Netěší mě role matky 😞((

@pisisvori myslím, že lépe jsi to napsat nemohla.

@lenkagsxr nechci Tě nijak poučovat, možná mi ani nevěříš, že to tak je...ale sama jsem si to vyzkoušela minulý měsíc na vlastní kůži
Syn necelých 2,5 roku... v listopadu nastoupilo období vzdoru v plné síle. Navíc se v lednu narodil druhý syn a připletla se nám do toho navíc žárlivost. Samé NE, nebudu, neumi, nechci/chci... válečky na zemi vztekem. Člověk časem v sobě hromadí tu nespokojenost a po pár měsících jsem přesně jako ty už ráno vstávala s pocitem, ježiši co zase bude za řev, kolikrát se s ním budu snažit vyjednávat a dohodnout.
Přečetla jsem i opěvovanou knížku Respektovat a být respektován... něco pomáhalo, na něco mi přišel ještě malý a jeho komunikační schopnosti nedostačující. Ale k věci...už jsme taky byli v bludném kruhu, on se čím dál víc vztekal a ja už byla víc a víc napruženější, co bude.
A tak jsem zkusila přesně jak Ti radím. Ráno jsme začali už blbnutím v peřinách, smíchem a celkově jsem se snažila dávat mu najevo, jak moc ho mám ráda i když se vzteká. Mimčo vstává v 5 a usíná v 8 ráno. To vstává starší a můžu se věnovat jen jemu a on z toho pak čerpá zbytek dopoledne. Je tzv nasycen pozorností.
A fakt se to celkově hodně zlepšilo.

A opačný příklad z naší rodinky... starší začne brečet, např. že zakopne a uhodí se. Mimčo leží opodál a sleduje dění. Po chvíli bráchova řevu už vidím, jak dělá "kapra" a pokud nezačnu chlácholit i jeho, za chvilku brečí taky.

Nečetla jsem všechny komentáře, ale myslím si, že tímhle si více méně v různé míře projde skoro každá...

1) špatná matka nejsi, chceš to řešit, hledáš východisko a to o tobě mluví jako o dobré mamince 😉 🙂

2) naše Anička má 15 měsíců a kolikrát mám chuť se zavřít do koupelny a ječet, nebo se regulérně opít a to jsem skoroabstinent a malou miluju strašně moc

3) stále tě honí hormony a honit tě nepřestanou

4) chce si to jen ustálit režim a snažit se odpočívat - hodně odpočívat...

Neboj ono se to časem zlepší, poddá... snaž se chodit ven... na procházky s knížkou, jak malej usne, šup na lavičku, číst si, pročistit si hlavu...

Zakladatelko, nenech si nakecat, ze je chyba v tobe. Nekdo ma stesti a ma hodne dite a pak ze sebe dela hrdinu.Prvni byl pro me peklo jeste kdyz mel rok. Neco takoveho, co popisujes ty, s tim, ze se to prakticky vubec nelepsilo. Kdyz mel neco pres rok, tak se nam narodili dva dalsi kluci a takovou pohodu jsem si ani ve snu nedokazala predstavit. Proste jedno narocny dite vyda za tri hodny. Hlavu vzhuru, jednou to fakt skonci, jen to vypada nekonecne 😉

@lu777 To je tedy vtipné s těmi dětmi ve vlaku 😀 , jak se říká s jídlem roste chuť a když má děti extrémě klidné, tak to se to vyžaduje víc a víc. No říká se, že každý dostane takové dítě na které má 🙂 , takže ta pani moc velkou odolnost mít nebude 😲
Ale co mě zaujalo jak píšeš, že tvůj syn měl rozestu břišních svalů a s tím spojené trávicí problémy. Dcera má rozestup také od cca 2 let po zvednutí těžšího předmětu + vrozenou pupeční kýlu. Máme problémy s kašovitou stolicí, chodíme na gastro a alergologii. To už tedy bylo před tím rozestupem, ale nemůže to mít nějakou souvislost?

@laska.nezna.hranic ctu tvoje prispevky a premyslim, jestli bys projevila stejnou miru empatie, kdyby za tebou s timhle problemem prisla kamaradka. Protoze jestli jo, tak to musis byt super opora pro sve okoli😉

@lenkagsxr naše Táňa, když leží na dece, tak taky řve (nechce tam být sama), já si občas lehnu za ní na deku a povídám si s ní, ukazuju hračky a ona spokojená pozoruje 🙂 nebo ji dám do nosítka a jdeme ven...
Jen ještě chci říct, neřeš domácnost, jestli nemusíš....nemusí být perfektně uklizený každej den, vař pro sebe rychlovky na víc dní (jestli manžel může chodit na oběd v práci), najdi si kamarádku s mimčem, můžete se přihlásit na kurz plavání s miminkama, nebuď zavřená doma, to se depka ještě víc prohloubí (já musela aspoň jednou denně ven, jinak bych se zbláznila).
Ono každé období dítěte je těžké (pak začne lézt, chodit atd), ale ten řev určitě přestane, tohle se musí nějak přežít a vydržet.

@laska.nezna.hranic napsat zoufale matce, ze si nezaslouzi svy miminko a miminko je, je pekne odporny....

@lenkagsxr zatni zuby a bojuj!Nikdo nema v zivote ustlano na ruzich. Trochu si protirecis - na jednu stranu chces pomoc a kdyz ti je nabidnuta od tve mamy, tak ji odmitas. Nemusi si ho brat 100 km daleko, jen muze prijet na navstevu a pomoct ti. Prijdes mi i trochu rozmazlena, ze jsi ted prisla o svuj komfort co jsi mela driv, ale dite je velka zmena. To co prozivas, tak vicemene si tim prosel kazdy a to mas zatim jen jedno dite. Jak to pak maji zvladat matky vicercat.A ted si jeste predstav mamy, co maji postizeny dite a daly by cokoliv za jeho zdravi. A nebo zeny, co se ditete nikdy nedockaji, protoze nemuzou otehotnet. I kdyz me deti jakkoliv zlobi, vzdy si reknu, ze to za to stoji a nic neni krasnejsiho nez usmev a pusa od tveho ditete.

No fuj, tohle období jsem taky nesnášela. Nejdřív byl hysterák hned po narození a já si říkala, že mám prostě uřvané dítě a ono se zjistilo, že jí nestačilo mléko, takže se to srovnalo...a teď, když má 9 měsíců, tak je to tu zas. Vyžadována pochovat,nakojit, neustále dokola. VZhledem k tomu, že má skoro 12kilo,tak mám záda v háji. Navíc mám druhé dítě, kterému se musím taky věnovat. Moje malá hysterka, mám ji ráda, ale jak tu někdo psal, že to přejde až se začne plazit....když leze, tak za mnou doleze a vráží mi hlavou do nohou...ale chápeme všechny, že prostě jsou chvíle, kdy dítě vzít do náruče nemůžeme(sedím na wc, držím horkou vodu....) A zvýšit na ni hlas....no jéje. Fakt ti rozumím. Já tomu říkám pocit, že být jí 15let, tak ji vyliskám 😀 😝 A pro uklidnění....ten pocit mím i u té staší, která bude mít 3. Spoustu věcí už zvládne sama, toolik věcí umí, že mě pak nějaká blbost vytáčí do nepříčetna a pak si uvědomím, že s ní jednám jak s dospělou.... 😅 A kolikrát jsem si říkala, že jsme druhé ještě neměli mít...to obzvlášť ve večery, kdy se mi budila po hodině a já už i přemýšlela o seskoku z okna. Je to boj s našima zlatíčkama, ony se vyvíjí a my s nimi 😵 Držím pěsti!!!! 😉

@lenkagsxr doporučuju prášky na spaní :o) Aspoň maličko, aby pomohli zabrat... Kdyby mi moje dítě (kterékoliv) ve třech měsících uslo v 9 a vzbudilo se v 5 ráno, tak jsem tak vyspaná a spokojená, že se ráno místo snídaně poleju javorovym sirupem a budu tančit na stole :oD Znám jenom třihodinové směny, kdy se miminko (neustále) budí, chce mlíko, přebalit nebo pomazlit :oD Lepší to začlo bejt až kolem půl roku, ale stejně mi takhle krásně celou noc děti spali až výrazně později... Jojo, matka zombie, kruhy pod očima, doma MORDOR, neuvařeno, nevypráno a uprostřed místnosti ležíme s dětma a prohlížíme si knížku nebo stavíme věže z kostek :oD Takhle to u nás doma vypadalo vždycky první rok života obou holek. Zahodila jsem vše stranou a šla se věnovat dětem... Dítě (pro mně) vždy na prvním místě - takže nosím, mazlím, tulím a věnuju se kdykoliv si řekne :o) Tříleťák už je velká slečna, chodí do školky a nepotřebuje mně tolik :o) Roční dráček poznává svět, ale mamince se do náručí vrací jenom nabrat potřebnou rovnováhu a pocit bezpečí :o) Vydrž, bude líp... Mně to miminko, co se chce pořád mazlit a bejt nepřetržitě v kontaktu s maminkou už zase chybí :o(

Máme to podobně. Naše malá se narodila trochu dřív. Do půl roku jen řev - prdy, strach, nespokojenost...ani se neusmála. Byla jsme totálně odepsaná, vlastní stín, z nevyspání mi selhávaly smysly. Necítila jsem se vůbec šťastně. Moje dítě jsem sice milovala, ale mateřství bylo spíš systematické mučení...Nechtěla jíst, extrémní nejedlík a nespavec. Přes den jsem se do ní snažila něco dostat za řevu a v noci jezdila se řvoucím miminem po kuchyni. naprosto jiné než představa. Postupně se to zlepšovalo a mám veselé živé dítě. Pořád je náročná, chodí spát ve 23.00 a vstává v 7.00.Mě to ale nevadí, ráda se jí věnuju. Doma taky Mordor 😀 Kdyby nebyla příšerná tchyně, co je ujetá na pořádek, tak jsem šťastná. Už vím, co chce, kdy jenom mrčí ze vzteku, kdy z hladu, ze strachu..už to není jen ten příšerný jednotný pláč. Když ji vidím, jak přiběhne, obejme mě, pohladí, tak na celý ten teror ze začátku zapomenu. a to jsem nevěřila, že by to mohlo být někdy možné.

@pisisvori - není to mimo téma, patří to k tomu. nakonec já si myslím to samé o vás 🙂 pleteš si pojmy s dojmy. vy tady nepřiznáváte slabost, jen hledáte někoho se stejně špatným přístupem, abyste se utvrdily, že vaše chování je správné a tím ulevily svědomí (to neplatí pro všechny mamči tady, ale ono lze vcelku snadno rozeznat, které myslím 😉). tahle diskuse není o nás unavených maminkách, takových je tu spoustu. ty mají - nejen mou - plnou podporu. ale věř, že tahleta mezi ně nepatří.
máš pravdu, moje děti ví, co je čeká, pokud za mnou s něčím přijdou. ujištění, že jsem tu pro ně. není den, kdy bychom si neřekli, že se milujeme a neopusinkovali se. praktikuji to od narození. a, světe div se, je to vzájemné a upřímné. kéž mi to bůh jednou odpustí. asi bych se měla stydět, že jsem nikdy neuvažovala o tom, že bych je odložila do babyboxu, i přesto, že babydědkovi Lu fandím 🙂

@nov777 - bohužel, nejsem natolik empatická, abych tohle pochopila. ale jsem dost empatická na to, abych se vžila do toho nevinného dítěte 😉 kdyby za mnou s tímhle přišla kamarádka nebo někdo z přízně, reagovala bych určitě jinak. dotyčnou bych z lásky rovnou propleskla (lidi, co mě znají, ví, že jsem svým založením pacifista, ale jak jde o děti, tak neznám bratra). ale naštěstí mám kolem sebe jen takové ženy, které si daru mateřství váží a já, i když s nimi ne všechny názory na výchovu sdílím, si můžu vážit jich.
možná by ses divila, jaké věci jsou v životě skutečným problémem. když pominu sebe, jen tady z Koníka bych ti mohla dát kontakt na několik maminek, které si prošly peklem a zdála jsem se jim dost důvěryhodná na to, aby se mi svěřily a svoje osudy se mnou probíraly i mimo něj.
zvláštní, že maminky, které přispívaly v době, kdy jsem tu já začínala a tudíž o mně ví víc, se mi nebojí dát palec a podpořit mě prostřednictvím pošty, stejně jako reagovat v diskusi bez emocí a potřeby druhé shazovat. čím novější kus, tím víc jedu. čím to? 😕 no to už je na jiné téma 🙂
mimochodem, můj názor tu zazněl opakovaně od jiných "natvrdlých" v bleděmodrém několikrát, že by všechny tyhle maminky byly takové zlé hydry jako já? 😕 😀

@ivaflo - podle tebe je odporné přát dítěti milující rodiče? 😨
odporné je přivést na svět dítě, jen proto, že se zrovna nudím a pak mu nepřímo vyčítat, že mi zkazilo život, protože mě péče o něj nebaví ještě víc, než ten předcházející.
tahle maminka to možná jen nenapsala šťastně a realita je jiná, nicméně mohu posuzovat jen to, jak se prezentuje. z jejího popisu není zřejmé, že by měla být z čeho zoufalá, to spíš nevyzrálá. za to sice nemůže a čas už nevrátí, ale sama přiznala, že nemá potřebu dát malému ze sebe maximum (nebo alespoň základ) a takový problém rozhodně nevyřeší tady. od toho jsou odborníci. nebo ty "empatické" kamarádky, které ale asi nemá, když se raději vypisuje Koníkovkám. ale běda, kdyby jí chtěl někdo pomoct otevřít oči a srdce ke svému drobečkovi, i když o to v podstatě žádá. to už by si dovolil moc 😅
únava je svině, to si nemusíme vykládat 🙂 ale co čekala, že obnáší mateřská/rodičovská? vyspávání, kavárny a telku? i holka s mokrou občankou ví, že je to především únava, stres, hory plínek, bolavá prsa, atd. ale s tím snad do toho jdem, ne? navíc láska, kterou nám dítě vrátí, je nepopsatelná. myslím, že je škoda, že se o ni lenkagsxr ochuzuje. normálně bych ji uklidnila s tím, že po půl roce věku už to bude jenom lepší a až se naučí malý chodit a spát na velké posteli, tak už je to pohodička, ale to její malé mi na svůj věk přijde natolik pohodové, že už to lepší být prostě nemůže. ale pro ni je to pořád málo, protože běžného kojence nezažila...
děti takových matek jsou ty frustrované, které se nesvěřují, protože vyrůstají s vědomím, že maminku obtěžují a tak se chytají pochybných kámošů. a stejně pak můžou vychovávat zase svoje děti.
já ke svým dětem přistupuji tak, aby se mi nebály svěřit. pokud se něco brzy nezmění, za kým bude moci její malý přijít? tohle jsou věci, které mu může předat jen ona, ale to by musela prvně chtít. bohužel na to "nemá sílu"... já ji můžu jen popřát, ať ji brzy najde a tenhle stav se stane jen méně příjemnou vzpomínkou na začátek rodičovství. věřím, že za několik měsíců bude malého milovat natolik, že se za podobné myšlenky zastydí.
nov777 píše, že chyba není v zakladatelce. u koho by ji tedy hledala? v kojenci? 😀

@lenkagsxr - neboj, pokud nejsi taková, jak se tady prezentuješ, věř mi, že tu nekonečnou lásku a štěstí, které v malém máš, si uvědomíš nejdéle v momentě, kdy se o malého budeš bát (např. až si poprvé pořádně natluče 🙂). v tu chvíli budou veškeré dosavadní problémy malicherné a nebudeš si umět představit, že bys ho někdy neměla.
držím pěsti, ať tohle období brzy zdárně překlenete 😉

@laska.nezna.hranic to cos napsala o zakladatelce, že si děti nezaslouží a podobně...je mnohem horší než přiznat, že občas necítím jen lásku a štěstí...z toho tak leje zloba a zášť a bezcitnost. A nejsem si zcela jistá, ale zrovna ty jsi tu psala, že dát dítě babičce v 6 ti nedělí na několik dnů je normální a navíc nechat vše v režii jen babičky= pro mne =nezajímat se = být sobecká = udělat to jen pro svůj klid= volno = možnost nic nedělat. Ano ať si ho babička vezme na hodinu na procházku, ale takhle malé dítě nemá být od matky pryč...ale třeba jen můj názor.
To, že někomu vykládáš jak ho miluješ a pusinkuješ nemusí vůbec znamenat, že ho bezpodmínečně miluješ a že za ním budeš stát až nebude dle tvých představ. Myslím, že hodně pojmy a dojmy si pleteš ty. Přiznat slabost, nejistotu.... a pochopit sám sebe je pro život jedno z nejdůležitějších stejně jako schopnost umět tolerovat odlišnosti a slabosti ostatních a i přes to je mít třeba rád a umět pochopit.

Tohle téma není o tom, aby někomu někdo foukal bolístky, ale aby maminky viděly, že takové a podobné pocity mohou přijít a jsou "normální". Že mateřství není reklama na štěstí, že to není o tom, že miminko prospí 16 hodin za den a ty ho jen pusinkuješ a píšeš na koníka jak hrozně velkou lásku cítíš od prvního okamžiku( i když samozřejmě i takové případy existují🙂). Je dobře, že jsou maminky, které dokáží o těchto pocitech mluvit, aby si to jiné mohly přečíst a byly " připravené", že i takového něco se může stát🙂. Přiznat si sám sobě co cítím a jak chci mít věci uspořádáné je jediná cesta, jak být spokojená, vyrovnaná mamina ====== mít i spokojené vyrovnané dítě (to, že "norma" káže dělat to a to a já vím, že to sice necítím nebo nepovažuju za správné, ale dělám, protože někdo řekl, že se to má) vede jen k frustraci, nespokojenosti...což určitě není nejlepší konstalace pro miminko). A o tom to tady je. Říct je to normální taky jsem to cítila...udělala jsem to a to a to my pomohlo a tak si zakladatelka a další mohou vše srovnat a najít třeba mnohem rychleji způsob jak z toho ven místo, aby byly ve stresu, který přenáší na miminko. Myslím, že je hodně takových mamin, které cítí podobné věci a nikdy by to nepřiznaly kvůli lidem jako jsi ty a podobnému odsuzování.

Jako každý snáší jinak bolest (mě přijdou neskutečné skazky o tom jak je císař hrozný, jak to šíleně bolelo, jak byl někdo xx dnů odepsaný...mne to nebolelo, druhý den jsem byla fit..... například...takže podle tebe o všech ostatních řeknu, že jsou kňoury a neschopné????)..tak každý jinak snáší zátěž a stres a dětský pláč a nevyspání a neznamená to, že svoje dítě nemiluje a nedýchal by za něj...

@laska.nezna.hranic po dvou vetach tve reakce jsem se rozhodla ji necist, abych si nekazila naladu, takze promin, ze nebudu reagovat na tve podnety. M

@laska.nezna.hranic Ty se tu opakovaně oháníš, co kdo od mateřství a rodičovství čekal... čekám naše první a, světe div se, nečekám vůbec NIC. Zkušenost je nepřenositelná, moc známých s miminem nemám, a ti, které mám, říkají každý něco jiného, protože, světe div se, ono je každé dítě jiné. Že dítě přinese únavu a stres, je tak prázdná floskule - stejně jako říct, že když ti někdo umře, tak budeš smutná. Člověk může tušit, co ho čeká, ale opravdu reálně se na to připravit nedokáže. Není ostuda si přiznat, že ho to válcuje.

kolik zloby a hnusu je v lidech nestačím se divit. ... Zamyslete se Vy negativky nad tim, jaká je vaše situace, kolikrát jste si špatným obdobím prošly Vy co tu kážete něco o morálce mateřství.
@pisisvori tvůj příspěvěk je pravdivý lidský a naprosto s ním souhlasím.

@lenkagsxr Ahoj, předem podotýkám, že jsem četla akorát tvůj úvodní příspěvek...Zrovna včera jsem uvažovala nad tím, zda tu takové téma nezaložit 🙂 Já už mám děti tři roky staré, dovoluji si říct, že hodné...ale stejně. Další nechci - být máma mě nebaví, nenaplňuje a dovoluji si říct, že kolikrát i obtěžuje..Nebaví mě si s dětmi hrát, pořád někam spěchám a mám pocit, že mě dítka zdržují ... Jediná věc, co zvládnu je, když mi pomáhají při práci...a to ještě musím zatnout zuby, abych je nevystrnadila. Prostě to tak je, svoje děti miluju, dělám pro ně první poslední, ale mateřství jako takové mě nebaví a znovu už do toho nepůjdu. Nemůžeme být holt všechny skvělé a dokonalé. Já mám naštěstí úžasného muže, kterého baví si hrát, vyprávět pohádky a na děti má trpělivost...tu já nemám. Tak je tak...nejsi v tom sama.

To co píše @laska.nezna.hranic mi příjde jako když mluví moje švagrová. Kojení je pro ni nepochopitelná věc, která omezuje a zdržuje ( z lahve se dítě napije rychleji), dudlík je super na zacpání pusy. Dát k babičkám dítě nejlépe ihned po porodu- at si taky užijí a já at se vyspím. Pátek až neděle to je čas na bavení se bez dítěte. Dovolená u moře, když mám miminko? není problém, pohlídá babička .... Dítě je nemocné? strčím ho k babičce .... Vařit pro roční dítě? Proč? Sůl potřebuje, dostane kupovaný oběd z jídelny, škoda času stráveného s vařením. ....

A pak já jsem za exota, co dítě nechce půjčit a vymýšlí si blbosti. Tchýně souhlasí s výchovou své dcery a můj pohled na výchovu jí štve. Ted se semnou už delší dobu nebaví. První boj začal když měla dcerka měsíc- ne, opravdu si nemyslím, že měsíční dítě má být týden u babičky a já že se mám vyspat doma .... že je kojení zbytečné, protože pak dítě nemůže nakrmit nikdo jiný než já ....
A teď když mám doma miminko tak si nemyslím, že je vhodné se staršího dítěte zbavit a strčit ho k babičce, jen proto že ona chce mít vnouče jen a jen u sebe ...

Takže podle mě jsme každá jiná, každá máme svůj názor na výchovu a nikdo by nám do toho neměl mluvit a přesvědčovat nás o opaku. Každá z nás má svoji pravdu a co je ideální to neví ani lékaři či vědci, vždyť rady jak pečovat o dítě se dost často mění a to co řekne jeden nemusí potvrdit někdo druhý. Jsem ti to ověřila v porodnici, za jednu tu samou věc mě jedna dětská sestra pochválila a druhá zkritizovala ... A není vůbec špatné přiznat si že něco nezvládám, nestíhám, že mě něco trápí.

Dobrý den, nečetla jsem všechny příspěvky, ale ráda sem přidám svůj názor. Mám skoro ročního chlapečka, hrozně hodné miminko, které by si přála každá máma. Po porodu jsem očekávala změny, hádky s manželem, chaos, nervozitu, jak mě okolí upozorňovalo, ale nic takového nepřicházelo. Všechno šlo tak nějak přirozeně a samo. Šestinedělí pro mě náročné nebylo, malý buďto jedl nebo spal. Kolikami netrpěl, v noci se budil 1x na kojení, skoro neplakal. Pomoc jsem od nikoho nepotřebovala. ALE i přesto jsem zažila pocity zklamání a nejistoty a myslím si, že tyhle pocity potkají každou mámu, ať má sebedokonalejší dítě! Zpočátku jsem se často přistihla při tom, že myslím na to, jaké by to bylo nebýt máma, kde bych teď byla, co bych dělala a vzpomínala jsem na dobu, kdy jsem ještě byla bezdětná, co jsem si mohla dovolit a co teď nesmím. Bezstarostný život mi chyběl. Snažila jsem se tyhle myšlenky zahnat a styděla jsem se za ně. Nikomu jsem se s tím nesvěřila. Až jednou přijela moje kamarádka, která má o týden starší holčičku a svěřila se mi s úplně stejnými pocity. A já jsem byla moc ráda, že nejsem sama! Tyhle myšlenky mě postupně opouštěly a řekla bych, že to je tím, jak dítě roste a je více samostatnější a nezávislější a tím pádem jsem "volnější" i já. Samozřejmě, že když se u oběda vzteká a já se mermomocí ovládám, abych ho nehodila sousedům před dveře s cedulkou "zdarma" 😀, mě napadne, že tohle jsem řešit nemusela kdyby... Ale kdyby byly v prdeli ryby, nemusely by být rybníky... Miluju svoje dítě tolik, že bych pro něj bez okolků umřela, ale někdy bych ho vážně zabila 😀 Nevšímejte si těch negativních komentářů. DOKONALÉ matky neexistují. I když bude nějaká tvrdit, že nikdy takové pocity nezažila, lže a právě v tom je nedokonalá 🙂 Jste to jen Vy, Vaše dítě a Vaše pocity, které Vám nikdo nevezme ani když je bude negativně hodnotit. Věřím, že své dítě milujete a ono Vás! 🙂 A věřte, že Vás ještě mnohokrát napadne myšlenka typu "Jsem špatná matka nebo teď jsem mohla být jinde", ale časem tyhle myšlenky přebijete jinými "Když spinká je jak andílek" a když poprvé řekne Máma - budete myslet VÁS a to rozhodně stojí za to! 🙂 Hodně sil a trpělivosti!

Ahoj,
skoro jsem se poznala - první syn ale tedy téměř nespal, sem tam jsme byli v nemocnici s dýcháním, stále plakal, později řval 🙂, jednou se dokonce stalo, že si sám ubližoval. Byla jsem FAKT NEŠŤASTNÁ MÁMA.
Nejhorší bylo, že jsem byla unavená, vyšťavená, s miminkem dost sama. I tatínkové dospívají - běžně až při výchově dětí 🙂 Vážně - až později uznávají a poznávají, že se jim něco obětovat musí.
Byla jsem nevrlá, ubulená, svoje nálady jsem si vyčítala - pořád jsem se uměle snažila vyvolávat si báječné nálady 🙂 A pak už to nešlo - našla jsem si terapie. Jednak mi manžel hodně pomohl, zkrátka zavelel - jdeš na masáž, dneska máš svoje volné dopoledne, nakoj, odjeď, my tě pak někde seženeme. Začala jsem chodit na takové harmonizační terapie. A zjistila jsem, že tahle moje selhání, za které jsem ty stavy považovala, mají ještě hlubší původ. Nikomu to nevnucuju, ale myslím si, že to, jak se cítíme v roli matky (někdy i manželky), je dáno ještě něčím jiným než jen naším původním očekáváním... 😉

Mimochodem - happyend 🙂 Máme již chlapečka, holčičku, čekáme třetí. Kdybys chtěla, pošlu odkaz na někoho, kdo dodává dost odvahy - byla to delší cesta, než jsem původně čekala, ale stojí mi to za to 🙂 Myslím, že i běžná terapie u nějaké psychoterapeuta by pomohla.
Důležitý je přestat si svoje pocity vyčítat, přijmout je - pokud se jich chceš zbavit, změnit je, jestli se chceš cítit líp, je třeba pro to něco udělat 🙂 Vždycky se začíná u sebe - a to naše dítě pak i pozná, že se jeho máma už tolik nestresuje... Není to otázka dnů, ale třeba týdnů, změny se ale dějí rychle - děti rychle reagují 😉
Držím moc palce!!!

myslim holky, ze to tu moc hrotite. Nechci se zakladatelky nejak dotknout, ale dite, co spi ve 3 mesicich od 9 do 5 je labuzo. Me se dcera budila po 2 hodinach na kojeni a syn teda uz me nechal "vyspat", budil se az po 3-4 😀 Proste asi na to nebyla pripravena, ze to bude tak jak si predstavovala, ale v dnesni dobe plne vymozenosti - pracka, mycka, moznost dovest si nakup az do domu, jednorazove plinky a po vetsinou spoluprace tatinka (coz driv taky nebylo pravidlem, muzi spis chodili jen do prace a vse nechavaly na zene) si myslim, ze to neni az takova hruza. Proste nebude perfektne uklizeno, maminka by mela vyuzit kazde chvilky si zdrimnout, ale zas podridit se diteti. Vzdyt ono se jen hlasi o sve potreby, kdyz ma hlad, neco ho boli a potrebuje pochovat. Kdo jiny by za nim mel jit a starat se, kdyz uz ne ta mama proboha? 😕 😕 Jasne ja uz jsem ted taky zvykla spat celou noc a kdyz me deti budi, neni mi to po vuli (jsme taky jen clovek) ale kdyz jsou nemocne a neco je boli, tak tu jsem pro ne bez ohledu jestli se vyspim nebo ne.

@laska.nezna.hranic Docela zírám. Po pár příspěvcích hodnotit, zda jiná žena má nebo nemá právo být unavená a zoufalá??? Dokonce napsat, že si děti nezaslouží? Tak to je opravdu síla. Tady se empatie vyhla někomu velkým obloukem...Nebudu se k tomu nějak více vyjadřovat, protože to je ztráta času, pouze mám jediné. I když dítě hlídá babička, výchova není v její režii. Matka je matka a babička by měla respektovat jistá přání, samozřejmě nedělá vše a ani nemůže tak jak maminka, ale respekt tam musí být.

Strašně moc záleží na tom, jaké miminko je. (Dříve jsem tomu moc nevěřila, protože jsem si říkala, že všechny děti jí, spí a občas pláčou). Jenže maminka, které miminko pláče dvě hodiny denně a k tomu si přes den občas poplakává, nikdy nepochopí maminku, které miminko pláče mimo jezení a spaní nonstop. To prostě pochopit nejde. Nejde jen o nějakou únavu, ale o strašný pocit zoufalství. A tato zkušenost je nepřenosná. A když ta první maminka bude ještě vykládat té druhé, jak by si to měla užívat, že je to nejkrásnější období, tak to opravdu ani trochu nepřidá. Protože to není nejkrásnější období, ale nejnáročnější období, kdy si maminka šahá hodně na dno. Ano postupně se to lepší, ale není to ze dne na den, ale postupně. Navíc co tak pozoruji, tak ty uplakaná miminka jsou i jako větší děti mnohem náročnější. A rozhodně ani neplatí to, že maminky, co jsou pozitivně naladěny, mají "pohodová" miminka. Tato rovnice opravdu neplatí.
A pak záleží na mnoha faktorech.
Žena, která měla práci, která ji příliš nebavila, bude tu práci zřejmě měně na MD postrádat jak žena, co měla práci, která ji naplňovala.
Žena, která je ve svém prostředí, kde vyrůstala, kde má přátelé, se bude lépe cítit, než žena, co je někam přistěhovaná a moc lidi nezná.
Pro ženu, které manžel chodí z práce v 5 hodin domů a o víkendech je doma, je to mnohem jednodušší, jak pro ženu, jejíž manžel chodí domů mnohem později a i o víkendech pracuje...a tak by se dalo pokračovat

To vše hraje svoji roli a proto nikdo nemá právo posuzovat matku, zda to zvládá dobře nebo ne, protože si nemůže zkusit, jak by to zvládala, kdyby byla v její roli.

@jancip, souhlas - těžko může soudit ten, kdo to nezažil. Moje kamarádka měla prvního chlapečka, aniž by o něm věděla. Jedl, spal, jedl, spal, smál se. A často trávili čas s námi - říkala mi vždycky: "Tak tohle nechápu, to by neměl, to bych nemohla apod." A pak se jí narodil druhý syn - pravý opak prvního. Jen ležel a vztekal se. A mně pak přijde, že jsou to skoro boží mlýny... Naše druhé dítě, dcera, byla zase klidná, usměvavá, usnula kdekoliv a kdykoliv...
Hrotíme/nehrotíme, hlavně zakladatelce nepomůže to, že jí napíšeme, jak by se měla správně cítit!!!

@jasminka.25 Podobně na tom byla známá. Narodila se ji holčička, o které skoro nevěděla. Pěkně spala, pěkně usínala, vedle měla mamku se dvěmi dospívajícími sestrami které ji často hlídaly. Chodila a kroutila hlavou, že nechápe, co ty matky dělají, že ona ještě vyřizuje pracovní maily....pak se to změnilo, holčička už tak spavá nebyla...to pak zase chodila a říkala, že sotva stihne uklidit nádobí z myčky....bylo by spravedlivé, kdyby na každou "dokonalou matku" došlo, ale ne vždy to tak je. Pak ty dokonalé matky rozumují.