Nezoufalé mateřství: Co dělat, když dítě nechce spát?
Ahoj. Jdu sem jen s mím výlevem protože to nemám komu říct, tak se chci aspoň vypsat. Předem píšu že neočekávám že mě někdo bude litovat...
Dcera 1m, vstane v 0:1 ráno. Je přebalená, najezená, nemá bolení břicha ale pořvává mi tu až do 3, pak vstává zase v 7. Ze 4 hodinového intervalu během dne, od jídla k jídlu spí max. 2h. Všechny kamarádky se chlubí jak jim dítě spí v noci i 7 hodin a u nás oslavuju když se já aspoň 3 hodky vyspím. Už prostě nemůžu, jsem tak unavená že už se mi z toho motá hlava. Docházím i k tomu že jí nadávám což je mi pak zase líto. Z mateřství nemám žádnou radost, jedu poslední dny jen čistě mechanicky a před každým krmením už jen tipuju jak dlouho zase bude vyřvávat. Mám toho tak strašně plný zuby že se to nedá ani popsat. Jak z tohoto sakra někdo může mít radost. Chvilkama si i říkám co jsem to pro boha udělala, proč jsem to dítě vůbec chtěla, copak tohle je nějaká radost?? Skoro už ani nejím protože mi to prostě nedovolí....
Fakt tak strašně závidím těm šťastným maminkám a říkám si kde tu radost berou. Já už prostě nemůžu, chce se mi utéct pryč a už se ani nevracet. Moc mi nepřidá ani to že když si člověk chce postěžovat blízké osobě tak mě každý odbude s tím ať si nestěžuju, uklidním se a nedělám caviky... Jo, ono ta ženská už je pak každýmu u zadele, nikoho nezajímá jak se cítí, jestli ji něco trápí, jestli to zvládá....
V tomhle období je potřeba najít si pro sebe nějakou radost z něčeho, i třeba drobnost. Já musela ještě dosit posledních pár švů šatů na zakázku, které jsem před porodem nestihla. Nakonec jsem za to byla ráda, protože když malá přes den spinkala, udělala jsem si kakao nebo kapucinko, lehla jsem si na spartakiadni lehátko po babičce (nejdřív z nouze, nevydržela jsem na nohou) a šila v ruce. Fakt by mě nenapadlo, že pro mě, vyčerpanou, bude práce to, co mi dělá takovou radost, ale byl to kontakt s životem předtím a nějakým způsobem mě to dost uklidnovalo. Pak, když jsem šaty odevzdala, jsem si kolikrát zase lehla, s dobrým pitím, a jen pozorovala svět. Hodně mi to pomohlo. A taky s tím dítětem si najít drobné radosti - mě to trochu učil její táta, malou potulit, dát jí pusinku... Nejsem moc kontaktní, ale když jsem se na to koukla a viděla jak je šťastná, začala jsem to přirozeně dělat taky a taky mi to dodával sil.
Já teda měla obrovské štěstí, protože mi malá spala celou noc - jak padla tma, hned usnula. Ale přes den někdy měla problém, vadilo jí světlo a brečela proto, že chtěla spát a nevěděla jak. To jsem tehdy samozřejmě nevěděla a byla jsem z toho nešťastná. Měla jsem pocit, že miminko by nemělo tak dlouho brečet, jinak jsem špatná máma. Jenže to není pravda. Zkoušela jsem ji uklidnit všemožně a v tu dobu jsem měla právě podobné pocity vyčerpaní (měla jsem i náročný porod, takže dveře od lékárny mi musel otevřít nějaký pán, já s nimi nehnula, ale horší byla ta psychika). No a pak jednou jak takhle řvala, já hrozně potřebovala na záchod a musela jsem běžet. A v tu chvíli už jsem na to dítě vyjela, že kakat prostě musím - a pak jsem prostě šla. No a našla jsem ji spokojeně spinkat v postýlce. Takže jsem při podobném pláči potom odcházela, protože jsem věděla, že potřebuje klid. A při jiném zace chtěla pít, při jiném tulit... Ale v některých chvílích chtěla spinkat a v klidu to šlo líp - nebo se možná unavila pláčem, ale bylo jí v tu chvíli jedno jestli tam jsem nebo ne a asi nakonec pro obě bylo příjemnější, když jsem šla. Zpětně mi dochází, že jak jsem z toho chytala nervy, ona mohla spát o to miň jak to ze mě cítila. A pak jsem vlastně vždycky, když na mě šly takové ty poporodní depresivní pocity, šla do jiné místnosti, protože v tu chvíli bylo dítěti objektivně líp bez mojí depky a stresu. A za 5 minut už jsem přišla jako mnohem klidnější máma.
Kojila jsem v posteli v polosedě a hodně brzy jsem si přišla na to, že musím mít na stolečku nějaký krajeny chleba nebo rohlíky, a kupovala jsem si k tomu lososovou pastu v tubě, když byla zrovna v akci. Když nejí máma, dítěti mléko nemůže dát dost živin. Jo a zobat vitamíny je taky super. No pak jsem si u rodiny obhájila malou ledničku u postele - ani nevím, jestli jsem si to neústupně přála jako jediný dárek k narozeninám, nebo se mi nějak podařilo na ni nasetrit. Ale to bylo malé vysvobození, když jsem se mohla normálně najíst při kojení.
Taky jsem si brzy koupila z druhé ruky pristavnou postýlku k posteli a postýlku po mě jsem dala do kuchyně jako hrací ohrádku, to mi taky hodně pomohlo nemusel v noci vstávat a jen se kousek natáhnout.
Jako měla jsem to většinu času hodně pohodové (oproti jiným maminkám) a jsem za to vděčná, ale ani tak to nebyla jen procházka růžovým sadem.
Rady za mě tedy:
-co nejvíc odpočívat i přes den, u čeho se dá ležet toho využít, všechno si zkusit nějak zpříjemnit
-myslet i na sebe, protože nakonec i dítě z toho těží. Nesmí se okolo dítěte točit úplně všechno, protože stresovaná matka = stresované dítě. Je potřeba najít si správnou míru ;) A občas udělat něco, co Ti přijde příšerně sobecké, ale je to vlastně úplně normální.
-jidlo při kojení a jíst třeba menší porce ale pořád. A fakt si klidně něco objednat, já byla nadšená, když otevřeli pizzerku co rozvazela i v noci a když se dcera někdy vzbudila a chtěla péči i v noci (taky to nebyla výjimka, i když častěji spala dobře), tak jsem si kolikrát objednala pizzu a neřešila kolik stojí, bylo to jídlo! Dobré! Teplé! Vydatné! Stálo to za všechny ty peníze.
- najít si nějaké "rituálky" sama, i kdyby jen každodenní kakao když je zrovna chvilka klidu, a taky nějaké pravidelné radosti s dítětem - hodně si uvědomovat, kdy jsme víc v klidu a toho se pridrzet a udělat si z toho radost. Třeba po koupání byla dcera nejspokojenejsi miminko a světě (většinou) a já ji položila do postýlky a jen na ni koukala a užívala si, že nic nepotřebuje. (a když to jednou není jako vždycky, nebrat to špatně, ono to třeba příště bude lepší).
-když není podpora rodiny, najít si podporu v nějaké oblíbené knize nebo filmu. Já takhle viděla Celestynske proroctví asi milionkrát, většinou jsme koukaly s dcerou, protože jsem zjistila, že to má takovou uklidňující atmosféru a pomáhá mi to. A taky jsem měla před oknem krásný veliký strom se kterým jsem někdy i mluvila, ptala se jak se má, rikala mu svoje starosti, trochu jako magor, ale byla to živá duše co stála při mě a já ho cítila jako oporu. A dost často jsem mu jen děkovala nebo jsem koukala jak je krásný.
-uvedomit si tu dlouhodobou perspektivu, nebude to tak věčně
Preji hodně sil 🍀
A co když třeba jenom potřebuje pochovat? Potřebuje cítit maminku ? Ono se říká spokojená máma spokojené miminko. Jenže tady to asi nefunguje . Miminko nikdy bez důvodně nebrečí !! 🥺🥺Nemůže mít hlad ještě třeba? Není mi horko ? Určitě hledat příčinu a ne mu nadávat . Ono za to nemůže . Neumí mluvit aby řeklo co ho trápí 🥺🥺🥺
Jó z porodnice člověk odchází ještě s určitou naivitou, že vše půjde dle knížek nebo informací, co někde zjistil. Jenže...realita je úplně někde jinde a ano, začátek není lehký. Kamarádka byla vysmátá, jelikož ji dítě pořád spalo a moje tak 2hod, aby se neřeklo :D. Chtělo by to zainteresovat i tatínka
@mamadvoudeti na moji dceru to nefungovalo, byly večery, kdy prořvala tak 4 h a já už chtěla jet na pohotovost. Plakala nejvíce po mém mléku, asi na něj měla alergii a nikdo mi nic neřekl, neporadil :( Díky Bohu jsem pak ztratila mléko a z uplakané dcery, jsem měla během pár min šťastné a usměvavé miminko
@skarma007 píše že nemá problém s bříškem . Kdyby jí nesedlo mlíčko , tak to pozná určitě . A u nás se alergie potvrdila tím , že syn měl krev ve stolici, poté vyrážku na těle
@mamadvoudeti aaaha..to třeba dcera neměla, ale vždy minimálně po každém kojení hodinu brečela bolestí a musela jsem ji všemožně pomáhat, 3. den když neměla ještě stolici opravdu dost prořvala, pak si došla a byl na chvíli klid. Ale vím, že jsem ji musela často chovat, nosit, měla jsem gymnastický míč a houpala jsem se na něm s dcerou a koukala při tom na seriály a dcera byla spokojená.
@mdch91 nepozná to podle toho, mě malá přibírala a přesto jsem ji měla na prsach stále a jen plakala, pak mi Dr sama doporučila prikrmit um a najednou mi v měsíci i 5hodin
@lutu11 ani ne, hele... Ono ze dite nespi 12 hodin vkuse je dost normalni, ale ze nespi vkuse jeho maminka uz trosku neprirozeny je a spankova deprivace je hodne velky muceni. Takze tvuj poznatek o tom, ze neni v poradku byt na dite hnusna ji asi moc neposune. Kdyby ji to v poradku prislo, nehleda tu pomoc a dal doma steka po bezbrannym miminu. Zadny z nasich 4 deti nervalo jako pavian a nikdy bych to nechtela zazit. Ano, kojili se casto, spali s nami, nemeli zadny souvisly celonocni spanky, ale nervali. A vubec se nedivim nekomu nevyspalymu, komu rve mimino, nevi jak ho utisit, hormony pracujou, ze ma chut skocit z okna.
@mdch91 vsechny ty varianty jsou v poradku. Nektere deti spi, jine ne. Ja sama jsem nespala 2 roky, ale opravdu NIKDY jsem nenadavala miminu ani kojenci. Bylo to obdobi, ktere preslo. Ale proc si svoji frustraci vybijet takhle na malem diteti. V ty dobe, jsem to brala jako soucast ,,situace,,. A to nejsem zadna hin matka, ktera by byla z deti posrana. Ale hrourit se z toho, ze kamosce dite spi 3h mezi kojenim, a to moje spi 3 minuty....?! Pani se s tim srovna sama. Nikdo nevime, jakou maji situaci doma. A co to dite rozhazuje. Treba se mu nelibi, ze matka na nej rve. Nebo citu jeji frustraci, nebo ho boli brisko, nebo chce byt porad u mamy. Tech variant je tolik.... U nas nezabralo nic. I to je realita.
@lutu11 to je skvely, zaslouzis si medaili, ze jsi psychicky odolnejsi, ale kazdej proste neni, kazdej to tak skvele nezvlada a tyhke facky mu v tom fakt nepomuzou. Tak misto kritizovani jsi mohla poradit, co ma delat "lip" nebo ji proste jenom uklidnit. Zkus se projit v jejich botach... On celej spolecenskej nahled na materstvi je velmi zkreslenej. Porad to vychvalovani, jak je to strasne krasny, nejstastnejsi obdobi v zivote zeny, stat plati rodicak, nejdelsi z celyho sveta, nikdo nikdy neni vycerpanej, vsechny bydlenky maj navareno, napeceno a valej si doma sunky... Takze s timhle vedomim porodis dite a bum, ono taky treba nejen ze v 15:00 nevyndavas z trouby babovku, ale taky se treba stane, zes jeste od rana nesnidala, protoze dite rve a ty nevis, co s tim. A treba nedelas nic spatne, treba se jen nejak vyrovnava s necim, co se stalo u porodu. Nojo, ale sousedcin porod byl strasne krasnej, zaplavila ji hned vlna pravy nekoncici lasky, proc ten tvuj ne? A proc to dite rve? A co mas delat lip? A jak to mas prezit? Tobe se to nestalo, tys to zvladla? Super, bud rada, ale nekdo to ma proste jinak, no.
@lutu11 a co třeba pojem poporodní deprese??! To asi neznáte,buďte ráda,ale po přečtení znovu příspěvku tazatelky v něm začátek vidím a fakt jí nepomůže slova,že to k mateřství patří. Dítě může mít klidně i Kiss syndrom. Může mu být cokoliv a v případě poporodní deprese u maminky je to tenký led. Nevíte jaký měla porod,zda je vše v pořádku. Já v noci seděla, brečela,bylo hodně probrecenych nocí, protože syn měl hlad,hubnul i když jsem se snažila kojit,místo spánku jsem odsavala,byla unavená.pak jsem to vzdala,přešla plne na um a jako mávnutím kouzelného proutku probrecene noci byly pryč,syn začal přibírat,zase jsem byla v pohodě.nerikam,že je to tento případ,ale fakt v tu dobu mě nepomohlo slyšet od některých maminek,že kojit jde když se chce,kojit můžou všechny maminky.pri nekojeni kupodivu nebyly výčitky od mé mámy, mé babičky i tchýně.
@viki999 můžu se prosím zeptat, jaký druh jste měli, když byl starší? Dcera má teď 15 měsíců, čili ten pro novorozence už začíná být těsný, ale doma mi jinak neusne, tak hledám, co dál...
@lutu11 gratuluji Ti. Srazit na kolena vydepnatou matku, co potrebuje podpořit, to je veliké hrdinství. 🥴
@fifinka2020 manžel je hodně vysoký, takže jsme očekávali nadstandardní dítě.. takze jsem měla rovnou ten XL a nelituji, když byl menší, tak jsem ho podhrnula a pak stačil fakt po celou dobu spaní.. ale syn stejně spal s pokrčenýma nohama, takže bez problémů..
@dianawonder většinou do diskuzi neprispivam, nebo jen sporadicky,ale tady musím. Chápu, že jste unavená,ale po měsíci ? Kdyby po roce,ale měsíc,nevím no,mám 2 syny ten první, bude mu v lednu 5 let,se mi budil na mlíko každé 2,3 hodky až do nějakých 2,5 let. Ten mladší 8 měsíců se budi,jak kdy,někdy hezky spí, někdy ne,rostou mu zuby, měl atb, ale tedy nenapadlo by mě křičet na malý miminko, nechci,aby to vyznělo nějak zle,ale dítě je opravdu dar,kor v dnešní době a není nic víc, nežli zdravé děti. Vam přeji,ať se více vyspite a máte z toho mateřství a miminka aspoň trochu radost.jinak samozřejmě vím,že to je náročné, dítě,domácnost,ale já do toho jeste pracovala z domu, a starám se o rodiče,takže tak.hezky vecer
Ono stačí se nevyspat jednu nebo dvě noci. Už vzniká deficit. A s tím spojené následky, kdy je všechno o stupeň horší, než pro odpočatého člověka. Na chronický nedostatek spánku si tělo zvyká postupně. Pořád je ale určitá fyzická hranice, potřeba spát několik hodin, pokud možno vcelku. Všechno se to počítá. Žena se po porodu stává matkou a ne strojem. V práci by vám za takových podmínek nikdo nepracoval, na nočních se směny střídají. A s prostorem se dospat. Tady nikdy nevíte, kdy ta možnost nastane. Když pečujete o lidi pokročilého věku, je nabídka odlehčujicích služeb. A u miminka? Vše zvládne jeden člověk. Odkázaný na empatii nejbližších, často ,,jen" manžela. Nedělejme si iluze, z pudu sebezáchovy, je ta ochota omezená. Jednu, dvě noci, raději přes den. Trvá to chvilku, přežije se to, ale bude to zcela bez následků? Jen řečnická otázka, zda by šlo posunout vnímaní mateřství už někam dál. Aspoň začít nízkonákladově, podporou a pochopením.
@veronikaopava Tak sis pohonila ego, gratulace, supermatko 🤦🏻♀️
@vineta proč bych si jako honila ego, to opravdu nepotřebuju. Jaka supermatka? Napsala jsem t uplne normálně,a to jsem se jeste nechtěla úplně rozepisovat,stojím si zatím,jako sorry,ale po měsíci být takhle ko? Že musím řvát na miminko? Nepočítala jsem odpovědi,jdu se podívat,na tvoji jistě skvělou radu.
@vineta tak hlavně,ať je paní na sebe laskava, jestli si dobře četla mojí odpověď,psala jsem,že ji přeji,ať se vyspi,atd, ale ,jak říkám,bude hůř,tak mi 4 hodiny spánku denně, měsíc po porodu nepřijdou úplně špatný. Hezký den
@veronikaopava Asi si to neuvědomuješ, ale napsat někomu, kdo má nejspíš baby blues, že něco dělá špatně, že dítě je dar a co všechno jsi do toho ještě zvládala ty, je minimálně úplně k ničemu, v horším případě je to poškozující. Já si tohle první měsíc mateřství přečíst, tak mi to opravdu nepomůže, naopak.
@vineta tak To si fakt nemyslím,napsala jsem to velmi slušné s normálně a mě by to naopak pomohlo,někdy je potřeba, uvedomit si,že, ať je to,jak je to,je to jen na nějakou dobu,děti rychle rostou a že fakt nejvíc je zdraví.vubec můj komentář neměl působit, aby z toho byla paní jeste vic špatná, ale já to takhle prostě cítím, a vůbec.to nemělo vyznít,co já k tomu jeste musim zvládat,nebudu ani psát vše,ptze tak to prostě mám a pro mě je to normální fungování.ale já si za svým nazorem stojím, sama víš,že , až přijdou zuby,nedej bože nějaký nachlazení atd,jsou deti schopné být vzhůru každou hodku,proto jsem psala,že mi 4 hodky spánku nepřijdou úplně mimo
Tak nemusi to byt rovnou diagnoza. Mne to prijde jako prosta neinformovanost. Ja byla taky jak v jirikove videni 🤷🏾♂️ Obrovsky prsa, pohled do zrcadla me sokoval, zadny spanek, noseni mimina…vzdycky jsem rikala, ze mi dopredu nikdo nerekl, ze mam eru materstvi zahajit fitkem, ze budu vstavat co dve hodiny a ze ty prsa budou jak po nepovedene plastice 🤷🏾♂️ To se nikde nedoctes. Vsude stastne matky s kocarky.
@dianawonder já jsem to měla úplně stejně jak ty. Byla jsem uplne v prdeli. Vsichni mi rikali ze to bude lepsi a lepsi, ze musim vydrzet. Malému už bude rok,nechápu jak jsem to vydržela,ale vydržela. I když občas i teď je to mazec, chce to fakt pevný nervy,který se ti časem,,zpevni" nicméně, i když je to hnusný, často si říkám jak mi chybí můj bezstarostnej život ...
@rotkapchen bavi me, jak se tady vsichni kuli jinemu nazoru stavaji na zadne. A neni zac, klidne i priste.
@dianawonder mě holky vstávaly v jedno období aj co hodinu na kojení!