• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Netěší mě role matky :(((

16. září 2017 
@lenkagsxr Jestli ti můžu poradit přečti si knihu Mateřství a setkání ženy s vlastním stínem....už jen ten název vypovídá o tom, že bys tam mohla najít pochopení:slight_smile: Je to krásná knížka a já ji mám moc ráda.

Moje zkušenost je taková, že během mateřství se někdy ozvou zakopané emoce z minulosti. Najednou to jak se k tobě chovali vaši začne být z nepochopitelných důvodů znova důležité. Já to sice nepociťovala jako vztek na malou nebo tak, ale začala jsem bez přikrášlení vnímat chování své rodiny a trápila jsem se tím každý den a dlouho. Každá to prožíváme jinak. Buď k sobě i k miminku tolerantní a určitě to zvládneš. Zkusila bych trošku něco z kontaktního rodičovství-klokánkuj(polož si ho nahého jen v pleně na holé tělo), nos ho, přivoň si k vláskům. Jste spojité nádoby a to je teď nové a nemusí to být lehké. Ale ten kontakt by mohl pomoct. Najednou pocítíš že srdce chrstne tolik lásky až se ti podlomí kolena:slight_smile: No a jindy budeš na mrtvici z vás obou a tak furt dokola:slight_smile: Zvládneš to.
6. čer 2014 ve 21:15  • Odpověz  •  To se mi líbí (9)
@lenkagsxr uplne te chapu! taky jsem prozivala uplne to stejne pred osmi lety.kdyz mela dcerka rok, pres mrtvoli jsem chtela jit do prace, abycch pred vsim utekla.
Jedine vo funguje 100% je cas.Chce to proste jen cas a bude lip.
Zkus se treba domluvit s manzelem, aby maleho vic pohlidal a ty mela cas pro sebe.I kdybys mela jen lezet a koukat do stropu.
A s tim spanim se to taky podda.Uvidis!!
Preji moc moc obrat k lepsimu, drz se.Nejsi fakt jedina, neboj..bude lip
6. čer 2014 ve 21:18  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
pincola - ta věta " že srdce chrstne tolik lásky až se ti podlomí kolena, " se mi moc líbí..
6. čer 2014 ve 21:35  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
autor
@romana_t
@drakenn
.........hezký holky, děkuji za podporu :dizzy_face:
6. čer 2014 ve 21:48  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@lenkagsxr jen ti chci říct, že moji kluci hrozně trpěli na prdíky až do 6.měsíce, u mladšího mi pomohl Biopron junior (rozmíchat v mléce jednou denně), dokonce jsme byli kvůli tomu na pohotovosti ve 3,5 měsících (pořád ukrutně brečel). Teď jsem začala dávat Biopron i dcerce a je klidnější...A ergo nosítko je supr, krásně vidí, hlavičku má mírně podepřenou, to byste už taky mohli :slight_smile:

Jinak holky, nemyslíte, že naši rodiče měli velkou oporu v babičkách a dědečcích?? Staré báby v důchodě (jejich babičky) a rodiče celkem mladí. Já jsem trávila u babičky skoro celé prázdniny... :slight_smile: Dneska chodí prarodiče ještě do práce, na maminky je velký tlak ohledně zaměstnání (udržet si kontakt s prací, splácení hypotéky).
Moje mamka vezme kluky občas na víkend (a to je učitelka MŠ), ale tchyně je v důchodě a stará se jen o svoje :angry: , bydlí od nás 300 m :unamused:
6. čer 2014 ve 22:00  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
Buď v klidu a nic si z toho nedělej. Já také čekala, kdyže budu dokonalá a začne mě to bavit a stále nic. Dcera taky věčně plakala a to tě tak otráví, no, sama to znáš. Až od tří let, jako když utne :grinning: :grinning: a je z ní jiný člověk, kamarádka, partačka. Vydrž a nezoufej!!! A taky nespala a věčně kňourala a já ji neměla ráda, byla jsem nešťastná a chtěla do práce, kamkoli, hlavně sama! pardon, ale je to tak a kdo to nezažil, ať prosím nesoudí!!!
6. čer 2014 ve 22:11  • Odpověz  •  To se mi líbí (4)
autor
Já to nosítko asi fakt zkusím :confused:
7. čer 2014 v 18:08  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@lenkagsxr neber to jako kritiku, ale první chyba byla pořizovat si dítě protože už tě nebavil tvůj stereotypní život - jak jsi sama napsala. Možná si to jen blbě formulovala. Ale ten kdo miminko nemá, tak nikdy nepochopí jak je to náročný a vyčerpávající, ono to vypadá idylicky když potkáš nějakou kámošku s kočárkem a její miminko se na tebe roztomile směje :slight_smile: . Rodičovství je krásné ale náročné. Máš ke své smůle náročné miminko, já jsem měla svoje první ještě horší a chápu tě že toho máš plný zuby. Mám dvě děti, první bylo fakt náročné, druhé pohodové. Ten rozdíl péče o takové děti je propastný. Co je pro tebe úplně nejdůležitější je dostatek spánku. Tvůj malý spí dobře, tak toho využij i za cenu že si na začátku pomůžeš nějakým lékem. Jak si odpočineš, budeš všechno snášet úplně jinak. To je základ, bez toho je všechno k ničemu. Jak už tady někdo radil, tak různé vaky a nosítka jsou fajn. Uvidíš jak malý poroste bude to už jenom lepší. Dráždivá miminka jsou fakt náročná, ale jako větší ti to vynahradí, jsou vnímavá, učenlivá,...To je z nějaké knížky od dětské psycholožky Prekopové. Tím jsem se utěšovala když jsem byla vyřízená :wink: .
9. čer 2014 v 11:03  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Já teď čtu knížku Koncept kontinua, kdybych jí znala dřív, třeba ještě před narozením mojí holčičky, bylo by pro mě vše daleko jednodušší, moc ti jí doporučuju k přečtení. Já teda své dítě miluju od prvního okamžiku a nikdy jsem vůči ní černé myšlenky neměla, ona byla od malička hrozně hodňoučká, možná i proto, že jsem jí ve všech jejích potřebách vyšla vstříc, i když jsem na vše byla sama a musela jsem si umět poradit, když nikdo jiný nebyl (a manžel pořád v práci). Ono mít dítě není jako si pořídit zvířátko... :stuck_out_tongue_closed_eyes: Když jsem jí dávala na bříško pást koníky, nebavilo jí to a když jsem jí nechala déle a rozplakala se, uklidňovala jsem jí třeba i dvě hodiny, pak jsem zjistila, jak to má a jak s ní musím zacházet. Zkus si vzít prcka k sobě do postele, usínej s ním a ostatní věci hoď za hlavu. Pořiď si šátek nebo nosítko, je to ta nejlepší věc, kterou jsem si na mímo pořídila, pak ho pochopíš a krásně mu porozumíš a sehrajete se.
9. čer 2014 ve 13:43  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@lenkagsxr Ahoj, nečetla jsem všechny komentáře, jen ten tvůj úvodní a pár posledních, tak jestli už někoho opakuju - omluva - :grinning: Zaujalo mě to s tím usínáním. Zkusila jsi na spaní bylinky a aromaterapii? Do aromalampičky pár kapek levandulové silice (opravdu pár kapek - 2-3), úplně potichounku relaxační hudbu a meduňkové kapky nebo čajík. Lze i při kojení, neuškodí, upravují i trávení. Ještě jsem si míchala čaj "na nervy" :grinning: teď si přesně nevzpomínám kolik čeho, nahlédnu do moudrých knih a písnu :wink:
Jenom klid, některý děti jsou prostě ufňukaný a ubulený, všechno pomine :slight_smile: I mě leze na nervy fňukání mých holek....Oni, když nefňukají a nevztekají se, dělají zase jiné věci. To by bylo aby naše dětičky nevymysleli nejaký "balzám na naše nervičky"
Hlavu vzhůru :sunglasses:
9. čer 2014 ve 14:13  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Neporadím ale máš můj obdiv a všechny matky, které tohle zažívají, jen doufám, že se k vám nepřidám do klubu, taky se totiž bojím, že to nebudu dávat a mít podobné pocity, jako ty. Asi to chce nějak vydržet a přečkat.
Pokud máte finance zkusila bych nějakou profesionální chůvu, abys měla chvilku klid s manželem.
9. čer 2014 v 15:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lenkagsxr ...věř mi bude líp, ty první měsíce jsou nejnáročnější, příjde doba, kdy si to začneš užívat. Já byla u prvního taky zoufalá + ještě s problémy a teď jsem se do toho vrhla po druhé, rychle se zapomene a vydrž kočko bude líp, to slibuju :wink: Čím bude mimčo starší a samostatnější, bude se to zlepšovat a oba se budete užívat navzájem.
9. čer 2014 v 16:07  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Necetla jsem tedy vsechny ty strany ostatnich prispevku, ale chtela bych te nejak podporit a dodat ti silu, prestoze sama nemam nejmensi tuseni, o cem pises, protoze ja svoje prvni dite teprve cekam. Ale po precteni tveho uvodniho prispevku si rozhodne nemyslim, ze jsi spatna mama. Je to narocne, byt mamou neni prochazka ruzovym sadem a neni duvod te odsuzovat za tvoje pocity. V prispevku pises i o tom, ze by si detatko chybelo, ze by se ti styskalo a ze bys neprezila, kdybys o nej prisla. Tohle napise jen mama, ktera ma sve dite rada!!! Nejsi spatna mama a urcite vydrz, ted je to narocne a vypada to neresitelne, ale urcite bude lepe, ja tomu verim!!! Drzim ti moc palce a hlavu vzhuru!!!
9. čer 2014 v 16:14  • Odpověz  •  To se mi líbí (5)
@romana_t to si napsala trefně - "domácí pecka" - to jsou myslím přesně ty typy, co tady moralizujou :grinning:
17. čer 2014 v 09:49  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@magieret nevím proč by měl někdo opovrhovat peckou domácí :slight_smile: . Dobrá máma může být jak pecka domácí tak i akční ženská. Každý je zkrátka nějaký. Je fakt že pecka domácí asi tak nestrádá :grinning: . Už jsem tady zmiňovala knížku Jiřiny Prekopové, taky tam byla dost trefná poznámka, že dříve se miminko muselo přizpůsobit chodu rodiny, kdežto dnes se celá rodina maximálně přizpůsobí miminku.
17. čer 2014 v 11:25  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
autor
Tak nám dnes dorazilo nosítko. Kočár začal malej bojkotovat úplně. :rolling_eyes: Dnes jsme nosítko prvně vyzkoušeli zatím na 45min. procházku a jak to dopadlo, můžete vidět viz foto :wink: Tak snad bude sloužit a nepřestane ho bavit i to :angry:
17. čer 2014 ve 14:10  • Odpověz  •  To se mi líbí (5)
je to dřina...i já měla tyhle pocity..a vím,jak ti je..někdy jsem fakt na dně..mám děti čtyři..když řvou víc jak dva, sem neuvařitelěn vzteklá, když řvou všichni čtyři, začínám se smát apřipadat si jako cvok:slight_smile:)podle mě je na tohle jen jeden lék..na něco se těšit, zůsata i s dítětem pořád ta osoba, kterou sem, zachovat si svoje ,,já"!!!Ano, své děti miluju, ale když usnou, myslím na sebe, přečtu si kížku, chodím nohy nahoru u televize, uvařím něco dobrého, nebo něco kreativního tvořím.zkrátka vypadnu z toho běhání kolem dětí!! Tohleobdobí,co má váš synátor je snad nejhorší ...zajímá ho už dění kolem sebe, ale nevidí, chce se chovat a pozorovat! Až začne lézt , určitě se to srovná. Vydrž a teš se, uteče to.
Jinak si ale myslím, že by Ti rozhodně neublížila návštva psychoterapeuta, nemyslím si, že seš mimo, ale tvé rozpoluplné pocity přenášíš i na prcka, cítí to z tebe a manžel je pak taky nervní.Třeba by ti topomohlo i s tím spaním..to je rozhodně taky jedna z příčin tvýho rozladění... Drž se, určitě to zvládneš!!!!!Držím palce
21. čer 2014 ve 22:39  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
ahojky, blahopřeji k nosítku, že se prckovi líbí :wink: je nádherné miminko :slight_smile: a jak tu někdo psal, ta psychoterapie není špatný nápad, navštěvovala jsem psycholožku 2 roky a moc mi to v řadě věcech pomohlo. dříve jsem měla pocit, že ten, kdo musí chodit k psychologovi, je slabší (myšleno na mě samotnou, že jsem "slabší, horší"), teď to vnímám tak, že kdo si přizná vlastní problém a snaží se ho řešit, má nakročeno k svobodě myšlení a mně se hooodně ulevilo. neměla jsem vyloženě (zatím, ťuk ťuk!) problém ve vztahu k malé, ale k mojí mámě. jak tu jedna maminka psala, že řešila hodně fungování své rodiny, já viděla najednou, jak moje máma dělá a dělala všechno blbě, skoro jsem ji chvílemi nenáviděla. a to jsme dřív měly ten nejbližší vztah, jaký si umíš představit, dala bych za ni snad život. a najednou "cizí" osoba, ke které jsem neměla jakoby důvěru. psycholožka mi ale potvrdila, že většinou někoho nesneseme z důvodu, že nám ukazuje naše vlastní slabosti a nejistotu. tak si to pomalu řeším, ale jsou chvíle, kdy mám sama se sebou stále hodně práce :wink: držím pěsti, určitě to zvládneš!
22. čer 2014 v 00:17  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Měla jsem něco podobného, když se narodila holka. Nějak na mně stále nepřicházeli ty nepopsatelné pocity štěstí... Nikdy jsem neměla ten pocit, že to moje miminko je ze všech nejkrásnější... navíc malá v noci řvala a přes den spala jen když jsem s ní jezdila...byla jsem na pokraji zhroucení.... Ona se nevztekala takovým tím klasickým způsobem, jen místo breku pořád hejkala jak hejkal v noci. Doktor mi říkal, ať ji stříknu na obličej ledovou vodu, ale mně to přišlo divný..., až jednou když ji byl asi rok a půl jsem to nevydržela a jak už byla oblečená v zimní kombinéze ji postavila do vany a dostala ledovou sprchu. pak už byl klid.
Když jsem pak čekala kluka, hrozně jsem se bála, že to bude to samé, ale tam už to bylo úplně jiné. Už jsem si uměla i se spoustou věcí vyhovět. A hlavně jsem se dostala do fáze, že když jsem byla unavená, šla jsem si s prckem lehnout, i když jsem jen ležela a nespala. Ono totiž to nádobí, prádlo a podobné věci nikam neutečou.... Mám ráda doma uklizeno, to ano, ale za cenu, abych "padala na hubu"???? to ani náhodou!!!! A teď, při třetím??? Užívám si těhu, odpočívám kdy chci - teda když nemusím do práce. Mohla bych být klidně hned doma, ale to se mi nechce. Někdy to má i výhody - když je plný dřez nádobí, tak občas nekoho napadne ho umýt, nebo sebrat suché prádlo, když je na sušáku dva dny....
Tovíš, teď už s tím nic neuděláš, čas nevrátíš, prcek je tady..... Můžeš zkusit i psychologa, třeba poradí a pomůže. Nebo třeba nějakou dobrou kamarádku, které se můžeš vypovídat.... Ale důležitý je asi čas.
Přeji hodně štěstí a držím palečky
22. čer 2014 v 01:01  •  2 děti - čeká miminko, termín má v prosinci 2014  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
ja ti rozumim, posledni dobou jsem uplne vystavena. Kdyz se maly narodil, byla to parada, vse se zmenilo az ted. Myslim, ze cely dny premysli, jak pokazde neco vyvest. Bud vyhaze skrine, lednicku, vesi se na police, leze na skrine, nebo poleje gauc, koberec atd. To vsechno nekolikrat denne. Jsem na ne oba hnusna, vecne kricim, v noci se nevyspim, protoze malej se stale budi. Do toho chodim do skoly, dcera ve skole taky neni moc uspesna, mam toho nad hlavu. Uz deti dalsi deti nechci ani nahodou. Nikdo si je nevezme, nikdo mi nepomuze. Pritel deti hlida kdyz jsem ve skole, vecer koupe a uklada, ale 18 hodin jsem s nima sama.
22. čer 2014 v 08:01  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Není dítě jako dítě,někdo má dítě náročné, ano je to pojem a na netu se o tom da najít plno článků,např. http://www.mamaaja.cz/ActiveWeb/Article/2759/12_charakteristickych_rysu_narocneho_ditete.html

Nikdy však nevíme jaké naše dítě bude, jestli hodné milé dítko nebo dítko náročné. Maminky náročných dětí pak od nich brzy utíkají do práce, ale věřte, že bude líp. Nezbývá nic jiného než období se svým náročným dítkem přečkat, více se mu věnovat, více podněcovat jeho zájem zkoumat věci, učit se atd. a hlavně být v klidu. Ono i ten svůj stres můžete na své dítě přenášet a ono pak knourá. Držím tedy palce, at je brzy líp. :wink:
22. čer 2014 v 08:47  • Odpověz  •  To se mi líbí (4)
autor
@daasenka85 ahoj, jak píšeš o vztahu s tvou matkou.......mám totéž. Tak moc jsme si rozumněly, do té doby než se narodil Tobiáš, mohla jsem se jí svěřit se vším, měly jsme vztah jako dvě nejlepší kámošky. Byla u porodu. Někomu se to může zdát divné. Po porodu se vše mezi náma tak změnilo, že jsem jí také začala nenávidět. Už jsem to tu psala, ale když jsem jí řekla, že mimi musí užívat ty a ty léky, že si nepřeju aby s ním jezdila v 6neděli do obch. center, nic nedokázala respektovat. Útočila na mě za to, že jí nechci nechat měsíční miminko na několik dní u ní (100km ode mne) -beze mne. . A takhle dopadl vztah Matka x Dcera .............
A promiň mi za to, ale jsem ráda, že i v tomhle nejsem sama. :wink:
Moc ti děkuji za podporu, i Vám ostatním za nově přidané příspěvky. Moc si toho vážím.
22. čer 2014 v 09:59  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@lenkagsxr vim jak ti je a jak se citis... Musis vydrzet, vim ze to zni jako klise, ale bude to lepsi... Muj malej se uklidnil cca ve 14 mesicich, kdyz zacal chodit... Do 3 mesicu silene boleni briska, nosila jsem ho i 12 hodin denne, pres den spal max 20 minut, jinak rval a to i kdyz se nosil, pak to vystridalo to ze nespal ani v noci, do 14 mesicu jsem k nemu vstavala i 6x za hodinu kazdou noc!!!! Nikomu nepreju zazit, vyspala jsem se vetsinou jednou za 14 dni, kdyz uz jsem vazne nemohla a lehnul si tam manzel:((( pres den byl vzteklej, nikde nechtel byt, nevydrzel si hrat vterinu sam... Pak zuby- boj! No a pak okolo 14 mesicu zacal chodit a hned lepsi- sam si vydrzi treba chvili hrat, ruzne prozkoumava, min se vzteka a ted se hodne nasmejeme spolu- zacina to byt bezva partak:slight_smile: na prochazkach mi treba hodinu vypravi:grinning: takze za me- zacala jsem si to uzivat poradne az ted!!! ;) drz se!
22. čer 2014 v 10:41  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
ahoj, nečetla jsem všechny příspěvky, ale taky bych Tě chtěla uklidnit. Úplně vím, co zažíváš. Do šestého měsíce malý trpěl na prdíky a nespal ani v noci. Pořád jenom brečel a uklidnil se jedině v náručí. Jít s ním na procházku byla pro mě noční můra. Vůbec nechtěl ležet v kočárku. Pořád jenom plakal. Záviděla jsem ostatním holkám, jak klidný a spavý miminka mají. Ale časem to bylo lepší a lepší. Teď mu budou dva roky a je to to nejúžasnější děťátko na světě :sweat_smile: je to prostě jenom o tom ty krušné začátky vydržet a říkat si pořád, že je to jen malé bezbranné miminko, které potřebuje Tvou pomoc. Myslím, že mi tenkrát pomohla kniha Něžná náruč rodičů. Bylo tam psáno o dráždivějších dětech a já zjistila, že ho špatně držím. V porodnici ho sestřička uklidnila tím, že si ho dala na hruď hlavičkou přes svoje rameno, takže byl jakoby ve svislé poloze, jestli mi rozumíš. Odkoukala jsem to od ní a byla to jediná poloha, při které neplakal, takže jsem ho tak chovala i doma. A v té knize jsem se dočetla, že je to pro mimi špatná poloha, i když ji mají dítka v oblibě. Takže jsem tu polohu po přečtení knihy omezila a opravdu pak přestal být v leže tak dráždivý (předtím se mi v leže vzteky až propínal do luku). Snad Ti ta informace pomůže. Hlavně je super, že Ti manžel pomáhá. Drž se!
22. čer 2014 v 10:55  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Debata se tady slušně rozjela, říkala jsem si, jestli reagovat, ale musím.

@lenkagsxr rozhodně nejsi špatná matka! To si nesmíš myslet, ani o tom přemýšlet. To je k ničemu a nepomůže to. Já mám syna, který je věkově stejný a chová se teď do slova a do písmene tak, jak tvůj Tobiáš. Spaní, kňourání, všechno. Někdy je to naprosto šílený. Mám tisíc věcí co bych ráda dělala, nebo měla dělat, ale nic nezvládám. Manžel pomáhá, ale taky všechno nezvládne, musí nás taky uživit. Jediný rozdíl je v tom, že mám strašně hodnou maminku, která bydlí kousek od nás a když jsem úplně zoufalá, zaskočí, vyveze malýho kočárkem a já můžu aspoň umejt podlahu.

Snažim se respektovat několik pravidel, abych to zvládla, třeba ti něco pomůže:
1 - Jáchym má vždycky peřdnost. Před úklidem, před zájmy, před televizí, před výletem, před vším. Jáchym řídí den. Hrajeme si, když si chce hrát, spíme, když chce spát, jíme, když chce jíst. Když nic z toho nepomůže, dám si ho do šátku a je pokoj. Nebo vyrazím do lesa s kočárem a když kouká do stromů, zázrakem je naprosto v pohodě.
2 - kdykoli si potřebuju lehnout a malý usne, lehnu si a spim, jak dlouho to jde. Nehledě na nádobí a ostatní úkoly. Kdykoli mi malýho někdo vyveze kočárkem a já jsem utahaná, jdu si lehnout. Unavená matka = nasraná matka.
3 - nikdy nesmím mít hlad a žízeň. Taky jsem zjistila, že nutně potřebuju cukry (jsem teď závislá na Margotkách). Nevím, jestli kojíš. Já jo a je to ohromnej výdej energie. hladová matka = nasraná matka.

Největší nepřítel spokojené matky: dělat si plány. Když se ráno vzbudím a naplánuju si co za den stihnu, do pár hodin jsem rozložená. Když se nechám vést Jáchymem, den je ve většině případů perfektní a oba jsme spokojení.

Nezvládla jsem přečíst všechny rady, ale určitě se opakuju. Tohle je systém na kterej podle mě musí přijít každá matka.

No a nakonec k tý lásce: to víš že ho miluješ. Už jenom to, že by se ti po něm stýskalo, že si neumíš představit, že bys o něj přišla... to všechno přece je mateřská láska. On ti určitě taky dává nějak najevo, že tě má rád, jenom si v tom nerozumíte. To se spraví.

A pokud vážně bulí tak, že se nedá nijak zastavit, zkus nakonec doktora. I na takhle malý děti existujou psycholozi a lepší je to s někým zkonzultovat, než se nechat úplně rozložit. Doporučuju třeba tuhle paní, něco jsem s ní už konzultovala a je nesmírně příjemná: http://www.spanhelova.cz/

No držím ti palce a doufám, že to zvládneš!
22. čer 2014 v 11:07  • Odpověz  •  To se mi líbí (5)
@lenkagsxr ahoj zakladatelko,řekla bych,že tyhle pocitymá dříve nebo později každá matka.mě teda novorozeně bavilo,kritickej byl jeden rok,to se nedomluvíš,řve to,zuby :grinning: někdy mívám dny,kdy ráno brečím,zoufalstvím že zase celej den jen děti,bordel,křik,hádky,odmlouvání....ale já už jsem doma sedm let,takmi to trošku leze namozek. jinak bych už řekla,že okolotěch dvou let je to hodně lepší.,dítě je samostatnější,má režim (pro mě důležitý,že vim že bude po obědě dvě hodiny spát a večer bude v osm tuhej)...druhej můjchlapec bude mít šest let a to je velká pohoda,co se péče týče,je už to spíše parťák,režim už nehrotim,ptž při něm v klidu vyžehlim,lehnu sik telce atd.jako zkušenější matka ti poradím vydrž,za rok a pl bude o hooooodně líp !!!! a až budeš mít pětiletýho paťáka,budeš ráda,že seš máma :slight_smile: držím place a chválim šikovnýho tatínka :wink:
25. čer 2014 v 19:34  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@lenkagsxr úplně jsi mi vzala z pusy, co jsem prožívala a ještě prožívám já. Asi je to normální. V době, kdy jsem byla nejvíc psycho (nepočítám-li šestinedělí), asi měsíc zpátky mi jeden člověk řekl: já tě chápu. S chronickým nevyspáním přichází deprese a hluboká skepse. Ale ono to časem přejde a bude líp. Jen se nevzdávej a vydrž to.

věřím tomu, že dítě miluješ nadevšechno, jen jak jsi nevyspalá, tak tě to prostě štve. Já se nejvíc nemohla srovnat s tím, že si nemůžu dělat co chci a kdy chci (jako najíst se, jít na záchod), protože dítě... malýmu je 7 měsíců a pořád jsou dny, kdy na něj koukám a říkám si, jestli ho vůbec mám ráda, protože nezažívám žádnou euforii. A pak - pokud nejsi v pohodě. nebude v pohodě ani dítko. Zkus se nad to povznýst. Měli jsme období (asi v 8 nebo 10 týdnech), kdy dítě odmítalo spát jidne než u mě. Takže já celý dny proseděla na gauči u televize s dítětem v náručí. Strašně mi to lezlo na nervy a štvalo mě, že jakmile se hnu, tak řve. Ale nemůžu říct, že by si na to zvyknul. Je mu 7 měsíců a usíná sám, hraje si sám... některý děti to tak prostě mají, že potřebují ten kontakt víc. Zkus mu ho dát a třeba se to srovná :slight_smile:
27. čer 2014 ve 14:36  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@kripli parádně jsi to shrnula. Já na to přišla kolem 3. měsíce věku a docela to funguje. Já byla závislá na smetanovejch jogurtech. A NIKDY nekrmím dítě pokud mám hlad jako vlk, protože to pak na něj nemám nervy a jsem na něj zlá. :grinning:

jinak chci ještě říct, že asi neexistuje matka, která by si nepřipadala jako nejhorší matka na světě. :stuck_out_tongue_closed_eyes:
27. čer 2014 ve 14:42  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
autor
@jijulka Ono to často nejde se řídit pravidly viz. výše. Já nesnesu bordel v domě. Jak je bordel, (nádobí, nevyluxováno, apod.) jsem ve stresu. Takže se ráno snažím po jídle co se mi povede malýho na 20 minut zabavit zvládnout co se dá s tím, že ze mě lije pot ale musím to udělat. Takže pravidlo č. 1 u nás moc neplatí. Bohužel. S čím musím 100% souhlasit: nedělat si plány. Připadá mi tohle nekonečný koloběh a když píšeš, že máš 7m.dítě a stejně tyto pocity občas míváš.......... :unamused:
27. čer 2014 ve 14:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lenkagsxr
poslední dobou mezi mnou a mojí mamkou taky dost skřípe. Pořád by jen poučovala a chce v podstatě ovládat výchovu a starost o malou. Prej má víc zkušeností....Podle ní jsme já i můj přítel neschopní se postarat. Chodí i jako doprovod k doktorům. Ze začátku, když byla malá ještě novorozenec, jsem to uvítala, protože bylo vše nové a nevěděla jsem co dělat, ale ted když je malé skoro 11m tak všechno šlape jak má, ale i tak se do toho furt montuje a dokonce mi do telefonu řekla, že je můj přítel blbej, protože se o ní nedokáže postarat. Jsem z toho zklamaná, protože moje mamka nechodí k nám na návštěvu, pokecat, na kafíčko a pomazlit se s malou, ale chodí na kontrolu jak se staráme o malou :frowning2: :frowning2: :frowning2:
27. čer 2014 v 15:11  •  1 dítě - čeká miminko, termín má v únoru 2018 (32. tt)  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek