• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Netěší mě role matky :(((

autor
@zuzana_ka a proč mamce neřekneš že se ti to nelíbí?
27. čer 2014 v 15:16  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lenkagsxr Ehm, naprosto tě chápu, měla jsem to dost podbné a můžu ti říct, že s druhým je to ještě horší, pokud je máš blízko od sebe. Nechápu, na co jsem si stěžovala, když jsme měla jenom jedno a to poměrně hodné dítě!!! Ale jsem člověk, který má spoustu zájmů, jsem činorodá, nebaví mě sedět a čučet. Prostě dítě je změna a změnit jsme se musela já a vždycky, když je nejhůř, tak si říkám, že je to jen dočasné - že se to zlepší, když to nebude po šestinedělí, tak to bude ve 3 měsících, nebo v roce, to určitě. Prakticky od roka - co malej začal chodit, to bylo báječné a začínám si uvědomovat, že vlastně až začnu chodit do práce, tak se mi bude po mateřský stýskat - to už nebude tolik volna a v tom volnu, co mi zbude se budu muset jo ohánět, abych zastala domácnost a něco s dětmi!!!
S dětmi jsme se musela naučit usínat (měla jsem to podobné jako ty), musela jsem se naučit ignorovat nepořádek v bytě (bordel mi vždykcky šíleně vadil, všude naklizeno, navařeno jsem mívala...ono až budou děti větší, tak ho stejně budou produkovat), naučila jsem se dávat staršího na hlídání (a odnačit se řešit, co dělají, nedělají apod. a neslutenčě jsme si při tom s jedním odpočinula a pak se na něj i moc těšila), naučit se odpočívat, třeba jenom ležet a hlavně děti od 20 ženeme do postele, pravidleně a máme čas pro sebe - pro své zájmy, na sebe s manželem. Ze začátku to je boj, nechtějí spát apod., tak tam chodíme, je uklidnit, podat dudlík apod. Ale když se to naučí, je to čas k nezaplacení. Dokud jsem se tyto věci nenaučila, tak jsem pořád s něčím bojovala (a i dnes mi rupnou nervy, když jsem nevyspalá - je to normální, jenom se snažím fyzicky a psychicky kolem sebe neubližovat a vyklízím pole a třeba kopu nohou do zdi :slight_smile:
Jo a největší poznatek - vykašlat se na reklamy na spokojenou domácnost, kde se všichni milujou a nemají problémy - to do nás cpe reklama kolem, ale to není život. Na jednu stranu do tebe hučí, jak máš bt úžasná máma, mít tohel a tohle, všechno zvládat, všechny milovat, a najednu stranu jsi ta, co se doma válí, co nedělá, že bys měla jí t pracovat, veškerá práce v domácnosti je tak samozřejmá a nedocenná, ž se mi chce brečet, jak je to u nás zakořeněné (naštěstí toto nesdílí můj manžel! a moc potěší, když dá najevo, jaksi to uvědomuje, víc než kytka!). Takže za mě veliké štěstí, že mám jeho, jinak by to bylo mnohem těžší.
27. čer 2014 v 15:40  • Odpověz  •  To se mi líbí (6)
@zuzana_ka to nee... :frowning2: tak to je hustý. Já si říkala, jak se nemám, když moje máma vůůůbec nejeví zájem o svého vnoučka, ale tohle by mi asi vadilo víc.... to je nejhorší, když si babička dítě přivlastňuje jako by bylo její. To podle mě znamená, že ta žena není srovnaná se svým věkem a stylizuje se tedy do role mladší ženy - matky. To je humus. V tomhle případě bych utnula vztahy. Lepší žádný vztahy, než špatný vztahy. Ona se třeba pak probere...
27. čer 2014 v 16:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lenkagsxr jo, já jsem taky bývala na bordel háklivá. Ale všechno se stíhat nedá. A buď budeš mít spokojený dítě nebo čistou podlahu. Dokud jsem řešila kolečka na stole, prach na poličce a smítka na koberci, tak jsem byla denně v depresi. Tím nechci říct, že špína osvobozuje, ale - fakt to neuteče. Já teda mám tu kliku, že když to tady začínalo bejt katastrofální, tak uklidil manžel. Teď by skutečně mělo bejt na prvním místě spokojený dítě a tím pádem i spokojená ty. A teď jak se to srovnalo, tak i ten úklid zvládám relativně v pohodě :sunglasses:
27. čer 2014 v 16:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
@vendyca můžu se zeptat jak ti manžel dává najevo,že si toho všeho váží?
27. čer 2014 v 17:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
@vendyca mi asi čteš myšlenky, napsala jsi to naprosto přesně...
hodně je to o tom neřešit plno věcí.... hledat balanc mezi tím být upravená a mít doma naklizeno a být z toho na nervy a nebo být vcelku upravená, mít vcelku uklizeno a být víc v pohodě (další level mít to na háku a být naprosto v pohodě bohužel zatím nedávám :grinning:)

jinak mně kromě práce a toho, že mám pravidelně chvíli pro sebe drží i to, že manžel ocení něco, jako v tom se ohromně zlepšil oproti tomu když se narodilo první dítě, sám si vyzkoušel být doma s dětmi když neměl práci a setsakra se pak omlouval jak ho ta rutina a to že nikam přes den a často ani večer pořádně nemohl, stresovala.... takže většinou děkuje on mně, já se hlídám, abych držela krok a zase děkuju jemu, takže on mně za to že hlídám nemocné děti, já jemu, že zaplatil nákup atd.... občas to je trošku legrační ale i když je to řečené v rychlosti mezi x dalšími věcmi, tak mně to teda pomáhá dost - že si všimne a že mu to dojde....
27. čer 2014 v 18:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
@zuzana_ka tady asi pomůže jedině slušně ale jasně říct, že rodič jsi Ty a Tvůj přítel.... :pensive:

a je fakt možné, že se do toho tak montuje kvůli věku, aby si připadala mladší, už jsem to taky zažila u kamarádky... kolik jí je? a není sama např. nebo v nefunkčním vztahu?
27. čer 2014 v 18:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lenkagsxr taky nesnesu bordel... u mě pomáhá vypadnout z domu, fakt hned ráno, pofackovat to co je nejnutnější (naházet prádlo do pračky, vynést koš, nakoupit - to je opravdu podstatnější než např. žehlit nebo mýt okna apod., prostě chci mít co na sebe a co jíst :grinning: )....

a občas mi rupnou nervy a čím dál tím víc zapojuju rodinu... mladší skládá prádlo, staršího jsem donutila aby se sám sprchoval, teď si dělá sám sendvič.... samozřejmě jim to nejde na začátku nebo nechtějí a mně kolikrát i přijde, že jsou na to malí, ale za chvíli to umí a každá drobnost pomůže :slight_smile:
27. čer 2014 v 19:12  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@domca89 no, normálně mi poděkuje a prostě spolu o tom mluvíme a mně pomáhá, že vím, že si uvědomuje, že je to doma náročný :slight_smile: A hlavně, když může, tak se podílí na chodu domácnosti, většinou teda není sám aktivní, ale zeptá se, jeslti je třeba něco udělat (kdykoliv něco začne aktivně dělat, tak něco dělá špatně, nějak je mu jedno, že utírá prach utěrkou na zrcadlo ani neví že je na zrcadla a sklo, když ho pošlu pro mrkev, celer a petržel (logicky na vývar), tak přinese petržel naťovou a když ho poprosím o žehlení, tak žehlí na mě hrozně pomalu (za to ale důkladně, jenomže já potřebuju aby se vyžehlilo a pak týden zase nežehlilo, s jeho tempem by to bylo každý večer 5 košil. :slight_smile: Zase z mé strany se ho snažím toho ušetřit, jelikož chodí do práce, takže ho sem tam o něco poprosím, spíš hlídá děti, když potřebuju vařit, cvičit nebo si oddychnout.
A to, že hlídá děti je pro mě největší úleva, jelikož bez dětí si odpočinu i při domácích pracích (když byla malá malá, tak jsem šla samozřejmě spát se špuntama do uší). Jinak špunty do uší doporučuji všem matkám na potkání - když dítě brečí, tak je to slyšet, ale když třeba jenom zabírá ke spánku nebo tlačí prdíky, tak já nejsme schopná usnout a šputy mi vždycky dodaly cca 30 minut spánku navíc!
Já mít doma gaučového povaleče nebo někoho, kdo je radši v hospodě, tak nevim. Prostě mám doma poklad.
27. čer 2014 ve 20:15  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
Takže velice obdivuju matky samoživitelky, ty, které nemají vůbec žádné hlídání a doma chlapy, co nemají pochopení a nejsou moc pro rodinu, smekám!
27. čer 2014 ve 20:19  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
autor
@jijulka moc dobře jsi tohle napsala: to nee... emoticon tak to je hustý. Já si říkala, jak se nemám, když moje máma vůůůbec nejeví zájem o svého vnoučka, ale tohle by mi asi vadilo víc.... to je nejhorší, když si babička dítě přivlastňuje jako by bylo její. To podle mě znamená, že ta žena není srovnaná se svým věkem a stylizuje se tedy do role mladší ženy - matky. To je humus. V tomhle případě bych utnula vztahy. Lepší žádný vztahy, než špatný vztahy. Ona se třeba pak probere...
27. čer 2014 ve 20:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
@vendyca máš doma klon mýho manžela? :grinning: taky mám takovej poklad, myslím, že jsme vyhrály loterii :slight_smile:
27. čer 2014 ve 21:14  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@jijulka doufám, že je to případně jenom ten klon a ne on sám :slight_smile: No, je to asi moje životní výhra, to rozhodně. Vždycky, když mě zaujme nějaký chlap, tak si na to vzpomenu, že doma mám, to co mám (ono je někdy hrozně těžký být spokojený s tím co je a nemyslet na to, jaké by mohlo být tohle a něco jiného). Někdo má doma víc peněz, někdo má tohle jinj zase tamto...tak si to vždycky musím připomenout.
27. čer 2014 ve 21:23  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@vendyca Ty jsi můj klon :grinning:
manžel totéž (dopracovával se k tomu tedy asi 6 let, ale dopracoval se :slight_smile: ), špunty do uší taky doporučuju, vždycky vypadám jako hrozná matka, ale fakt mi přijde, že kdo má hodně hlasité dítě (tím myslím fakt hlasité jako když začne brečet a přijde si k vám stěžovat soused bydlící o 5 pater níž apod. - stalo se nám opakovaně :confounded: nebo začne brečet v šatně ve školce a děti utíkají :sweat_smile: ) nebo dítě, které trpí na potíže se žaludkem a často pláče kvůli tomu (to zas byl náš starší), tak fakt ty špunty pomůžou, ono jet v tom bez hlídání x hodin denně, je to nápor na psychiku... a já spím slabě a slyším velmi dobře, takže fakt je to jen o tom ztlumení těch decibelů, samozřejmě pořádný pláč je normálně slyšet....

ad děkování: když mám fakt blbý den a nechci nikoho vidět (např. doma s nemocnými dětmi a hotová nebo při PMS), tak to řeším tak, že manželovi pošlu děkovnou smsku se smajlíkem... písemně to ze sebe dostanu, ale v ten den bych třeba nebyla schopná upřímně mu poděkovat z očí do očí.... fakt to hodně pomůže v takovéhle blbé dny, kdy se jede jen tak automaticky co je potřeba udělat a už není síla na něco - tak taková drobnost ukáže dobrou vůli a otevře komunikaci.......většinou mi pak taky napíše "jen tak" uprostřed nějakého dne a mně to moc pomůže... :slight_smile: :slight_smile:
27. čer 2014 ve 21:35  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@lu777 no, možná to bude i tím, že manžel je starší, o 16 let, takže je takovej klidnější a tak nějak už ví, co chce.
27. čer 2014 ve 21:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
@vendyca jo tak můj je o 23 let starší ... ale je teda akčnější jak já většinou....
teď si třeba čtu v posteli a on šel cvičit... klasika :sweat_smile:
fakt je, že někdo je zralý ve 30 a někdo o dvacet let později a ti chlapi mi přijde, že fakt dozrávají sociálně později....
27. čer 2014 ve 21:57  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@lenkagsxr
Mamce jsem všechno, co mi vadí, řekla, ale mele si tu svou. Není s ní rozumná řeč.
@lu777
@jijulka
Včera jsem s ní telefonovala hodinu a půl. Výsledek žádnej, prostě ona má víc zkušeností a my jsme zajíci. Dokonce jsem jí řekla, že její zkušenosti jsou mi u pr. a až budeme potřebovat radu, tak si o ní řekneme :unamused: :unamused: :unamused: :unamused:
29. čer 2014 v 11:03  •  1 dítě - čeká miminko, termín má v únoru 2018 (11. tt)  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lenkagsxr ahojky, neviem co pisali holky predomnou, ale ja si osobne myslim, ze len zazivas "predlzene sestinedeli". je to urcite tazke mat zarvane miminko, to by ti vedel hovorit moj priatel, ked vtedy nevie ani srubku prisrubovat :grinning: ale uvidis, cas plynie, Tobiasek sa nauci sediet, lozit, chodit, objimat, "lozplavat" atakdale atakdale...tak tu znova napis :sweat_smile:
prajem vela stasticka a hlavne spokojnosti do vasej rodinky :dizzy_face:
29. čer 2014 v 11:16  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
autor
@zuzana_ka Tohle bude jen můj názor a rozhodně se jím neřiď ale tohle mi dělat máma, nepustím jí přes práh domu. :rolling_eyes:
29. čer 2014 v 11:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
@zuzana_ka já bych asi nebyla ta ostrá, to vede jen ke konfliktům...
jsi už dospělá, tak v klidu a jasně bych nastavila pravidla.... :wink:
a velmi se mi osvědčilo respektovat - a očekávat za to respekt... začít tím že ho dávám a prostě v tom jet bez ohledu na cokoli, asertivně :wink:

viz výborná knížka Respektovat a být respektován - tam je pro jednání jak s dětmi tak dospělými mnoho super vychytávek jak v klidu jasně říct co ano a co ne bez toho, aby z toho byla hádka nebo nějaké nervy..
je to moje záchrana často jak s dětmi tak s manželem....
hlavně nedávat klíče od domu, to je konečná, to pak není žádné soukromí... a opravdu to udržet v klidu, většinou když se člověk necítí dost silný tak se vzteká (děti, my když máme nervy apod.).... aby Tě matka začala respektovat, musíš nejdřív respektovat sama sebe :wink:

v té knížce jde o to, že říkáš a popisuješ jak věci jsou... takže to jsou věty jako "vadí mi...." nebo "když děláš tohle, cítím se takhle"..... "vidím tohle a očekávám tohle"....
fakt to hodně pomůže - je to jasné a pomáhá to nesklouzávat k osobním útokům, to neprospívá nikomu, ani těm dětem....
29. čer 2014 ve 12:29  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Za mě Koncept Kontinua :slight_smile:
První syn byl tragédie a vědet to co vím teď na zacatku maminkovaní tak si to užívám upe jinak. U druhého už jsem znala KK a to byla a je pohoda ikdyž nejdřív jsem to za toho prvního obečala.
Nic si nevyčítej a uvolní se. Malý s tebou chce být stejně jako byl když jsi ho nosila v břušku.
Mě pomáhají dvě věty : kdyby miminko patřilo do kočárku tak by maminka vypadala jako kočárek. A ta druhá : naše dítě je velmi inteligentní přišlo v tu nejlepší dobu a přišlo nás bezpodmínečně milovat.
Odpočiň si třeba na návštěvě u mamky jestli máte dobrý vztah a určitě to půjde. :slight_smile:
Přeji ti ať jsi s maličkým opravdu šťastná a ať si to uziješ B-)
Pa Em
29. čer 2014 ve 13:16  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@lenkagsxr
jsem moc ráda, že jste otevřela tuto diskuzi, jsem na tom totiž úplně stejně - mám už 7 měsíčního chlapečka, je extra náročný, je hodně živý, ukřičený. První 4 měsíce jsem prožívala doslova a do písmene peklo, protože pokud zrovna nespal, tak jen řval (měl koliky), s manželem jsme už nevěděli co s ním, v noci se budil po 2 h, já byla šíleně unavená a pořád jen brečela, chtělo se mi umřít...nakonec jsem šla na psychiatrii a do teď mám antidepresiva. Bojovala jsem pořád s tím, že necítím žádnou radost, žádné nadšení, jen šílenou únavu a děs z toho, jak to mám vydržet, pak jsem brečela, že jsem tímpádem špatná matka, ale dnes už vím, že to tak není, prostě jsme jen lidi a pokud jsme vystaveni 24 h stresu několik měsíců v kuse, tak je logické, že to tělo nezvládá. Nyní je malý mnohem klidnější, vydrží si i chvíli hrát, v noci celkem spí, i když nás pořád budívá, ale je to o 100% lepší. Malého miluju, trpím, když ho něco bolí, chci pro něj jen to nejlepší, přesto jsem doma nešťastná - ubíjí mě ten nekonečný kolotoč, že jsem zavřená doma a nemůžu dělat nic jiného, než kmitat kolem miminka. Strašně mi chybí práce, prostě vypadnout mezi lidi a seberealizace. Nechápu, co pořád doma ostatní maminky dělají? úklid a vaření přece nezabírají tolik času. Navařím si na 2 dny, uklizené mám během jednoho dne. Nedokážu si představit, jak budu doma 3 roky žít tímto způsobem. Pořád nějak doufám, že až začne chodit, mluvit a hrát si, že to bude lepší. nemám bohužel nikoho na hlídání, jsem na to sama. Manžel je do večera v práci, jako každý chlap. Nejhorší je, že z toho vlastně nejde ven, vím, že miminko potřebuje mou péči, že jsme taky byli miminka a rodiče nás taky museli vypiplat, ale je to prostě strašně těžké...nejsem prostě typ ženy, kterou baví být doma. Taky mě docela vytáčí rady typu, tak si najdi nějakého koníčka, ale co si můžu hledat a dělat, když nemám přes den hlídání a bez prcka se nikam nehnu. Závidím manželovi, že může chodit do práce a přijít tak na jiné myšlenky, vím, že by mi to pomohlo.
30. čer 2014 ve 12:03  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
jé holky já když to čtu tak
1. jsem taky ráda, že tuto diskusi někdo otevřel, ono se z toho dělá tabu a MD se vykresluje často jako ráj na zemi :sweat_smile: (jako není to peklo, je to asi jako v práci, něco je lepší, něco horší, někdy je krize, pak se to zas zlepší a je to chvíli na pohodu, ale rozhodně to není jako v reklamě :grinning: )

2. jsem fakt ráda, že už mám větší děti... jako za to děkuju denně

@venkoh vydrž, bude se to postupně zlepšovat !! sice až začne chodit tak se naběháš, ale on se víc zabaví a tak...
doporučuju hledat aktivity, které baví i Tebe (např. mně hrozně pomohlo koupení sedátka ke kolu a jezdili jsme s malou na kole, jí se to moc líbilo a já byla nadšená :slight_smile: konečně kousíček volnosti ! :sunglasses: ).... ono se to fakt zlepší, my už teď chodíme i na různé aktivity pro dospělé, není nutné jen se točit po hřišti a kmitat kolem miminka... okolo toho roku je fakt dost pokrok - většinou :wink:

já třeba když jsem doma s nemocnými dětmi tak po pár dnech jsme na zešílení oba dva (nebo všichni tři)... jedna z věcí, kterou dělám je, že si jednoho vezmu a masíruju mu co si řekne, u toho si povídáme... a pak oni mě :slight_smile: je to příjemné a uklidňující, máme na to levandulový olejíček a mě vlastně uklidňuje i když je masíruju, oni jsou spokojení a máme pohodu....

nebo príma je společná koupel - jakmile začne prcek sedět nebo se dá koupit sedátko s přísavkami asi za 300 Kč do vany - tak si do vody dám něco co je i pro mě, ale jim neublíží (např. Balneol je božská věc i na spaní, imunitu, kůži, nervy) nebo mořskou sůl a rácháme se, kecáme.... hrozně je baví když hrajeme na zloděje nebo příšery- chodím jim po těle různě s figurkami třeba z Lega a to jsou jako zloději, kteří se plíží v noci a dělají různé věci... se můžou uchechtat a mě stačí být v té vodě a jsem relaxovaná (vodu a masáže miluju :dizzy_face: )....

30. čer 2014 ve 12:23  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
ještě to musím dopsat, pardon za román..

@venkoh fakt Tě chápu, píšeš přesně to co běželo hlavou mě... doporučuju víc chodit ven, třeba začít chodit na plavání s prckem :wink: nebýt tolik doma, omezit vaření a úklid, protože když je člověk doma, tak tam je pořád práce, to je nekončící :rolling_eyes: a člověka to spolu s rutinou okolo dítěte může opravdu deptat.... :pensive:
a v kolik chodí muž domů? 1x za týden by ses třeba nedostala pravidelně na večerní cvičení nebo relaxaci apod.? já chodím na pilates 19.30-20.30 :slight_smile: už ani nejsem líná cvičit, je to výborná záminka jak někam vypadnout a uvolní to ty hormony při cvičení a moje nálada jde tak na 24 hodin o 100 % nahoru...
pokud Tě to deptá hodně, tak vážně popřemýšlej jestli si nenajít nějakou brigádu, i třeba 4 hodiny za týden pomůžou, i kdyby se výdělek rovnal tomu co dáš za hlídání.... všechno lepší než máma v depresi - přenáší se to na dítě i na manžela, protože oni taky celý den dělají a nemají chuť poslouchat ty naše nářky večer, jsou z toho zbytečné konflikty....
vykašli se na to, že v ČR pořád jede hodně že kdo není s dítětem doma do 3 let minimálně, tak je špatný... není to pravda!! já kdybych se tímhle blbec nenechala svazovat, tak jsem si tu MD mohla mnohem víc užít :confounded:

ideální je fakt najít si nějaká okénka kdy budeš sama za sebe... pracovat, cvičit, mít nějaký koníček apod.... jen Ty... protože jinak člověk skoro přijde o identitu, je to neskutečně mozek vymývající některé ty etapy růstu, velmi namáhavé psychicky.... fyzicky jsme na tom líp než dřív, máme různé pomocníky do domácnosti, ale psychicky si myslím,že to je horší, jsme izolovanější (Facebook a Modrý koník a telefon nenahradí ochotnou tetu za rohem prostě) a taky ženské jsou emancipovanější, chtějí do života něco víc než jen každý den setřít, vyprat atd.....a na tom není nic špatného.... jen je důležité si to přiznat, podle toho si to nastavit, neříkat, že to nejde :wink: a dovolit si být spokojenější :sunglasses:
30. čer 2014 ve 12:27  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
autor
@lu777 odkdy jsi vozila své dítě na kole vzadu na sedačce?
30. čer 2014 ve 12:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvá slova jsou možná zpočátku děsivá, ale na druhou stranu tě chápu. Málo kdo si dokáže představit, pokud to nezažije, jak může ten malý drobeček znepříjemnit život, když pořád pláče, ty mu nemůžeš pomoci a máš se o něj pořád starat a není nikdo, kdo by tě zastoupil. Manžel sice může pomoci, maminka, tatínek, dědeček,.... prostě kdokoliv z rodiny, ale máma je stejně ta, která je s dítětem nejvíce a bohužel se někdy může objevit období, kdy má nepříjemné pocity, že ji už nebaví s dítětem být. V té zoufalé situaci, kdy je máma unavená, nevyspalá, vyčerpaná a neví, co dál... já to chápu. Přesto je to jen krátké období. Miminko bude za pár dnů zase jiné, bude třeba usměvavé a ty ho budeš s takovou láskou objímat, dávat mu pusinky. A myslím si, že každá máma má nárok na to si postěžovat. Přes to všechno je třeba si uvědomit, že máma je ten nejdůležitější člověk na světě, kterého naše dítě má. I když jsem se někdy na mé dítě zlobila, stejně jsem za chvíli zjistila, že mě prostě miluje. Přijde za tebou a ve tvé náruči je mu nejlépe. VYDRŽ, držím palce, ať překonáš tyto nepříjemné chvíle, ale věř že až bude dítě větší a dokáže ti říci, "mami, mám tě rád" nebo přijde a dá ti pusu nebo přijde a obejme tě, nebo se v noci vzbudí, přijde k tobě do postele, vleze pod tvojí peřinu a přitulí se k tobě .... to jsou prostě tak nepopsatelné situace, které se dají pouze zažít. A děti to prostě umí báječně. Hodně štěstí a ať se brzy daří lépe :slight_smile:
30. čer 2014 ve 14:52  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
autor
@kriza1 Mockrát ti děkuju za podporu :slight_smile:
30. čer 2014 ve 20:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lenkagsxr Když jsem si přečetla tvůj úvodní příspěvek, přišlo mi, že píšeš o mně. Vždycky jsem si děti přála (chtěla jsem mít 2), přišlo mi, že bez dětí život postrádá smysl. Někdo možná najde smysl v budování kariéry, v cestování apod., ale já nejsem ten typ. Těhotenství bylo v pohodě, dá se říct, že jsem si ho užila. Porod už tak pohodový nebyl, ale nějak jsme to zvládli :slight_smile: Naše malá bude mít zítra 9 měsíců a musím říct, že mám stejné pocity jako ty. Nějak se nedokážu radovat z toho, že ji mám. Jsem věčně unavená, podrážděná a absolutně nerozumím tomu, proč to moje dítě pořád mrčí nebo ječí. Je prostě pořád nespokojená a já už na to po tolika měsících fakt nemám sílu ani nervy. Ať dělám co dělám, věnuju se jí naplno, ale stejně se jí to nelíbí :frowning2: Hrozně mě mrzí, že není spokojená a klidná. Vím, že ti tady některé holky tvrdí, že problém je v tobě. Že dítě vycítí tvoje pocity. Neříkám, že to není pravda, ale i když jsem na malou sebehodnější a milá, tak stejně to není dobré. Čím víc se snažím - povídám si s ní, hraju si s ní, dělám blbosti, nosím ji - tím víc mě mrzí a bere mi chuť pokračovat, když stejně začne řvát. A řve poměrně často. Teď má navíc období, kdy se kvůli všemu vzteká - když ji chci přebalit, nakrmit, obléct ... Podle doktorky je zdravá a má prostě takovou povahu. Má ráda větší společnost, více lidí. To je pak celkem v klidu. No ale doma je to peklo. Ráno vstávám s pocitem, že mám před sebou další nekonečný a náročný den. Z toho věčného řevu je mi někdy až fyzicky zle :frowning2: Je to hrozně vyčerpávající, když vím, že ať udělám cokoli, nebude to dobré. Taky mě netěší být mámou a nějak přestávám věřit, že to bude někdy lepší. Dost často jsem naprosto zoufalá z toho, jaký život teď žiju a zároveň si vyčítám, že nejsem šťastná a neužívám si každou chvíli s dítětem. Ale nějak to prostě nejde.
2. črc 2014 v 08:53  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@hami84 Ono ale líp bude, tomu věř. Taky jsem nechápala, proč pořád ječí, nechce v noci spát. Jsem upřímně ráda, že to období do roku mám za sebou a od doby, co komunikuje a běhá, je to lepší. Teď teprve ukazuje a dává najevo i zpětnou reakci, objímá mě, vyhledává a chodí se pomazlit. A i když se pak na zemi vzteká a ty záchvaty jsou často, tak už i tak to vnímám jako nejkrásnější období zatím. Dá se s ní už dělat mnohem víc aktivit.
A některé děti jsou prostě náročnější. Na tom trvám. :wink: Ale všechno nakonec zvládnem, jsme silné.
2. črc 2014 v 09:00  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
holky doporučuju začít brát magnezium, ten pocit vyčerpání, naštvanosti apod. vypadá, že ho máte nedostatek. Kupte si v lékárně nejsilnější tablety, které vám prodají bez receptu. Fakt to pomáhá. Jinak zkuste chodit víc mimo domov. Naše dětičky byly doma úplně na odstřel, ale venku bylo spousta podnětů, jak pro ně tak i pro mě. Teď přes prázdniny nejsou většinou žádný kroužky, ale zase se dají dělat dlouhé prochajdy. Zkuste mateřská centra, tam najdete spřízněný duše. A nevěřte předsudkům, že tam chodí jen slepice a že furt řeší jenom kakánky a čuránky. Aspoň já takovou zkušenost nemám. Chce to trochu aktivní přístup, tahle doba se už nevrátí a je blbý se utápět v blbostech. Jsou to vaše děti a hlavně váš život. Sezení doma a brečení, že jsem si to představovala jako příběh z reklamy, fakt nepomůže. Taky toho mám někdy moc, hlídání nemáme, babičky daleko (u tchýně je to spíš dobře :grinning: ). V životě je hodně věcí jinak, než si člověk představoval, ale to neznamená, že se z toho musíme hned hroutit a nenávidět celej svět. Čeká nás puberta, to bude teprve na budku...
2. črc 2014 v 09:16  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek