• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Jak často navštěvujete prarodiče?

16. října 2013 
Milé maminky zajímalo by mne jak často se vídáte s partnerovými rodiči? Od narození malého tchýně s tchánem vyžadují návštěvy v podstatě každý týden v neděli, když zrovna nejsou v práci.Když nemůžeme mi k nim přijedou oni za námi.Problém je že pro mne je to v podstatě jediný volný den v týdnu, přes týden manžel do večera v práci, v sobotu uklízím a žehlím a doháním resty co s malým nestihnu.co se malý narodil tchýně třeba k nám přijela na celý víkend si ho užít a krátce po narození malého začal tchán vyžadovat pomoc na rodinné chalupě, buď tam o víkendu jezdil manžel sám a nebo jsme se museli zbalit a byli tam od pátku do neděle s malým a já pak v týdnu do noci žehlila a měla jsem toho fakt dost.manžel toho měl také dost, když s otcem pracují tak od sedmi ráno do sedmi do večera jen snad s jedinou pauzou na oběd... máme třeba složité období kdy malému rostou zuby, takže se v noci pořád budí a my se vůbec nevyspíme do toho manžel dělá dlouhé přesčasy, ale tchána to vůbec nezajímá, musí se jet podle jeho...i když my paddáme únavou... a to nemluvím o tom že bydlí cca 100km od nás. má na tohle vůbec právo?naša mamka jezdí když to jde v týdnu jednou odpoledne mi pomoci což vítám a návštěvy u ní nechává na nás jak se nám chce což také vítám...
14. říj 2013 v 15:24  • Odpověz  • To se mi líbí (1)
@alesea Právo na to tchán nemá a hlavně nechápu vás, že si necháte organizovat vlastní život někým dalším a ještě, když žijete tak daleko od sebe. Jako jiné případy jsou, kdy jsou lidi skoro sousedi nebo ještě hůř...žijí ve vícegeneračním domě. To se pak odděluje a píská si svoje mnohem hůř, ale u vás problém vidím jen v tom, že jste jim zatím nedali jasně najevo, že jste dospělí, že máte vlastní rodinu a vlastní potřeby, představy a pravidla a oni jsou ti, kdo je mají respektovat a přizpůsobit se. My žijeme nad mými rodiči a žádné takové problémy nemáme. (nebydlíme u nich, jsme obě rodiny v nájmu)
14. říj 2013 v 15:27  • Odpověz  • To se mi líbí (6)
autor
No já nevím co dělat, říkám to manželovi,teda spíše se kvůli tomu hádáme, ale ten, že můžeme být rádi, že mají takový zájem a že otci nemůže říct ne, když ho vychoval...
14. říj 2013 v 15:35  • Odpověz  • To se mi líbí
@alesea My navštěvujeme přítelovi rodiče cca každé 2 týdny. Někdy i více, když je příležitost nebo potřeba. Ještě jsme tam nikdy jako rodina nespali. Samozřejmě pomáháme, ale nikdy nedřeme jako otroci. Jen tedy nedávno přítel, když jim po nocích jezdil dělat koupelnu, ale to jsem já byla s malým doma a nebo jsme dojeli jen pomoct nebo na návštěvu na chvíli. A to od sebe bydlíme jen asi 35km.
14. říj 2013 v 15:35  • Odpověz  • To se mi líbí
@alesea Já z jedné strany manžela chápu, jsou to jeho rodiče, vychovali ho, možná je jim za mnohé vděčný (ten můj má být taky hodně za co), ale nic není bezmezné. Neříkám, že je má odmítat vždy a ve všem, ale stanovit nějaká pravidla a meze. Měl by myslet i na tebe, na vaši rodinu.
14. říj 2013 v 15:37  • Odpověz  • To se mi líbí (1)
autor
Jenže manžel jim nic neřekne má je rád a já jsem ta zlá... :unamused:
14. říj 2013 v 15:40  • Odpověz  • To se mi líbí
@alesea souhlas s @blahova_andrea. Vůbec nechápu, že si to necháváte líbit, tchán je nejspíš trochu despota, ne? Zaráží mě už jen věta: tchýně s tchánem vyžadují návštěvy v podstatě každý týden v neděli. Jak můžou něco VYŽADOVAT? Jste přeci všichni dospělí lidé a vše je o nějaké dohodě, kompromisech. Radím Vám, nenechte si všechno líbit a ozvěte se :wink: Je sice hezký pomáhat rodičům s prací na chalupě, ale nemůžou po Vás chtít, abyste s nimi trávili a „dřeli“ každý víkend. Slušně bych si s nima promluvila o tom, že chcete taky nějaký volný čas mít jen pro sebe jako rodina a vídat se můžete třeba každý druhý víkend :wink:
14. říj 2013 v 15:40  • Odpověz  • To se mi líbí (5)
@alesea a to je problém skoro všude. taky mi děsně vadí, když se příteli do něčeho nechce (jako něco říct nebo řešit) s jeho rodiči a mě některá témata přijdou hodně nevhodná, abych načínala právě já. taky se pak dohadujeme, ale on to odmítá pochopit. on v komunikaci zrovna moc nevyniká :frowning2:
14. říj 2013 v 15:43  • Odpověz  • To se mi líbí
A nešlo by se domluvit, že např. odbouráte každotýdenní návštěvy, ale přijedete třeba jednou za měsíc na celý víkend?Vy budete mít zbytek měsíce klid a prarodiče si vás dostatečně užijí.
14. říj 2013 v 15:43  • Odpověz  • To se mi líbí (5)
Nebyla jsem tam 4 měsíce. :angry:
Předtím to bylo tak jednou za měsíc.
Udělejte si to tak, aby to vyhovovalo vám.
A divím se manželovi, že po týdenním pracovním maratonu má ještě náladu na nějaké návštěvy
14. říj 2013 v 15:46  • Odpověz  • To se mi líbí (3)
autor
ne vyžadují, prostě zavolají, jestli můžou přijet, ale tu pomoc na chalupě tchán vyžaduje, není to pořád a teď v zimě to nebude, ale na můj vkus to bylo dost často na to že máme malé dítě žádný ohled, problém je že mne i ty návštěvy jednou za 14 dní přijdou často, prostě mi teď přišlo, že pořád jezdíme po návštěvách a nemáme pro sebe žádný čas... prostě mi nepřijde už normální trávit víkendy pouze úklidem a návštěvami...to je jeden týden na jednu rodinu, druhý na druhou a kde je čas pro nás?
14. říj 2013 v 15:52  • Odpověz  • To se mi líbí
autor
@alesea jednou za dva měsíce jezdím za nemocnou babičkou, častěji se to bohužel nedá, ale i v tu neděli co jedu oni vždy volají jestli mohou přijet, takže přijedeme od jedné návštěvy a doma hned potom čeká druhá a já už takhle nemůžu...
14. říj 2013 v 15:54  • Odpověz  • To se mi líbí
autor
@blahova_andrea jojo to znám...
14. říj 2013 v 15:56  • Odpověz  • To se mi líbí
@alesea jak doma už čeká druhá? neříkej, že mají i klíče! :unamused:
14. říj 2013 v 15:58  • Odpověz  • To se mi líbí
@alesea jinak u nás je o těch dvou týdnech, protože mám i dvě nevlastní děti a ty donedávna bydlely u nich, takže jsme si je tam vyzvedávali a vraceli je. ale návštěvy to byly v průměru cca 2-3h. ne celodenní nebo víkendové. teď už tam děti nebydlí a stejně tam jezdíme. jsou na ně zvyklí, chybí si vzájemně a takto vidí všechny tři vnoučata z naší strany každé dva týdny aspoň na chvíli. ale na čase se domlouváme vždy vzájemně. někdy mají plány oni a my se přizpůsobujeme, někdy jsme tam skoro celý den a jindy máme plány my, tak se stavíme jen na chvíli nebo vůbec. jinak mě a mého syna poprvé viděli a přijali až v jeho 8m, takže se známe jen něco přes rok.
14. říj 2013 v 16:02  • Odpověz  • To se mi líbí
autor
mě by to nejlépe vyhovovalo jednou za měsíc, než se malý narodil, moc jsme se nevídali, cca jednou za dva měsíce, ale co se malý narodil, začali jezdit už týden po porodu, vzali mi malého a nechtěli ho dát vůbec z ruky, dokonce přijeli v deset ráno neohlášení a po probdělé noc nás vzbudili telefonem že přijedou, byla jsem unavená dospat jsem se nemohla byli u nás celý den...
14. říj 2013 v 16:02  • Odpověz  • To se mi líbí
@alesea holka obávám se, že to sis měla rázně, ale slušně dupnout už v tom šestinedělí, že takto tedy ne :frowning2: mě tedy nikdo nepomáhal, ale taky mi nikdo nezavazel nebo neobtěžoval.
14. říj 2013 v 16:04  • Odpověz  • To se mi líbí (1)
autor
@blahova_andrea já si dupla, takže se nám ohlásí alespoň dopředu :slight_smile:
14. říj 2013 v 16:06  • Odpověz  • To se mi líbí
my jsme v pravidelném telefonickém kontaktu s prarodiči z obou stran, někdy se vidíme dvakrát do týdne, jindy 3 týdny ne.Jinak jsme zvyklí si pomáhat, ale v drobnostech - koupě něčeho v akci, nebo třeba někam někoho odvézt, ale vždycky jen když se to hodí obou stranám. Ve vašem případě my ani nepřijde, že je to o tak častém navštěvování (protože i to může být fajn), ale o tom že si z vás tchánovci dělají levnou pracovní sílu kdy to jen jde :unamused: Jinak si myslím že četnost rodinných návštěv je hlavně rozhodnutí vás dvou, a taky podle mého záleží na tom jak se na té návštěvě cítíte. Pokud k tomu ještě manžel skorocelý týden pracuje, pak si myslím, že by měli přijet oni a spíš bych čekala že trochu pomohou, nebo po určité době sami od sebe odpochodují protože ví, že máte sami málo času ...
14. říj 2013 v 16:06  • Odpověz  • To se mi líbí (3)
@blahova_andrea Mmch, ty jsi ve vztahu k nevlastním dětem světice a máš můj obdiv, je vidět, že jsi fakt strašně hodný člověk.
14. říj 2013 v 16:06  • Odpověz  • To se mi líbí
@alesea - koukám že jsme natom dost podobě. Já mám ještě navíc dvě tchýně a tchány (manželovo vlastní rodiče se rozvedli a mají nové rodiny). Máme dvouletého chlapečka a čekáme dvojčátka. Manžel je prakticky celé dny v práci, a když není, musí se navštívit obě jeho rodiny a také samozřejmě moje rodina. A když je manžel v práci, tak si babičky syna půjčují. Teď když sem těhotná a mám nevolnosti a nejsem ve formě, tak mi to samozřejmně pomůže. Ale stejně mi prostě manžel a syn jakoby chybí, protože spolu trávíme tak málo času... Také se kvůli tomu hádáme. Prý mám být ráda že mi tolik pomáhají a já to opravdu oceňuji, ale prostě je mi smutno a připadám si sama... Ještě chci říct, že manželovo obojí rodiče jsou skvělí a chovají se k nám moc hezky, narozdíl od mojí mamky a babičky... S těmi to mám opravdu těžké... Taky mě zajímá, jak to mají jiní a proto jsem ráda, že si tohle téma založila...
14. říj 2013 v 16:17  • Odpověz  • To se mi líbí
14. říj 2013 v 16:18  • Odpověz  • To se mi líbí
@laurital ježiši díky :sweat_smile: ale jsou i větší světice :wink: taky se to u mě trošku změnilo, jak děti odrůstají
14. říj 2013 v 16:20  • Odpověz  • To se mi líbí
@lucavka no vidíš...já mám taky skoro dvouleťáka a za tu dobu bych nějaké to pohlídání spočítala na prstech rukou. o tom, že mi někdo vezme mimi ven v kočárku, abych se dospala nebo uklidila jsem si mohla nechat jen zdát. každá to máme nějak a žádná nejsme 100% spokojená :wink: ale někde je to fakt hrůza :frowning2:
14. říj 2013 v 16:23  • Odpověz  • To se mi líbí
Holky, jinak já si v tehdy v šestinedělí nedupla, a s malým sme neměli chvíli klidu :frowning2: . Problém je, že když něco řeknu, tak jsem nevděčná, protože nám babičky i uvaří, pohlídají, pomůžou... Navíc kolikrát hlavně od mojí mamky a babičky poslouchám jak "málo" malýho vidí. Ale oni dvě se ke mě chovají tak, že se snažím vidět je jen v přítomnosti manžela (pak si ke mě nedovolí) a ten je opravdu pořád v práci...
14. říj 2013 v 16:26  • Odpověz  • To se mi líbí
@blahova_andrea - já jsem za pomoc hrozně moc vděčná. Ale vážně mi přijde že syna a hlavně manžela akorád nakrmím (pokud to teda neudělají babičky), vyperu jim oblečení, uklidím po nich a tím moje úloha skončila :frowning2:. Prostě bych je chtěla mít občas jen prosebe a užít si je :wink: . A to jak oba najednou tak každého zvlášť...
14. říj 2013 v 16:29  • Odpověz  • To se mi líbí
@lucavka já tě chápu. taky mám tuto potřebu a snažím se to sobě i svým klukům dopřát. já mám zas pomoci a hlídání děsně málo a těžko se nám to domlouvá. přítelovi rodiče jsou trošku z ruky a prcek tam sám ještě nebyl a naši jsou zase stále v práci a nebo pak mají svoje koníčky a povinnosti (psa apod.) a tak jim na prcka tolik času nezbývá. ono zase ti jsou pod námi a když se staví, tak si prostě sednou s malým, chvíli si pohrají a já si třeba umyju nádobí nebo v klidu vypiju kafe :grinning: ale občas se mi podaří domluvit s mojí mámou a nechat jí Mišku a věnovat se jen Jarouškovi, někam vypadnout, třeba teď jsme měli výročí, tak véča a procházka. teď nás čeká divadlo, kam jde i máma, takže hlídat bude děda :grinning:
14. říj 2013 v 16:35  • Odpověz  • To se mi líbí
@lucavka ale třeba je občas fakt super, když babičky navaří víc a dostaneme v rendlíčku domů a my si pak můžeme hrát nebo dělat co potřebujeme a nemusíme stát u plotny. po některých víkendech jsem vařila třeba až ve středu, tak to si nejde stěžovat :grinning: ale jak to tu od některých z vás čtu, tak všeho moc škodí. já jsem člověk, co si dost zakládá na svém soukromí (jen opticky, dost toho vykecám, ale prostě až kdy sama chci a komu chci) a taky na své soběstačnosti, na tom, že mám rozhodující slovo, že jsem prostě dospělá a stojím na svých nohou a ne jak v pubertě stále pod dozorem a podle pravidel rodičů :wink:
14. říj 2013 v 16:37  • Odpověz  • To se mi líbí
@blahova_andrea Já tě chápu.Mám zlatou mámu, ale občas jí musím připomenout, že už žiju 13 let sama :wink: .S hlídáním to u nás moc nefunguje, manželovi rodiče jsou od nás 150 km a moji jsou ještě pracující, máma navíc jako Dr. v nemocnici, takže samé služby.Občas děkuji, že té starší je 11 a občas dvě hodinky pohlídá.
Já bych hlídací babičku brala všemi deseti!
14. říj 2013 v 16:44  • Odpověz  • To se mi líbí
@blahova_andrea - mě právě schází i to soukromí. Babičky tím jak nám pomáhají, tak mají potřebu do všeho nám mluvit. I jak třeba syna oblékám. Připadám si jak říkáš puberťák pod dozorem. Normálně horší než když mi bylo 15. S mamkou sme byli sami a teprve když sem byla dospělá a začala mít vlastní hlavu začali problémy. Ale u mamky a babičky to mám zlý od doby co sem si "dovolila" odstěhovat se, vdát se, mít kocoura, psa a pak nakonec i děti... No prostě kdo nezažil nepochopí... Teď mám navíc dvě tchýně, který určitě nejsou špatný, jen je už toho moc no....
14. říj 2013 v 16:44  • Odpověz  • To se mi líbí
@lucavka Také to nemáš jednoduché, chápu.Pošli je k nám :slight_smile: .
14. říj 2013 v 16:47  • Odpověz  • To se mi líbí
Tvůj příspěvek