Společné spaní dětí
Společné spaní dětí ♥️
Ahoj maminky, sice to není těžkost ale třeba mi poradíte. Máme dvě malé děti 5 let a 2 roky. Všechno vždycky směřovalo ke společnému spánku, i když starší dcera jeden čas byla uspávána u sebe v pokojíčku a bylo to OK. Pak se ale narodil syn kterého jsem kojila a musel spát se mnou. To tedy změnilo situaci a manžel začal spát s dcerou. Když byl synovi rok dala jsem do kupy pokojíček, dala tam velkou postel s tím že tam budu spát s obouma dětma. no realita je jiná. V manželské posteli spí syn s manželem, a já spím s dcerou v té velké posteli v pokojíčku. Dcera odmítá spát s bráškou. A mě už to škatulkování přestává bavit. Sice se střídáme, jednu uspávám syna jindy dceru, ale už je to strašně hektický a dcera si začíná hrozně vymýšlet kdo a co bude dělat. Poslední týden se snažím přesvědčit dceru aby bráška spal s náma v pokojíčku. Zkoušela jsem to i silou, že tam a náma byl na pohadku. Že prostě i on chce prostě maminku. Narozdíl od ní je docela spavec a není tak náročný. A ráda bych ho v tomhle tom podpořila abych z něj neudělala stejného závisláka jako z ní. Přemýšlím nad tím, vzhledem k tomu že máme dva dětské pokoje. Že tu postel v pokojíčku rozdělím a udělám dva samostatné pokojíčky, kde budou mít prostě už každý svoje věci. Doteď z druhého pokojíčku byla herna a odkladiště na věci. V podstatě si tam stejně nikdo nehraje a tahají hračky do obýváku. Nechci aby to vypadalo že se jí chci nějak zbavit, ale naopak bych chtěla začít trochu už trénovat to spaní. Spaní nás čtyř v jedné místnosti samozřejmě možné je ale pořád tam jde o to že ona nechce spát s bráchou, protože je hlučný(povídá , brouká atd).Chtěla jsem se tedy zeptat jak to máte doma vy? Kdy jste dali děti do samostatných pokojíčku, případně jak podobné situace jste řešily... Děkuji 🙏🏻
Proste jednoduse - kazdy svuj pokoj a ty s manzelem loznici.
Tohle je zabijak manzelskeho zivota. Deti samozřejmě uspat, aby neplakaly, ale na noc kazdy ve svem. Syna jsme k dceri dali uz v 11 mesicich - kdyz se vzbudil na mlíčko, sel k nam do postele, pak jsem ho zase uspala, vratila do postylky. Kdyz mel horsi noc, byl s nami, aby se sestra mohla vyspat. Ted delame dalsi pokoj, synovi budou 2 roky a pujde do sveho.
Proste jednoduse - kazdy svuj pokoj a ty s manzelem loznici.
Tohle je zabijak manzelskeho zivota. Deti samozřejmě uspat, aby neplakaly, ale na noc kazdy ve svem. Syna jsme k dceri dali uz v 11 mesicich - kdyz se vzbudil na mlíčko, sel k nam do postele, pak jsem ho zase uspala, vratila do postylky. Kdyz mel horsi noc, byl s nami, aby se sestra mohla vyspat. Ted delame dalsi pokoj, synovi budou 2 roky a pujde do sveho.
@misha31 to máš pravdu, ten manželský život to hodně změnilo. Děti miluju ale už je to moc pro všechny
Já jsem též toho názoru, že to dost narušuje manželský život, který je zásadní pro dobré fungování celé rodiny. Vím, že s tím mnohé matky nesouhlasí, ale když se zeptáte otců, myslím, že to cítí dost podobně. Rodiče jsou základem fungující rodiny, ne děti, i když je milujeme a děláme pro ně vše. Děti mám od sebe 2 roky a postavila jsem to tak, že jakmile bude mít mladší 2 roky, má nárok nastěhovat se do velké postele do pokojíčku ke staršímu. Mluvili jsme o tom dlouho dopředu, mladší se na to těšil, protože to znamenalo "povýšení", už je tak velký, že může spát ve velké posteli s bráškou v pokojíčku. Starší to vzal normálně, předložila jsem jim to jako hotovou věc. Nikdy jsem ale děti nijak neuspávala, pohádka, popovídání, pomazlení, pusa a odchod. Pokud jsem se pro něco rozhodla, bylo to po zralé úvaze a neustoupila jsem z toho. Tedy pokud se s manželem dohodnete, že od Vánoc spíte dohromady v ložnici a děti ve svých pokojíčcích, tak bych to tak nechala i přes jejich počáteční protesty. Sama píšeš, že dcera si večer začíná vymýšlet, tedy nerespektuje hranice. Není to o jejím strachu, nenaplněné primární potřebě, je to o tom, že se snaží ty hranice posouvat bez ohledu na potřeby tvoje (nebo vaše jako rodičů). To nepovažuju za správné. Ale udělej si to, jak to cítíš ty. Jen jak se rozhodnete, tak si za tím stůjte. Dětem to vysvětlit, ale v klidu trvat na dodržení. Přiznat dětem, že maminka s tatínkem patří v noci k sobě, považuju taky za normální (bez jakýchkoliv podrobností). Je to pro ně i příklad do budoucího života.
Jako matka jednoho ditka s asi VD plus nakymi dalsimi zvlastnostmi muzu rict, ze se dite od matky odpoji az je pripravene, nektere ve 2 letech jako moje starsi a nektere chodi pravidelne i 7 letech, co me tesi ze uz jsou dny kdy neprijde a spi celou noc u sebe…byly doby kdy usinal u me a ja ho prenasela, ted uz je tezkej a neunesu ho tak hold kdyz usne v loznici tak ho tam necham a pokud ma ten den prijet manzel z prace tak mu dam vedet ze tam je prcek aby ho nezalehl
Mam stejne stare deti jako ty, kdyz se narodil mladsi, spala jsem s nim v pokojicku a starsi 2,5r s manzelem v loznici. Kdyz byly mladsimu dva, zrusili jsme mimi postylku a dali jim dve postele do spolecneho pokojicku. Hodne udelalo takove to, ze “budes mit novou postel pro velkou holku/velkeho kluka”, byl to dulezity milnik a neco fakt super, vlastni velka postel. Taky hodne udela povleceni s oblibenou postavickou 😉 proste nadchnout je pro tu zmenu. Za mladsim tam teda obcas v noci musim dojit doted, nekdy se proste vzbudi, ale starsi vi ze kdyby neco ma prijit do loznice za nami. A docela to funguje, spi tam radi, ale u nas nikdy nebyl problem ze by vyslovene spolu nechteli spat. Jediny co, tak nechtela starsi spat sama v pokoji, ale kdyz je tam bracha tak to je v pohode, neni sama (plus vi ze muze prijit kdyby neco).
Prvni dceru jsme vystehovali do jejiho pokojicku kdyz mela cca 9 mesicu. Neumela s nami spat, porad se budila. Druhu dceru jsem k ni prestehovala kdyz mela asi 1,5r a starsi mela 4,5r. Od te doby spi spolu, neni zadny problem. U vas bych dala deti kazde do sveho pokoje at jsou v klidu kdyz dcera s brachou spat nechce. A vy s manzelem do sveho pokoje - ne kazdy k jednomu diteti.
Starší s námi v ložnici v postýlce byla do necelých 2 let. Když se narodila druhá dcera, starší byly necelé 4 roky , chtěla ji hned do pokojíčku. Ložnici máme hned vedle sebe.
Tak jsem ji tam dala s tím, že za pár dní ji bude vadit, že tam večer lítám kojit a ono ne. Dnes jim je 9 a 13 a pokoj mají společný.
U nás se zatím spí "zvláštně", jelikož já spím na samostatné posteli v dětským pokoji a vedle mě syn (4) v dětské posteli, zatímco v ložnici spí dcera (7) s manželem na manželské posteli... hlavní důvod je to, že já jsem velmi citlivá na hluky (i když mám špunty v uších) a chci se vyspat 😀 Ale už to brzy změníme, uděláme tam dětem palandu... a já budu muset spát v hluku, plus vždy čekat, až manžel usne, aby mě nevzbudil příchodem (chodí spát pozdě).
@anonym_autor mně povolily nervy v 16měsících malé, to měl starší skoro 4,5roků.. spával sám a vrátil se do ložnice, když se narodila malá, takže v 16měsících malé jsme je oba odstěhovali do jednoho pokojíčku a byli oba spokojení, okamžitě se oběma zlepšilo spaní.. malá se pak stěhovala do svého pokojíku, když jí bylo 5/6let