• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Kdy jste začaly milovat své dítě?

27. března 2017 
Vždycky jsem si myslela, jak budu strašně šťastná a místo toho jsem se rozbrečela a říkala že ho to nechci!Že nejsem připravená, že si chci ještě užívat.Jednou jsem měla i chvilku, že si to nechám dám pryč..pak zas těšení na miminko..spíš přítel už má děti a místo toho aby mi řekl to zvládnem tak spíš mi řekl, že se máme na co těšit apod. :/
21. srp 2015 ve 20:12  •  čeká miminko, termín má v dubnu 2016  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Neboj, přijde to samo.. Až se odplaví hormony po šestinedělí, bude to lepší. U mě to bylo asi až po dvou třech měsících. Strach jsem o ni měla od narození, ale ten hřejivý pocit lásky přišel, až jsem byla víc v klidu. Malá měla hrozné koliky, hodně plakala, kojení děsné, spaní taky. Až přešly koliky ve třech měsících a kojení přestalo bolet, najednou jsem byla v pohodě a ona taky a kolem nás běhali jednorožci a lítaly víly :slight_smile:) a když se usmála při kojení, byla jsem v sedmém nebi! :slight_smile: A nezlob se, ale on tě rád ještě nemá, prostě tě potřebuje. Lásku ještě neumí projevit, to se načekáš. Uklidní se v tvé náruči JEN KDYŽ TY BUDEŠ KLIDNÁ! Ber všechno živočišně, odpoj rozum, nastartuj instinkty!! A pak to půjde lehčeji. Když si vzpomenu na sebe, dělala bych spoustu věcí jinak! Strašně jsem všechno řešila, že nespí v tolik v kolik by měla, nepije z prsa jak dlouho by měla a pak jsem byla furt ve stresu a ona ze ě taky. Hlavně to chce zůstat v klidu, jestli ti může pomoct mamka, tchýně nebo kamarádka. Poradit, uklidit, uvařit, hodně to pomůže, ať se s malým můžeš sžít. přeju hodně zdaru a věř, bude to lepší!
14. zář 2015 ve 14:24  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Děkuji moc za komentář :slight_smile:...už jsem v klidu a strašně se těším.Když jsem dnes viděla na utz jak se hýbe a tlukot srdíčka chtělo se mi úplně brečet :slight_smile: <3
6. říj 2015 ve 20:42  •  čeká miminko, termín má v dubnu 2016  • Odpověz  •  To se mi líbí
@donutkaluciferka Tak k tomuhle u mě ještě nedošlo. Doufám, že až vykoukne na svět, bude to jiné.
6. říj 2015 ve 20:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
Taky jsem si myslela, že to u mě nebude.Přítel bylz toho uplne špatnej, že jsem těhotná, ale jak se ted vše uklidnilo tak jsem štastná.Neboj taky to příjde :slight_smile:
8. říj 2015 v 08:53  •  čeká miminko, termín má v dubnu 2016  • Odpověz  •  To se mi líbí
@donutkaluciferka Já jsem taky ráda. Ale zatím se nedostavilo žádné brečení ultrazvuků a podobně. Miminko bylo plánované a dlouho očekávané, ale to těhotenství mi dává strašně zabrat. Už to chci mít za sebou a držet prcka v náručí.
8. říj 2015 v 10:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ja se na mimi moooc trsila, strasne moc. Mimi jaem chtela od 17ti (mam v 28) .... vedela jsem hned ze ho miluji ... ale pak ..... narez .... po tom co doslova provriskal cele dny a to az do peti mesicu jsem nekdy byla vazne zoufala .... premyslela zda bylo dobre ho mit .. vinila jsem sama sebe ze smisenych pocitu .... unava a nevyspani .... nekdy do dnes vlastne premyslim .... hidne vzpominam na chvili kdy se narodil a to mi moc pomaha! Nekdy jsem rada, kdyz si bo na chvíli vezme babicka a ja mohu relaxovat, uklizet, varit ... jen doufam, ze se vse srovna, protoze kuli smisenym pocitum je mi pak samo ze sebe na nic :frowning2: zaslouzi si preci abych ho milovala!!!!!
16. čer 2016 ve 22:03  •  čeká miminko, termín má v listopadu 2015  • Odpověz  •  To se mi líbí
@mmlenka Ahoj,tohle si prožívá většina matek a která tvrdí,že je vše ok a dítě zlatý a ona v pohodě tak kecá :relaxed:. Je super,že jsi sem písla,když už nic jiného tak alespoň vědomí,že to tak me taky tě hodně uklidní a pomůže se s tím vnitřně srovnat. Mě tady holky pomohly hrozně moc. Co já se nabrečela.... Každopádně se to srovná!!!!!!! Jen musíš teď víc používat rozum a držet se než se dostaví ta srdcová zaležitost,věř mi :relaxed::relaxed::relaxed::relaxed: držím palce ať je to co nejdřív páč já teď moc lituju toho,že jsem si pořádně neužívala toho drobečka....uteče to totiž strašně rychle a čas nevrátíš. Mému synovy je 15 měsíců a já se nemůžu vynadívat na jeho miminkovské fotky. Ahoj a mějte se krásně ♡♡♡♡♡♡♡♡
18. čer 2016 v 11:34  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
@mmlenka Ahoj,tohle si prožívá většina matek a která tvrdí,že je vše ok a dítě zlatý a ona v pohodě tak kecá :relaxed:. Je super,že jsi sem písla,když už nic jiného tak alespoň vědomí,že to tak měli taky tě hodně uklidní a pomůže se s tím vnitřně srovnat. Mě tady holky pomohly hrozně moc. Co já se nabrečela.... Každopádně se to srovná!!!!!!! Jen musíš teď víc používat rozum a držet se než se dostaví ta srdcová zaležitost,věř mi :relaxed::relaxed::relaxed::relaxed: držím palce ať je to co nejdřív páč já teď moc lituju toho,že jsem si pořádně neužívala toho drobečka....uteče to totiž strašně rychle a čas nevrátíš. Mému synovy je 15 měsíců a já se nemůžu vynadívat na jeho miminkovské fotky. Ahoj a mějte se krásně ♡♡♡♡♡♡♡♡
18. čer 2016 v 11:37  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj, tohle je různé a je důležité se nesrovávat s ostatními...ano, já svoje dítě sice milovala od prvního okamžiku, ale dítko máme velmi náročné a během těch několika prvních měsíců (koliky, prořvané noci i dny, zvýšená dráždivost) jsem musela několikrát odejít od postýlky od křičící dcerky a polít se studenou vodou + posadit se v koupelně, protože jsem byla tak unavená a vyčerpaná, že jsem ztrácela citlivost a měla jsem strach, abych jí nějak neublížila...navíc na začátku ještě pracují hormony (první hysterák jsem dostala asi 4 dny po porodu - ještě v porodnici - pak jsem se dočetla o poporodním blues). Držte se, bude líp...hodně se to zlepší až Vám začne dítko vracet pozornost, smáte se apod. :slight_smile:
18. čer 2016 v 11:48  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
autor
@michaelaela Ahoj, děkuji za podporu. Synovi jsou už 4 roky, takže to uteklo fakt rychle :grinning:
19. čer 2016 ve 21:37  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Hustý,vůbec jsem si nevšimla datumu :sweat_smile::sweat_smile::sweat_smile::sweat_smile:
19. čer 2016 ve 23:09  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Nemůžu říct,že jsem dítě milovala už ve svém lůně. Těhotenství bylo pro mě noční můra,bylo mi pořád hrozně zle,cítila jsem se mizerně. Ale jak jsem dítê uviděla,už to tam bylo. Láska obrovská .:blush:
20. čer 2016 v 00:06  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Ahoj, 1.dceru jsem začala milovat už v těhotenství a teď u chlapečka při 2.těhotenství také tak někdy kolem 6.měsíce, když už jsem hodně cítila pohyby. Každá to má jinak, hlavně se nesrovnávej s ostatními, jdi si vlastní cestou. Hodně štěstí ;)
30. čer 2016 v 10:04  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky! Tak ja se taky pridam se svim pocitem. Tehotenstvi jsme meli vymodlene, dcera je z um.op. Vse slo nadherne, celich 9 mesicu jsem nemela zadny problem, jen me zžiral pocit jestli budu sve dite milovat. Porod byl velmi rychli a krasny, ale kdyz mi dceru polozili hned na prsa, tak jsem cekala nejaky prival lasky.....ale k memu zdeseni se nedostavil vubec zadny pocit.....ani laska ani nenavist, proste vubec nic.Koukala jsem na ni spis ze je to vlastne divne, ze uz je tady a uz se z niceho nevykroutim. Po porodu jsem jeste dva dny nespala, mala porad brecela a cele oddeleni vzdycky prohodilo....no jo, to je ta vase.....Ale s prichodem domu se vse krasne a samo srovnalo a svu dceru miliji nadevse! I kdyz uz pekne zlobi, tak laska je stale tady. Pisatelko neboj se, uz jen to ze tu pises je dukaz ze svou situaci resis a neni ti to lhostejne!!!! Ty sve dite uz davno milujes, jen jsi si to jeste neztihla uvedomit :slight_smile: Tak se neboj a preju ti at se vam dari!!!!!!!
10. črc 2016 ve 20:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jsem ráda, že existují tyhle diskuze - aspoň si člověk nepřipadá, že je v tom sám. Po porodu jsem měla stejné pocity, jako většina matek zde. Těhotenství bylo super, defakto na první pokus, ani jsme se moc nesnažili. Já měla klamné ideály, že miminka jen spí a jedí...a vzteklouna mít nemůžu (haha). Realita mě přistihla absolutně nepřipravenou, malý je od narození vzteklinka ukřičená a já poněkud "natvrdlá" matka, co neví, co s tím :slight_smile: Poporodní deprese trvala cca do 3 měsíce, prošli jsme si koliky, spurty, hodiny a hodiny uspávání, probrečené noci a dopoledne. Milionkrát jsem si vyčítala, že jsem vůbec otěhotněla. To ukřičené "cosi" byl jako kamen na mojí noze, co mi zničilo život.
Malému jsou necelé 4 měsíce a troufám si říct, že snad to nejhorší je už za náma. Nebejt mýho milionovýho chlapa, tak jsem si asi hodila mašli.... a stále si myslím, že ač jsme původně plánovali děti 2, že bude malej jedináček, prootže druhé dítě bych asi nervově nedala. Ale teprve až teď můžu říct, že při pohledu na syna se ve mě navalí taková ta hrdost a mateřské teplo.
Dřív mi ženské s děcky lezly na nervy - dnes obdivuju každou s kočárkem a snad i konečně chápu, proč jsou takové..... neupravené, unavené, samonasrávací, vystresované, jako bez mozku.......... protože nedostatek spánku a zoufalství je větší stres, než 2 plné úvazky najednou. Ženy, držte se :grinning:
14. říj 2016 ve 13:49  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
!Hledám respondentky pro svou bakalářskou práci! Respondentky budou chráněny anonymitou!

Dobrý den dámy,

jmenuji se Martina Vlková, studuji třetím rokem na Fakultě humanitních studií na UK a píši svou závěrečnou bakalářskou práci na téma "Společenské tabu litovaného mateřství", která se zabývá matkami, které pochybují o tom, zda měly mít děti, ať je to z jakéhokoliv důvodu. Téma mé BP zní tvrdě, ale ráda bych mluvila také s ženami, které obětovaly pro rodinu svůj kariérní růst a dodnes touto obětí trpí. Touto prací mi jde o to, aby se tyto ženské pocity v širší společnosti detabuizovaly a zavedla se o nich diskuse. Viděla jsem, že se zde takové téma již nakouslo, proto se na Vás obracím s prosbou, zda byste byly ochotné se mnou o této problematice !anonymně! pohovořit. Uvědomuji si, že není jednoduché o těchto věcech mluvit, neboť je to stále nepopulární téma, ale ze zahraničních výzkumů vyplývá, že takový postoj zaujímá mnohem více žen, než si myslíte.
Budu Vám velmi vděčná za každý Vás příběh, v případě zájmu mi, prosím, napište na můj mail: martina.vlkova8@gmail.com, ať zajistíme maximální anonymitu. Vím, že mateřství není jednoduché období a možnost si o Vašich skutečných pocitech otevřeně a bez předsudků promluvit, může být pro obě strany přínosem.

Předem děkuji za Vaše odpovědi,

Martina Vlková
20. lis 2016 v 11:16  • Odpověz  •  To se mi líbí
Syn kdyz se narodil tak mi ho daly rovnou na bricho..V tu chvili jsem nenavidela cely svet :cry:.Je to hrozny,ale kdybych porodila s vedomim ze nemam pritele a zaroven pro malyho tatu nejspis bych malyho dala k adopci..Ze strachu ze se nedokazu o neho postarat,ze nejsem mama ze me bude nenavidet..Malymu je 5 mesici,a je zdravi a prospiva.Staram se o nej,bojim se kdyz se s nim neco deje,ale to ze jsem mama porad necitim..Co je spatne..
23. únor ve 12:03  •  1 dítě - čeká miminko, termín má v září 2016  • Odpověz  •  To se mi líbí
@monika890 Neboj, ono to přijde. Někomu to jen déle trvá. Třeba mně. :grinning: Zato teď se dokážu koukat na dcerku, jak má parádní záchvat hysteráčku a říkat si u toho jak je boží i když je rudá vzteky. :grinning:
23. únor ve 12:21  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Dceru jsem zacala milovat v tehotenstvi od prvnich pohybu. Po porodu mi ji prilozili na bricho a me zaplavila vlna stesti a lasky. Prvni dny byly krasne, jenze po tydnu rev a rev nejen z kolim, dlouhe nocni uspavani, to na me zacalo dolehat nevyspani, podrazdeni, nenavidela jsem ji. Kdyz rvala a rvala, nevydrzela jsem to kricela jsem na ni, prikladala polstar na hlavu aby prestala. Udusit jsem ji nechtela, moje svedomi v tom afektu by mi to nedovolilo. Po 6 t. jejiho zivota se to zlepsilo, obe jsme si k sobe nasly cestu. A dnes je z ni mala raketa, kterou bych nikomu na svete nedala.
23. únor ve 12:47  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
@liska01 No nas malej se nervuje od narozeni..neumi klasicky brecet ale ihned se zacne vztekat,s tim ze stracel dech,zfialovel a musely jsme ho hodne hlidat protoze vztekal setebou tak az prestal nekolikrat dychat..A to bylo peklo kdyz to udelal poprve..Kolikrat se mu musim smat umi byt i komediant
23. únor ve 12:55  •  1 dítě - čeká miminko, termín má v září 2016  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Ahojky, já jsem se na miminko moc těšila, milovala jsem ho už v bříšku, ale když jsem ho porodila, vůbec nic jsem necítila. Úplně jako kdyby mi spolu s ním vyrvali i srdce z těla. V porodnici jsem neměla ani vyvinutý ten mateřský instinkt, nebyla jsem na svého prcka napojená, a když plakal, říkala jsem si jen, že chudáci spolubydlící na pokoji, potažmo chudák já sama. V průběhu šestinedělí jsem ale ten mateřský pud získala, a to dokonce velmi silný. Nedokázala bych své dítě nechat plakat ani chvilinku, rozuměla jsem mu beze slov, přesně jsem věděla, co potřebuje a dávala mu to v maximální míře. Díky tomu se taky z největšího uřvánka velmi brzy stalo to nejpohodovější miminko, které prakticky vůbec neplakalo, protože nemělo důvod. Tu bezmeznou, všeobjímající mateřskou lásku, jsem ale stále necítila. Celkově jsem byla v depresi, měla jsem neustále nějaké stresy (stěhování, dálkové studium, práce při RD, matka a tchýně...), mateřství jsem si vůbec neužívala a celý první rok byl pro mě spíš noční můrou než "dovolenou".

Přesně si pamatuju, jak jsem jednou, někdy okolo toho prckova roka, zase seděla na zemi v jeho pokojíčku a brečela, jak jsem zoufalá a jak je to všechno na nic. On přilezl, ještě ani chodit neuměl, objal mě a vlepil mi pusinku. Utěšoval mě přesně stejně jako já jeho, když plakal on. To byl asi ten zlom, kdy jsem si uvědomila tu obrovskou mateřskou lásku. Když už jsem nemusela jen dávat, ale bylo to oboustranné. Od té doby jsem pak dostávala spousty pusinek, a když se naučil mluvit, také spousty krásných slov. Jaký to byl balzám pro moji ztrápenou dušičku slyšet, že jsem krásná maminka a že mě má tak strašně rád, ani neumím popsat.
23. únor ve 12:58  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@mysicka_lb
Kdyz je na to zenska sama je to horor..Sice mam pritele,ale obejmout nebo povzbudit po psychicky str.neumi spis nechce..Znam kdy veskery moje ja nevnimalo a necitilo kdyz malej mel 3 dny a noci horecky a rval a jecel a tak dokola..(muzu byt rada ze jen 3 dny..jsou ditka ktery zvladnou brecet rok v kuse..).A ja jen na nej koukala no spis zkrze nej a premyslela jsem jestli na to mam nebo to uz vzdat..A pak si pamatuju ze sedim oprena pod postylkou a brecim..Mou velkou oporou je muj psi krizenec boxera s pitbulem Jack..prisel za mnou k postylce,udelal takovy divny zvuk nebo ton a odhodlane ale jemne do me strcil,obehl me a strcil hlavu mezi spricle od postylky a toto opakoval..Na potreti jsem vstala malyho vyndala a sedli si na postel,Jack stastne zaskotacil a onufal malyho..Ten na neho zustal koukat a za chvili usmev a byl klid..Jsem rada ze mam takovyho pomocnika..Sice je aktivnejsi a driv se unavim ja nez on,ale od stenatka miluje deti vseho veku a lidi..Umi rozesmat a hlavnit uklidnit.
23. únor v 17:28  •  1 dítě - čeká miminko, termín má v září 2016  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Tak i ja ...
Po miminko jsem toužila a vazne se na něj moc těšila když bylo v bříšku... Narodil se synek... byl to pro me ten nejkrásnější den ze všech.... Sestinedeli jeste jakžtakž slo... asi ve třetím tydnu se gradovaly potíže s prdiky.... Nepomahalo vůbec nic (zazracne kapky, změna jidelnivku, nahrivani, cvičení, masirovani) trošinku natrasani v klubicku a rourka.... Rval každý den cela odpoledne a nebyl k utišení ani prso nechtěl... Do toho jsem mela partnera, ktery nepřiložil ruku k dílu... Bylo to peklo! Rval takle az do pěti měsíců... Občas jsem psychicly byvala uz na pokraji ... přemýšlela jsem zda ho mam rada nebo ne.. jestli byla chyba ho mít :frowning2: Toto silene pbdobo trvalo do 8 měsíců ... pres den spal 2x 20min. a v noci byl vzhůru o každou hodinu... Myslim, ze není nutné říkat jak moc ráda jsem, ze je to za nami... nerada na to vzpominam a otázku ,,jak si to uzivas,, jsem nenáviděla... Protože to se rozhodne užívat nedalo... Ne jednou jsem přemýšlela, ze ho nekde necham a odejdu.... Dnes je mu 16m je to zlatíčko usmevave a je a nim sranda ... cesta k ruzim bývá trnita.... Moc ho miluji... to však neznamena, ze někdy me ,,nerozcili,, nebo ze si od nej rada nepdpocinu ... někdy mívá vztekaci dny a to bývá náročné.... Rikam si, ze ldyu to vydržím jako tamto... bude zase lépe.... Holky... Drzte se, jednou to přejde! :slight_smile:
22. bře v 07:59  •  čeká miminko, termín má v listopadu 2015  • Odpověz  •  To se mi líbí
@welunka Trochu škodolibě-rýpavá otázka - plánuješ druhé?
Měla jsem to podobně s tím rozdílem, že lump začal být fajn tak okolo půl roku. Teď mu bylo 9 měsíců a občas si taky v noci zoufalstvím pobrečím (nedostatek spánku je hrozná potvora).
Oba s partnerem jsme občas úplně vyčerpaní, představa druhého prcka mě vyloženě dostává do kolen. Proto se ptám. Protože tohle dilema nikdy nepochopí ta, která má spící a klidné mimino.
22. bře ve 14:17  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
@nugetka20 Dobrý den, sice byl dotaz určen někomu jinému, ale mám za sebou podobnou zkušenost, tak snad nevadí, když odpovím:slight_smile: První syn byl odmala nespavec, vždycky jsme si přáli dvě děti, ale po jeho narození se vidina druhého dítěte tak nějak rozplývala. Byla jsem neskutečně unavená, vyšťavená, na dítě převážně sama a představa, že přibyde miminko mě naháněla hrůzu. K druhému prckovi jsme se odhodlali, až když tomu staršímu byly dva roky. Podotýkám, že začal celou noc spát až ve třech letech - tou dobou už jsem byla těhotná a potýkala se s těhotenskými problémy - takže jsem v noci nespala z jiného důvodu:slight_smile:, pak se narodil druhý syn. Ze začátku to vypadalo nadějně - spinkal relativně hezky (budil se po 3 hodinách), po druhém měsíci nastal ovšem zlom a já mám opět nespavce - a to ještě většího než byl ten první:slight_smile: A to jsem prosím pěkně velký milovník spánku. Takže je ze mě opět zombie, která by se na kruzích pod očima mohla houpat:slight_smile: ALE zásadní rozdíl spatřuji v tom, že nyní vidím to světlo na konci tunelu - tedy to, že nespaní nebude trvat věčně, jak mi to připadalo při prvním dítěti, prostě jednou budou oba spát celou noc (alespoň v to doufám). Ale je mi jasné, že já už tou dobou budu natolik zvyklá na noční vstávání, že budu v noci v pravidelných intervalech čučet do stropu:slight_smile:))
22. bře ve 14:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
@nugetka20
Ahojky ... Vždy jsem chtěla tři děti... Kdyt se malý narodil a pak zacalo zo ,,peklo,, řekla jsem, ze už nikdy žádné dítě nechci ... od chvíle, co se to ,,zklidnilo,, si říkám, ze třeba ano, ale třeba az tak za dva roky aby byl synek uz trochu samostatný (abych nemusela jedno prebalovat a druhému utirat zadek) a také aby si užil mou peci.... Je to náročné s partnerem a ja na to byla dokonce sama :frowning2: ... a také mam kamarádky s hodnými spicimu a neplačícími miminky....
Mu a se spaním mam problémy do dnes... prodte tělo je uz nastavené.... Ted se na druhé necitim
27. bře ve 12:56  •  čeká miminko, termín má v listopadu 2015  • Odpověz  •  To se mi líbí
@mmlenka Neboj, já si první dva měsíce připadala jak na táboře, kde mi dali na starost nějaké dítě - krmit, přebalovat a poslouchat jak řve (asi kvůli prdům). Hormony jsou potvory. A i když to možná necítíš, už teď ho miluješ nadevše. Si představ, že by ti ho někdo chtěl vzít, nedáš ho a to je LASKA.
27. bře ve 13:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek