• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Netěší mě role matky :(((

16. září 2017 
@lenkagsxr já jsem podle lask.nezna.hranic taky sobec, mit dite preci neznamena zahodit svuj zivot a nechat se zničit pro dobro dítěte (ikdyž pro ně v nouzi uděláme první poslední)... me po třech měsících začal tak strašně sublimovat mozek, našla jsem si nové koníčky drobné časově tak na 10 minut aby to šlo skloubit s prckem. Jak píše ellenka je super se vybodnout na takové ty věci okolo (úklid jen když je nezbytné), dělej cokoliv co ti udělá radost, zrmzlinka, oběd v číně atd... přeji ať se prtous nad tebou slituje a da ti trochu oddych. My ted máme období mamánkovství (visí mi na teplákách, všude za mnou leze :D )... a pěkně mě točí , když mi někdo řekně že je kluk mamánek rozmazlenej = a co by nebyl když je 24h 7 dní v týdnu se mnou... péči nepřeháním, ale pro ty mimiňáky jsme prostě "domeček" :sunglasses:
2. čer 2014 v 09:11  • Odpověz  •  To se mi líbí (6)
Vite, koho obdivuji? Vsechny zeny, ktere maji dve a vice deti. Ja uz ted vim, ze do druheho "nejdu", prave z te zkusenosti prvniho tehotenstvi, poporodniho hojeni, sestinedeli, nevyspani, vycerpani, zoufalstvi. Momentalne jsem ve fazi "prezit kazdy dalsi den, mozna ze jednou bude lip" a vim jiste, ze tohle bych uz podruhe nezvladla. Takze smekam pred vami, vicenasobne matky.
2. čer 2014 v 11:48  • Odpověz  •  To se mi líbí (7)
@scheetje Máš moc malinké miminko a takéto pocity sú úplne normálne.
Ja mám síce "len" dve deti, ale som za to druhé moc rada - hlavne vďaka nemu som dokázala (a dokážem) prežívať náročnejšiu povahu staršieho synka. Mladší je mazel a pohoďák od narodenia a je to balzam na dušu...
Prajem ti všetko dobré...
2. čer 2014 v 11:53  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@lenkagsxr napíšu ti jediné PŘEJDE TO NEBOJ!!! a brzy přijde doba, kdy budeš zase žít a nejenom přežívat :wink: Já toto podobně zažívala po druhém porodu. U prvního s dcerou to byla pohádka: ona krásně spinkala celou noc třeba až do 9 do rána, pořád se smála, žádné bolesti bříška..............namyšleně jsem si říkala, že oproti tomu, jak mě od začátku každý strašil, že mám miminko v hodně mladém věku a jak to budu těžko zvládat, to zvládám perfektně. I manžel mi neustále říkal, jaká je to pohoda..............Druhé dítě jsme ale přesto chtěli až bude malá větší abychom si ji pořádně užili.
Otěhotněla jsem ale v jejích 13 měsících. Druhý porod bylo to nejlepší co mě potkalo - byl rychlý, bez nástřihu a bez šití, cítila jsem se skvěle a narodil se nám nádherný chlapeček. V porodnici jsem byla šťastná.
Doma ale nastalo moje soukromé peklo. Malý nespal v noci ale přes den - jenomže přes den jsem se zase musela věnovat naší ani ne 2leté dceři.
První dva měsíce jsem naspala zhruba 3 hodiny za noc. Malej hodně plakal. Já jsem si vypěstovala solidní nespavost, z nervů, takže i když usnul já usnout nemohla. K tomu jsem měla strašné výčitky kvůli dceři, že už se jí nemohu věnovat tolik jako předtím.
Pořád se mi honilo hlavou, že takhle to být nemělo, že se nám neměl narodit. potom se mu stala příhoda se zástavou dechu a krvácením z nosánku. Byli jsme v Motole a já měla zase iracionální výčitky, že i za toto nějak mohu, že se nedokážu postarat o dvě maličké děti najednou.............Myslela jsem si prostě, že vím do čeho jdu a i když druhé těhotenství bylo takto neplánovaně dřív, nenapadlo by mě v tu chvíli jít na potrat. Po porodu jsem si ale tohle představovala xkrát a cítila jsem se strašně....................
Postupně a pomaloučku se to ale začalo zlepšovat........neřeknu přesně kdy, ale teď bude malému 7 měsíců a ač je to pořád kolotoč, už jsem psychicky v pořádku, spíme!! - kromě období růstu zoubků :grinning: - prostě hold je to chlap a vždy bude nejspíš vyžadovat více pozornosti než jeho sestřička :slight_smile:.
Navíc je moc krásné sledovat je jako sourozence, jak moc silný vztah mají už takto od malinka.

Až tě Tobiášek začne víc vnímat, začne se na tebe nahlas chechtat, nebo až začne plakat v cizí náruči a bude chtít být u tebe - v takových chvílích zažiješ ty popisované okamžiky štěstí :wink:
2. čer 2014 ve 12:26  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
dobrý den! děkuji moc za tento příspěvěk, mám úplně stejné pocity, se vším všudy!!!!! často si nevím rady a stále čekám na ten příchod blaženého pocitu mateřství o kterém vždy a všude čtu. mám 10ti měsíční dceru, jsem za ni hrozně ráda, miluji ji nadevše hlavně když se usmívá, nebo krásně spinká,to se mi až dojetí chce brečet, ale role matky mě fakt netěší, nebaví nevim??? často si nevím rady a propadám panice že ji nezvládám, jsem na ni sama, protože partner pracuje v jiném městě. ani neumím popsat, co cítím, chce se mi z toho brečet, ale jsem hrozně ráda, že ty pocity nemám jen já! nemůžu to říct kamarádkám, nebo by se na mě dívaly jako na idiota, jak je možné, že nezvládám být doma s dítětem, co by za to ony daly, být doma, starat se jen o dítě, šak ono je to jednoduché jako facka ne???? nakrmíš, přebalíš, dáš spat a je to....ale už s ní netráví zbytek času, kdy řve, sotva otevře oči, že jí nemůžu přebalit, protože mi nevydrží na místě a je z toho pak boj, ze kterého jsem tak zralá na sprchu, ale tu si nedám, nebo kam s tím batoletem?? těším se až večer usne a já mám pár hodin klidu na sprchu, na jídlo, nebo na uklid domu. a pak se už jen děsím, jaká bude noc, kidná? hrozná? nebo jaké bude ráno? bude plakat sotva otevře oči? nebo se na mě bude usmívat? co děláte, že se z toho nezblázníte?? a jak pak přijde člověku na mysl mít další dítě a prožívat to znovu??? nikdy by mě nenapadlo, že budu hledat odpovedi na těhhle fórech, ale jsem za to fakt strašně ráda, když si přečtu, že v tom nejsem sama, že má někdo stejné pocity....
2. čer 2014 ve 12:27  • Odpověz  •  To se mi líbí (5)
No rady typu "nepřenášej stres na dítě, bude klidnější" jsou velmi úsměvné :grinning: jak to asi udělat že? Mám teď měsíčního syna a je to teda děs. První dítě jsem měla ve dvaceti a nechápu, jak sem to mohla zvládnout, ale ani si už na to nepamatuju... teď je holce devět a díky bohu za ní, je to parťák - dokonce když sem fakt na prášky si malýho odnese do pokoje a na chvíli ho zabaví. OPRAVDU to za chvíli přejde, ikdyž teď se to nezdá - ale už ať to je!!! . Nicméně sem se těhotná už těšila, jak až se narodí si půjdu pěkně odfrknout s kamarádkama na pivko apod...no haha, to sem ještě zapomněla na tuhle dobu :astonished: Kojení mě taky pěkně prudí, nejradši bych se na to vyprdla, ale to všudpyřítomný kojící lobby mě nutí vydržet ( zkusím aspoň dva měsíce, ikdyž dcera kojená skoro nebyla a je to naprosto zdravé dítě, tak si myslím, že je to taky všechno dost přehnané, za deset let zas kojit nebudeme, páč doktoři zjistěj výskyt těžkých kovů, rakovinných látek a splodin v mateřském mlíce...:grinning: )
Celkově období těhu, příšerný porod a ten totální psychický výmaz potom je podle mě opravdu HNUS, nechápu matky co tvrdí že je to nejkrásnější období života - buď lžou a nebo jsou to psychopatky :grinning:
Jak říkám já, milujeme své děti - HLAVNĚ KDYŽ SPÍ!
má rada...vydržet a co nejdřív se zapojit do normálního života, vyrážej na terásky na pivko, nech ho chvíli doma mužovi a sjeď si na nákupy nebo s holkama na kafe, udělej se krásnou :grinning:
2. čer 2014 ve 12:28  • Odpověz  •  To se mi líbí (6)
@scheetje no, ona funguje něco jako amnézie :grinning: dítko trochu odroste a najednou ti přijde že těch pár měsíců nebyla zas taková hrůza, mi malej spal od 9měsíců skoro celou noc, od 11 mohl sedět v kočárku a procházky byly super, od 13m jsem nekojila..vždycky jsme chtěli více dětí, a taky se začínali lidi ptát, zda nebude sourozenec. Tak jsme tomu dali volný průběh a za měsíc jsem měla //, než jsem si to stihla pořádně promyslet. A taky je fakt že jsem měla už mamku v důchodu, tak jsem věřila že pomůže. A taky že jo, měli jsme co dělat obě zpočátku, mám mezi nima dost malý rozdíl. Teď třeba, když má starší 4 roky by bylo druhé úplně v pohodě. Ono když už je člověk má, tak se snaží. Ale je fakt že jak já třeba obdivuju kamarádku že během rodičovské se dala na VŠ, tak ona zas obdivuje mě, že mám dvě děti. Dvakrát mi je pár hodin hlídala a byla zralá na blázinec nebo lázně. Ale to si člověk prostě zvykne. A hledá pozitiva.
A jak bylo řečeno..děti jsou nejkrásnější když spí :dizzy_face: to jim člověk odpustí i to, že se kvůli nim 3roky nevyspal.

Je fakt, že když měl starší rok, tak mě chytala miminka, a další jsem chtěla..teď má mladší 2 roky, a když mi dají mimčo, pochovám, pomuckám a vracím. Amnézie zatím nedorazila. :grinning:
2. čer 2014 ve 12:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
Muj druhorozeny syn, spaval do 14m tak, ze se bud budil co hodinu, takze jsem za celou noc vlastne nestihla usnout, nebo se vzbudil kolem 1-. 2h v noci a uz nespal vubec, chodila jsem jak matoha, zakopavala o prahy, narazela do futer, nespala jsem opravdu pul roku v kuse, manzel moc nepomahal, vecne v praci, do toho starsi s poruchou soustredeni a nastup do skoly a barak se zahradou, nemluve o vyrizovani s hypotekou, pojistenim, stav.povoleni ke studni, doktory, vlastne vsech i manzelovi, delala jsem mu dane, platby....nemohla jsem se na nic soustredit, nebyla jsem schopna souvisle mluvit s lidma ani do telefonu, oci jsem mela zapadly az nekde dovnitr hlavy, kolem cernocerny kruhy, ale zlepsilo se to :slight_smile: vzdycky muze byt hur, aby pak snad mohlo byt lip, pevne nervy, chce to vydrzet!!!! no a hlavne to prezit.....
2. čer 2014 ve 12:50  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lenkagsxr - čteš jenom to, co předpokládáš, že ti druzí napíšou, ne to, co skutečně píšou. máš ráda své dítě, jen když od tebe nic nechce, takovou výchovu zvládne každý. porodit není to, co dělá matku matkou. po tom, co jsem tu přečetla, se vůbec nedivím, že si ho babička chtěla vzít. a ještě jsi za to nevděčná. pokud je dítě s babičkou, je výchova v její režii. však ono to prckovi neublíží. když se ti to nelíbí, je to pochopitelné, ale pak se nediv, že jsi na to sama. vždycky je něco za něco. tak jako ty jsi musela vyměnit svůj čas za zdravé dítě. to je v dnešní době skoro zázrak, tak si ho važ. já jsem natvrdlá, jasně, za pravdu se každý zlobí :slight_smile:, ale ty ani nevíš, že diskuse není klub přitakávačů. pokud to tu založíš, nemůžeš ostatním uživatelům určovat, co a zda vůbec sem smějí napsat.
souhlasím s @ev.ka. těžko budeš mít usmívající se klidné dítě, když den začínáš s tím, že nevíš, jak to s tím křiklounem přežiješ a už předem jsi vzteklá jen proto, že nejsi schopná zajistit jeho základní potřeby. neboj, nebudeš ho nosit napořád. láskou dítě nerozmazlíš, ale je to to, co právě teď potřebuje. a na rozdíl od vašich koníčků, o které "kvůli němu" přicházíte, je to zadarmo. jak přistupuješ ty k němu, tak bude časem přistupovat k tobě. na ten věk máš, dle toho co píšeš, zlaté miminko, nezasloužíte si ho. a ono vás.
spokojené miminko nebrečí, pokud nás mimča "terorizují" (a věř, že vím, co to slovo znamená :sweat_smile: ), je to způsobeno naší chybou, ne jejich. jak by se ti líbilo, kdyby jsi byla na někom absolutně závislá a on k tobě přistupoval jako ty k malému? asi by tě to mrzelo a těžko bys dotyčného vroucně milovala a usmívala se. ono to hrozně rychle uteče, čas nevrátíš, užívej si malého, za chvíli na to budeš už jen vzpomínat :wink:
2. čer 2014 ve 12:59  • Odpověz  •  To se mi líbí (20)
Když byla moje dcera mimino, psala jsem si zápisky svých zážitků s ní s jedním účelem: přečíst si to v budoucnu kdykoliv by mě napadla myšlenka na druhý mimino. Popravdě nečetla jsem to nikdy, protože zážitky byly takový, že mě to nenapadlo nikdy. Až teď, v jejích 4 letech tu možnost mít druhý dítě připouštim. Ale děsně se bojim, jestli by se vše neopakovalo. Jak zajistit, aby druhý dítě bylo kliďas a abych všechno líp zvládla? Nevim ...
2. čer 2014 ve 13:01  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@scheetje - zatím je moc brzy, počkej, až sfouknete první svíčku na dortu :slight_smile: :wink:
2. čer 2014 ve 13:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
@zazana81 nijak. My jsme doufali že druhý prcek bude klidnější..hahaha :grinning: ale velký rozdíl mezi prvním a druhým je v tom, že neřešíš blbosti, zbytečnosti jako u prvního, už víš co a jak a máš určité sebevědomí, psychicky se to líp zvládá, spoustu věcí děláš automaticky a neřešíš to jako u prvního, prostě víš.
A u nás byla sranda v tom, že když jsem podruhé otěhotněla, tak starší spal několik měsíců celou noc, byl v pohodě, ještě ani nechodil..a když jsem byla v 5měsíci, začal se budit 5x za noc a to mu vydrželo snad do 3let, začal být hyperaktivní a začal se projevovat opožděný vývoj řeči, takže další 2 roky depka jak blázen, nemožnost se domluvit.. A tak to při početí pěkně začalo :grinning: člověk prostě dopředu nikdy neví..
2. čer 2014 ve 13:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
@scheetje Slibuju, že ono se to změní. Měla jsem to s malou taky náročné, úplný nespavec. Ale od roka to bylo lepší a od 17 měsíců spí fakt celou noc, i když stále usíná pozdě. Prostě to má jen posunutý. Ale všecko vrací. Je to sluníčko, umí být vztekloun, ale to je k tomuto věku běžný. Začíná krásně povídat a domluvíme se už konečně a všechno je veselejší a já na to špatný po porodu vážně zapomínám. :wink:
2. čer 2014 ve 13:42  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@andelka Taky se utěšuju, že další mimčo bude spavec :grinning:
2. čer 2014 ve 13:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
@ebsian taky jsem doufala, a prd z toho :grinning: starší v 6m přes den nespal vůbec, a v noci se budil co 2h. Naštěstí později se to změnilo a asi jsem rychle zapomněla. No a mladší od 3m zásadně co 1-3h ve dne (spal jen v kočárku při ježdění, to jsou ty tři hodiny) a co 1,5-2,5h v noci. Přes den jsme měli dost režim, tak to šlo, ale noci byly šílené a chybělo to. Spaní nikdy víc jak 2h v kuse a celkově taky málo. Zlepšilo se to až s nočním odstavením ve 14měsících. Chtěla jsem dřív, ale byli oba pořád nemocní, a to není dobré odstavovat při nemoci. Pak už to naštěstí bylo dobré. Ale zas oba brzo vstávají kolem 5.30. to si nevyberu. A nejhorší je, že já už ani déle spát neumím. I když můžu, tak stejně od 5 čumákuju a jen tak podřimuju, ale že bych třeba do 8h dokázala tvrdě spát, to už nejde, třeba o víkendu, nebo když jsem úplně bez dětí.
2. čer 2014 ve 13:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lenkagsxr víš, ony miminka se často vztekají a brečí hlavně kvůli tomu, že se nudí. Je možné, že už je na tu hrazdičku alergický - prostě ho omrzela. Bylo by fajn mu dávat nové podněty, prohlížet dětské knížky s velkými obrázky, vypravovat co tam vidí, brát ho co nejvíc ven a ukazovat mu třeba kytky, ptáčky atd. Miminkům se taky líbí nošení v šátku nebo nosítku - ne pořád ale občasná změna jim prospěje. Nechci tě tady poučovat ale mám to vyzkoušené na svých dvou dětech, že se právě vztekají, když se jim moc nevěnuji. To, že se ti nedaří odpoledne usnout může být tím, že to zas až tak nepotřebuješ, nemáš prostě spánkový deficit. Jinak mi věř, že bys usla hned. Jestli ti spí miminko od 9-5, a odpoledne v kuse 2-3 hodky, tak tomu říkám opravdu luxus. Mně se mimčo budilo třeba co 20 minut a to během dne i během noci, tak to jsem byla fakt na palici. Ale chápu, že jsi třeba zvyklá na jiný režim, tak ti ten spánek může chybět.
2. čer 2014 ve 14:16  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@scheetje ja si myslim, ze kazdy zacatek je tezsi a prochazela jsem si tim u prvni taky.......pocity u prvniho ditka byly ve stylu, jestli jsem neco neuspechala, ze asi jeste bylo par let cas, ale jakmile ubehly prvni tydny, tak jsem naprosto pochopila, ze proste to bylo jen slozity obdobi a pak uz se veci zlepsily, a my si zacaly s dcerou vse uzivat..........
ted u druhe, pocity jsou takove, uplne jine.......najednou si rikam, ze jsem maximalne stastna, ze jsme do druheho sli, pac sice dcera je o neco snazsi nez byla prvni, neni takovej urvanek, ale zase jsou jine veci k reseni.......... dej tomu cas, fakt bude lip....... najednou mam pocit, ze jsme kompletni, ze dcera malou zboznuje, dneska si sama prinesla zidli a "cetla" ji pohadku a mimi poslouchalo, no nadhera.......
2. čer 2014 ve 14:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@laska.nezna.hranic Proto jsem psala, aby odsuzující matky můj příspěvek nekomentovaly, neboť vím, že takových matek je spousta, co se mnou nesouhlasí. Tato diskuze byla založena proto, aby si tu povídaly maminy, které to cítily stejně jako já. Už tomu rozumíš? Proč si nezaložíš diskuzi ,,Dokonalá matka"?
Věty typu: ,, jsi sobec, nezasloužíš si své dítě, mít tolik času jako ty, nevěděla bych co s ním" mi připadají laciné. Doma nestíhám, protože se snažím věnovat mému dítěti a nestydím se za to, že nestíhám vše co bych chtěla. Nevím jak jsi to měla ty že jsi stíhala vše ale asi jsi fakt Matka dokonalá.
Tvrdíš, že pokud je miminko v péči babičky, je výchova pouze v její režii? Četla jsi celý můj příspěvek? Babička nerespektovala, že miminko užívá léky a nesmí v 6 nedělí do obch. center. Tobě jako matce by toto nevadilo? A budeš tvrdit, že jsem nevděčná? Copak ty by jsi své miminko dala v 6 nedělí ( co v 6nedělí, i ve 3 měs.) na několik dní své matce, bez Tebe? Pokud ano, pak co jsi ty za matku? Pak nejsi ta pravá zrovna ty, která by mi tu měla radit. Nikde jsem nepsala, že jsem žádala o hlídání a výpomoc. Chtěla jsem to zvládnout sama, protože je jednoduché dát miminko babičce a nestarat se. A to další věc, kterou jsem také nechtěla. Trpět pak pocity selhání a neschopnosti.
Ve srovnání s jinýma maminama, které mi popisují, co zažily s mimčem, vím, že mám zlaté dítě a smekám před nima.
2. čer 2014 ve 14:52  • Odpověz  •  To se mi líbí (4)
Trochu cítím s vašeho textu,že právě vy to na dítě přenášíte,nebaví vás...a on to cití,já se do prvního dítka zamilovala a dělal mu doslova vola,ale za to to bylo spokojení a šťastné dítě,pokud ovšem z matky maličký cítí ,nezájem nebo dokonce nenávist,je samo nešťastné,možná zkuste změnit váš přístup........
2. čer 2014 v 15:07  • Odpověz  •  To se mi líbí (12)
@lenkagsxr tak jsem doprolítla diskuzi a mám z toho pocit, že spíš než rady... akroát hledáš přitakání podobně "trpících" matek
přitom kdo trpí, jsou miminka
při prvním dítěti je znatelná ztráta svobody, už prostě nemáš tolik volného času, nemůžeš si jen tak dělat co chceš kdy chceš a ta ztráta prostě trochu "bolí"... smiř se s tím, že už to nikdy nebude, jako když jste byli bezdětní. Proto se většinou ty druhé děti zdají "v pohodě", volný čas už dávno nemáš, tak Ti nechybí, navíc už umíš s dětmi více komunikovat.

Miminka v tomto věku neřvou, aby s rodičem manipulovali, řvou že jim něco chybí. A to že je najezený, přebalený a vyspaný... není všechno.
Zkus se vžít do jeho role, malej, bezranej, komunikace akorát pláčem či spokojeným výrazem a závislý pouze na svých rodičích. Takže volá jak může a jak dokáže.

Jestli chceš, klidně dál "trp" a nech si přitakávat cizíma diskutujícíma, nebo vem štěstí do svých rukou a začni na tom pracovat.
2. čer 2014 v 15:19  • Odpověz  •  To se mi líbí (11)
autor
@ev.ka Ale tak to přece není. Nejde o žádné přitakávání. Chtěla jsem vědět zda, pocity které mám, jsou normální a zda to maminy také zažily. To je jedna věc.
A druhá věc je ta, změnit přístup, o kterém samozřejmě vím, že není správný. Vím, že své nálady přenáším na miminko, vím to moc dobře, neboť mi to dokáže dát dost jasně najevo. A jistě že chci vidět své miminko usmívající a šťastné od rána do večera. Já tu přece rady nebojkotuju, ba naopak. A na svém nesouhlasu s tím, že dávat miminko v 6nedělích od sebe, samozřejmě trvám.
2. čer 2014 v 15:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
já teda dámy nevím, nechci rozdmýchávat oheň, každá máme svoje zkušenosti a tu svou situaci. Ikdyby chtěla @lenkagsxr jen poplacat po zádech a říct, neboj bude to dobrý, zkus udělat něco jen pro sebe - tak je to přeci v pořáku. Svoje prtě miluje a stará se a to, že trpí jak tu některé píšete a to přenáší na miminko je přeci jen důkaz toho že se snaží udělat to nejlíp.
A neni pravidlem, že odrazem matky je chovaní miminka... znám pohodářku usměvavou maminku optimismus ji kouká z každé kapsy, ale miminko je hold uřvánek uplakanej už od narození a ikdyž to bere sportovně nebrečí nedepkuje nehroutí se, tak to prostě nezmění. Vždycky říká: za 15 let to bude dobrý :D
2. čer 2014 v 15:45  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
autor
@eldrag děkuju Ti, že jsi mě pochopila :frowning2:
2. čer 2014 v 15:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lenkagsxr

Krásný den,
Myslím si, že u některých žen bývá tohle úplně " normální ".
Měla jste před tím nějaký svůj Život na který jste byla zvyklá.
A najednou přišlo něco jiného.
I zodpovědnost za druhého človíčka.
Myslím si, že tím že budete své pocity nenávidět a zároveň se odsuzovat, tak to nepomůže.
Já osobně bych začala tím, že si své pocity přiznám, že takové jsou :wink:
Máte na ně právo, protože jste jen a jen človíček :wink:
Postupně bych si rozebírala, co mě vede k takovým pocitům a proč to vše tak vnímám.
Také pokud máte chvilku času, tak se věnujte i svému Životu.
Tomu co Vás baví a naplňuje. Z čeho máte radost. :wink:
Nejhorší je si něco vyčítat.
Uvidíte všechno bude zase fajn, najdete v sobě klid a i tu nejskvělejší maminku pro své dítě :wink:
Určitě je dobré si o tom i s někým povídat.
Přeji hodně štěstí a sil :hearts: :wink:
2. čer 2014 v 16:23  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
Nečetla jsem celou diskusi, jen úvodní příspěvek a podobné pocity jsem prožívala taky. Tak Tě chci podpořit. Ačkoliv jsem se na miminko moc těšila a bylo ochotná pro něj udělat vše, když se pak syn narodil a pořád jen plakal, hroutila jsem se zoufalstvím. Chtěl být pořád pouze u mě a nosit se, jakmile jsem si na chvíli sedla, bylo zle. Dokud jsem nosila a nosila, byl naprosto spokojený, jakmile jsem ho položila - řev. Snažila jsem se pochopit a respektovat jeho potřeby, ale byla jsem už neskutečně unavená a zoufalá. Ale sotva se naučil lézt, bylo to čím dál lepší a teď je to zlatý človíček :slight_smile: Chce to jen zatnout zuby a vydržet, některá miminka jsou holt "cholerici". Řešila jsem to tak, že jsem se synovi snažila co nejvíce vyhovět, domácnost šla stranou, doslova ležela ladem a když přišel manžel, vyfasoval syna aspoň na hodinu, abych si odpočinula.
2. čer 2014 v 16:24  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@lenkagsxr Nechtěla jsem přispívat, ale nedá mi to :wink: Nečetla jsem všechny příspěvky, takže jestli budu v něčem mimo, omlouvám se :wink:
Taky jsem měla miminko, které mě dokázalo psychicky a fyzicky úplně oddělat :sweat_smile: Dlouhodobé noční nevyspání, většina proplakaného dne, nic jsem nestíhala, nálada mizerná, únava příšerná, partnerský život žádný :confounded: Bylo to moje první dítě a tak nějak jsem nečekala, že moje dítě nebude jako to veselé usměvavé miminko z reklamy nebo filmu, ale že to bude malý terorista, kterého jen tak něco neuklidní a neuspí. Nerada na ty první měsíce vzpomínám, protože jsem si malé miminko vůbec neužila a bylo to pro mě trápení :sweat_smile:
Ale teď k tobě... Jestli ti spí miminko od 21 do 5 hodin, tak to není zas tak špatné, jsou miminka, které i v noci zaberou jen na pár hodin. Snaž se ten čas když ne spát, tak aspoň odpočívat. Nemysli na to těžké a nepříjemné, snaž myslet na pozitiva. Miminko máš zdravé, ty jsi taky zdravá a toto těžké období vám oběma brzy skončí. Nemá smysl si ho dělat ještě horší a už předem se děsit dalšího dne s miminkem. Přeci jen toto období je v tvém životě jedinečné a už nikdy se nebude opakovat, tak se ho snaž užít. Po pár letech budeš s nostalgií vzpomínat, jak tě ten malý tvoreček potrápil pláčem :slight_smile: Miminko ti to nedělá naschvál, pro něj je to taky těžké, necítí se dobře a chce být u tebe. Zkoušela jsi ho přes den nosit v nějakém nosítku? Ani tam není chvilku v klidu? Jestli můžu poradit, snaž se trochu odreagovat, domluv si třeba s manželem, že třeba jednou večer na 2 hodiny bude hlídat on a ty se půjdeš odreagovat někam na cvičení, do kina, na víno s kamarádkou... A naopak můžeš ty dopřát manželovi 2 hodiny týdně v klidu, kdy ho necháš dívat se na jeho oblíbený pořad :wink: Snaž zklidnit, možná že se tím trochu zklidní i miminko.
Jak je vidět v mém pasu, první malý tyránek mě neodradil od toho pořídit si další děti. Asi jsem měla výhodu, že jsem věděla do čeho jdu a byla jsem smířená s osudem, pokud mi nadělí zase nespící uřvané miminko, které mi nechá jen 2 až 3 hodinky přerušovaného spánku denně. Kupodivu druhé mimčo plakalo znatelně míň a i já si ty první měsíce mnohem víc užila. Uvidíme, jaké bude to třetí, já už můžu být jen příjemně překvapená :grinning:
Posílám hodně síly. Vydrž, Prťka, vydrž :grinning: Jednou to skončí....
2. čer 2014 v 16:32  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
@slunicko707 tohle je od Vás moc krásné!! myslím, že tohle lenkagsxr potřebuje slyšet (a možná ne jen ona) :wink: a ne kritiku od matek roku!!!!! tohle a taky možná to, že v tomhle není sama, mě osobně velmi pomohlo, že jsem to sem mohla připsat, nebo mám velmi podobný stav a myslím, že i to že si to sem napsala, je už pozitivní pro ni! taky věřím, že to vše bude dobré, to jediné mě drží :slight_smile: takže přeji hodně sil :wink: a pevnou mysl!!!
2. čer 2014 v 16:55  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
autor
@414000zv I tobě děkuji za pochopení. :-*
2. čer 2014 v 17:06  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Usne v 9, vzbudí se v 5 ráno ?? ProBoha, to je luxus! :grinning: Co já bych za to tenkrát dala.. Mně se budil každou hodinu či dvě na kojení v noci..A třeba i hodinu trvalo, než zase usnul..
Co si popovídat s nějakou kamarádkou? Půjčovat jí kočárek a občas si jít zdřímnout?
Naprosto vím, jak se cítíš, já otěhotněl neplánovaně, dítě jsem v žádném případě nechtěla (nejlépe nikdy :grinning:),
ale stalo se... Šestinidělí byla kastrofa, také jsem pořád nadávala, co jsem to udělala a komu jsem co udělala,
že mě takto trestá. Vyčítala jsem si těhotenství...
Připojím se s jedinou radou - VYDRŽET. Všechno, ale opravdu všechno se musí vydržet, přetrpět..
Časem se vše ustálí, zajistíš si harmonogram dne, budeš už myslet pozitivněji. Alespoň já jsem to tak měla :wink:
2. čer 2014 v 17:07  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@laska.nezna.hranic Vím je to mimo diskuzi, ale nedá mi to:slight_smile: Nechtěla bych být tvým dítětem až ti přizná nějakou svojí slabost, nejistotu nebo chybu a ty pro něj budeš mít jen nějaké podobné chytrosti. Ale tvoje dítě pravděpodobně za tebou se svými pocity asi podle mne vůbec nepřijde, protože už dávno bude vědět co by ho čekalo místo pochopení.
2. čer 2014 v 17:20  • Odpověz  •  To se mi líbí (9)
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek