Zatajení finančního problému
Nevím, jestli odcházím správně, i když vím, proč odcházím…
Potřebovala bych se trochu vypsat a možná slyšet zkušenosti žen, které si prošly něčím podobným.
S manželem jsme spolu několik let, máme malou dcerku a ještě nedávno jsem si myslela, že budeme rodina napořád. Jenže už delší dobu jsem v našem vztahu nebyla šťastná. Často jsem měla pocit, že život s malou táhnu převážně sama. Ale proti tomu co se stalo teď, to nebyl důvod odchodu.
Největší ránu ale dostala moje důvěra. Manžel měl už v minulosti finanční problémy a sliboval, že se to nebude opakovat. Přesto jsem zjistila, že má znovu půjčky, o kterých mi neřekl. Nakonec přiznal dluhy v celkové výši 235 tisíc. Nejde mi ani tak o samotné peníze, jako o lhaní, tajnosti a pocit, že vedle sebe nemám člověka, kterému můžu věřit.
Rozhodla jsem se proto odejít. Teď už s dcerkou bydlíme odděleně, zatím u mojí mamky. Manžel ale najednou začal slibovat, že všechno splatí, prodá auto, najde si jinou práci, změní se a udělá cokoliv, aby nás získal zpátky. Dokonce nabízí, že mi bude posílat výplatu, protože ví, že s penězi umím zacházet lépe.
A právě teď je to pro mě nejtěžší.
Pořád ho má ráda. Je mi ho líto a někdy mi strašně chybí. Večer přemýšlím, jestli nedělám chybu, jestli jsem neměla ještě vydržet a jestli tím malé neberu úplnou rodinu. Přes den si ale znovu uvědomím, proč jsem odešla a že už nechci žít ve strachu, co dalšího se dozvím.
Napadla mě dokonce i varianta, že bychom se rozvedli, ale pokud bychom k sobě někdy znovu našli cestu, fungovali bychom spolu jako rodina, jen s oddělenými financemi a majetkem. Potřebuju mít jistotu, že už nikdy nebudu vystavena podobnému riziku.
Nechci se vracet jen proto, že je mu teď smutno a že najednou slibuje všechno, co jsem si přála už dávno. Zároveň ale nedokážu jen tak zahodit několik společných let a člověka, kterého stále miluju.
Zajímalo by mě, jestli jste někdy odešly od člověka, kterého jste pořád milovaly. Dokázaly jste mu ještě někdy znovu věřit? A změnil se opravdu, nebo šlo jen o snahu zabránit rozchodu?
Budu moc ráda za vaše příběhy, zkušenosti i upřímné názory. ❤️
Nevím, jestli je moudré prodávat auto. Čím asi bude jezdit do práce? Jedině, že by si koupil nějaké starší auto, ale do toho zase člověk může nasypat dost peněz.
Zatím jsi jen odešla, nejste rozvedení, tedy dluhy jsou součástí manželství a případný průser může jít i za tebou.
Půjčka je dneska normální věc, důležité je na co jsi člověk bere. Má ji u banky, nebo nebankovní společnosti, jaký má úrok. Dokáže to v pohodě splácet.
Racionálně bych ti řekla, jestli se chceš vrátit, být s ním jako manželka, podmínkou je terapie, kdy bude hledat důvody, rozplétat vzorce tohoto finančního chování a zároveň zapracujete na své finanční gramotnosti. Nastavíte si takové systémy kontroly, aby nedělal blbosti. Naučíte se komunikovat o financích otevřeně.
@anonym_autor teda tohle je docela těžké rozhodnutí, nikdy jsem to nemusela řešit ale tvůj nápad mi vlastně prijde rozumný. Můžete taky udělat zúžení sjm, abys byla chráněná a nemuseli jste se rozvádět. Ale určitě bych to konzultovala s právníkem. Každopádně chápu že je důvěra narušená, kdybych to byla já tak pokud bych ho milovala asi bych tomu dala ještě šanci, zvlášť když máte malé dítě. Ale záleží taky na tom proč ty dluhy vznikly? Pokud by peníze naházel do automatu nebo propil tak konečná, pokud jenom neumí hospodařit a rozházel to za hlouposti tak bych byla ochotná na tom pracovat. Trvala bych tedy na tom že dluhy zaplatí, do budoucna budeme mít přehled o svých financích, píšeš že problém nebyl jen v těch dluzích, takže bych trvala taky na terapii kde bych chtěla pravidelně docházet, chtěla bych vidět že se opravdu snaží a že oba chceme pracovat na tom vztahu. Asi bych se ani nestěhovala hned zpět ale nechala to pár týdnů/ měsíců takhle ( pokud můžeš u mamky zustat delší dobu) a prostě bych na tom pracovala a stěhovala se zpět až v momentě když bych byla na 100% rozhodnutá že tomu dáme další šanci, ať malé nepletu hlavu.
Ještě je tam toho víc. On mi nelhal jen ohledně půjček, ale i v běžných věcech, třeba kde byl, s kým byl a podobně. Také mi neříkal pravdu o tom, kolik má peněz na účtech. Často žil prakticky od výplaty k výplatě a já se pak občas musela podílet na věcech, které měl původně platit on.
Nejhorší je, že já vlastně dlouhou dobu ani nevěděla, jaká je skutečná finanční situace. Nejdřív mi přiznal jednu půjčku, slíbil, že už mi nebude lhát a že mi řekl všechno. Jenže potom, když už jsem byla pryč, přiznal další.
Proto je pro mě tak těžké mu znovu věřit. Kdyby šlo jen o jednu chybu a on se k ní postavil čelem, možná bych to vnímala jinak. Ale já mám pocit, že se postupně dozvídám další a další věci a vůbec nevím, jestli už znám celou pravdu.
Přitom ho pořád miluju a momentálně si dokážu představit, že bych mu ještě šanci dala. Jen už nechci žít v neustálé nejistotě a přemýšlet, co se zase dozvím.
Tak kvůli rozdělení majetku a financí se nemusíš rozvádět, to lze vyřešit smlouvou o manželském majetkovém režimu sepsanou u notáře, ale je třeba mít na paměti, že tato smlouva, jakož i samotný rozvod, tě chrání do budoucna, nikdy ne zpětně.
V rodině máme notorického dlužníka, který se snaží žít spořádaně (dostal pořádný kopanec od života, ten ho patrně probral), ale zároveň tam máme i člověka, kterému nepomohlo uspořádat si život ani vězení. Takže těžko říct, jestli tvůj muž po tvém odchodu dosáhl toho pomyslného dna, které potřeboval proto, aby se probral, nebo je to ztracený případ, kterého ani ztráta rodiny nenaučí žít jinak.
Ať už se rozhodneš v tom partnerství jakkoliv, začala bych intenzivně ověřovat hodnotu současného zadlužení (nejen samotných jistin, ale i úročení těch dluhů) a hledala cestu, jak z toho ven.
Pokud mu tu šanci chceš dalát, tak za jasných podmínek: - na czechpoint vyjet všechny exekuce, - zúžení sjm, přidat brigádu a splácet, - přehled o financích (a ty je budeš spavovat), - pokud je to gambling tak terapie/léčení, - rodinná poradna- ať obnovíte důvěru. Ale často jsou to jen kecy, sliby a tyto tvrdé kroky chlap podstoupit nechce. Ať se ukáže, jakej je formát a jestli o vás stojí,
Pokud mu tu šanci chceš dalát, tak za jasných podmínek: - na czechpoint vyjet všechny exekuce, - zúžení sjm, přidat brigádu a splácet, - přehled o financích (a ty je budeš spavovat), - pokud je to gambling tak terapie/léčení, - rodinná poradna- ať obnovíte důvěru. Ale často jsou to jen kecy, sliby a tyto tvrdé kroky chlap podstoupit nechce. Ať se ukáže, jakej je formát a jestli o vás stojí,
@lv přesně, od slibů k činům dojde málokdo.. držím palce
A komunikovat, aby si uvědomil (a vy taky), že změna přístupu k financím, k rozhodování o nich, k šetření (dokud nebude splaceno) musí být trvalá, jakkoli mu bude nepříjemná. A obnovení důvěry bude trvat (klidně můžeš bydlet mimo půl roku, rok - jde vám přece o celý další společný život, pár měsíců nic není). V okolí mám příklad - chlap odevzdal kartu, výplata chodila na partnerky účet, přesto nasekal další vyšší statisíce (za běžnej život, aby se nemusel uskromnit).
@anonym_autor teda tohle je docela těžké rozhodnutí, nikdy jsem to nemusela řešit ale tvůj nápad mi vlastně prijde rozumný. Můžete taky udělat zúžení sjm, abys byla chráněná a nemuseli jste se rozvádět. Ale určitě bych to konzultovala s právníkem. Každopádně chápu že je důvěra narušená, kdybych to byla já tak pokud bych ho milovala asi bych tomu dala ještě šanci, zvlášť když máte malé dítě. Ale záleží taky na tom proč ty dluhy vznikly? Pokud by peníze naházel do automatu nebo propil tak konečná, pokud jenom neumí hospodařit a rozházel to za hlouposti tak bych byla ochotná na tom pracovat. Trvala bych tedy na tom že dluhy zaplatí, do budoucna budeme mít přehled o svých financích, píšeš že problém nebyl jen v těch dluzích, takže bych trvala taky na terapii kde bych chtěla pravidelně docházet, chtěla bych vidět že se opravdu snaží a že oba chceme pracovat na tom vztahu. Asi bych se ani nestěhovala hned zpět ale nechala to pár týdnů/ měsíců takhle ( pokud můžeš u mamky zustat delší dobu) a prostě bych na tom pracovala a stěhovala se zpět až v momentě když bych byla na 100% rozhodnutá že tomu dáme další šanci, ať malé nepletu hlavu.