3r, vztekání ve školce, nemluva
Dobrý den, máme téměř tříletou holku. Doma moc nemluví, ale ráno nás pozdraví, poděkuje, opakuje názvy obrázků, napsaných písmenek a čísel (nevytahuju se, totéž v tomhle věku dělaly i neteře). Nechce ale mluvit ve větách. Dřív si slovíčka pro sebe šeptala, dokud je neuměla pořádně. :zed:
Teď jí vzali do školky a objevily se problémy se vztekáním. Spustí řev, vrhne se břichem na zem a nechce vstát. Prý je to tak několikrát za den. Dneska jsem jí vzala po obědě. Za vyskládanými postýlkami ležela v řadě na zemi a jedna z učitelek jí vleže držela (prý aby nerušila ostatní, co chtějí spát). V šatně mi domlouvaly, abych jí vzala na vyšetření ke specialistovi, že má opožděný vývoj. A hlavně jak na ni, protože s nimi nemluví a už zase ležela na zemi. Ony sami na ni sladce "vstávej, zvedni se". Já jí rozhodným hlasem řekla ať vstane. Napodruhé poslechla, i když nafoukle. Jakmile odešly k dětem, zase byla na zemi. (Pak mě osvítilo.) Zeptala jsem se jí, jestli tam taky chtěla spinkat. Koukla na mě stylem no-sláva-že-někdo-použil-mozek a šla k třídě. Domlouvala jsem jí, že spinkat budeme spolu doma, tak se po chvilce uklidnila, ale pořád pofňukávala. Když se zkusí vzteknout doma, buď na ni manžel houkne nebo jí krátce řekneme proč to nejde/nebude a do minuty je po trucovitém pláči.
1) Je možné, že testuje hranice a nemá k těm učitelkám respekt?
2) Je objednaná na klinickou logopedii, aby se rozmluvila. Zažil někdo, že po rozmluvení se vztekání zlepšilo?
3) Opravdu musíme jít k odborníkovi? Nikoho nemlátí, ani sebe. A ke zvířatům (i těm velkým) se chová, jako by byli z křišťálu a ona neohrabaný buldozer.
Prosím o opravdové rady a zkušenosti. :srdce:
Nechci obíhat zbytečně ordinace. Před lety jsem si tím prošla se starší dcerou a byl to zbytečný stres.
(Zemřela nám kočka a dcera si na ni pak hrála. Školka tlačila, abychom jí vzali ke spádové psycholožce - placené. Výsledek? To, co jsme jim dva týdny říkali a co tam bylo písemně: "Dcera smutní po kočce a tímhle si jí připomíná. Přejde to. Není mentálně zaostalá." Žádná omluva, jen věta, že 'aspoň máte jistotu'. WTF?! To oni z ní dělali případ a my jsme najednou byli ti id*oti.)
Pracuju ve školce. Tříleté děti s námi často nemluví, i když to umí, trvá jim, než se rozkoukají a přestanou stydět. Proto je normálním a běžným komunikačním prostředkem vztek. Jasně, není snadné pořád se snažit přicházet na to, co to dítě potřebuje - ale to je přesně ta práce, za kterou jsme tam placené. Ano, určitě testuje hranice. Ale to neznamená nic negativního, nemusí to ani znamenat, že k učitelkám nemá respekt. Děti hranice potřebují, a některé se cítí bezpečně až tehdy, když na ty hranice narazí tak silně, že se o ně mohou opřít. Proto je potřeba ji ty hranice láskyplně vytyčit a postarat se, aby byly pevné a bezpečné. Rozmluvení určitě pomůže, ubude část důvodů ke vzteku, ale pomůže i to, když se s učitelkami lépe poznají a oboustranně si budou lépe rozumět i bez mluvení. K návštěvě odborníka úplně nevidím důvod, to by tam pak muselo každé třetí dítě a na to opravdu nejsou kapacity. Ale cítím tu bezradnost učitelek a volání o pomoc - zkusila bych s nimi hodně komunikovat, vysvětlovat, nabídnout řešení, která doma funugjí vám, vysvětlovat, jak ti dcera některé situace zpětně "vysvětlila". S některými dětmi je to náročné, protože učitel z jejich chování vidí, že nejsou spokojené a klidné, ale neví, jak jim pomoci.
Ve třech letech se vzteká a je opožděná? A kdy jindy by měla ? Kdyby jí bylo 5,tak chápu, ale takhle... Navíc je ve školce 3 týdny ne? Někdo brečí, někdo se vzteká, jiný se začne počůrávat. Je to pro ty malé strašný zápřah. Nechápu,jak mohou být učitelky z toho vedle. Bych jim klidně řekla, že někoho sháníte, ono to taky není hned. (Aby byly spokojené a zároveň slibem nezarmoutíš)