Co neříkat ženě po porodu?
Zdravím všechny maminky. Včera jsem četla zajímavý článek na téma, jaké věty se nemají říkat těhotným. Zaujalo mě, že něco takového nepíšou i o ženách v šestinedělí, protože zatímco před porodem mě maximálně sem tam někdo naštval necitlivou hláškou ve stylu "ty máš ale velké břicho," po porodu se s takovými prudícími větami přímo roztrhl pytel. S trochou nadsázky bych řekla, že zatímco těhotná žena přestává být okolím vnímána jako žena, žena po porodu přestává být vnímána i jako člověk s nárokem na svůj život, své zájmy, své názory, své pocity nebo své chyby. Možná to bylo jen mým okolím nebo mnou samotnou, těžko říct. Vypíšu tady hlášky, za které bych dotyčné nejradši prohodila oknem, kdybychom nebydleli v přízemí🙂. A vy se můžete přidat se svými perlami, nebo se inspirovat, co hlavně neříkat svým kamarádkám a příbuzným těsně po porodu.
- "A cvičíš?", "A stahuješ si to břicho?" (= "Vypadáš strašně, děláš s tím aspoň něco?" Ano, po porodu má člověk, který je rád, že se hýbe, určitě jedinou starost - cvičit sedy, lehy a nosit stahovací kalhotky, aby okolí nepobuřoval čímkoli, co nevypadá jako přistávací dráha.)
- "Tohle sundej, to je ti malé," "V tomhle jsou ti vidět špeky," "Tohle je vel. 38, co bys s tím prosím tě dělala?" (Pokud vám po porodu zbylo pár kilo nebo pár centimetrů navíc, okolí to neodpustí a velmi necitlivě komentuje. Ještě větší prohřešek ale je, pokud máte brzy po porodu svoji původní váhu a své míry. Myslím si, že kdybych přibrala 30 kilo, slyšela bych míň těhle keců, než když jsem všechna kila nechala v porodnici a mohla rovnou nosit své původní oblečení.)
- "Tohle teď nebudeš potřebovat." (U mě se to týkalo elegantní části mého šatníku, ale dosaďte si klidně třeba make-up, tenisové rakety nebo abonentku do divadla. Zkrátka "Teď budeš jen přebalovat a kojit a na cokoli jiného můžeš rovnou zapomenout.")
- "A co sis jako myslela? Že se s dítětem vyspíš?" (Kdyby si člověk postěžoval, že se nevyspal kvůli propařené noci, učení se na zkoušku, cestě letadlem nebo hlučným sousedům, každý ho polituje, jaký je chudák, že se nevyspal. Když si na totéž postěžuje šestinedělka, která nespala kvůli kojení, je najednou oheň na střeše. Co si to vůbec dovoluje mít potřebu spánku, když má dítě? Ještě větší prohřešek ale je, pokud se pochlubíte, jak jste se krásně vyspaly. To snad ani nezkoušejte, pokud si nechcete vyslechnout další kázání na téma, jaké jste krkavčí matky. Jisté je, že váš spánek si nenárokuje zdaleka jen ten malý tvoreček.)
- "Ten je celý do našeho rodu, tobě není vůbec podobnej!" "Po mně má přece vlasy a oči" "Ne, ne, ty nemá po tobě. Ty má po svém prastrýci z desátého kolene, ten míval taky takové." (Jasně, a ten ho nejspíš taky devět měsíců nosil v břiše a porodil, zatímco matka je ten poslední, kdo by měl mít se svým dítětem něco společného.)
- "Vašíku, konečně se ti někdo věnuje, viď?" (Aneb celé dny sedím s nohama na stole, zatímco mi dítě řve, a návštěva, která přišla na hodinu, to spasila.)
- "Jak kojíš? / Ukaž, jak kojíš. Určitě to děláš blbě. Takhle to nedělej, dělej to takhle." (Aneb každý je odborníkem na kojení vašeho dítěte, jen vy ne.)
- "Nestresuj se, nebo přijdeš o mléko." (Jasně, tahle věta mě dokonale uklidnila, po ní už se vůbec nestresuju.)
- "To je málo. On vůbec nepije. To nestačí." (Odborník s rentgenovým paprskem ví, kolik toho dítě právě vysálo, ví, že je to málo - a pravděpodobně je to matčinou neschopností, čím jiným taky.....)
- "Nechceš si dávat tohle sem, abys tady neměla takový bordel?" (Aneb "Máš tady děsný bordel." Člověk je v šestinedělí rád, že je rád, a řeší i důležitější věci, než jestli dávat tohle sem nebo tam).
- "Dítě musí být 4 hodiny denně venku, jinak umře." (Aneb "když s ním jsi denně venku 3 hodiny (nedej bože jen dvě nebo jednu), zabíjíš ho". Jasně, že je to blbost, a autorka věty nejspíš pozapomněla, že je mi 31 let a na pohádky už nevěřím. Jenže když vám někdo natvrdo říká, že své dítě zabíjíte, zatímco vy jedete na maximum, zamrzí to, to je jasné).
- "Jakto, že nevíš.......? To přece musíš vědět, to psali v knížce Naše dítě." (Jo, jenže knížka Naše dítě pochází z dob hlubokého socialismu a psali tam taky plno tak přežitých věcí, že jsem si dovolila ji nečíst.)
- "Když už máš dítě, ostříhej se." (= "Už jsi ulovila chlapa, máš s ním dítě, víc od života nemáš právo chtít. Na co bys chtěla být hezká? Teďka jsi jen mlíkárna a s krátkými vlasy se ti bude kojit líp.")
- "Ty s námi na oslavu nepůjdeš, co kdybys tam něco chytla?" (Aneb "máš domácí vězení a je to pro tvé dobro").
- "Právě jsem skončila v práci, mám přijet?" "Ne, děkuju, nic nepotebuju." "Vážně nechceš? Můžu tam být za půl hodiny." "Ne, děkuju, opravdu nejezdi." "Ale já mám čas a můžu přijet, jestli chceš." "Ne, nejezdi, udělej si volné odpoledne." (Po půl hodině) "Tak stojím přede dveřma, pojď mi otevřít."
Všechny věty jsou autentické, opravdu jsem si je přesně v této podobě vyslechla..... A všichni autoři je určitě mysleli strašně dobře, ale nedomysleli je.... a zraňovali jimi, stresovali nebo se přinejmenším ztrapňovali. Jakými větami prudilo okolí po porodu vás?
Stručné shrnutí
- Po porodu jsou nejčastější necitlivé poznámky k tématům tělesné váhy a vzhledu, kojení a výživě dítěte, spánku rodičky a návštěvám; dotazy typu "Kojíš?", "Kolik kilo jsi nechala v porodnici?" nebo "Tohle teď nebudeš potřebovat" se v diskusi opakují.
- Diskuse uvádí praktické obrany proti dotěrným otázkám: krátké odmítnutí ("Ne, děkuju, opravdu nejezdi."), přehnaná odpověď nebo odlehčení humorem ("ano kojím / a co ty, souložíš?"), nebo zvolené lhaní u cizích lidí ("prostě jsem řekla, že jo"), aby se předešlo dalším komentářům.
- Problém nekončí u cizích lidí; opakovaně je zmiňován tlak širší rodiny (tchýně, babičky) a potřeba jasně nastavit hranice nebo požádat o konkrétní praktickou pomoc (jídlo, hlídání), místo nevyžádaných rad.
Nejčastější otázky
Q: Jak reagovat na otázku "Kojíš?" od cizího člověka?
A: V diskusi lidé uvádějí jednoduché odpovědi a taktiky: říct "ano" pro klid (latkovkybrno: "prostě jsem cizím zalhala a řekla, že jo"), použít ostrou odpověď "ano/ne - a co ty, souložíš?" (navrhovaná replika v diskuzi) nebo krátce a důrazně odpovědět "Ne, nekazím si figuru." (přímá replika z diskuse).
Q: Jak sestavit hranice vůči dotěrným návštěvám?
A: Ukázky z diskuze uvádějí konkrétní věty, které fungují: "Ne, děkuju, opravdu nejezdi." a v případě nátlaku zůstat důsledný i opakovaně: "Tak stojím přede dveřma, pojď mi otevřít." (příklady z konverzací v tématu).
Q: Jak se ubránit nevyžádaným radám o výživě a příkrmech (Sunar, oslaďování čaje, med)?
A: Diskuse uvádí běžné nevyžádané rady jako "Dej mu cajik", "oslaď mu ten čaj", "dej mu banán", "Sunar je chemie" a doporučenou taktikou proti dotěrným radám je zpochybnit zájem tazatele otázkou "Proč vás to zajímá?" (řešení uvedené v diskuzi), případně důrazně odmítnout v souladu s vlastním postupem.
Q: Co dělat, když rodina neustále komentuje váhu a vzhled po porodu?
A: Diskuse ukazuje, že časté poznámky jsou např. "Kolik kilo jsi nechala v porodnici?" nebo "To ti zůstalo", a reakce sahají od vysvětlení, že zotavení trvá, až po jasné odmítnutí a hranice; někteří účastníci doporučují otevřeně říct, že otázky o váze nejsou vítané, jiní volí ostré odpovědi nebo odtažení (v diskusi i sentiment "poslat do řiti" jako krajní řešení).
Q: Jak reagovat na nátlak ohledně návštěv a pomoci (když rodiče / tchyně neustále nabízejí, že přijdou)?
A: V tématu jsou konkrétní konverzační vzory: odmítnutí "Ne, děkuju, nic nepotřebuju." a opakování odmítnutí; někteří psali, že museli být důrazní nebo říct, že návštěvu skutečně nechtějí, jinak návštěva i přes odmítnutí čekala u dveří ("Tak stojím přede dveřma, pojď mi otevřít.").
Q: Jak nastavit soukromí při kojení, když lidé žádají "ukázat jak kojíš" nebo se cpou do pokojů v porodnici?
A: Diskuse uvádí konkrétní nepříjemné situace ("šly jsme kojit a najednou se zaplnil pokoj"), doporučení v praxi je požadovat soukromí a odmítnout divácké "pozorování"; některé reakce v diskuzi zahrnovaly i přímé upozornění návštěvám, aby opustily místnost.
Závěry z diskuze
Shoda
- Necitlivé poznámky po porodu se téměř vždy týkají kojení, váhy/vzhledu, spánku a návštěv.
- Širší rodina (tchýně, babičky) bývá opakovaně zmiňována jako hlavní zdroj nevyžádaných rad a komentářů.
- Krátké, důrazné odmítnutí a nastavení hranic jsou nejčastěji uváděné strategie k omezení dotěrných poznámek.
Sporné názory
- Někteří respondenti doporučují taktiku "říct, že kojím" (klid před cizími), zatímco jiní považují lhaní nebo formální přizpůsobení za nečestné řešení; obě strategie jsou v diskuzi prezentovány jako možné.
- Někteří považují nabídky návštěv za projev pomoci ("Mohu přijet, jestli chceš."), jiní je vnímají jako nátlak a vměšování ("Tak stojím přede dveřma, pojď mi otevřít.").
Otevřené otázky
- Jak nejefektivněji dlouhodobě nastavit hranice u dotěrné tchýně bez narušení rodinných vztahů?
- Jak postupovat, pokud rodinné rady ohledně výživy nebo zdravotních opatření (např. čepička, venčení) ohrožují pohodu nebo zdraví dítěte?
- Jak podpořit matku, která má problémy s kojením (mastitida, nedostatek sání), když okolí radí jednoduchá "řešení" typu Sunar nebo odsávání, která nemusí být vhodná?
Zmíněné značky a firmy
Sunar, Gravimilk, Kaufland, Naše dítě
Zmíněné produkty a metody
Sunar, Gravimilk, kojící čaje, stahovací kalhotky, zavinovačka, odsávání/odsávačka mléka, dokrmování, mastitida, epidural, oxytocin, IVF, kojení na požádání
Místa a osoby
Kaufland
Táto diskusia fakt nemá chybu 🙂 tak okrem tých " klasických" kojenie, nočník, obleč ho viac/ menej pridávam ešte:
-dávaj mu čokoládu, tá je dobrá na kosti
-stále pije len čisté mlieko, daj mu tam med alebo Granko, nech má nejakú zmenu
A minule ma na prechádzke zastavila jedna staršia pani a sa pýta
-"to je chlapec alebo dievča? " "chlapec" "nevadí druhé sa zadarí"
Ja jsem se par dnu po porodu prohlizela v zrcadle, vazila jsem asi o 5kg min nez pred otehotnenim, mela jsem velky nality prsa. Na konci tehotenstvi jsem mela asi metr pres bricho, takze ted se mi zdalo, ze mam bricho fakt maly. Tak jsem se tak naparovala pred manzelem a on mi rika: neboj, to zhubnes. Tak nic no 😀
Máme 5-týdenního chlapečka a zde moje troška do mlýna: Jéézusmaljáá (pozdrav tchýně když zajdem na návštěvu)
Vy ste mu dali žvejkačku? Že tak přežvykuje. (tchán)
Koukni se jak tlačí. (tchýně)
No hlavně když to vytlačí, né? (švagrová)
Tchýně dává dcerce lentilky. Já říkám - nedávejte jí to, my lentilky nekupujeme, k ničemu to nepotřebuje. Tchýně: ale cukr potřebuje! Jen upozorňuju, že nejsu žádná hysterická matka a kokina jí občas dám (i když lentilky zrovna ne), ale ona by jí to cpala horem dolem.
Teda, tohle je super diskuze, fakt se bavím 😀 Sice jsem teprve ve 4. měsíci, ale už se bavím tím, že mám občas "nějaké velké břicho" a občas "skoro žádné břicho" (podle čeho to ti lidi soudí? Fascinují mě otázky typu "a bylo to plánované?", když těm lidem do toho je houby, případně "a co budeš dělat s těma psama?" (máme v bytě dva psy). A ještě je super - zkušenější kamarádky - "Už víš, kde budeš rodit?" - to jsem byla ve druhém měsíci a ani jsem nevěděla, kde je jaká porodnice.. Ale úplně TOP věta je "Málo jíš, měla bys jíst přece za dva!!!!" Ach jo 😀
Po propuštění z porodnice, asi týden od porodu při prohlížení fotek ze sálu: No ty vypadáš!(smích) jsi pěkně vycmrdlá(smích) je na tobě vidět, že ti to není dvakrát příjemný(smích). To já když jsem rodila(vážná tvář) a viděla jsem jak kolem mě ženský dělaj vyrvál tak tohle já bych tam teda nepředváděla, to bych se styděla(vážná tvář).
"Narovnej se, nechod ohnuta." (moje mama 2 dny po cisari)
"Znam taky jednu z Dejvic, ta tam toho ma nejvic." "Pekne mas ty cecky nality." (muj milujici muz, ktery mi nekdy v 7. mesici 1. tehotenstvi rekl, ze vypadam jako Vestonicka Venuse a pak to blbe okecaval, ze myslel bohyni plodnosti.) Obcas me "povzbudi" uznalym "Hm, Uganda!"
"Milacku, a to uz takhle zustane?" (pote, co jsem ukoncila kojeni)
"Mas nejak velky bradavky. Po kom to mas? To u nas v rodine nikdo nemel."
"No jestli budes po mne, moc toho nenakojis." (hm, kojila jsem prvni dite 16 mesicu)
"Proc to dite porad breci?" (nejspis protoze nic jinyho neumi)
"Denne bylo uklizeno, navareno, a to jsem zehlila 60 plen denne, nemela jsem mycku na nadobi a nikdo mi nepomohl."
"Dej ji caj. Za nas se daval caj. Pak se divis, ze nic nestihas, kdyz porad kojis. Bude sirsi nez delsi."
@aannidze to mi taky rika strasne moc lidi... Co to bude? Kluk. To nevadi, pristeto bude holka. Jenze ja kluka chtela! Boze! Nektery lidi jsou strasny ignoranti...
Nej hlášky mých kamarádek: Máš strie?
Nej hláška kamaráda: Nemáš to tam teď jako vjezd do pískovny? 🙂
Nej hláška mé mamky, když jsem si vzala na vítání občánků svoji předtěhotenskou sukni, která mi podle mě fakt sluší: Ty seš v tom teda nacpaná!
Nej hláška mojí babičky: Ještě cucá?
Nej hláška mojí tchýně: Dítě má aspoň 20 minut denně řvát, aby si posílilo plíce a na kojení nemá nárok dřív než po 3 hodinách, jinak se rozmazluje.
Nej hláška manžela: Porod byl v pohodě. Klidně bych šel zas. 🙂
Nebuď hysterická...moje dítě ochutnalo párky, brambůrky, čokoládu, buchty, škvarky, vajíčkovou pomazánku, pivo, kafe....před prvním rokem. Tajně jí to házeli jak psovi, když jsme se nedívala. Hlavně dědečci.
Myslíš si, že nejsem dobrý otec? Aneb, když tatínkovi vytknete, že málem přizabil dítě.
Takových ještě bude..ve chvíli, kdy jste si na dvě nanosekundy dovolila s otočit a dítě za pohledů několika lidí narazilo do něčeho tvrdého hlavou.
Dělej něco, je to Tvoje dítě! No, jsou situace, kdy ani maminky si neví rady hned. A řvou to většinou babičky,tetičky, kamarádky,.. které přece všechno zvládaly.
Co bys dělala, kdybys měla víc děti. No asi bych se zhroutila a jedno prodala nebo co. Co asi...
Super jsem si zavzpomínala na to, když byla dcera miminko a slyšela jsme fakt vše, co tu padlo. Teď má dcera skoro 5 let a neslyším nic jiného než: "Kdy bude sourozenec"? Navíc jsme se loni v září vzali, takže to bylo pořád dokola: "Už pracujete na druhém? Malá už by sourozence potřebovala jako sůl."
@curdibilka - jéžiškote, to je oblíbený dotaz:"kdy bude druhé..."
Obzvláště ten dotaz miluju od ženských, co mi vykládají, jak jedno dítě je Havaj - takže jim odpovídám, že si to válení na Havaji hodlám ještě nějakou dobu užívat.
Ovšem pak se dozvím, že nejsem nejmladší... 😝 😀
Jo a miluju ty řeči žen starších padesáti :" my jsme musely nanosit dříví, zatopit v kamnech, ohřát vodu, vyvařit plíny, pověsit, vyžehlit, uvařit - a co vy - máte automatky, kupujete skleničky, plíny nežehlíte ani neperete a nic nestíháte... jste prostě pohodlné...
moje matka: "no a hned jak se dáš do cajku (2.den po císaři), tak začni držet dietu"
já si ještě vzpomněla....Když jsem čekala Vašíka, tak ještě v půlce sedmého měsíce to na mě skoro nebylo vidět. Tak jdu za svou mamkou a říkám jí hrdě, jak všechny kámošky mají mnohem větší břicha v menším týdnu a tak...a mamka na to: no, ty máš široké bočiska a velkou prdel, tobě se to tam schová....Hmmm, taky dík a to nejsem žádná věstonická Venuše...Na pěst:o)
Ještě jsem si vzpomněla na verbální komunikaci tchýně s miminem pokaždé, když došlo k návštěvě: "Copak jsi dneska papkal?" a "Jak jsi se vyspinkal?" - Nevím, jestli čekala, zda několikaměsíční dítě odpoví, ale já vždycky zarytě mlčela. Následoval významný pohled na mě ve smyslu "tak dozvím se to nebo ne?!" Teď už se ptá přímo mě. 😀
výborná diskuze 😀 😀
Já měla alergii jen na jedno - když nakoukl někdo do kočáru "a copak máte?" /sousedi, známí/ a na odpověď, že je to holčička protáhli xicht s komentářem "Zase holkaaa? No, ale tak to nevadí...." "co tatínek, není zklamaný?" nebo varianta "tak budete zkoušet do třetice, ne?" 🙄 🙄 Většinou jsem je zvládla se zářivým úsměvem utřít tím, že se první koncept povedl, tak jsme to vzali přes kopírák, ne, tatínek zklamaný není, ví co dělá, případně že třetí holčičku bychom moc chtěli, ale máme malý byt .... Jako by to fakt nebylo jedno.... 😀
Dneska volám své 80ti leté babičce po velkém UZ a říkám jí: Čekáme zdravého chlapečka...A babička: ja páni, zase chlapečka? Toš mohla to být ta holčička, ale co už naděláte....taky to miluju, tyhle řeči...jakoby mít dva chlapečky bylo něco úchylného nebo co
@loafeer my mame dve holky a stejne porad vsichni ......... a proc nemate kluka? a nevadi vam to? tak kluk dotretice co?....... pritom my jsme z praktickych duvodu chteli opet slecnu (mame vse v divcich barvach)
ale stejne u me (jakozto maminy, ktera bojovala neuspesne s kojenim u obou deti) stejne vede otazka........kojis?.......... bez zakoktani mam naucenou otazku "Soulozis?"........ nastesti si to ted nikdo nedovolil........
Me treba hrozne pobavila moje babicka, kazdy den za nami byla u druhe dcery v porodnici, bydli naproti, tak co by ne, byla jsem rada. Kdyz po asi 3 dnech co jsme byli doma dorazili rika mi, holka ty si posledni dny hrozne zhubla mela bys jist 🙂 No nevim babi nebude to tim, ze jsem porodila? Je vidis asi jo 😀 Ja byla mrtva fakt 😀 😀
Tak já se taky přidám... Vyhnula jsem se otázkám typu: Kdy bude druhé? protože jsem podruhé otěhotněla, když bylo malé 8 měsíců... následovaly otázky: A to jste plánovali? ...Nedali jste si pozor, co? ... A to po císaři můžeš být takhle brzo těhotná?? ...To nevíš, že i když kojíš, můžeš znovu otěhotnět?? . Komentáře: No tak to si teda užij (škodolibě) . Po čase od téže osoby (poté co to se dvěma prcky jakž takž dávám) : ty se máš, ty to máš mnohem jednodušší, odbydeš si to všechno najednou ...
@mysicka_lb tak ten úvodní příspěvek, to je sadomaso 😀 😀
já si pamatuju různé hlášky, nejvíc mě vytáčelo např. "a proč nekojíš venku? kašli na to, že Ti jsou vidět prsa, však o nic nejde, kojit musíš všude!!" (jo, kojit se musí, ale když jsem jednou s dotyčnou kamarádkou byla na obědě a ona měla obě prsa venku, dítě přes rameno odříhávalo a ona úplně klidně objednávala oběd, tak jsem se zařekla, že tohle opravdu ne.... supermatky prominou, pořád jsem žena, nejsem jen pojízdná mlíkárna, prostě buď je venku soukromí a nebo ho vyhledám.... a nikoho nebudu nutit kojit venku, kdo nechce kojit ať nekojí nebo ať kojí jen doma, vůbec nechápu jak může někdo někomu prakticky nařizovat, aby kojit za pochodu a za jakékoli situace... a setkala jsem se s tím opakovaně 😖 )
"Ty nechodíš do práce???" .... kamarád když jsem byla v 9. měsíci a žehlila jsem si věci na mimčo 😀
"víš, že když přenášíš, tak Ti může odumřít najednou placenta a dítě je hned mrtvé?" .... ehm moje maminka když jsem se blížila termínu porodu.... tehdy jsem celou noc nespala, druhý den jí zavolala a vysvětlila, že jestli mi chce takhle "pomáhat", tak ať mi radši nevolá, že tohle opravdu nepotřebuju....
"sundejte si ji, je malá, jaktože tam vyleze??"... opakovaná reakce matek na hřišti, když viděly mou roční dceru lézt na prolézačky.... občas ji dokonce některá sundala bez toho že by se mě i zeptala s tím, že přece MUSÍ spadnout, že tak malé dítě to nemůže zvládnout.... když ji sundali, tak to byl pane řev a za pár minut byla zpět 😀 nepřála bych vám ty pohledy když jsem řekla ať ji tam nechají, že je velmi šikovná a prostě každé dítě je jiné... starší nelezl na prolézačky do 4 let 😅
"jako tohle Ti nezávidím, to bylo jednodušší hlídat dvojčata mojí dcery"... tchýňka, která dva roky říkala jak máme super děti a pořád je jen chválila a nechápala z čeho jsme unavení... tak jsem ji jednou nechala s oběma dětmi samotné celý den (čistě jen hlídala, nemusela vařit ani uklízet a venku bylo hezky, takže skutečná mateřská "dovolená" 😉 )..... tak tahle věta mě nenaštvala, ale pobavila, pořád platí, že stačí děti předat a neasistovat opravdu a okolí veeelmi rychle pochopí z čeho je ta máma vlastně unavená 😉
no jéje takových hlášek by se našlo 😀
Ještě je taky dobrý a dost častý teď v létě u grilování: A nedáš malý buřtíka? Ten dotaz slýchám asi tak od té doby, co byl dceři rok .... Jsou jí čtyři a chudák toho buřta ještě neměla 😀 Jsme holt exoti.