Nešťastná po porodu. Dcera hrozně pláče, nevím si rady
Ahoj holky, už nevím co si počít. Mám 10denní holčičku je krásná, zdravá, akorát hrozně pláče, spíš řve. Pořád by byla u prsu, nakojím ji a ona neusne a řve a chce zas. Někdy usne v pohodě. Já nevím co s ní, nechci být chodící dudlík. A s tím souvisí, že sem unavená, podrážděná, vůbec si to neužívám. Pořád bych brečela, mám nervy. A do toho sme se strašně pohádali s přítelem, on mi všechno tohle vyčetl, že se o ní nedokážu postarat, neumím jí uspat, že nejsem schopná si ukočírovat 10denní mimino.... On by jí nechal vyřvat, což já prostě nedokážu. Sem špatná matka, když si nevím rady? Je to pro mě hrozně nový, nikdy sem nepřišla s tak malým dítětem do styku.. Pořád o ní mám strach, jestli dělám věci správně, jestli ji nemůžu ublížit apod..
Omlouvám se, jestli to sem nepatří a nevím jestli to je dost srozumitelný, co mě trápí. Měl ste někdo podobný starosti a pocity po narození miminka.
Pardon za překlep. Na konci mělo být " a ne ho (miminko) strčit někomu cizímu"
Ona nechce ani s náma v posteli.. bereme ji tam..
@mrkvicka88 hele jak nekdo napsat - sestinedeli hormonalni boure, to proste plati, kdyz to jinak nepujde - i ja sjem tak travila prvni dva tri tydny 🙂 nevylezt z postele s miminem 🙂 miminka ze zecatku jedine co potreubuji je citim maminku, tak proc jim to nedoprat 🙂 proste treba place protoze ma nepohodli sama nevi proc. nebojte ono to bude lepsi.
@mrkvicka88 No jo, chce to zkoušet a zkoušet... Ještě mě napadlo pokud nepomáhá ani dudlík, tak zkus místo dudlíku prst, dej jí ukazováček do pusinky bříškem nahoru a jakoby trošku zatlač na patro. Poradila mi to porodní asistentka v nemocnici na okamžité uklidnění. U nás to opravdu hned zabralo, začala hned dudlat prst a buď tak usnula (uznávám že být připoutaná k dítěti za prst není nic moc, ale lepší než řev), nebo jsem prst po chvíli opatrně vyměnila za dudlík (někdy to klaplo a někdy ne). A taky u nás pomohlo pevně zavinout do zavinky k lepšímu usnutí. Držím palce !
@mrkvicka88 Nečetla jsem komentáře. Jak probíhal porod? První týdny po něm je nejlepší se s miminkem jen uložit do postele(společné) a najít polohu, ve které mu bude dobře. Pokud se i přesto budí každou chvilku tak poprosit někoho aby povozil aby sis mohla odpočinout. Neboj nebude to tak pořád. Tělo si na to prostě musí zvyknout a je to vyčerpávající. Kojení je krásná věc a já jsem si ho v podstatě opravdu užívala až u druhého syna. Docela jsem se toho bála po zkušenostech s tím prvním a když se mně pak doktorka v roce zeptala, jestli ještě kojím tak jsem si až v tu chvíli uvědomila, že to hrozně rychle uteklo a nic jsem neřešila. Ale ze začátku je to opravdu náročné a proto je důležité - nic neřešit a věnovat se jen sobě a miminku (obědy mi buď připravil manžel nebo jsem si objednala dovoz až domů) 😉 Nálady jako na houpačce jsou naprosto normálním stavem, moc dobře si pamatuju jak jsem brečela a byla zoufalá a pak zase najednou šťastná a v pohodě.
@marukm Neboj,bude lip! Kamaradce holka brecele s prestavkami do 2let!! A dnes rika, jak to bylo uzasne a uz maji dalsi miminko. Moje znama rika,ze kazde dite jednou brecet prestane. Ver, ze i to tvoje.Ikdyz chapu,ze to musi byt silene psycho. Moje kamaradka se 1x denne chodila pred svym malym synem ( a jeho placem) zavirat na WC,neb to byla jedina mistnost,kde ho neslysela bulet. 🙂 Pevne nervy ti preji.
ahojky Mrkvičko,chci tě uklidnit, že to, jak se cítíš, je v 6nedělí úplně normální. Jak tu někdo napsal, hormony jsou vážně svině Já si připadala jako ve špatném snu. Jako na houpačce. Malá řvala, já nevěděla, co s ní. Nebyla jsem z porodnice rozkojená, 14 dní jsem řešila jen tohle, odsávačky, malá neměla dost, cukala se mi u prsa, kojila jsem snad celý den. Noci řvala, já s ní seděla v obýváku na pohovce, abych nevzbudila barák, hlava mi padala spánkem. Můj přítel mi taky moc nepřidal - strašně chytrý jako učebnice. Vypravit se s malou ven jsem byla schopna ve stresu až někdy po 14-ti dnech, stála jsem nad komodou s jejím oblečením a snad 10 minut nevěděla, co jí obléct. Domácnost stála pochopitelně - byla jsem totálně vymazaná, zapomněla jsem vařit, takže ikdybych chtěla, prostě to nešlo. Xkrát mě i napadlo, jestli byl dobrý nápad mít malou s mým přítelem atd atd. Kojení se nedařilo, asi i díky psychice - přešla jsem na umělou, to se nelíbilo příteli, protože "každá přece může kojit". Jen ti chci těmito řádky říct, abys zůstala co nejvíc v klidu, nic ti neuteče, sžívej se s malou. Začátky jsou kruté. Dnes je nám měsíc a zase je vše jiné. Režim sice zdaleka nemáme, ale už je to prostě celkově lepší... Drž se, chápu tě, je to těžké. Ale věř že je to normální, nepřipadej si špatně ani za nějaké negativní myšlenky atd. Hormony jsou vážně silná věc.
@pisisvori Spíš jde o ten nadhled - dítě něco potřebuje, uspokojím jeho potřeby bez ohledu na to, jak jsem si představovala, že by to mělo být. Povznést se nad moudra typu: miminko pije každé tři hodiny, spinká klidně v postýlce, nechovej ho, ať si na to nezvykne, musí mít čepičku, monitor dechu, bla bla bla. Ve skutečnosti toho potřebuje hrozně málo. Jen mámu 😉
Nechat cíleně vynrečet miminko se prostě týrání (psychické i fyzické a vede k negativním změnám ve fungování mozku). Nech promluvit sjove instinkty, vem si miminko k sobě co nejblíž, ještě nedávno s tebou bylo nonstop.
Maminčina náruč, holá kůže je idéalní a přirozené prostředí pro miminko, zajištuje mu dobré sociální podmínky, teplo, bezpečí, výživu, uklidnění, jemné stimuly prospívající vývoji a spoustu dalšího ... v divočině sice nežijeme (kde by miminko i jen pár metrů od matky néco brzo sežralo nebo přišlo k jiné úhoně), ale potřeby miminek se nezměnily, jsou pořád stejné. Miminko tě nechce, ono tě POTŘEBUJE, aby se mohlo správně a co nejlépe vyvyíjet.
Ano, některé děti jsou plačtivější, živejší, kontaktnější, zkrátka náročnější😅. Jedno mám doma, ne zrovna ráda na ty první týdny vzpomínám, se mi stávalo, že jsem odpoledne byla stále v noční košile a, fuj, neměla vyčištěné zuby - ale ono to na druhou stranu má i výhody, teď je ještě asi neuvidíš, ale za pár měsíců, pokud budeš co nejvíc uspokojovat tyhle potřeby dítěte, je uvidíš 🙂 ... a stojí víc než za to 🙂.
https://www.modrykonik.cz/duvera-v-plac-ditete
Mam trimesicniho chlapecka, takze mam jeste v cerstve pameti, jak jsem se citila a bylo to velice podobne, jako ty. Maly je hodne kontaktni, vyzadoval (a porad teda vyzaduje, ale uz vim, co s nim) moji pozornost, do toho samozrejme boje s kojenim, strasna unava, nevyspalost a hlavne uplne pocity paniky, ze tohle uz je naporad a ze nema nikde vypinaci tlacitko. Jak psaly holky, vydrz, bude se to zlepsovat a mne osobne pomohla jeste jedna vec: podridit se miminku a jeho potrebam. Chovala jsem ho, nosila, kojila, uspavala v posteli, jezdila s nim x hodin denne v kocarku po venku, protoze v kocarku spi krasne (to ostatne delam doted a stala jsem se na tom uplne zavislou 🙂 ). Hlavne neposlouchat takove ty reci o tom, jak se tim dite rozmazli a ze budes jeho otrok, atd atd. My jsme zivym dukazem, ze k nekterym vecem musi dite dospet -- ze zacatku s nami Honzik spal v posteli, protoze v postylce proste neusnul, asi v osmi tydnech jsem ho zkusmo dala zavinuteho do jeho postylky a krasne v ni usnul a spi v ni zcela bez problemu, ackoliv zpocatku v ni nevydrzel ani minutu.
Kazdopadne preju hodne sily a trpelivosti, je to boj.
@mrkvicka88 Máš teď velký "zápřah", ale pokud najdeš čas, podívej se na manuálek FasterEFTu v článku na mém fotoblogu a zkus si s těmi pocity pohnout. Pokud si nebudeš vědět rady, ve skupině Emoční terapie se ptej a já Tě můžu nasměrovat🙂
Děkuju za názory a podporu. Je to náročný, už mám asi v hlavě mlíko, šla sem s malou k doktorce a ona v tu dobu neordinuje... asi sem si to blbě napsala 😖 😨 jinak zkouším co se dá. snad to bude jen lepší. Jinak ona v postýlce věčinou spí krásně, jen někdy má takový záchvaty řevu.
@marecekavendulka že jí nemám učit u toho spát, protože ten zvuk je dost protivnej
@sikulka2011 Porod byl dost těžkej, nakonec sem musela na císaře, protože nepostupoval..
A ještě mi prosím řekněte, jak to vysvětlit partnerovi. On jí nosí, hraje si s ní, má jí rád, ale já pořád poslouchám, jak jí rozmazluju a učím jí být akorát u prsa, a že bez toho pak neusne atd atd... včera byla malá hodná, tak sem vždycky spala a samozřejmě doma bordel, neuvařeno a já sem stejně unavená... jestli to tak půjde dál, tak nevím, jestli se nerozejdeme, což nechci. Já mám teď hlavu jen pro malou, nic jinýho nedokážu vstřebat, normálně komunikovat.
@mrkvicka88 Tak mu v klidu řekni, že je naprosto normální že je tak malé dítě často u prsa, že je naprosto normální že většinou u toho usne a že se to časem bude zlepšovat. Že zatím neumí efektivně sát, je víc spavé (zejména má-li žloutenku) atd. Vysvětli mu to rozumovými důvody a opakuj to víckrát, aby konečně pochopil že si za tím stojíš. Že potřebuješ čas, aby ses s malou sladila dohromady, aby jste si na sebe zvykly a až si vybudujete nějaký režim tak se vše zlepší a domácnost bude zase fungovat. Prostě nějak takhle a v klidu...
@katyxq musím potvrdit, že tohle opravdu platí. Já měla celé šestinedělí strašný depky, můj malej byl extrémně náročnej a řval navzdory všemu, nenechávali jsme ho vybrečet, houpali jsme, kojila jsem non-stop, věnovala se mu maximálně a on pořád jen řval a řval. Spal přes den po půlhodinových, přes noc po dvou-tří hodinových intervalech. Myslela jsem, že to je moje chyba, že to s ním neumím, bylo mi líto, že ani moje stoprocentní nasazení na věci nic nemění. Nemohli jsme spolu ani chodit ven, protože ostatní miminka pořád klidně spala nebo si prohlížela okolí, naše svým křikem bouralo okolní budovy. V obchodech se po nás všichni otáčeli, jezdit s nim v MHD bylo nemyslitelné (dokonce jsem uvažovala, že si už ani nekoupím lítačku 😀). Náš pláč byl často synchronizovaný a nejednou manžel přišel domů a našel řvoucí matku s řvoucím miminem v náruči. A nekecám ani trochu, když řeknu, že trpělivost přinesla své plody: po cca 3 měsících, kdy se novorozeňátko adaptovalo na vnější svět, se z něj stalo kouzelné, vstřícné a nenáročné miminko, spánek se upravil, pláč se minimalizoval a já dnes nechápu, že to je totéž dítě. Neříkám, že některé děti nezůstanou náročné i později, ale už je to o něčem jiném, u novorozenců je to podle mě hlavně tím, že jsou z nového přostředí zmatení a nejistí, potřebují těsný kontakt rodičů. Když jim ho rodiče poskytnou přes to, že je to někdy na hranici jejich vlastních sil, vrátí se jim to i s úroky. Někdy dříve, někdy později, ale bez odměny nezůstanou. Jsem ráda, že zakladatelka své miminko nechce nechat vybrečet. 🙂
Ano, první měsíc je vážně na palici! Na to jsem taky nebyla ani zdaleka připravená. Dnes mě to mrzí. Rychle to uteklo, vůbec jsem si to neužila, jen přežívala ze dne na den. A o svých pocitech s mateřstvím spojených ani nemluvím. Spoustu věcí už bych udělala jinak. Rozhodně bych pořídila šátek a miminko opravdu čím jak nejvíc nosila. Když si to člověk otočí z pohledu toho prťouska, jaký ten příchod na svět pro něj opravdu musí být šok, tak se ani není co divit. Jediné, co vlastně může, je brečet! Chce pocit jistoty alespoň u té maminky, tu potřebuje, jako ji potřebovalo 9 měsíců u ní v bříšku. Takže mazlit, tulit, nosit, chápat! Neodkládat, nechávat samotné. Doporučuji k přečtení a zamyšlení článek http://psychologie.cz/proc-miminka-placou/ 😉 Mi tím hodně věcí "zapadlo", ale to tušila jsem to už mnohem dříve. No, příště snad budeme chytřejší 🙂 Držím palce, chce to vydržet, opravdu bude líp! 😉
To chce šátek.
@mrkvicka88 tohle jsou vcelku normální pocity na začátku 😉 někdy to je fakt záhul...
zkrátím to
----- šátek nebo nosítko
----- spi když spí malá ať nejsi vyčerpaná (a taky ať máš čím kojit)
----- v domácnosti si to uzpůsob tak, aby jsi udělala to nejpodstatnější - např. hodit prádlo do pračky a vynést koš 😉 podlaha teď počká, žehlení taky (ani na jednoho prcka jsem nežehlila a nijak to nevadilo), k jídlu se dá uvařit i hustá polévka, kotel na 2 dny nebo celé kuře do trouby a hrnec rýže... nebo chleba s medem 😉 😀
------ pokud jsi hodně unavená a únava přechází až do deprese nebo paniky že to nedáš, doporučuju homeopatika, Bachovy květové esence, meduňkový čaj nebo třezalkové kapsle (v DM drogerii)
----- partnerovi dej přečíst něco o šestinedělí !!!
----- podporujte se vzájemně s partnerem, chval ho když pomáhá! ... tohle období strašně uteče a ač se to nezdá, jednou budeš mít na klíně třeba 4-letou holčičku a budete se spolu koukat na ty fotky toho drobečka a bude Ti po tom až smutno 😉
je to jako neotevřené poupátko, tohle je Tvoje dcera.... jediné co opravdu potřebuje je být s Tebou 😉
----- pokud ji trápí prdíky což je obvyklé tak vřele doporučuju koupací kyblík, nás to zachraňovalo... a kapičky... nám zabíral jen Sab Simplex, někomu stačí probiotika.... a masáže bříška...
------ masáže obecně jsou super, pokud by Ti partner mohl namasírovat záda nebo nohy nebo malé třeba bříško nebo nožičky, krásně to uvolní.... doporučuju nějaký uklidňující olejíček, např. levandulový 🙂 vůně a hudba dělají moc, využívej toho!
z toho pak vychází, že když je maminka klidná a trochu se vyspí, tak i to dítě je o něco klidnější
Jsi dobrá máma!
Proč? Protože máš o malou zájem, snažíš se, máš o ni starost, děláš co můžeš! 😉 😵
A dnů kdy doma byl nepořádek, mámě z únavy do breku a všechno nám padalo z ruky, partner přijde z práce kde je to jak na jiné planetě (čím menší dítě tím větší rozdíl ve dni který máš Ty a který má Tvůj partner, taky to pro něj není lehké takhle "přepínat" 😉 ), takových dní je plno.... každá máma takový nějaký zažije, i když to nepřizná třeba...
Já když měla doma novorozeně a 2-letého syna, který pořád něco prováděl, tak jsem je někdy jen držela, oni brečeli (jeden vzdor, druhý prdíky obvykle), já měla třeba pod nohama louži čurání od staršího, na sobě poblinkané tričko, naspané třeba 3 hodiny po kouskách.... někdy jsem měla depresi a už to ani nemohla hodnotit, jindy jsem se musela smát, někdy jsem tam jen tak BYLA S NIMI a prostě si říkala že je mám ráda, že mám ráda sebe, že to je zase jeden z momentů v životě , který uplyne... a že tam je i hodně pozitivního....
hledej to pozitivní...
a pokud jsi totálně vyčerpaná, tak nepřemýšlej moc, nesuď sebe, netlač na sebe ani na malou... VYPNI a NECH TO BÝT.... drž ji, ona pláče a maminka ji drží... někdy člověk víc udělat nemůže 😉 (je to asi jako když si pak jednou odře koleno, to člověk taky může jen držet a čekat)
z prdíků vyroste, zvykne si na ten rozdílný svět venku po porodu, na maminku i na tatínka... uvidíš jaký rozdíl to bude za pár týdnů až se usměje 😉 to mně osobně hrozně pomohlo... ten výraz... že jsem věděla, že se usmívá na mě, že mě vnímá.... první rok u obou dětí bylo 90 % neskutečná dřina a 10 % neskutečné štěstí.... jako na houpačce 😅
drž se!!
Dle meho ma tvoje holcicka asi hlad, proto chce byt u prsa...a nebo pak place hlady..
Měli jsme u první dcery to samé... Pořád řvala. Málem jsme se rozvedli, všichni jsme byli unavení... Až na 6. měsíci se zklidnila, i když je uječená i dneska, prý po tatínkovi. Manžel už nikdy nechtěl další, tenkrát jsme se na tom shodli. A máme druhou, úplně jinou, vysmátou 😉 Problém jsme nenašli, přibírala, věnovali jsme se jí. Takže můj názor je, že to není vaše vina, pokud je dítě zdravé, přibírá.
Budu se asi opakovat. Zacatky jsou narocne asi pro kazdou maminku. S nepretrzite placicim miminkem je to ale casto na hrane unosnosti. Kdo to nezna, nepochopi to. To pak uz neni jen unava, ale i zoufalstvi, beznadej. Navic se kazdy snazi rikat, co mas delat, ze je to normalni. Ale neni to normalni. Na narocne dite totiz neplati to, co normalne plati...Spatna maminka urcite nejsi....Za sebe mohu doporucit knihu Nejstastnejsi miminko, ktera mi pomohla pochopit, proc jsou nektere deti vice narocne a co s tim. Pak preji hodne trpelivosti, casem se to spravi a miminko ti to pak vynahradi. Hodne sil.
některý mimča potřebujou víc a taky častěji pláčou, s tím nejde nic dělat a chovat a mazlit a chovat a mazlit. Ale na to celkové vyčerpání a začínající depky je dobrý přidat magnezium. Ty nejsilnější tablety, které vám prodají v lékárně bez předpisu. Fakt to pomůže. Ne nadarmo se tomu říká vitamín štěstí. U mě to aspoň funguje. Vše tak nějak líp a lehčeji přežívám a vnímám...
Ahoj holky. U nas je to jako pres kopirak. Prvni dva tydny po porodu jeste jakstaks,manzel mel dovolenou a varil,obcas v noci prebalil,ale pak nastal boj. Zaclo nam trapeni s prdikama a malej odmita spat v kosi pres den a v postylce v noci. Takze jsem si ho zacla brat k sobe do postele,kde mi usne u prsa a pak spi i dve tri hodiny nez chce pit nebo ho vzbudi prdik,to pak rve,ze bych brecela i ja.Horsi je to pres den,neudelam nic,pokud ho nemam v satku.Dudlik odmita a kolikrat i v satku rve,takze dlouho ho uklidnuju a teprve pak mam chvili treba uvarit aspon zakladni veci,rano me nenecha v klidu nasnidat,musim soucasne kojit.Sam proste nechce byt ani chvilku. A presto,ze se snazim porad nosit na ramenu,v satku,kojit co hodinu,si vyrval pupecni kylu.Protoze bud ho trapi prdy nebo nechce byt sam nebo oboji dohromady. :( a manzel uz to nedava,protoze v posteli spi malej snami a me nezbyva cas na nej. Zacal vycitat,ze nejsem schopna to zvladat,ze jak to delaji ostatni,co treba nemaji nikoho na pomoc,ze ho zanedbavam,ze na nej nemam cas.Zarli na malyho,protoze se mu musim venovat doslova nonstop.Usina nekdy kolem 23 hod a to uz fakt mam i ja dost a ne myslenky na nejaky dovadeni. Rika ze sestinedeli to vydrzel a bral to sportovne.Ale ze je davno po a nic...Malymu je 2,5 mesice.Taky nevim,jak tohle dopadne,kdyz se kvuli tomu budem furt hadat a pokazde usinat nastvani.
Vy byste si měla pěkně zalézt s miminkem do postele, kojit a spát, dokud Vám nebude lépe, zbytek by měl obstarat partner, jste v hormonální lázni a potřebujete jeho oporu, ne kritiku - to je to nejhloupější co může udělat, vyčítat Vám jak jste neschopná. U nás to bylo totéž, syn plakal, já měla depku jak hrom, ale manžel byl skvělý, vlastně všichni okolo a to mi pomohlo nejvíce, tohle se dá nejlépe zvládnout společnými silami a partnerovou nekonečnou empatií...
@ji_tuli Ahoj znám to... ale neboj dáte to. Mě malý řval od rána do půlnoci, v šátku být nechtěl, pak řval i u prsa. Na staršího jsem neměla čas, na muže taky ne. Pak jsem narazila na Alergii na bílkovinu kravského mléka. Vyřadila jsem mléko, pečivo, sladkosti a bylo to lepší. Nutno podotknout že mi pomohlo i zavinování a bílý šum. Malý byl klidnější.
Drž se, zvládneš to. 😉
@ji_tuli ještě zkus s manželem promluvit. Já si tenkrát uhnala poporodní depku kdy jsem začala být apatická vůči mladšímu a nechtěla jsem se starat. Nechápala jsem to a už si říkala že jsem cvok. ale tenkrát mi manžel pomohl, poslal mě na víkend pryč přestala jsem kojit a manžel začal pomáhat. možná to tak nemuselo dopadnout kdo ví. Určitě o tom mluv, a neklaď toho na sebe moc 😉
@cervena_vila asi to sem nepatří, ale článek mě hodně pobavil, že by ho sponzorovala laktační liga???🙂🙂. Ženy v Africe asi nebudou mít chůvu pro 2-4 měsíční dítě? Co? Možná než kojení od nevidím do nevidím by třeba bylo pro miminko lepší být sním aspoň do půl roku a nebo strčit někomu cizímu. Prostě jiná kultura, jiné potřeby atd.atd.