Nešťastná po porodu. Dcera hrozně pláče, nevím si rady
Ahoj holky, už nevím co si počít. Mám 10denní holčičku je krásná, zdravá, akorát hrozně pláče, spíš řve. Pořád by byla u prsu, nakojím ji a ona neusne a řve a chce zas. Někdy usne v pohodě. Já nevím co s ní, nechci být chodící dudlík. A s tím souvisí, že sem unavená, podrážděná, vůbec si to neužívám. Pořád bych brečela, mám nervy. A do toho sme se strašně pohádali s přítelem, on mi všechno tohle vyčetl, že se o ní nedokážu postarat, neumím jí uspat, že nejsem schopná si ukočírovat 10denní mimino.... On by jí nechal vyřvat, což já prostě nedokážu. Sem špatná matka, když si nevím rady? Je to pro mě hrozně nový, nikdy sem nepřišla s tak malým dítětem do styku.. Pořád o ní mám strach, jestli dělám věci správně, jestli ji nemůžu ublížit apod..
Omlouvám se, jestli to sem nepatří a nevím jestli to je dost srozumitelný, co mě trápí. Měl ste někdo podobný starosti a pocity po narození miminka.
@ji_tuli no jo, oni by spis měli pripravit chlapy na to, co se muze stat, když se narodi problemove dite a není pomoc. u nas to bylo v obou pripadech, první urvana nespavec, spatny porod, druhy tezke zravotni problémy. porad jsem se obvinovala, trapila, ze nestiham, na manžela není cas. pak když bylo nejhur jsem si rekla, ale co to znamena. ja nespim, vecer i v silenych nemocech zvladam dve deti a manzel si spokojene spi. a rekla jsem si, delam prece maximum. pomoc nemam. hold to tak život zaridil. a moc mi to pomohlo se tak trochu dat dohromady, prijmout ze to tak je a dokud nejaka nahoda to nezmeni tak to jiné nebude. a jestli to chlap není schopen unest tak ja s tim nic neudelam a zamyslet by se mel on. chlapi jsou promin baby ve vetsine problemu, jak prijde prekazka zdrhaj. hlavne se neobvinuj. Mne starsi nespala 3 roky, tak 2 hodiny vecer, přes den vůbec. prezila jsem na ukor jinych zivotnich hodnot ale když to jinak neslo tak to jinak neslo. mají to lephke maminky, co jim dite spi. Druhé se narodilo spave, teprve jsem pochopila co je to za dar, ale tezce nemocne. takze zase jiné problémy. a chlap, zavrel se v praci a jen si stezuje a stezuje. vis a ze zacatku jsem se porad obvinovala ze nejsem dost dokonala to stihat a pak mi doslo, ale ze bych se utrápila. Zvladam to jak umim a myslim, ze i tak delam zázraky., Pochval se, ocen se, jestli manzel na to neslysi nevidi tak to není dospela osoba hodna k ni jako k dospele pristupovat. a drz se.
@mrkvicka88 můj první také furt řval, ne hned, ale za pár týdnů, možná v tom dokonce sehrálo roli očkování či vigantol, tohle všechno může ovlivnit trávení i spavost...bohužel tehdy mě to nenapdalo, ale také to prostě nemuselo být tím...to je už jedno. Co ti chci říct je, že jsem dlouho váhala s druhým, ale nakonec se ve mne něco přeměnilo a já nemohla pochopit, PROČ jsem pořád šla proti tomu všemu, PROČ jsem nešla tou nejjednodušší cestou?? Tvůj přítel říká naprostý blbosti, který ti jen přihorší, tak ohluchni když nemá co lepšího říct, prostě ho vypni, on potřebuje dospět. A ty? Deset dní je opravdu málo. Může to trvat měsíce, za chvíli na něco přijdeš, co ji uklidní, a pak to prostě dělej, i kdyby to byl "chodící dudlík". Vykašli se na to co chceš a nechceš, na výchovu (to je stejně blbost) a hlavně na ostatní lidi. I kdybys měla celý den jen ležet natažená na gauči s malou u prsa. No a co??? Já to dodnes nechápu, že jsem to takhle neproležela, proč jsem se snažila furt něco zvládat, dokazovat, poslouchala rady... Nejhorší je opravdu nevyspání, s tím souhlasím, já z toho měla až poruchu. Můj chlap ale pomohl a tyhle kecy taky netrousil, asi bych ho kopla do rozkroku... Jde o to přehodit výhybku. Ono to někdy trvá a bolí, než člověk přijme, že život je teď jinačí. Ale i tak může být krásný pokud jste zdraví, a klidně dej nohy nahoru a dělej to, co CÍTÍŠ ty.
Mne když malej řve, tak mu dám prso a je klid, zuzla několik hodin denně, klidne i tři hodiny za sebou( s malyma prestavkama). Nebo brečí, když se chystá kakat.
Deset dnu je opravdu málo, vždyť byla doteďka u tebe v bříšku v bezpečí, v prostředí který znala. Potřebuje čas a klid, potřebujete ho všichni. Prostě šestinedělí. Snaž se myslet pozitivně, snaž se odpočívat a vítej miminko na světě s úsměvem. Chodící dudlík? No první dny týdny to tak je, příroda to tak zařídila. Jen si s ní lehni a prso jí dej, teď tě moc potřebuje cítit aby byla šťastná a bylo z ní klidný spokojený miminko, pak budeš i ty uvidíš.
Je to fakt napor na psychiku. Manzel se snazi pomoct,ale ty reci me fakt mrzi. Zkusim dat na radu ze Ctyr dohod a nebrat si nic osobne. Mozna ze taky srovnava naseho syna s jeho o 3 mesice starsim btatrancem,je na UM a pry se budi jen na lahvicku po 3 hodinach a spi celou noc. Tak me to ted tak doslo,ze mozna manzelovi jeho bratr nasadil brouka.Vcera prohlasil,ze at jdu do prace a on bude doma a ze by to zvladl vsechno lip a jeste i uklidit. Nekdy mam sto chuti mu to doprat. Ale materske se nevzdam,tesila jsem se na ni dlouho.
máš krásný začátek, hlavně nenechat plakat, koj klidně pořád, já kojila i hodinu a po půl hodině znovu, skoro 4m se mi od prsa neodtrhla, miminko nepotřebuje nic krom maminky a ty nepotřebuješ nic krom miminka, když tohle pochopíš a přijmeš půjde vám to samo, zalezte do postele, pořid si šátek, domácnost vydrží, za pár týdnů se to upraví a bude to jen matná vzpomínka
@ji_tuli Teď čtu tvůj příběh. Ty chlapi by někdy potřebovali za ušiska fakt 🙄 Srovnání s jakymkoli dalším dítětem/miminkem je nesmysl, každý má jiný potřeby a charakter. Mám podobně starýho synka jako ty, na UM a budí se v noci každý tři hodiny - ráda bych mu vysvětlila že děcko od souseda spí celou noc v kuse, ale víš co on mi na to... 😀
@achjonetusim no kazdopadne je mi lip,kdyz jsem se tu vypsala 🙂 jeste ze ten Konik je...kolikrat me fakt uklidni,kdyz ctu,ze nejsem jedina,co to resi.
@ji_tuli achjo :o( Moc mně to mrzí a přístup chlapa ještě víc... Já si po porodu nakýblovala do postele obě děti a nazdar... Neříkám že byl manžel stoprocentně pro, ale nějak to překousnul. Spala jsem zásadně s dítětem "na koze", v noci se jen otočila na druhý bok, dala druhé prso a nazdar... Spala jsem s holkama i přes den jak to šlo, doma bordel a chlap musel, jak přišel z práce, udělat vše co jsem nestihla a u druhé se ještě věnovat starší... U první sice měl řeči, ale pak v jejím necelém roce jsem měla zdravotní problémy, několikrát byla hospitalizovaná v nemocnici a to myslím byl nejzásadnější důvod, proč mně začal chápat a opravdu je pro mně oporou a pomáhá mi. Je to normální, děti potřebují maminku!!! UM toto nevyřeší - znám spoustu matek, co dají UM s tím, že myslí že bude líp a ono, překvapivě, není... Držím palce, at se to srovná... Chlapa pošli někam a věnuj se malému - na manželské povinnosti bude dost času za pár měsíců...
U nás to bylo jako přes kopírák. První dcera byla náročné miminko - dudlík nechtěla, chtěla "cucat" mě. Byla jsem z toho na prášky. Nic jsem neudělala, nemohla jsem uvařit, umýt nadobí, najíst se v klidu. I na záchod jsem si ji brala do lehátka, aby se nerozeřvala a nechytla "amok". Pak jsem se časem podřídila mimi. Prostě jsem teda ležela a dělala živého dudlíka. Koukala jsem u toho na telku, četla knížky, časopisy... Časem jí to přešlo,a teď je z ní chytrá, inteligentní, citlivá holčička. Velice rychle začala mluvit - a teď v 5 letech už i čte... Oni z toho ti mrňouskové vyrostou. Druhá dcera byla opak - vzorné mimi, spavé, klidné - a teď je z ní pěkná "dračice" - nenechá si nic líbit, hned se ozve - což je zase pro život dobře.
@ji_tuli jeeeeeeeee to muj taky říká ze zustane na materske, když je jeden den s dětmi doma, tak se vali v posteli, pousti jim pohádky, uvarit něco zvladne a ja když se vecer vratim, mam na 6 hodin uklizeni. Jen se nenechte zahnat do kouta, nevim kde k tomu chlapi prisli ze materska je kopani do zadku. Ja mam spis pocit, ze proste zarli a bohužel ty naší dva budou tak trochu nedozrale deti. No ja uz to neresim, mam starosti nad hlavu, da se rict ze uz jsem tak osamostatnela ze popravde nevim na co ty chlapi jsou. Chodi do práce, a prd delaj. Jak se bude chovat je jeho rozhodnuti a ja uz se snazim se jeho připomínkami a postojem nezatezovat. Mam zodpovednost za deti a ty reci mne vždy hnaly k tomu ze jsem byla nervozni, zbytecne jsem na deti rvala a prisla jsem si neschopna. Pak mi to doslo, uplne jsem se od tech jeho připomínek odpoutala a najednou jsem stastna a deti také. Jak se říká, stastna mama, stastne deti. Nikdo za vas to stesti hledat nebude, tak si ho chrante. I ty nespave deti jednou odrostou a budete na to ještě rada vzpomínat, jak se vam neodtrhlo od prsa. Velice rychle chteji byt deti samostatne.
Ano,nebude to trvat vecne.Rikam to i manzelovi,ale zatim marne.Kdyz jsem od rana do odpoledne se synkem sama doma,mame pohodu,protoze to opravdu prolezim v posteli s vyhrnutym trickem. Pro svuj i jeho klid. Horsi kdyz se vrati muz z prace. Nastane nervozni atmosfera a uz to jede. Dekuju za podporu i vase pribehy. Verim,ze to prekoname,taky jsme si to u oltare slibili. V dobrem i zlem.Zivot je nekdy boj. 🙂
@ji_tuli Už je to půl roku, co jsem založila tuhle diskuzi a musím říct, že s malou se to hodně zlepšilo. Už tolik nepláče, akorát nedokáže pořád sama usnout, takže jí musím chovat, což přítel prostě dělat odmítá, že jak sem si jí naučila.. takže sem někdy taky dost ztrhaná a unavená a pak protivná.. Potom se hádáme, ale musím říct, že oproti šestinedělí je to opravdu pohoda. Řeči, že by to zvládl doma líp taky poslouchám, nejsou ty naši chlapi dvojčata? 😀 U prsa jí teda mám dost často i teď, ale chlap se s tím už smířil a nekecá mi do toho. Chce to vydržet a řeči pouštět jedním uchem dovnitř druhým ven, i když mě se to ne vždy podaří..
@mrkvicka88 nečetla jsem ostatní příspěvky, tak se omlouvám, pokud už něco zaznělo. Neboj, nejsi v tom sama, ne kazda měla pohodové začátky, věř mi. Nektera si už po pár dnech zve návštěvy, jiná si je neumí představit ani 3 týdnech. Je to tak. Hormonální smršť, pláč miminka, nevíš, co máš dělat...je to normální. Zkus nechat uplne všechno stranou, vaření, starost o domácnost atd, to vše počká! Soustřed se na malou, u prsa nechej jak bude chtít, polož si ji na prsa k srdci, tak usíná doted ráda i moje 7 měs dcera a zklidňovala se tak, když byla novorozenec. Věřím ze to není jednoduché když není ani podpora přítele, manžela, o to horší to je. Vše se postupne zklidní, uvidíš. Držím ti palce.
@mrkvicka88 Moje dvou a půl letá dcera také neusíná sama - vlastně žádné z mých dětí neusínalo samo 🙂. Já jsem si to užívala, položila jsem si je do postele, hladila, mazlila, zpívala. Dost často jsem usínala s nimi, ale manželovi to nevadilo a občas chodíval s námi 🙂. Ostatně mám tušení, že si je do postele naučil on. Neboj malá vyroste a pak se ti bude stýskat po tom, že už je samostatná a nepotřebuje tě 🙂. Uteče to jako voda. Já jsem se u těch starších pořád těšila "až budou sedět, až budou chodit, až budou mluvit...." - blbost, u třetího jsem si užívala období "právě teď" a byla jsem ráda, že byla pomalé miminko, takže mluvila dřív než chodila 😀. Užívej si to - vím, že je to občas náročné, ale strašně rychle to uteče 🙂
@mrkvicka88 jsem rada,ze to pises,taky vim,ze je to obdobi,ktere musime vydrzet a nebude trvat vecne.Nas malej se uz usmiva a rano kdyz se vzbudime se na me zasmeje a to zapomenu na nevyspani a vsechno spatne. O to je manzel ochuzen, kdyz vstava do prace. 🙂 bobisek,stoji mi to i za ty hadky. 😎
Ahoj dost tě chápu, moje dcera mi proplakala celé noci až do 4 měsíce pak jakoby utlo a krásně spinkala. Měla jsem ze začátku problém s mlíčkem musela jsem nasadit Nutrilon. Klaudinka mi plakala třeba od 5 odpoledne do 3 do rána v kuse ani to nebyl pláč ale řev měla jsem to deno-denně kdyby nebylo manžela nezvládla bych to! Nakonec nám pomohli kapičky Sab symplex. Přeji hodně sil je to potřeba a příteli vyřiď že potřebuješ podporu a pomoc a ne jen kritiku.
@mrkvicka88 Desetinenni miminko je jeste moc malinke na to, aby se delaly zavery, urcite se to brzo srovna. Jak to mate ted? Uz jste najely na rytmus a je to lepsi? Myslim, ze urcite.
Mala mi probrecela cele dny do cca 1,5 roku. Nakonec uz jsme ani nechodily mezi kamaradky, protoze ona porad jen brecela a mela jsem proste to "problemove" dite. Co to udelalo se mnou (totalni psychicke i fyzicke vycerpani) a s nasim manzelstvim nemusim ani popisovat... ☹
@mrkvicka88 Hlavně si neříkejte, že děláte něco špatně nebo že jste špatná matka. Tak to není. Je to miminko tak prostě pláče....manžel ať raději pomůže místo těch blbých řečí. Je ještě malinká, nám holky taky brečeli co 2,5 hodiny a to byly na umělým...má prostě hlad, prdíky - pomáhal Espumisan, brkánek, všechno dohromady. Dáváte dudel? Chápu, že jste vyčerpaná, měla byste si každý den udělat chvíli pro sebe, já to řešila teplou vanou..... 😉 Přeji hodně síly ať holčička krásně roste! 🙂
teda holky...když čtu jak se někteří chlapi dokážou chovat, tak se mi otevírá kudla v kapse. Jasně, na jeden den si to milerád vyzkouší každý, ale to je málo. To chce, aby si to vyzkoušel na týden minimálně, a pak uvidí, jak to doma bude vypadat. Ale málokterá máma dokáže na tak dlouhou dobu od dítěte odejít, a není to dobré ani pro dítě. Takže jen proto, aby chlap prozřel, se to opravdu nevyplatí. Sobci jedni. Jsem zvědavá, jak to bude u nás doma. Doteď mi manžel se vším pomáhal, ale to dítě zatím nemáme, takže to se teprve ukáže...No doufám, že minimálně nebude mít řeči jako někteří ti vaši chlapi
@anatanka
@smallinka
Tak je to už 7m co sem tu psala (hrozně to letéí 😲 ), malá plakala asi do 3m opravdu hodně, teď už je to mnohem lepší. Sice nedokáže sama usnout, takže houpu, což je někdy náročný. Ale jinak je to pohodový miminko 🙂 Ráda se nosí a nemá ráda cizí lidi, což se někdy neobejde bez hloupých komentářů. Ale celkově sme se sehráli a jsme spokojené. 🙂 Dudlík sme teda nikdy neměli a spíš ho supluju já 😝 (nechtěla ho). S chlapem je to někdy těžký, ale to by bylo na jinou a dlouhou debatu. Děkuju všem za komentáře.
@mrkvicka88 aha tak to promiň nevšimla jsem si stáří příspěvku 😀 hlavně že je to lepší, ty začátky jsou psycho no....pak je to o nervy pořád ale už to není tak hrozný 😎 tak přeji hodně radosti z dětí.......... 🙂 mám 6ti měsíční holky a přikrmujeme už zeleninku a moc jim to chutná....akorát víc přebaluju je to samej bobek já to mám ještě 2x tak si to užívám plně 😎
Ahojky něco podobného mám za sebou.jediný co ti řeknu nepoddávat se tomu.chlapy jiní nebudou.zkus v klidu manželovi podsunout,že pokud malýho pohlídá během dne,aby jsi mohla v klidu něco udělat,eventuelně si zdřímnout,budeš na něj mět více nálady a síly.já to tenkrát takto nevěděla,všechno jsem si chtěla udělat sama,dokázat světu,že jsem ta dokonalá,ale ono to nejde a k tomu ti odstrčení a dotčení chlapy.když nepomůžou,musí se smířit s tím,že ženská na ně nenajde náladu ani čas ne měsíce,ale někdy i roky.drž se,hlavně se nenervuj,pokud jste na tom ok finančně,najdi si jídelnu,kde si oběd koupíš nebo kupuj polotovary.snaž se si vše ulehčit.čekám třetí a rozhodně se nehodlám nervovat s tím s čím u těch dvou.život je dlouhej a nic nám neuteče a taky za nás ženy toho moc nikdo neudělá.