• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Jak vás změnilo těhotenství, porod a mateřství?

26. července 2009 
Ahoj, zajímalo by mě jestli jste se taky díky těhotenství, porodu a celkově mateřství změnily? Já jsem třeba vždycky byla silná, nebrečela jsem, dost věcí jsem ustála a byla jsem permanentně optimistická. Po porodu jsem přecitlivělá a jiné to asi už nebude :sweat_smile: , dojme mě třeba větší zhluk lidí prožívající stejnou událost ( koncert, hokejový zápas, hymna) dojme mě když koukám třeba na někoho jak tančí a vím, že tomu dal čas a energii a teď vystupuje před lidmi. Samozřejmě mě dojímá cokoliv co se týče dětí..

Pak další změna je, že se cítím tak nějak jistější, průbojnější... dřív bych pusu neotevřela, když by se mi něco nelíbilo, dneska už bych se s klidem ozvala.

Jsem pořádnější :grinning: , víc vařím, jsem víc nedochvilná, nejsem schopná někam přijít včas, protože musím vypravovat nejen sebe,ale i syna, stačí maličkost (když byl mimino tak že se třeba poblindil, nebo teď že se malinko loudá) a ups :sweat_smile: zase jdu pozdě.

A další věc je, že spoustu věcí co bych před mateřstvím řešila teď házím za hlavu, protože mi to přijde malicherné :wink: Bude toho víc, ale teď si na nic dalšího nemůžu vzpomenout...

Tak co vy? Posílilo vás mateřství, nebo naopak srazilo do kolen? U mě je to půl na půl, v nečem si přijdu jako slaboch, v jiných věcech strašně silná...
12. čer 2009 ve 13:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
koukala jsem že je tu podobné téma něco v tom smyslu Co se změnilo s miminkem? , ale nejde mi o to, že někdo nemůže chodit do kina apod, spíš o vnitřní pocit, povahu apod... (to je pro adminy :sweat_smile: ) Pokud tu je stejné téma, tak se omlouvám, nenašla jsem. :wink:
12. čer 2009 ve 14:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj nikki, ja su precitlivela, naposled jsem brecela u leporela Hasici!!! :sweat_smile: jo a hymna me taky dojima :grinning:
naopak jsem si prestala lamat hlavu s tim, ze musi byt perfektne uklizeno..tyden nevyzehleny pradlo je u nas normalni. Poznala jsem pro me novy "ochranitelsky" pocit. Hodne me to posunulo dopredu a prestavam si rozumnet s mymi vrstevniky. Uz me nebavi se bavit o tom s kym kde kdo... :grinning: :sweat_smile:
12. čer 2009 v 16:16  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Majo, to jsme na tom stejně s tím že mně nebaví od vrstevníků co bydlí ještě s rodiči poslouchat jejich story s kým, kde a jak, rozcházení a scházení :sweat_smile:

Vzpomněla jsem si ještě na jednu věc v které jsem se též hodně změnila a to mě teda štve taky dost. Vždycky jsem zatla zuby a vydržela v pohodě bolest. Nestěžovala jsem si a troufnu si říct, že jsem to vždycky nesla statečně :sweat_smile: a teď? Mám pocit že se musim furt litovat, když mi něco je, dělám to samé (ikdyž v menší míře) co dělají s oblibou chlapi, že umírají u rýmičky :grinning: Poslední dobou už se na to snažim soustředit a není to tak hrozný. Jo a kdybych mluvila o fyzičnu, tak jsem byla před porodem (bylo mi 22 let) jak to říct - no prostě uplně zdravá, nikdy mě nic nebolelo ( prostě mladé pevné tělo) a teď? Furt něco... furt mě někde píchá, bolí, celý tělo se třepe :grinning: na prd prostě :sweat_smile: :sweat_smile: :sweat_smile:
13. čer 2009 v 11:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
ale na hasiče z leporela nemám :grinning: :grinning: :grinning: :grinning:
13. čer 2009 v 11:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak co se týče mě, tak já byla vždy spíš huba nevymáchaná, ale teď jsem vyloženě plechová :grinning: :grinning: Myslím, že povahově mě to nějak extra nezměnilo, ale co se spíš týče tělesné schránky, tak jsem najednou citlivější na změnu počasí, bolí mě častěji hlava, o zádech nemluvím, pořád mě někde něco bolí, dřív jsem to tak nevnímala anebo to spíš takový ani nebylo, ale teď si někdy připadám stará bába, ale fakt :grinning: :grinning: :grinning:
13. čer 2009 ve 13:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
Niko, mě mateřství změnilo hodně moc.. Hlavně jak píšeš ty, stala jsem se sebejistější, nedělá mi problém ozvat se, mluvit bez červenání před větším množství lidí, říct otevřeně svůj názor.
Srovnal se mi žebříček hodnot, vím, co je důležité a snažím se neřešit maličkosti a zbytečnosti, nehádat se kvůli hloupostem a nekazit si náladu věcmi, které za to nestojí.
Citlivá jsem byla vždy, ale teď jsem ještě víc, opravdu pláču u reklam a třeba když jen tak koukám na malou, jak si hraje. Dokážu víc naplno prožívat lásku, dávat ji najevo, říkat každý den MILUJU TĚ. Zlepšil se mi vztah s mámou, protože jsem pochopila, co obnáší mateřství, a že to s námi neměla vždy lehké.

Prostě mateřství mě změnilo, ale určitě k lepšímu. Být máma je to nejlepší, co mě v životě potkalo :dizzy_face:
13. čer 2009 ve 13:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj, mě to změnilo taky spíš v tom smyslu, že si míň nechám do věcí mluvit a spíš všechno dělám tak ,jak cítím, že je to nejlepší. Vztah s mámou se mi spíš zhoršil, zjistila jsem, že spousta věcí co mi dřív připadala v pořádku se mi teď zdá, že nás dost odbývala. A to teda nejsem nijak super obětavá, ale co je moc... A taky má pocit, že má na děti patent.

Jo a změnily se mi měsíčky. Před těhu jsem měla po 21 dnech a 4 dny tak normální síla, teď po 31 dnech a první den je to na indiánský menstruační stan, fakt hrůza. :stuck_out_tongue_closed_eyes:
13. čer 2009 v 19:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Timbouctou, já jsem si taky až po porodu uvědomila jakých věcí se chci vyvarovat (které dělala a nebo spíš nedělala moje máma - jako třeba mi trochu zvednout sebevědomí, pochválit apod) ve výchově.
13. čer 2009 ve 20:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj, tak s tím vyvarováním se chyb našich maminek plně souhlasím - hned od narození se snažím malou mazlinkovat, za všechno chválit, nebýt zbytečně nervózní apod.. A další věc - všude se snažíme brát malou sebou. Když já byla malá, tak buď se nikam nejelo, nebo nastoupila babička. A to je myslím ne úplně dobře, jen ať je zvyklá být mezi lidma. Jinak před těhotenstvím jsem byla častokrát ochotna udělat víc pro "cizí" lidi a dala jim mnohdy přednost před rodinou. Teď je to naštěstí úplně obráceně - sice se tím spousta věcí změnila, o některých lidech jsem ztratila veškeré ideály, ale myslím, že nemůžu litovat. A to se rozhodně necítím na rodinu uvázaná!!! Takže v tomto mě mateřství změnilo asi nejvíc...
13. čer 2009 ve 22:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj holky, fyzicky mě změnilo asi únavou, kterou jsem dřív skoro neznala, i když jsem byla pořád v jednom kole. psychicky mi to srovnalo hodnoty, neřeším věci, který jsem dřív řešila, oni se nakonec vyřeší i tak, takže se míň nervuju a hlavně mě malá naučila trpělivosti...a to teda stálo za to :slight_smile:.
14. čer 2009 v 15:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
Mě mateřství určitě změnilo - ta přecitlivělost tu je taky - dřív bych se v životě u sebe většího dojáku nerozbrečela a te mě dojme kde co :grinning: .
Ale co mě překvapilo nejvíc, že jsem myslela, že v určitých věcech se opravdu změním, ale vůbec jsem se nezměnila :grinning: :grinning:
Určitě je toho víc,a le ted to nějak nedokážu zformovat do čitelný podoby
14. čer 2009 v 16:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
Také mě mateřství změnilo a hodně. Rozhodně jsem se stala citlivější nebo spíš až přecitlivější. Dřív jsem byla takovej "tvrďák" a teď mě dojímá spousta věcí. Od pohledu na spícího malýho až po třeba dojáky. :slight_smile: Ze zdravotní stránky musím častěji chodit na WC, což bývá docela problém, protože hodně piju. :unamused: Bohužel jsem i nervóznější - vadí mi to a snažím se to změnit (kvůli malému). Nervozitu přičítám i místu, kde žijeme - je tu šílenej rachot a klid není skoro ani v neděli. :frowning2: Stala jsem se taky úzkostlivější - mám šílenej strach o malýho.
Rozhodně jsem spoustu věcí přehodnotila a vidím je jinak. Určité věci, které jsem pro mne nebyly důležité a byly tak nedoceněné, tak jsou pro mne důležité a vážím si jich... A malej je u mne na prvním místě - což beru jako samozřejmost u každé mámy. :slight_smile:
15. čer 2009 v 09:07  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky no zajímavé téma... :slight_smile: , mě to taky dosti změnilo, víc navazuju kontakty nebojím se na nic zeptat asi taky tím,že jsem dříve byla furt mezi lidma v práci a teď dost doma. Jsem ráda za každý pokecík, ale taky samozřejmě všeho z mírou drby a kdo ským mě taky nezajímá nato mám svých starostí dosti a mám ráda taky svůj klid. Jinak co se týče domácnosti tak musí být vše perfekt. Byla jsem puntičkář i v práci, vždy jsem končila s čistým stolem i kdybych tam měla sedět do půlnoci a to bohužel mám i doma. Úklid, luxování, vytírání, praní, žehlení mám jako hobby, alespoň manžel to tvrdí. Když se mě pak někdo ptá jak jsem to udělala že mám zase svou původní postavu kde cvičím atd.... tak říkám doma s luxem a smetákem :grinning:
15. čer 2009 v 16:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
jee, nadi, tak to ses dobra, ze to mas jako hobby, ja jsem prave povesila treti pracku a uz mi to leze usima a to jeste musim povysavat, asi to necham na zitra...trocha bordelu nas nezabije :grinning: :grinning: :grinning:
jo jeste me napadla jedna vec...stala jsem se zavislou na konikovi :grinning: :grinning: :grinning:
15. čer 2009 v 19:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
mě mateřství taky změnilo. Dost mi otevřelo oči a přestala jsem se zabývat zlými,závistivými a falešnými lidmi. Oni mi za to opravdu nestojí.
Co se domácnosti týká, tak úklid už tolik neřeším. RAději se věnuji malénu, než abych ho někam odložila a cídila byt.
Trochu jsem hodila do postraní sama sebe. Nějak nemám chuť ani čas na kosmetické a jiné podobní procedury. A když vyrazím na nákup oblečení, většinou donesu garderobu pro synka a pro sebe nic.
20. čer 2009 ve 13:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
super téma, nikdy mě nenapadlo se nad tím zamyslet, ale když jsem si vás přečetla, musím souhlasit s každou z vás. jediné co mě mrzí, že jsem si přestala trochu rozumět se svou nej kámoškou. Zatímco já jsem vdaná a mám dítě a zcela změněný žebříček hodnot, ona je svobodná, nezadaná, dělá aupair v GB a řeší podle mě hrozné blbosti. I když se jí snažím vždycky vyslechnout a pochopit, tak mi jde někdy na nervy, když řeší věci tipu, že si koupila šaty v sekáči, ale musí je jít asi vrátit protože má toho oblečení už tolik že to ani nevynosí. A je z toho úplně na nervy. To si pak u skypu tiše klepu na čelo. Ale pořád věřím, že až se usadí a založí si vlastní rodinu, pochopí zase ona mě, že teď je pro mě na prvním místě můj syn, a proto snažím každou chvíli trávit s ním. A ještě jsem si všimla, že po porodu začal ten čas nějak hrozně rychle utíkat. A i když je mateřská všechno jenom né dovolená (ten název určitě vymyslel chlap :angry: ) je to pro mě to nejkrásnější období v životě.
20. čer 2009 v 16:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
Mateřství je to nejrásnější:slight_smile:
22. čer 2009 ve 14:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
mám tady svoje téma " strach o dítě" - mateřství mě změnilo úplně ! Já předtím neměla ráda děti - přišly mě uřvaný a protivný - nechápala jsem, co někdo může dělat celý den s nějakým batoletem, které ani nemluví. Ani jako malá jsem si nehrála s panenkama a když se kámošce narodilo mimčo, chodila jsem tam jen z povinnosti a nic mi ten řvoucí uzlíček neříkal a jen jsem doufala, že mi to miminko nedá do náruče. Osttaní kámošky, taky v tý době bezdětný, se přitom rozplývaly. Dokonce je nechápu, že se, ač jsou bezdětné, rozplývají nad mým miminkem a také dobrovolně hlídají ! Dodnes nechápu ten zázrak, tu změnu, která se ve mne odehrála ihned po otěhotnění - najednou jsem byla úplně jiná, z mýho okolí se nad tím taky pozastavovali. Teď,když se dívám na roční dceru jsem dojatá a šťastná jako nikdy předtím a nedovedu si už svůj život bez ní představit. Možná je to tím, že se mi narodila až po třicítce a po dlouhém snažení, takže jsem se do té doby stihla dosytosti vybouřit. Nevím, jak bych se chovala, kdyby se mi narodila o deset let dřív, byla jsem strašně nezodpovědná.
25. čer 2009 ve 14:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj...no mě taky mateřství dost změnilo...byla jsem takovej živel, pařmen a najednou dítě...tak lehce jsem do toho proplula, pomalu se otočila o 180 stupňů...
jasně, můj žebříček hodnot je jinde...to je ale jasný...mám svojí rodinu
jinak citlivějščí jsem taky, někdy mě rozeřve reklama... :slight_smile:
ale jinak vše super, až na ten strach :stuck_out_tongue_closed_eyes:
2. črc 2009 v 08:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
S tou přecitlivělostí jsem na tom stejně... Také mám pocit, že umím být průbojnější a zároveň flegmouš. To co mi dřív přišlo jako důležitá věc, mě dnes nerozhází, prostě je mi všechno jedno. Je mi jedno co si kdo o mě povídá nebo myslí, dřív bych se tím zaobírala dnes ne.
Dcera je pro mě střed vesmíru a vše se točí kolem ní. Také jsem začala mít víc strach - o ní.

Nervózní jsem taky nikdy nebývala a teď jsem. Dokážu řvát na manžela a hádat se jak pes, dřív jsem jen pípla a spíš se urazila a nemluvila, když mě něčím naštval, dnes ječim jak siréna :sweat_smile:

Taky jsem trochu zlenivěla. Byla jsem dřív hodně aktivní. S dcerou toho moc nestíhám, tak jsem malinko nakynula a nejhorší na tom je, že nemám tu vůli jako dřív, abych ty kg shodila. To radši přes sebo hodim volnější triko nebo šaty a mam to vyřešený :confused: Snad časem, až půjdu do práce mě budou štíhlé kolegyně víc motivovat :grinning:
4. črc 2009 v 11:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
Je to u mě taky tak - jsem citlivější, ale taky průbojnější, co se týká zájmů rodiny, jsem určitě pořádnější a time management mám zmáknutej dost dokonale :grinning:
A největší změna je, že jsem ztratila 17 kg z váhy před otěhotněním (22 před porodem, v těhu jsem nabrala jen 5 kilo) a tak se teď trochu vyžívám v hadříkách :grinning:
4. črc 2009 v 11:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
jééé, bebinko, závidím ty kilča dole :grinning:
4. črc 2009 v 11:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky, zajímavé téma :slight_smile: Jsem sice těsně před porodem, ale změny pozoruju už teď, ač si je nechi připustit...spíš to nedávám navenek najevo. Byla jsem spíš "tvrďák", všechno brala s humorem, optimista..no ale poslední dobrou se mnou asi cloumají hormony.. nikdy jsem nějak neberečela, na veřejnosti už vůbec ne. Prostě "tvrďák" :sweat_smile: Jenže např. před týdnem s emi chtělo brečet na mojí vlastní promoci, když hráli hymnu...no nechápala jsem. Prostě mě dojalo, jak všichni vstali a musela jsem se hooodně přemáhat... Pak jsme taky byly v základní umělecké škole na koncertě mého bráchy - a tam hráli malé děti na klavír...no to jsem v sobě pláč dusila hodinu! Nikdy před tím se mi to nestalo, ale teď jsem nějaká přecitlivělá...Jsem zvědavá, co se mnou dál udělá porod a pak mateřství, až budeme mít malýho doma....Ale sama se sobě divím, co se se mnou děje - ale vím, že to k tomu asi patří :wink: Tak hodně sil, holky :wink:
4. črc 2009 v 11:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
...jo a jak tady někdo psal s kamarádkama - tak jsem jich v těhu dost ztratila... V mém věku (24) mají prostě jiné priority a trochu mě mrzí, že to se mnou nesdílejí, když já se s nima snažím bavím o jejich "problémech" jako dřív..Ale je to asi závist nebo nevim. Mrzí mě to, ale nenadělám nic. Prostě se spoustou z nich si už nemám co říct, Ale na druhou stranu - zase jsem díky těhu našla jiné, třeba s dětma a jsem za ně ráda. Tak to prostě chodí :slight_smile: Ale strašně mě překvapilo, jak se spoustu lidí ke mě zachovalo...včetně nemístných poznámek a tak. No je to asi vážně tím, že jsem citlivější..
4. črc 2009 v 11:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Mili, tak já zatlačovala slzy, když jsme měli vítání občánků a děti z hudební školy nám tam hrály :sweat_smile: :sweat_smile: :sweat_smile: prostě masakr :grinning: A stejně tak jsem se snažila držet slzy (abych nebyla za trapku :grinning: ) v O2 areně na hokeji , když tam jezdili ti malí kluci s klubovýma vlajkama a já věděla, že jsou z toho na větvi,že tam můžou být právě oni. No a pak hymna, to je totální konec, když si plná hala stoupně. Stejně tak mě třeba dokáží rozeřvat fans, jak tam stojí, odhodlaní hrdě povzbuzovat svůj tým a jak vykřikují sehraně. A být tady, tak to semnou asi sekne :grinning: http://www.youtube.com/watch?v=u0rMe2Vyb9E Prostě jsem už nepoužitelná :sweat_smile: :sweat_smile: :sweat_smile:
4. črc 2009 ve 22:25  • Odpověz  •  To se mi líbí
nikka.vo: no tak to jsme na tom stejně :sweat_smile: Jestli se mi to poporodu ještě zhorší, tak budu asi pěkně ufňukaná :sweat_smile:
5. črc 2009 v 08:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Mili, zhorší :sweat_smile: :sweat_smile: :sweat_smile:
5. črc 2009 ve 13:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
Holky - taky jsem zcíťovatěla :grinning: tp teda nechci vědět co se mnou udělá druhej porod - kdyby se zadařilo tak za rok klidně...

Jakmile by se někdo jen slovem otřel o malýho tak mě má v ksichtě... to zažil i Honza, a to je táta... prostě se na malýho obořil absolutně bez důvodu, a bylo.. jen čuměl to u mě totiž nezná
5. črc 2009 ve 14:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
Holky, to je teda téma :grinning:
Mně dojímá furt a všechno....
Jak bylo vysvědčení, tak mně dojímalo i to, že děti chodí s kytkou a začínaj jim prázdniny, já jsem už zralá asi na prášky na posílení, páč jinak nevím co se mnou bude dál....manža se mi vždy tlemí, zvířátka, děti, pohádky, no měkota jak svi*a!!§ :grinning: :grinning: :grinning:
5. črc 2009 v 18:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
To by snad stálo za to založit téma: Jaké absurdity vás v těhotenství a během mateřství rozplakali? :grinning:
6. črc 2009 v 18:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek