• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Kdy jste začaly milovat své dítě?

20. listopadu 2016 
Vždycky jsem si myslela, jak budu strašně šťastná a místo toho jsem se rozbrečela a říkala že ho to nechci!Že nejsem připravená, že si chci ještě užívat.Jednou jsem měla i chvilku, že si to nechám dám pryč..pak zas těšení na miminko..spíš přítel už má děti a místo toho aby mi řekl to zvládnem tak spíš mi řekl, že se máme na co těšit apod. :/
21. srp 2015 ve 20:12  •  čeká miminko, termín má v dubnu 2016  • Odpověz  • To se mi líbí (1)
Neboj, přijde to samo.. Až se odplaví hormony po šestinedělí, bude to lepší. U mě to bylo asi až po dvou třech měsících. Strach jsem o ni měla od narození, ale ten hřejivý pocit lásky přišel, až jsem byla víc v klidu. Malá měla hrozné koliky, hodně plakala, kojení děsné, spaní taky. Až přešly koliky ve třech měsících a kojení přestalo bolet, najednou jsem byla v pohodě a ona taky a kolem nás běhali jednorožci a lítaly víly :slight_smile:) a když se usmála při kojení, byla jsem v sedmém nebi! :slight_smile: A nezlob se, ale on tě rád ještě nemá, prostě tě potřebuje. Lásku ještě neumí projevit, to se načekáš. Uklidní se v tvé náruči JEN KDYŽ TY BUDEŠ KLIDNÁ! Ber všechno živočišně, odpoj rozum, nastartuj instinkty!! A pak to půjde lehčeji. Když si vzpomenu na sebe, dělala bych spoustu věcí jinak! Strašně jsem všechno řešila, že nespí v tolik v kolik by měla, nepije z prsa jak dlouho by měla a pak jsem byla furt ve stresu a ona ze ě taky. Hlavně to chce zůstat v klidu, jestli ti může pomoct mamka, tchýně nebo kamarádka. Poradit, uklidit, uvařit, hodně to pomůže, ať se s malým můžeš sžít. přeju hodně zdaru a věř, bude to lepší!
14. zář 2015 ve 14:24  •  1 dítě - čeká miminko, termín má v lednu 2017 (37. tt)  • Odpověz  • To se mi líbí (1)
Děkuji moc za komentář :slight_smile:...už jsem v klidu a strašně se těším.Když jsem dnes viděla na utz jak se hýbe a tlukot srdíčka chtělo se mi úplně brečet :slight_smile: <3
6. říj 2015 ve 20:42  •  čeká miminko, termín má v dubnu 2016  • Odpověz  • To se mi líbí
@donutkaluciferka Tak k tomuhle u mě ještě nedošlo. Doufám, že až vykoukne na svět, bude to jiné.
6. říj 2015 ve 20:46  • Odpověz  • To se mi líbí
Taky jsem si myslela, že to u mě nebude.Přítel bylz toho uplne špatnej, že jsem těhotná, ale jak se ted vše uklidnilo tak jsem štastná.Neboj taky to příjde :slight_smile:
8. říj 2015 v 08:53  •  čeká miminko, termín má v dubnu 2016  • Odpověz  • To se mi líbí
@donutkaluciferka Já jsem taky ráda. Ale zatím se nedostavilo žádné brečení ultrazvuků a podobně. Miminko bylo plánované a dlouho očekávané, ale to těhotenství mi dává strašně zabrat. Už to chci mít za sebou a držet prcka v náručí.
8. říj 2015 v 10:48  • Odpověz  • To se mi líbí
Ja se na mimi moooc trsila, strasne moc. Mimi jaem chtela od 17ti (mam v 28) .... vedela jsem hned ze ho miluji ... ale pak ..... narez .... po tom co doslova provriskal cele dny a to az do peti mesicu jsem nekdy byla vazne zoufala .... premyslela zda bylo dobre ho mit .. vinila jsem sama sebe ze smisenych pocitu .... unava a nevyspani .... nekdy do dnes vlastne premyslim .... hidne vzpominam na chvili kdy se narodil a to mi moc pomaha! Nekdy jsem rada, kdyz si bo na chvíli vezme babicka a ja mohu relaxovat, uklizet, varit ... jen doufam, ze se vse srovna, protoze kuli smisenym pocitum je mi pak samo ze sebe na nic :frowning2: zaslouzi si preci abych ho milovala!!!!!
16. čer ve 22:03  •  čeká miminko, termín má v listopadu 2015  • Odpověz  • To se mi líbí
@mmlenka Ahoj,tohle si prožívá většina matek a která tvrdí,že je vše ok a dítě zlatý a ona v pohodě tak kecá :relaxed:. Je super,že jsi sem písla,když už nic jiného tak alespoň vědomí,že to tak me taky tě hodně uklidní a pomůže se s tím vnitřně srovnat. Mě tady holky pomohly hrozně moc. Co já se nabrečela.... Každopádně se to srovná!!!!!!! Jen musíš teď víc používat rozum a držet se než se dostaví ta srdcová zaležitost,věř mi :relaxed::relaxed::relaxed::relaxed: držím palce ať je to co nejdřív páč já teď moc lituju toho,že jsem si pořádně neužívala toho drobečka....uteče to totiž strašně rychle a čas nevrátíš. Mému synovy je 15 měsíců a já se nemůžu vynadívat na jeho miminkovské fotky. Ahoj a mějte se krásně ♡♡♡♡♡♡♡♡
18. čer v 11:34  •  1 dítě  • Odpověz  • To se mi líbí
@mmlenka Ahoj,tohle si prožívá většina matek a která tvrdí,že je vše ok a dítě zlatý a ona v pohodě tak kecá :relaxed:. Je super,že jsi sem písla,když už nic jiného tak alespoň vědomí,že to tak měli taky tě hodně uklidní a pomůže se s tím vnitřně srovnat. Mě tady holky pomohly hrozně moc. Co já se nabrečela.... Každopádně se to srovná!!!!!!! Jen musíš teď víc používat rozum a držet se než se dostaví ta srdcová zaležitost,věř mi :relaxed::relaxed::relaxed::relaxed: držím palce ať je to co nejdřív páč já teď moc lituju toho,že jsem si pořádně neužívala toho drobečka....uteče to totiž strašně rychle a čas nevrátíš. Mému synovy je 15 měsíců a já se nemůžu vynadívat na jeho miminkovské fotky. Ahoj a mějte se krásně ♡♡♡♡♡♡♡♡
18. čer v 11:37  •  1 dítě  • Odpověz  • To se mi líbí
Ahoj, tohle je různé a je důležité se nesrovávat s ostatními...ano, já svoje dítě sice milovala od prvního okamžiku, ale dítko máme velmi náročné a během těch několika prvních měsíců (koliky, prořvané noci i dny, zvýšená dráždivost) jsem musela několikrát odejít od postýlky od křičící dcerky a polít se studenou vodou + posadit se v koupelně, protože jsem byla tak unavená a vyčerpaná, že jsem ztrácela citlivost a měla jsem strach, abych jí nějak neublížila...navíc na začátku ještě pracují hormony (první hysterák jsem dostala asi 4 dny po porodu - ještě v porodnici - pak jsem se dočetla o poporodním blues). Držte se, bude líp...hodně se to zlepší až Vám začne dítko vracet pozornost, smáte se apod. :slight_smile:
18. čer v 11:48  • Odpověz  • To se mi líbí (1)
autor
@michaelaela Ahoj, děkuji za podporu. Synovi jsou už 4 roky, takže to uteklo fakt rychle :grinning:
19. čer ve 21:37  • Odpověz  • To se mi líbí (1)
Hustý,vůbec jsem si nevšimla datumu :sweat_smile::sweat_smile::sweat_smile::sweat_smile:
19. čer ve 23:09  •  1 dítě  • Odpověz  • To se mi líbí (1)
Nemůžu říct,že jsem dítě milovala už ve svém lůně. Těhotenství bylo pro mě noční můra,bylo mi pořád hrozně zle,cítila jsem se mizerně. Ale jak jsem dítê uviděla,už to tam bylo. Láska obrovská .:blush:
20. čer v 00:06  • Odpověz  • To se mi líbí (1)
Ahoj, 1.dceru jsem začala milovat už v těhotenství a teď u chlapečka při 2.těhotenství také tak někdy kolem 6.měsíce, když už jsem hodně cítila pohyby. Každá to má jinak, hlavně se nesrovnávej s ostatními, jdi si vlastní cestou. Hodně štěstí ;)
30. čer v 10:04  • Odpověz  • To se mi líbí
Ahoj holky! Tak ja se taky pridam se svim pocitem. Tehotenstvi jsme meli vymodlene, dcera je z um.op. Vse slo nadherne, celich 9 mesicu jsem nemela zadny problem, jen me zžiral pocit jestli budu sve dite milovat. Porod byl velmi rychli a krasny, ale kdyz mi dceru polozili hned na prsa, tak jsem cekala nejaky prival lasky.....ale k memu zdeseni se nedostavil vubec zadny pocit.....ani laska ani nenavist, proste vubec nic.Koukala jsem na ni spis ze je to vlastne divne, ze uz je tady a uz se z niceho nevykroutim. Po porodu jsem jeste dva dny nespala, mala porad brecela a cele oddeleni vzdycky prohodilo....no jo, to je ta vase.....Ale s prichodem domu se vse krasne a samo srovnalo a svu dceru miliji nadevse! I kdyz uz pekne zlobi, tak laska je stale tady. Pisatelko neboj se, uz jen to ze tu pises je dukaz ze svou situaci resis a neni ti to lhostejne!!!! Ty sve dite uz davno milujes, jen jsi si to jeste neztihla uvedomit :slight_smile: Tak se neboj a preju ti at se vam dari!!!!!!!
10. črc ve 20:13  • Odpověz  • To se mi líbí
Jsem ráda, že existují tyhle diskuze - aspoň si člověk nepřipadá, že je v tom sám. Po porodu jsem měla stejné pocity, jako většina matek zde. Těhotenství bylo super, defakto na první pokus, ani jsme se moc nesnažili. Já měla klamné ideály, že miminka jen spí a jedí...a vzteklouna mít nemůžu (haha). Realita mě přistihla absolutně nepřipravenou, malý je od narození vzteklinka ukřičená a já poněkud "natvrdlá" matka, co neví, co s tím :slight_smile: Poporodní deprese trvala cca do 3 měsíce, prošli jsme si koliky, spurty, hodiny a hodiny uspávání, probrečené noci a dopoledne. Milionkrát jsem si vyčítala, že jsem vůbec otěhotněla. To ukřičené "cosi" byl jako kamen na mojí noze, co mi zničilo život.
Malému jsou necelé 4 měsíce a troufám si říct, že snad to nejhorší je už za náma. Nebejt mýho milionovýho chlapa, tak jsem si asi hodila mašli.... a stále si myslím, že ač jsme původně plánovali děti 2, že bude malej jedináček, prootže druhé dítě bych asi nervově nedala. Ale teprve až teď můžu říct, že při pohledu na syna se ve mě navalí taková ta hrdost a mateřské teplo.
Dřív mi ženské s děcky lezly na nervy - dnes obdivuju každou s kočárkem a snad i konečně chápu, proč jsou takové..... neupravené, unavené, samonasrávací, vystresované, jako bez mozku.......... protože nedostatek spánku a zoufalství je větší stres, než 2 plné úvazky najednou. Ženy, držte se :grinning:
14. říj ve 13:49  •  1 dítě  • Odpověz  • To se mi líbí
!Hledám respondentky pro svou bakalářskou práci! Respondentky budou chráněny anonymitou!

Dobrý den dámy,

jmenuji se Martina Vlková, studuji třetím rokem na Fakultě humanitních studií na UK a píši svou závěrečnou bakalářskou práci na téma "Společenské tabu litovaného mateřství", která se zabývá matkami, které pochybují o tom, zda měly mít děti, ať je to z jakéhokoliv důvodu. Téma mé BP zní tvrdě, ale ráda bych mluvila také s ženami, které obětovaly pro rodinu svůj kariérní růst a dodnes touto obětí trpí. Touto prací mi jde o to, aby se tyto ženské pocity v širší společnosti detabuizovaly a zavedla se o nich diskuse. Viděla jsem, že se zde takové téma již nakouslo, proto se na Vás obracím s prosbou, zda byste byly ochotné se mnou o této problematice !anonymně! pohovořit. Uvědomuji si, že není jednoduché o těchto věcech mluvit, neboť je to stále nepopulární téma, ale ze zahraničních výzkumů vyplývá, že takový postoj zaujímá mnohem více žen, než si myslíte.
Budu Vám velmi vděčná za každý Vás příběh, v případě zájmu mi, prosím, napište na můj mail: martina.vlkova8@gmail.com, ať zajistíme maximální anonymitu. Vím, že mateřství není jednoduché období a možnost si o Vašich skutečných pocitech otevřeně a bez předsudků promluvit, může být pro obě strany přínosem.

Předem děkuji za Vaše odpovědi,

Martina Vlková
20. lis v 11:16  • Odpověz  • To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek