Konec přátelství?
Ahoj holky, mám na Vás dotaz, jak byste se zachovaly v mé situaci.
Mám kamarádku od střední školy - slušná, citlivá, introvertní, ale přitom upřímná holka. Ve 20 letech si našla svého budoucího manžela, po 4 letech se vzali - byla jsem jí za svědka. Od té doby chtějí dítě - marně. Já jsem otěhotněla se svým tehdejším přítelem rychle, svatbu jsme měli před měsícem, tam ještě bylo vše OK. Bylo tam víc dětí, ale na kamarádce nic znát nebylo ani na jejím manželovi. Odjížděli ovšem brzo.
Od té doby jsem jí několikrát psala, ani neodpověděla, tak jsem jí volala, v mobilu se zdála unuděná, že volám. Tak jsem to típla, že jí zavolám večer kolem 20.hodiny a to měla už mobil vypnutý. Nechala jsem to být a a asi za týden jsem to zkusila znova - mám ji ráda, nerada bych o ni přišla ikdyž vím, že tím, že máme již dítě, jsem se jí solidně odcizila.
Včera jsem to zkusila zase a konečně měla na mě čas - řekla mi, že je čeká první kolečko umělého oplodnění, protože u ní zjistili nízký hormon, který udrží embryo v děložní sliznici a je důležitý pro vývoj plodu. Ona by nikdy neotěhotněla přirozeně - resp. ta možnost je asi 1%. V telefonu se moc vybavovat nechtěla, vím, že je jí to líto, že to musí podstupovat - oni byli takový ti klasici - nejdříve vše ostatní, až pak dítě. Říkala, že je to bude stát opravdu dost ne jako u nás - vše zadarmo. Trošku z ní čišela arogance a byla jsem ráda, když jsem ten telefon položila. Asi za hodinu mi přišla smska z neznámého čísla, kde stálo: Už jí nevolej a nepiš. To byl asi její manžel...
Můj dotaz tedy zní - dá se podle vás toto přátelství ještě zachránit? Zvala jsem jí několikrát i k nám na návštěvu (máme dům, kde je hodně místností, kde se dá přespat), nikdy nechtěla, mám pocit, až ať dělám, co dělám, tak už si k ní cestu nenajdu...A to ještě ani neví, že jsem podruhé těhotná...
Když jsme spolu jednou za čas venku (ona ze severu Moravy, já z Prahy), snažím se vůbec dítě nezmiňovat, pokud se nezeptá, vím, že je to pro ni těžké téma...
@astyna Ahoj 🙂 řeknu Ti to z mého pohledu ...já se s mým zachvíli manžele snažím o miminko skoro rok ...nejde to..zatím..moje nejlepší kamarádka má dvě děti..to druhé jí pomáhám hlídat už od narození..nikdy v její přítomnosti mě nenapadlo že jí to závidím, naopak malou si moc užívám 🙂 ..Ale abych se přiznala doma si občas popláču proč ona aniž by chtěla má dvě krásně holčičky ikdyž kouří po celou dobu těhotenství i ted a já se můžu přetrhnout abych žila zdravě a nejde to ...navíc poslední dobou mi opravud všechny kamarádky i známě těhotní..i holky v rodině ..prostě děti všude jen ne u nás ...je to hrozný ..ale nadruhou stranu!!! Kamarádka o mých pocitech nic neví děti jí přeju a máj ji ráda 🙂 pravá kamarádka by se s Tebou neměla přestat bavit jen proto že Ty máš děti a ona nemůže.Tvoje vina to není!!!!!
"pravá kamarádka by se s Tebou neměla přestat bavit jen proto že Ty máš děti a ona nemůže."
na tom něco bude...děkuju..
Mám stejnou zkušenost. Já otěhotněla prakticky hned jak jsme si řekli že jdem do toho. Kamarádka nemůže otěhotnět a tak nějak z toho viní všechny okolo. Nemůže mě vidět, mluvit semnou. Na ulici přechází na druhý chodník když se náhodou potkáme. Já sem se snažila to udržet,ale ona to prostě nemohla rozdychat. A na rovinu mě řekla že my to nepřeje. Je to smutný, ale ty stim nic nenaděláš. Ona si to musí srovnat v hlavě.
@astyna a treba se i omluvi....nemyslum si ze ti to nepreje....jen je sama nestastna a potrebuje byt ted ode vsech tehotnych a zen s malym ditetem dal....je to pro ni zklamani a bolestive....nevi jak to bude psychicky zvladat manzel a jsk to zvladne ona....ma strach ze nebude mit nikdy deti nebo kdxz uz bude to tezka dlouha cesta....
Nech ji ted byt a dej ji cas....pratelstvi je i o respektu k ni....myslim ze casem se ti jeste omluvi....a vyhleda te sama. Zkzs ji pochopit.
Dej ji prostor. Pokud jsi kamaradka, neuzavirej to. Dej ji klidne rok nebo dva, je mozne, ze casem budete v pohode. Rozhodne na ni uz ale netlac.
myslím,že až bude těhotná, že si cestu k tobě najde. některé ženy to velice špatně nesou, že ony nemají a kamarádky si rodí o 106, dej ji čas a určitě to bude dobré 🙂
Já, když jsem říkala mojí dobré kamarádce, že jsem těhotná, byla ve mně upřímně malá dušička, protože oni jdou teď na umělé oplodnění. Strašně by mě mrzelo, kdybychom se kvůli tomu nějak přestaly bavit, ale svým způsobem bych to chápala a i jsem to čekala. Pokud člověk prochází takovými peripetiemi a kolem těhotní jedna za druhou, i lidé, s kterými jsi si blízká, asi to není nic lehkého...byť to člověk těm lidem přeje. Ale musím říct, že to vzala úžasně a ani jsem necítila, že by se do toho musela nějak extra přemáhat, a já jsem za to strašně ráda. Protože to opravdový přátelství, že jednomu přeješ, i když Tobě se zrovna nedaří...
Být Tebou, tak bych jí prostě napsala e-mail, že to chápeš, že je to pro ni těžké, a že až se bude chtít ozvat - ať už by to bylo kdykoliv - tak budeš ráda. A ber to tak, že ona si to prostě musí zpracovat. A když to nezvládne, tak to prostě za to holt asi nestálo... (A její manžel by to měl nechat na vás...)
mám kamarádku a ta se už několik let marně pokouší...mně se to teď povedlo napoprvé a naopak mě podporuje a neumim si představit, že by se se mnou nebavila. Určitě je to pro ní těžký, protože si to moc přeje, ale stejně tak se snažim pomoct já jí, aby byla v klidu.
dyt já přece nemůžu cejtit vinu, že nám se to zrovna povedlo a jim ne?? dyt za to nemůžem?
Nemyslím si, že by to nutně muselo znamenat konec přátelství. Spíš to chce čas. A to, že není pravá kamarádka, když se s tebou teď nechce bavit... Opravdu bych si netroufla tohle tvrdit. Vůbec netuším, jaké to asi musí být, snažit se dlouhou dobu o dítě a pak zjistit, že to nejde kvůli mně, že dítě přirozenou cestou mít nemůžu... S tímhle se asi každý vyrovnává po svém, někdo to zvládne s takovým přehledem, že je i schopný radovat se za svoje kamarádky, že jsou těhotné, někomu zase takové informace ubližují tolik, že se raději uzavře a nekomunikuje s nimi. Ale o tom, jak dobrý je kamarád to není.
Ale dost mě zaráží, jak tě odbyl její manžel tou sms. Když jsi natolik dobrá kamarádka, že jsi jí byla za svědka, měl se ti to spíš pokusit vysvětlit, že teď není dobrá doba ji kontaktovat a že třeba časem to bude lepší...
Ja i moja najlepsia kamaratka sme sa zacali snazit v ten isty mesiac, im sa to podarilo hned na prvy krat, nam po 1,5 roku. Samozrejme, ze ked sa clovek snazi a nejde to, tak je to frustrujuce a smutok a pocit krivdy na seba nenecha dlho cakat. Ale nemyslim si, ze by nase kamaratstvo utrpelo. Tiez som to vnimala, ze to je jej dieta, nie moje. Skratka, ze mna sa jej tehotenstvo netyka. Neviem ako by som to zvladala, keby sme sa snazili 10 rokov, x IVF a ona by mala medzitym 3 deti ... ale snad by som chapala, ze to nie je o nej, ale o mne.
Domnievam sa, ze tvoja kamaratka (+ kamaratka od @terry1512) tu situaciu psychicky nezvladaju a nepravom z toho vinia okolie - pochopitelne, ale toxicke spravanie pre ne i okolie. Osobne si myslim, ze to je tymto holcinam by strasne prospela praca na sebe, sebalaske a vdacnosti, plus si v sebe poriesit, preco to dieta tak strasne chcem, ze sa kvoli tomu zo mna stane jedovaty clovek. Na temu "vdacnosti" za neplodnost som zalozila davnejsie diskusiu tu: https://www.modrykonik.cz/forum/jdeme-na-to/aky-dar-do-zivota-vam-dala-neplodnost-dlhodobe-snazenie-2/
Moje hodně dobrá kamarádka otěhotněla ve stejnou dobu jako já (díky ní jsem zjistila, že jsem těhotná - klasický nojoo, už jsem to dávno měla dostat :D), ona plánovaně, já neplánovaně. V druhém měsíci potratila... ale celý moje těhu, i když to pro ní muselo být sakra těžký, prožívala se mnou (mě to kolikrát i bylo blbý jí sama říkat co ultrazvuk a tak, ale ona se ptala sama), doma jsem jí měla hned druhý den po příjezdu z porodnice, nemohla se dočkat, až malou uvidí a při každé návštěvě mi pro ní něco přinesla, volaly jsme si do noci, když na ní přišel splín atd. Po půl roce otěhotněla a má krásnou holčičku.
Opravdová kamarádka takhle neotočí. Nebo je to třeba jen dočasný a srovná se. Třeba to bylo na psychiku moc, jak viděla na svatbě spoustu dětí, nevím... nechala bych to chvilku být a uvidíš
Ahoj. Je to strašně smutné...Ale hezky to vystihl Shakespeare, respektive pan Hilský v překladu:" Kdo trpí sám, ten trpí mnohem tíž, že vidí štěstí druhých přes svůj kříž." Není mnoho lidí, kteří mají tak pevný charakter, že i přes vlastní nezdary, neúspěch, neštěstí, dokážou nezištně a upřímně přát štěstí a úspěch ostatním. Tvoje kamarádka očividně mezi těch pár opravdu charakterních nepatří. Tím ji nechci odsuzovat, sama nevím, jak bych se v její situaci chovala a cítila...Nechápu ale, proč u toho prdelkuje její manžel, kterému do toho nic není...Možná mu pak plakala na rameni a on měl pocit, že by jako správný chlap měl jednat a příčinu manželčina hoře odstranit, ale vzal to za špatný konec...Obávám se, že minimálně do doby, kdy se kamarádce podaří mít dítě, s ní rozumná řeč nebude. Otázkou je, zda si pak ještě budete mít co říci...
No, podle mne se pratele poznaji prave podle toho, ze si preji dobre veci. Samozrejme se stane, ze clovek reaguje uplne blbe, dlouho si zpracovava urcite veci a pokud o neco stoji, omluvi se a pracuje na tom. Kdyz jsem si nasla noveho pritele po rozchodu s ex, ktery na mne kaslal, otehotnela a porodila zdravy krasny dite, to jsem teprv koukala, co mam kolem sebe za lidi. Prisla jsem o dlouholete pratelstvi, bolelo to, dnes uz jsme zas trochu v kontaktu, ale stejne uz to nebude. Libi se mi rceni, ze zivot je jako cesta vlakem, nekdo s tebou jede celo cestu, nekdo par zastavek, jiny pristoupi v pulce... Kamaradce bych dala cas, ale i reakce jejiho partnera je prinejmensim idiotska. A protoze nejsem zla, nerikala bych ji, ze kdyby trochu pracovala sama na sobe, mozna by to dite taky mela zadarmo.
@astyna Tak já mám podobnou zkušenost z druhé strany - byla jsem roky ta, které nešlo otěhotnět, podstupovala jsem několik IVF , s partnerem už jsme byli na dně...A vedle mě kamarádka, skvělá holka, co oznámila, že chce dítě a do měsíce byla těhotná. Za rok a půl znova. A já furt marný zoufalý boj. Byla milá, citlivá, chápající a já jí mám neskutečně ráda. Přesto jsem při našich setkáních opravdu hrozně trpěla a když mi svá těhotenství oznamovala , bylo těžké nezačít brečet. Myslet si můžete každá co chcete, ale když to zažijete, pochopíte. Není to totiž o Tobě či o závisti, ale o tom, že nevyslyšená touha po dítěti je příšerné trauma duše a úspěšné těhulky, co mají "zadarmo" zdravé dítě, ho nechtěně hodně jitří...Naštěstí jsme dobré přítelkyně a rozumné holky- uměly jsme si to říct, já se k těm pocitům přiznala, ona je chápala. Na chvíli jsme kontakty také omezily, ale stále o sobě věděly. Myslím, že bys nejlíp udělala, kdybys jí napsala email, že jí máš ráda, že její nynější postoj chápeš, že jí moc držíš palce. A že tu pro ní budeš, pokud by se chtěla v budoucnu ozvat. Myslím, že pokud za to jako kamarádka stojí, až otěhotní, budeš Ty první, komu to sdělí ... Ale moc se přimlouvám za jakési odpuštění z Tvé strany. Já musela překopat celý svůj život, bylo to jako černý balvan na duši a až když jsem konečně po 5 ti letech otěhotněla, jako bych znovu začala žít. A vím, že nejsem jediná neúspěšná "snažilka", co to tak měla.
Probírala jsem to dnes u večeře s manželem. Nechám ji být, až bude chtít, ozve se sama. Nebo taky ne...
@astyna Držím ti palce. Chápu, že tě to moc mrzí, ale teď nemá cenu to nějak hrotit nebo se vnucovat...Já myslím, že čas to vyřeší sám jako spoustu věcí. Až až ona bude mít miminko, tak se třeba chytne za nos...To víš, pro ženskou je to neštěstí, když nemůže mít děti...to pak dělá s člověkem hrozný věci...On to s ní její manžel asi taky nebude mít snadný, když se "snížil" až k tomu, aby ti psal smsky...zřejmě mu doma bulí a hysterčí...Hodně sil a pozitivní mysli! ;)
Mam dve kamaradky, kterym se nepovedlo ani ivf, obema uz je 42, sance na dite uz nulova. Ja 3 deti, z toho 2 neplanovane a treti se zadarilo hned napoprve. Pro ne to bylo hodne tezke, bavime se dal, ale logicky to neni, co byvalo. Tohle je neco, co nesouvisi nutne s hloubkou pratelstvi. Tvoje kamaradka ma jeste sanci, ty moje dve ji uz nemaji. Snaseji to zatim jeste stale spatne, i kdyz uz nejsou aspon navenek tak zoufale, jako byly. Kamaradce dej cas, porad jeste je sance, ze se vse zase spravi.
@somalicats Souhlasím do puntíku, v téhle fázi je těžké soudit člověka jakožto přítele...ta holčina má jistě spoustu psychických starostí sama se sebou a tohle je prostě obrana. Ze svého okolí znám spoustu takových případů, kdy se najednou přestávali bavit i celé páry mezi sebou . A šlo vždy o pár bezdětný s tím "dětmi obdařeným". Nakonec se pokaždé ukázalo, že ten bezdětný má problém s početím a i když se nějakou chvíli snažili dělat, že jsou jen hrozně "buzzy", nakonec pravda vyšla najevo. Pak třeba adoptovali děti a do party se vrátili. A nějak jsme to všichni chápali a velkoryse přešli. A co já se nabrečela a navykládala mému muži, jak je ten svět nespravedlivý (chvála mu, že to dal...😀 ) ...Dodnes mám v očích slzičky, když slyším příběhy žen, co si tím peklem neplodnosti prochází.
Je ranena a nezvlada to. Ty za nic nemuzes. Neomlouvej se za to, ze mas deti. Jeji problem s tebou nijak nesouvisi. Nechala bych ji byt a bud se casem ozve, nebo neozve.
Taky jsem tehotenstvim prisla o dobrou kamaradku. Asi nebyla tak dobra, jak jsem si myslela. Prestoze uz ma sama dve deti (my tri), vztah je na bodu mrazu. Po deseti letech vztahu s manzelem jsem si podle ni "dovolila soulozit bez ochrany".
Také jsem na té druhé straně - po mnoha IVF se nám nepodařilo a musím říct, že je hodně těžké dívat se na těhulky kolem. Jasně, že jim závidím! Ale také jim to přeju. Kamarádka je teď též čerstvě těhotná. Nejdřív přišla se řadou zaručených rad, jak otěhotnět, protože jim se to povedlo napoprvé (je to v hlavě, opravdu nechceš, jinak by to šlo, blablabla....). Možná se Tvoje kamarádka jen bojí. Je hrozně těžké nemít v očích slzy, i když to své kamarádce ze srdce přeješ. Nemyslím si, že to není opravdová kamarádka. Jen je jí hrozně těžko... Ale přimlouvám se za nápad napsat email, nenechat přátelství vyšumět.
Mimochodem, ta moje těhotná kamarádka se mnou po pár dnech přestala úplně komunikovat. Teprve po emailu z mé strany přiznala, že se bála, jak budu reagovat, až uvidím břicho....
Este by som sa asi ozvala kamaratke s tym, ze chapem, ze to pre nu je narocne obdobie a ze mi dosla sms z neznameho cisla s takym znenim a ci sa mam podla toho skutocne riadit. Jedna vec totiz je, ked to napise ona sama a druha vec, ked niekto iny je iniciativny v ramci jej ochrany ale mozno aj jej na skodu. A hold repektivat jej rozhodnutie ohladom celej situacie. Ako uz pisali slecny vyssie, je pravdepodobne, ze potom, co sa jej podari otehotniet a bolest odoznie, sa pravdepodobne znova ozve.
Nestavěla bych to tak, že pravá kamarádka, by se nechovala tak nebo jinak..je to prostě strašně citlivý, obzvlášť pokud jim se dlouho nedaří..Moje nejlepší kamarádka otěhotněla v době, kdy ode mě odešel manžel..a kdy jsem absolutně neměla žádnou vizi, že mě to těhotenství někdy čeká, navíc jsem věděla, že ona děti zatím nechtěla, ale podlehla tlaku manžela, rodiny, věku..zřejmě i tomu, že naše plány, že budeme vozit nastejno vzaly za své..holky kolem měly s těhotněním problémy..no a jim se to povedlo na první dobrou..já jsem v té době děti chtěla, jen jsem čekala, až se trochu posune stavba domečku..namísto toho bylo všechno vzhůru nohama..takže se mi tahle její radostná novina v tom mém trápení přijímala hodně těžko (věděla jsem to od 4tt), samozřejmě jsem jí to přála a měla jsem z toho radost, protože to je prostě úžasná věc..a chtěla jsem s ní to štěstí sdílet, když ona pár týdnů předtím (a vlastně pořád) se mnou sdílela moje neštěstí..ale nejednou jsem ronila potoky slz, hlavně, když mi pak ukazovala (naštěstí elektronicky) bodýčka a dupačky..bylo mi fakt mizerně..a teď chtěji druhý, my s přítelem už 7.cyklus pracujeme na prvním, tak se psychicky připravuju na to, že bude zase "rychlejší" 🙂
takže bych se taky přikláněla k napsání mailu, aby věděla, že jsi tu pro ní bez ohledu na to, jak je to teď..když nic jiného, tak budeš mít pocit, že jsi udělala, co jsi mohla..a snad se jim to IVF vyjde a ona si k tobě zase najde cestu 🙂
@astyna podle me je konec....porad by sis musela davat pozor na to co reknes, co udelas....je to smutny...ale uz by to nebylo ono....