany rodicu. Dat tomu diteti najevo, ze chapeme, ze je z toho proste rozhozene a hlavne, ze je to v poradku, nemusi sve pocity skryvat, protoze po nem nechceme, aby byl porad jen velkym a sikovnym klukem. To preci chceme i my dospeli - kolik zen vola po tom, aby jim manzel v tezkych chvilich proste jen rekl “to nic, to je v poradku” a objal je! Ale kdyz my, matky, naucime nase syny, ze smutek, nastvani, je spatne, ze to pak neni ten velky a sikovny kluk, tak to nedokazou rict jako dospeli svym partnerkam.
A jsem presvedcena, ze kdyz probiha to pochopeni, pak se jednoduseji zapojuje starsi dite do te pomoci, dostane se mu pocitu, ze je soucasti. Ale je potreba prijmout, ze nekdy nebude chtit pomoct a ze je to taky v poradku, ze muze mit v tu chvili jinou potrebu a porad je soucasti situace.
A mozna mimo tema, ale rodina neni hierarchie. Starsi sourozenec nema vetsi prava nez mladsi, jen proto, ze je na svete dele. Stejne jako rodice nestoji v hierarchii rodiny vys - mame stejne potreby jako deti, jen mame z titulu nasi role rodice odpovednost za deti, ale to neznamena, ze moje potreby jsou vic, nez potreby ditete. Preci neni cilem rodicu vychovat sourozence tak, ze az budou dospeli, bude ten starsi stale hierarchicky vys - pokud to tak nastavime v detstvi, zustane to i v dospelosti.
Soucítím, u nás to bylo stejný. Rok šikany rodiče. Zkoušeli jsme kde co, vlastně všechno co je tu napsáno... Neporadím, jen Tě chci ujistit, že z toho dřív nebo později vyroste.
@westie Starší je vejš, má zkušenosti, schopnosti a je si toho vědom. To se nesmí popírat - jestli mu někdo tvrdí, že to mimnko je důležitější tak tomu věřit nebude - každej člověk je pupkem světa. Pak není div, že trpí a je frustrovanej. Zkusím to napsat tvrdě, jak si myslím že se cítí. Další člen rodiny (dítě - nebo milenka) má své pevné místo, není náhradníkem stávajícího. Prvorozenej se nesmí cítít být druhořadej. Jak by ses cítila kdyby manžel řekl, že má další ženu a bude fungovat tebou popisovaná hierchie? Právě tak se asi cítí on - je tu nežádoucí element. Říkám to nekompromisně, podle toho co píšeš, zdá se že se velmi trápí. Jestli zvrací, znamená to že je zoufalej na hraně a strašně trpí a opravdu bych to určitě nepodceňoval - amoky ok, ale zvracení to je opravdu špatné. Nemá jinou ventilaci...zatím. Pamatuju si na strašnou věc, jak kluk na Jižním Městě na Štědrej den utopil "nešťasně" svou malou setru když jí učel potápět. Měl jí hlídat ve vaně a hned bylo po ní. Tehdy jsme to nikdo nechápali jako děti - šel pak do zvláštní školy asi se čtyřkou z chování, nic víc se nestalo a nevadilo mu to - jmenoval se Honza H****k. Teď se utvářejí vztahy a povahy tvých dětí. Já nechci být protivnej, jen to lajnuju jak to vidím co píšeš. Radši si dám už stop zde, než mi nějaká začne nadávat a poučovat.
Ahoj! Nezavidim ti teda tvoji situaci 😕 zkusila bych vice zapojit manzela - aby ho vzal na nejaky supr vylet, panskou jizdu, kde si to uziji jen oni dva - bez tebe. Zjisti, ze s tatou je to super a bude ho cim dal tim vic vyzadovat. Tobe se ulevi a tim padem se uvolni i napjata atmosfera, na ktere decka maji radary a dokonale ji zrcadli.