Nedokážu se pořádně radovat z miminka 😞.

U mě velmi podobné pocity. Malinkou jsem milovala od prvního okamžiku, ale zároveň euforie a pocity radosti a štěstí se úplně nedostavily. Holčička hodně plakala, nemohla jsem ji vůbec odložit. Také najednou ustalo to všední, výlety s přítelem, společné vaření večeří, sledování seriálů. A do toho všeho náš boj s kojením. Určitě mě někdo teď odsoudí, ale kojení pro mě bylo snad horší, než samotný porod. Bolest, krvavá prsa. Přesto jsem se ho vzdát nechtěla a MM jsem pro dcerku chtěla. Po měsíci bohužel už mé mléko nechtěla, jistě cítila mou nejistotu. No a v tu dobu se vše zlomilo a dostavila se ta pravá bezpodmínečná mateřská láska. A sílí snad každým dnem ❤️. Příští týden oslavime 2 společné měsíce. Brzy takové pocity jistě dostanou i tebe. Jak píší i ostatní, chce to čas. 🍀

Jo jo, je to tak. Už nikdy se pořádně nevyspíš a nezasouložíš si, už nikdy na tebe nezbyde poslední dílek pizzy, už nikdy nebudeš mít dostatek peněz a už nikdy nepojedeš na dovolenou tam, kam bys chtěla ty. Už nikdy nebudeš mít žádné soukromí a nepoznáš, co je ticho, dokud se nezačnou v pubertě uraženě zavírat v pokoji. Tvoje prsa budou jak sfouklý balóny, zato tvůj zadek jako želé pudink, protože v kině musíš dojídat dva popcorny a každou šmolouvou zmrzlinu, aby se neroztekla. Budeš vymýšlet ty nejlepší narozeninový oslavy, nejkouzelnější vánoce, nejzábavnější prázdniny, chodit do smrdutých herniček, ukazovat svůj tučnej pupík v aquaparku, trpět jejich cáklý kamarády a chodit na koncerty skupiny Kuli kuli kulička nebo jinou infantilní debilitu..... Každý prdík, každý zoubek, každou teplotu, každy bobek v gatích, každý domácí úkol, každy beďar, každou křivdu s nimi protrpíš a v 15-ti řeknou, že jsi ta nejhorší matka na světe, protože jim vůbec nerozumíš.......... Jo, tak to přesně bude. Vlastně ještě mnohem horší, pokud budeš takový masochista a pořídíš si takové dárečky dva, nebo dokonce více. Ale zase máme všichni velkou naději, že pokud to přežijeme a nehodíme si mašli samy, tak nebudeme umírat opuštění v LDNce.....

Takže co z toho plyne? Hlavu vzhůru, teď už z toho stejně nevyvázneš 🙂

@not_blond Chtěla jsem to napsat víc zaobaleně a jinými slovy...ale vlastně, napsala jsi to přesně :D
Mateřství mi dává tolik, protože mi tolik bere...
Byla jsem až ohromená, někdy až zklamaná, že se to děje takhle a že je to normální...že je to tak strašně těžké, odpovědné. Že se všichni radují a mě všechno bolí, krvácím, tělesně, duševně a každý den brečím. Ale je to proces, výsledky nejsou vidět hned, je to transformování, cizelérská práce. Hodně z toho bezstarostného svobodného já musí pryč, aby se přetvořilo v něco dokonalejšího...ego jde do pozadí a učíme se společně bezpodmínečné lásce.
I když mám náročné děti, jde s nima dělat cokoli...ale většinou je potřeba myslet dopředu na to, co se může vymamlasit...a taky počítat s nějakým diskomfortem pro dospělého...minimálně,že určitě bude nějaký řev kvůli totální blbosti, apod.

Urcite je to sestinedeli a hormony, neboj. Ver mi, ze materstvi muze byt tak nadherne, ze ani nepostrehnes, ze nekam nemuzes, a najednou bude dite tak velke, ze uz zas budes moct kamkoliv 😉 Nejsou to veci, za ktere by ses mela stydet, naopak je treba je mezi zenami sdilet, protoze se to stava spouste z nas, a je dobre, aby si pak zadna z nas nemusela vycitat, ze je spatna apod. Ono to zase odeznim, sver se manzelovi, pokud v nem mas oporu, a spolu to prestojite.

Hlavu vzhůru. Dítě jsi asi chtěla.... Já ani ne... Mám dítě z rozumu. Porod byl můj nejhorší den mého života a první půlrok si téměř asi na cca 1min vzpomínek nepamatuji....prostě mlha přede mnou, mlha za mnou a nerada vzpomínám. Měla jsem poporodní deprese a všechno se to pak sešlo... Nyní je klukovi 5,5 a KONEČNĚĚĚ už to docela jde. Myslím si, že od těch 3let kdy se člověk už s dítětem dorozumíš, tak to už jde (až na období vzdoru). 3 roky je dlouhá doba co? Já si ale myslím, že teď jsi prostě čerstvá maminka a myslím, že do pár měsíců si tu cestu najdeš. 😉 Já si to našla až mnohem později. Před týdnem jsem zjistila, že se nevyvíjí plod v bříšku a šla jsem na revizi dělohy. Přes vánoce jsem se dávala psychicky dokupy (schroustávala další těhotenství = budoucí dítě z rozumu...) a pak tohle. Začínám mít právě nový pohled na děti a začínám nebo prostě začínám doufat, že moje pocity, které teď mnou probíhají jsou konečně to ... no jak to napsat...jsou to ty pocity, které tu většina píšou a já je doteď moc nechápala. Drž se!!! Nejsi v tom sama a nebudeš.

Mě to přijde běžné, mělo hodně maminek, co znám. ;) U mě to byly spíš jen takové chvilkové povzdechy, hlavně kvůli tomu, že mi chyběla práce. Hodně pomohlo, když jsem začala dělat na částečný úvazek v synových 5m. A i různé výlety s mužem a synem. Hned mi došlo, že miminko neznamená koule na noze. Jde o to si situaci postupně zařídit k obrazu svému. ;) Uvidíš za čas to taky budeš cítit jinak, a když ne, zkus si zařídit změnu. ;)

@not_blond To je super napsaný a výstižný 😁😂

Ahoj ja to mam hodne podobny... mam ze sebe spatny pocit ze nemam radost z miminka... bud jen breci a nebo ji uspavam hrozne dlouho v naruci... nemam vubec chut k jidlu jsem vycerpana a navic porad nejsem po porodu zdrava mela jsem siti az ke konecniku a ceka me opetovne siti kuli zanetu😢hrozne se bojim az manzel pujde do prace ... male jsou tri tydny.. je mi do breku.. nevim co mam delat driv a navic mam pocit ze to s malou vubec neumim

Ať žije sestinedeli 😉 neboj, přejde to. U mě se to úplně srovnalo u starší po šestinedělí, u mladšího to trvalo mnohem dýl, ale on měl složitější start. Teď už si to zas užívám.

Já mám takové myšlenky pořád, třeba dneska. Už skoro tři týdny jsem nějaká polonemocná, dítě je dneska taky protivnejsi, včera odjela moje maminka, která nás na tři dny navštívila, malý v noci špatně spal... A přesně ve dnech, kdy se to tak sejde, si říkám, že dřív bych přišla z práce, šla si zaběhat se psem, posedět s přáteli nebo s mužem do kina nebo bych jen zbytek odpoledne a celý večer prosedela na gauči s knihou a vínem. A teď se den skládá z drobných opakujících se činností, u kterých mě stále pronásledují pochybnosti, zda to, co dělám, dělám dobře. Když jdu umýt toaletu, neměla bych si místo toho hrát s malým? Nebo si s ním hraju často a on pak bude nesamostatný? Mám pro něj správné hračky? Nemám si nastudovat něco o výchově? Tenhle pocit obrovské zodpovědnosti ve spojení s únavou a minimálním časem pro jinou seberealizaci je vražedný. Paradoxně já syna miluju od prvního okamžiku, od začátku mě to s ním bavilo, byl od narození strašně šikovné a hodné dítě, ale první měsíce se mi zdály jednodušší. Teď už se umí víc projevit a přihlásit se o své potřeby, zase je s ním ta zábava daleko větší. Takže věř, nejsi v tom sama, tvé pocity jsou úplně přirozené a normální. Kdybys ale měla pocit, že upadas do chmur a deprese více, navštiv psychologa. Poporodní deprese jsou také časté a přirozené, ale s odborníky snadněji zvládnutelné.

Jo, a i když jsme ti tady všechny napsaly, že se to brzy utřepe a budete si užívat, těch několik měsíců můžeš v těch okamžicích vnímat jako nekonečné. Pokud toho bude na tebe moc, neboj se více zapojit muže a požádat o pomoc i jiné členy rodiny. Pro ně to bude větší zápřah jen na tu chvíli, než ty si odpočineš, na což máš plné právo, protože ty jedeš naplno i za druhou osobu 24/7. A těch pár hodin může být záchranné lano, které může zabránit třeba i tvému zhroucení nebo vážnému pošramocení partnerského vztahu. V tomto případě platí, že prevence je lehčí než léčba následků. S tím, že dítě zamává vztahem, mám osobní zkušenost, a s mužem jsme se shodli, že naše rozpory jsme měli řešit už dříve, resp. že já jsem měla víc využít jeho pomoci.

Já jsem měla podobné pocity jako ty v těhotenství. Potkala jsem totiž již dětné bývalé spolužačky, které líčily mateřství v těch pro mě tehdy nejhorších barvách. Přesně jako tvoje kolegyně - že život skončil. Začala jsem mít strach, protože jsem to měla stejně jako ostatní přispivatelky. Každý víkend s manželem v horách nebo aspoň na kolo nebo kolo v horách, večer vínko. V práci mi zrovna zvedli peníze.. Skoro jsem svého rozhodnutí litovala. Ale už jsem měla hraniční věk, tak jsem si řekla, že tohle je prostě nová etapa života. Ano, už bude všechno jinak, stejně jako bez dítěte už to být nemůže. Ale všechno v životě má svůj čas a svoje kouzlo, etapa střední, pak treba VŠ, kdy má člověk spoustu času ale je bez peněz, pak práce, kdy má člověk peníze, ale nemá čas. Kamarádi, párty, lásky, cestování...no a pak období rodičovství, láska k tomu nejkrásnějšímu tvorečkovi na světě a úkol, vychovat kvalitního člověka. Do konce těhotenství jsem se s tím vyrovnala, a pak až na pár dnů v porodnici si to užívala a pořád užívám.

Určitě to brzy naskočí i tobě a nebudeš litovat! Nejpozději, jak uvidíš první pokroky.. Až se usměje, otočí, první kroky, první slova, budeš hrdá matka 😀

Upřímně to vůbec nechápu každá máma by se měla radovat z narození svého dítěte pokud te to časem nepřejde vyhledej psychologa. A jinak vůbec nechápu to že nebudeš moct cestovat ja jsem jela do Španelska s týdenním dítětem. Já jsem takový pocit nikdy neměla a ani neznám někoho kdo by měl, podle mě to šestinedělím není no možná máš hormony ale to ještě neznamená že nebudeš mít z radost z holčičky. Upřímně pokud te to nepřejde tak si dítě vůbec nezasloužís, jak by bylo tobě kdyby tvoje matka neměla radost s toho že jsi? A kdyby neřesila tebe ale cestování?

Na začátku to není nikdy lehké, ale bude to lepší a lepší! 🙂
S dítětem přicházejí omezení, ale jak roste tak se to zase zlepšuje, jen je třeba se tomu trochu přizpůsobit a taky trochu záleží na tom, jaké je dítě a jaká jsi ty. Z vlastní zkušenosti můžu říct, že dost z "tohle nemůžu" bylo hlavně v mojí hlavě a jiné maminky to zvládají levou zadní a omezené v podstatě nejsou.

A k nadpisku - vztah se buduje, za čas přijde spousta radosti. Máš doma novou lidskou bytost, která je na tobě plně závislá, občas to je namáhavé, otravné, takže to chce čas. Věřím, že to bude lepší! 🙂

@shakira007 Možná, když si přečteš příspěvky ostatních, pochopíš, že někdo to tak prostě má. Je to pocit, není to něco, co můžeš rozumem ovládnout. Opravdu je spousta žen, které po porodu nezaplaví hormony štěstí a lásky. Ony pro děti fungují jak nejlíp umí, ale "něco" tam chybí, dostaví se to až časem. Na tom jsme se tu také všechny shodly, že za pár měsíců to bylo jinak. Já to zažila, u dalších dětí už jsem to měla jinak, opravdové štěstí od prvního okamžiku, i když byly s miminkem nějaké potíže. A to, že si žena uvědomuje omezení třeba v tom cestování, to je podle mě taky dobře. Znamená to, že je zralá, zodpovědná a nemyslí si, že dítě její život v podstatě nijak nezmění. Změní a hodně, v mnohém k lepšímu, v některých oblastech k horšímu, tak, aby to bylo vyvážené, protože tak svět funguje.

@zuzkasim pár přisvkeku jsem si přečetla ale stejně to nechápu a asi nikdy nepochopím ale nikoho nesoudim jak už jsem napsala pokud jí to časem nepřejde měla by určitě navštívit psychologa. A to cestování prostě nechápu tak má dítě no a co? To s dítětem nemůže cestovat? Ja jsem jela s týdenním dítětem do Španelska a vlastně celou mateřskou jsem si užívala každý víkend jsem jela s prckem na chalupu a do Slovenska jsem jela každý měsíc a vůbec jsem s dítětem hodně cestovala jela jsem do Ameriky, Švédska, Španělska, Paříže, Londýna, Německa, Balí, Izraele. A to že jsem měla mimčo mi vůbec nebránilo spíš naopak 🙂.

@shakira007 Kvůli takovýmhle supermatkám, který nedokážou pochopit, že to může mít někdo jinak, si někdo určitě řekne, že je to vlastně super a všechno se zlepší. Vůbec sem nepiš.

@lenka3p a proč by někdo nemohl s miminkem cestovat užívat si života? Mimino v ničem neomezuje, s čerstvým mimčem jsem zvládla svatbu, s 10t dovču v Česku, s 12t hlavní vedoucí příměstského tábora, od ani ne 5m práce na částečný úvazek. Jaký si to člověk udělá takový to má. Ale jasné sedět na zadku a fňukat je taky možnost. Až se paní trochu srovná může dělat cokoli.

@lenka3p za prvé nemáš žádné právo mi zakazovat abych sem psala, když budu chtít budu sem psát každou minutu to že se to tobě nelíbí je jen a jen tvůj problém! Ano ja jsem super matka co zvládla s miminkem cestovat úplně v pohodě ty bysi to nezvládla že? A vůbec si myslím že mi prostě závidíš že jsem si užívala mateřskou a cestovala po celém světě hold závist není hezká věc. Nejdřív si přečti co píšeš a potom to pošly snad ty dojde že píšeš blbostí a mluví s tebe závist.

@shakira007 🤦🏻‍♀️

Ahoj, nečetla jsem příspěvky výše.. Měla jsem to podobné. Najednou jsem měla pocit, že se všechno změnilo nic nebude jako dřív a nemůžu dělat, co chci. Ještě v šestinedělí jsem vyrazila do kina a vymyslela.podobne bejkarny, abych si dokázala, že to není pravda. No, pyšná na to nejsem. Každopádně chci říct, že se to srovnalo časem, zjistila jsem, že dítě není skoro v ničem překážkou, ale obohacením. Spousta věcí nejde, ale jdou jiné věci. Lepší? Asi ano. Jak malá roste, uvědomuji si, že to naopak.hrozne brzy skončí a nebude mě už tak potřebovat. No, teď mám druhé dítě, jiný přístup. Lituji prvního pohledu, protože jsem se osidila o čas, který jsem si mohla užít jinak, protože teď si to fakt užívám.. Tohle je přechodné období a hormony a změny dělají své. Ale stojí to za to, neboj 😉

Páni, musím teda říct, že se nestačím divit. Také jsem psala příspěvek o tom, jak pro mě byl začátek mateřské těžký. Pár posledních příspěvků mě trochu zarazilo. Každá máma je jiná, každý její partner a blízká rodina je jiná a hlavně každé děťátko je jiné. Proč hned někoho osočovat. Nikdy nevíte, jak maminku podporuje okolí, jestli jí děťátko prvních pár týdnů cestovat a vést život jako před mateřstvím dovolí atd. Dle mého všechny obavy, proplakané dny a unavené maminky na začátek prostě patří. Ten zlom v to všechno pěkné přijde, u někoho za týden, u jiného za měsíc, dva.... a mateřství a to vše kolem si užívat začne. I když pocity jsou jakékoliv, důležité je, že svoje miminko milujete (i když si třeba myslíme, že to zprvu není dost), a pečujeme o něj, jak nejlépe v tu danou dobu umíme a můžeme. ❤️
Tak, a teď do mě 😄🙈.

@prezdivka 🤦‍♀️🙄😛

@shakira007 taky si myslím, že paní jen závidí. ;) Ale přijde mi, že v Česku jsou některé názory jak z dob císaře Klacka. Správná žena musí umět vařit, obskakovat a rozmazlovat muže i děti, na svůj život a kariéru nemá nárok. Jako wtf? V dnešní době? No sorry jako, ale takový život nepotřebuji.

@kacenka115 úplně souhlasím, a přijde mi že některý názory jsou hrozný, jedná paní mi dokonce vyčítala že jsem se šla s mimčem projít když náš pustili z nemocnice. Navíc nešnaším takový názory že žena má být doma uklízet, vařit, prát a starát se o manžela a děti a na sebe kašlat. Jako přesně jak si napsala to že jsem matka ještě neznamená že nemám právo na svůj vlastní život.

@shakira007 jj ani neumím vařit a chodila jsem do práce většinu synova života (je mu 2,5), no vyloženě na 💩 ženská že? 🤣

@drep mám letní i zimní dítě a sestinedeli se starší letní byla teda jízda. U mladšího na šestinedělí nebyl čas 😅 tam byly jiné potíže.

@shakira007
@kacenka115 Nemam potrebu se obhajovat. Jde mi o to, ze pokud je zenska nestastna a postezuje si v diskuzi, je opravdu velice taktni ji psat - ja jsem si to uzivala, jsi divna. Proste na to vubec nemusite reagovat. Tim jste si zvedly sebevedomi, ze jste lepsi nez ostatni?