Krize. Třeba poradíte?

Radu nemam, ale situace u nas podobná - kazdy den se najde neco, co jsem udelala spatne, nebo spatne rekla. Mame deti 3r a 7m. Manzel pracuje z domu, syn ted nechodi do skolky, takze jsme vsichni stale spolu doma. Manzel ma extremne hodne prace, snazi se pracovat co to jde, ale take chce byt s nami, chce mi pomahat, ale pak nema cas na praci; kdyz pracuje slysi krik (nekdy ze hrani, nekdy rozcilovani syna atd.), nemuze se soustredit, je z toho nervozni. A ja jsem taky z toho na palici, protoze se snazime doma nehlucet, nechodit za manzelem do pracovny, mit uvaření, uklizeno, byt v pohode, abych to neprenasela na deti🙈🙃 A mladsi je kojeni a je to takova přídavky, takze jsem i z toho dost vyčerpána. A kdyz jsme s detmi sami, mame docela pohodu, hrajeme si, vaříme, peceme, kojim, uspavame, ale vetsinou s úsměvem. A prijde manzel a je dusno... Je pak strasne tezke byt pozitivni a nezhroutil se, ale vim, ze kdybych se ted zhroutila, bude to katastrofa, pujdeme si po krku a bude to malér.
A ja si z toho vseho udelala zaver, ze ted nema smysl delat ukvapena rozhodnuti. Manzela se snazim tolerovat, neberu jeho výlevy vazne (ne vzdycky se mi to dari) a snazim se přežít kazdy dalsi den. Verim, ze brzy bude lip, chybi nam ted nejake jistoty, vse je vzhuru nohama, takze ted neni na poradu dne resit, jestli mam Dobry nebo spatny vztah - ted to musime překlenout. A taky mam z kojeni rozhozeny hormony a vnimam spoustu veci citlivého, jsem naladovejsi, driv se vytočim. Zazila jsem to u starsiho priblizne ve stejnou dobu - byla jsem hystericka a zpetne to musela uznat🙂

@legelata souhlasím.. navíc řada holek čeká změnu po narození dítěte a ta změna je dost často spíš k horšímu. Je smutné, kolik žen si to nechá líbit a je ochotných v tom žít.

@letalnica Já byla dementní kráva z prumyslovkou ktera nic neumí .Říkával mi že i když me bude mlátit od rána od večera tak budu porad debilní.
A klukovi byl rok když se houpal na židli u oběda to ex tozčililo dostal ránu spadnul na hlavičku a ex mu řekl že je debilní po mámě. A syn nastupuje na osmileté gymnázium je nadprůměrný z inteligenci má pet let samé jedničky.

@codal Já nechci dělat chytrou pro to že jsem nyní absolutne ne tolerantní k chlapům jsem léta sama s dětmi ale ja k tomu měla vážnější důvody.Ale myslím si že takové přiblble keci bych nyní házela za hlavu řekla bych si jen se vypovídej tak či tak to bude uklizeno po mem .Někdy je lepší ignorovat ono ho to naštve nejvíce. Klidným hlasem bych mu řekla je mi líto že nejsi spokojeny ale delam co mužů více nestíhám .Fakt se snažím. Mám te ráda.Děti jsou nyní male a určite více ocení moji přítomnost než desetkrát vytřenu podlahu.

@shaun40 Úplně nejvíc mě rozesmál hláškou, že jeho kámoši z hospody by mě dávno kopli do prdele 🙂 Už skoro 7 let je nám líp bez něj, on dělá v reklamce, tak už nemá skoro do čeho píchnout a nám teď přidávali, a on mi prostě jen závidí...

@shaun40 ja si neumím představit, že bych si takovou "hlášku" dokázala nechat líbit, že bych ji dokázala hodit za hlavu. Tohle je pro mě ponižování a do vztahu nepatří. Jako člověk může mít nějakou námitku, může se mu něco nelibit, ale je potřeba, aby to uměl říct slušně. To, co řekl partner zakladatelky, je fakt rána pod pás, ještě bych mozna přežila kecy o špatném úklidu, neuvážené večeři, ale aby mi vyčítal péči o děti, když sám se na ni podílí jen minimálně (jestli vůbec), je prostě přes čáru a podle mě je potřeba se takovým tvrzením postavit a uvést je na pravou míru, protože se to může stupňovat, ve finále když to přeženu (to asi v tomto případě ne), tak až v psychické týrání. Když tyhle věci člověk přehlíží, můžou mu přerůst přes hlavu. Možná to v tomto případě byla jen přehnaná poznámka způsobená karanténou nebo nějakou frustrací, ale co když ne. Je potřeba na to reagovat, přinejmenším si o tom opravdu promluvit, jak moc mě jeho nařčení ublížilo a že bylo nespravedlivé a že takhle to fungovat nebude. Pokud je ten chlap alespoň trochu normální a svou partnerku miluje a pokud to byl jen výkřik do tmy z únavy, tak se chytí za nos, vysvětlí si to a bude klid. Pokud je to idiot, co svou partnerku vidí jako uklízečku, kuchařku, kojnou, vychovatelku jeho dětí a ještě pečovatelku o sebe samého, tak je potřeba s tím něco udělat, protože tohle se nezlepší, naopak se to bude zhoršovat, nároky na manželku budou stoupat a manželova nespokojenost zvyšovat a všechno to půjde do kytek.

Jak kdybych četla o sobě. Jednou mě chytil rapl a všechno jsem mu to vyříkala. Co všechno dělám a koho toho asi tak stíhá on... jak se ke mně chová, jak se cítím, atd. To jsem hrozila i tím, že od něho odejdu. (No jen jsem nehrozila, myslela jsem to fakt vážně). Taky jsem mu dala prostor, ať se vyjádřil. Od té doby drží hubu a i pomáhá. Neměl to moc ve zvyku. Je to tak dva měsíce zpátky.

@lucifux asi poznámka mimo mísu, ale jestli stavíš úklid nad partnera, tak tohle dělat můj partner mně, tak už jsme expartneři. Miluju své dítě, miluju svého muže a ne, není pro mě dítě na prvním místě, protože na prvním místě je pro mě rodina jako celek. Klidně řeknu dceři, ať počká, že mi teď táta něco říká. A nikdy bych nepostavila úklid a práci (a že svou práci mám opravdu moc ráda) nad partnera.