• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Odchod partnera v průběhu těhotenství

evuli:můj má taky dítě s bejvalou, o který se mimochodem stará, ale u mě zatim nic........občas přijel a tak, ale jak vidno nejsme pro něj dost dobrýa jinak jsem taky ještě neviděla ani kačku, všechno kupuju sama ze svýho trapnýho platu......on ví jak na tom jsem........je to jenom vychcanost!
29. říj 2009 ve 14:00  • Odpověz  • To se mi líbí
autor
Ahoj děvčata. Tak u nás stále stejné, ex se ozval po týdnu, že by chtěl přijít na návštěvu.... minulou neděli tu byl se svojí matkou a bratrem, to byla situace jak ze špatného filmu, to jsem už psala. Asi si chtěl odstřihnout povinnost, že to své rodině řekl a ukázal jim malého... nějak si nedokážu představit, že bych jeho matku mohla brát jako babičku, nikdy předtím jsem ji neviděla a teď jednou na hodinu, je to pro mě úplně cizí žena, navíc myslím, že je to úplně jiná krevní skupina než já a nevím, jak bych s ní měla komunikovat. Stejně pak odešli, ani na ni opět nemám žádný kontakt a netuším, jak si to všichni do budoucna představují.
Ex-přítel se ozve, když ho to zrovna napadne, budu se s ním muset domluvit na nějakých pravidlech, že třeba přijde jeden určitý den v týdnu, jinak mi z toho hrábne. A taky je stále před námi ten soud...
Někdy fakt nevím, jestli by nebylo lepší, aby zmizel úplně... stejně mě to vždycky rozhodí, když se objeví.
Jen doufám, že se brzy objeví někdo, s kým budu moct všechno sdílet a kdo bude mít o mně i malého větší zájem než on, je toho na mě už moc.
Fakt jedinou záchranou jsou moji rodiče a bratr, kteří pomáhají, jak můžou, a kamarádky.
31. říj 2009 v 09:09  • Odpověz  • To se mi líbí
baru a vm gratuluju k dětičkám jste šikulky a dětičky jsou krásné

baru určitě až se nějaký chlap,co tě a malého bude mít rád objeví,odsuneš ex stranou.já jsem taky byla vyčerpaná a nevěděla kudy kam,jak jsem byla celé těhu sama a když se ex objevil,byla jsem na měkko a nemohla všechno pochopit...
až se objevil Tom,tak ikdyž jsme byli jen kamarádi,otevřel mě oči a vytahl z nejhoršího a nakonec jsme se dali dohromady a jsme spolu už skoro 1,5roku.starší syn ho bere jako velkého kamaráda a říká mu Tome,protože svého tátu zná a menší mu říká táto,protože ho zná od malička a vlastního tátu vídá jen občas a to až ted až je starší....
jsem ráda,že to všechno dobře dopadlo a má nás Tom tak moc rád,myslím,že jsme si to po tom všem zasloužili,ale musím říct,že to taky se mnou nemá jednoduché,protože jsem poznamenaná tím špatným předchozím vztahem a doted s tím tak trochu bojuju :pensive: :pensive: :pensive: já říkám odpustit se dá,ale zapomenout nikdy a u mě hodně převládají ty špatné vzpomínky než hezké....snažím se dívat na současnost a né minulost ale jde to pomalu...

držím palečky všem maminkám-čekatelkám na nového a lepšího partnera,který o ně bude stát a bude si vážit rodiny
31. říj 2009 v 19:51  • Odpověz  • To se mi líbí
bara ty mas uplne rovnaky myslienkovy pochod ako ja..tiez som na to myslela :wink:
lili,tak si za vodou,tfuj tfuj,nech vam to vydrzi :wink:
Barus som rada,ze si sa ozvala,myslim na teba,ako sa ti asi dari,viem mas toho vela,tak sa drzkaj a ozvi sa zas,ked to bude mozne :wink:
31. říj 2009 ve 23:08  • Odpověz  • To se mi líbí
Ahoj baru!
Taky Tě zdravím a přeju moc sil to všechno zvládat.Ještě že máš bezva lidičky kolem sebe,kteří Ti pomáhají všechen ten šrumec okolo malého zvládat.Když ten nejhlavnější selhal... Jsme na tom úplně stějně...

Já si myslím,že tak jak jsi to napsala,je velice správný pohled na celou věc.Možná by opravdu bylo lepší toho "tatínka" odstřihnout úplně a doufat,že se jednou objeví ten pravý,který vás bude mít opravdicky rád a postará se o vás.Já to samé řeším i v sobě.A v podstatě mám vyřešíno - já už ho k sobě nikdy nepusyím.Nejen že to nedokážu po tom co mi udělal,ale hlavně bych se celý život už jen strachovala,kdy nás zase nechá v nějaké bryndě... :unamused: Zklamal mě a už to nikdy nevrátím.

Včera mi psal SMS,že se v úterý staví (vozí Terku na tréninky tancování) a že se dohodneme na těch financích... No,co se týká mě,tak já mám jasno a svoji představu jsem mu i vylíčila.Ale jemu se to zdá samozřejmě moc (na nás tři 8 000,-) a tak si myslí,že se budeme zase o něčem domlouvat.Já si ale na svém budu stát,i kdyby to mělo jít zase přes soud.Takže to bude zase velice "milá" debata,až zjistí,že nehodlám ustoupit ani o milimetr...
1. lis 2009 ve 14:52  • Odpověz  • To se mi líbí
Ahojte holky, držím vám všem pěsti, at vám to dopadne dobře...Já taky doufám, že se to už nějak všechno vyřeší a s tátou Bořečka se dohodneme, co dál.
Jen mám strach, že si nebudu moc nikoho najít, nebo že to bude těžší si najít chlapa, který by měl rád jak me, tak malého.
1. lis 2009 v 15:07  • Odpověz  • To se mi líbí
autor
Ahoj holky, nějak to doléhá, jak tu včera byl a choval si malého... úplně ve mně kypěl vztek, jak si vlastně troufá si tu hrát na tatínka, když mě v tom nechal celé těhotenství i teď úplně samotnou a myslí si, že teď přijde k hotovému a jednou za čas se objeví jako "táta"... je mi z něj na nic. Na něj ale zjevně doléhají výčitky, takže mi tu opět nechal nějaké peníze.
Podařilo se mi s ním aspoň domluvit, kdy přijde příště a sdělit mu, že pro mě je neúnosné, aby se ozval, kdy ho napadne...
Jak jsem v tom těhotenství v tom měla pořád zmatek a byla jsem i ráda, že občas projevil nějaký zájem, tak teď se dostávám do fáze vzteku... celou dobu naší komunikaci na nějaké úrovni udržuju akorát já, celou dobu jsem se snažila přese všechno vycházet vstříc, a teď je mi z toho akorát špatně. Ve věčné debatě, zda uvádět nebo neuvádět takového otce do RL, začínám mít pocit, jak jsem předtím hájila to, ho tam uvést, že bych udělala líp, kdybych ho neuvedla, kontakt s dítětem mu zamezila a bylo by po srandě...
jakékoliv setkání s ním je prostě pro mě strašně úmorné.

lili: díky za podporu. Já moc věřím, že se najde někdo, kdo mi pomůže na tohle všechno zapomenout a začít zase normálně fungovat.

vm: já už mám taky jasno, trvalo mi to celkem dlouho, ale nějak se mi to po narození malého v hlavě trochu přeskupilo. Už je mi úplně jedno, že je to biologický táta toho drobečka, a nejradši bych byla, kdyby zmizel a už se neobjevil.

evulinka: držím moc palce.
1. lis 2009 v 15:24  • Odpověz  • To se mi líbí
Ahojte,ja len ze sme stastlivo dorazili z hrobov z Tn.. :wink:
Evulin a potrebujes ho??? :confused: :sweat_smile:
Bara,to su normalne myslienkove pochody,prechadza tym kazda..no a ak to nieje normalne tak aspon ta potesim,ze sme v tom dve nenormalne :wink:
1. lis 2009 v 16:30  • Odpověz  • To se mi líbí
Ahoj holky,
Baru- Sas má pravdu, já tyhle myšlenkový pochody taky moc dobře znám- nejsi v tom sama, neboj :wink:
taky bych byla nejradši, kdyby nám ex zmizel ze života úplně a my si našly nějakého "pořádného a slušného " tatínka a už tohohle nemusely vidět. Ale když se na to podívám z druhého úhlu- je to hlavně moje přání a pro moje dobro. Pro malou je asi lepší, že má tátu, který si ji tak jednou za týden až 14 dní vezme k sobě na odpo- ona se tam těší, chová se k ní hezky a vrátí jí v pořádku. To, že je to nezodpovědnej blb, který mi nikdy nebyl oporou a nikdy s ní nepomohl a jenom lhal- to ona neví a já jí to říkat nebudu- pro ní je to prostě táta, kterýho má ráda a já s ním kvůli ní vycházím v míru. Já myslím, že až nám ty drobci vyrostou a dostanou rozum (jestli bude po ně, tak ho asi nedostane nikdy :grinning: )- tak si uvědomí kdo jim věnoval veškerou péči a lásku a byl s nimi v dobrém i špatném a kdo jim dokázal jen třikrát do měsíce cpát bombónky a čokolády, aby byl na chvíli dobrý. :wink:
1. lis 2009 v 16:48  • Odpověz  • To se mi líbí
No holky ja ziram, kolik chlapu jsou vykutaleni darebaci :confused: Nechci znit jako prisna ucitelka, ale jak je mozny, ze takovy chytry holky maji deti s takovyma hajzlikama? To mi hlava nebere.. :sweat_smile:

Ja to vidim z druhe stranky, z pozice tech potencialnich hodnich nahradnich tatinku (i kdyz jsem zenska :grinning: ), mam totiz v praci nekolik kolegu (bud svobodni, cerstve rozejiti nebo rozvedeni) - jsou to vesmes prima chlapi, hledaji druhou polovicku a kdyz se po nejakem rande (ze seznamky a tak) prijdou druhy den do prace, tak jsou casto zklamani, ze pry spousta zen ma deti z predchozich vztahu a co hur: casto ty deti pry zatajuji (ze zacatku), protoze pry i kdyz ty zensky jsou prima, tak oni nemaji zajem starat se o cizi decka. No zni to strasne (a asi jsem vas moc nepotesila :pensive: ), ale na jednu stranu je v podstate chapu. Maloktera muzska jesitnost unese dobrovolne starani se o 'kukacku' :pensive: No ale urcite existuje spousta chlapu, kterym 'cizi' dite nevadi a budou (maji) ho dokonce radi - vam vsem preju abyste takoveho nasly :dizzy_face:
1. lis 2009 v 18:58  • Odpověz  • To se mi líbí
No,Zanett, to nejsou potěšující slova :wink:
Nicméně já bych Lucinku nikdy nezatajovala, moje dítě je prostě součást mě a nic nelámu přes koleno- buď toho svého vysněného na tom světě potkáme, nebo ne-
1. lis 2009 ve 22:12  • Odpověz  • To se mi líbí
Tak jsem se zatajeným dechem přečetla vaši diskuzi a hlava mi to nebere. Nemůžu pochopit, jak se člověk jen tak může vykašlat na své dítě. Chlapi jsou asi jiný živočišný druh, nebo co!?! :angry: Takové patří vykastrovat, aby dál nedělali ženy nešťastné a děti nenutili vyrůstat bez tatínka.
Všem vám fandím, držím všechny palce i pěsti a přeji jen zdraví a štěstí (jé, se to rýmuje :slight_smile: ). A taky přeji hodné děti, které vám vše vynahradí.

Nějakého solidního mužského, který bude mít rád vaše děti i vás určitě dříve či trochu později najdete. Moje maminka zažila podobný příběh jako vy tady. Když mi bylo 4,5 roku, tak si našla mého tatínka, který je nejlepší na světě. Byl sám, rozvedený, bezdětný a toužil po úplné rodině. Když zjistil, že má moje mamka dvě malé děti, plakal štěstím! Tak něco takového přeji i vám a vašim dětem. :dizzy_face:
1. lis 2009 ve 22:59  • Odpověz  • To se mi líbí
autor
zanett: Víš, ono je to těžké, já jsem byla přesvědčená, že mám fajn chlapa, se kterým to zvládnu a který mi ze začátku tvrdil, jak se na miminko těší, i když nebylo plánované a znali jsme se krátce... Na začátku se choval úžasně. Možná kdyby hned od počátku řekl, že o miminko nestojí, tak je situace jiná, ale to se nestalo...
A prostě jsem pak byla nucená pochopit, že si chce jen dál bezstarostně užívat... že je strašně nedospělý a nedokáže věci řešit a že to prostě nezvládl. Do té doby jsem nevěděla, že je něco takového možné... Já mám dokonce psychologické vzdělání a on je z podobného oboru, kolega z práce... a ani to před životními katastrofami nechrání. Někdy se život převrátí vzhůru nohama, ani člověk neví jak.
Je mi jasné, že většina chlapů nečeká na to, že budou vychovávat cizí dítě... ale já taky nehodlám dítě tajit a lovit ve vodách, kde to nemá smysl. Vím ze zkušeností pár kamarádek, že prostě chlapi, kteří budou mít dítě rádi, i když není jejich, existují a budu doufat, že se mi podaří takového potkat.

kalu: já to zatím tak všechno vydýchávám a pořád se ze všeho vzpamatovávám a je to pro mě strašně náročné, přec jen jsem tři týdny po porodu. Jsem strašně vyčerpaná, jak jsem na to sama, vlastně už ix měsíců a on mi moc nepřidává. V kontaktu mu bránit nechci, ale zatím si vůbec nedokážu představit, jak to bude do budoucna a setkání s ním jsou pro mě hrozně úmorná... asi si to všechno časem sedne, ale je toho na mě prostě strašně moc.

ojika: díky za podporu. Věřím, že prostě takoví chlapi jsou a doufám, že nějakého takového potkám...
2. lis 2009 v 08:23  • Odpověz  • To se mi líbí
bara:joo to by bylo hezké , kdybychom věděly jak to je hned, jenže sama víš jaký ty chlapi , jsou neřeknou ti nic na rovinu.......jsou posraný až za ušilma a jenom hrajou divadýlka, který nakonec odneseme my:frowning2:..jak Vám to doma jde s Tomíkem?:?:ježiš já ti závidim, já už chci Tádu taky domaaaaa....zatim nic neřeš, na ot všechno je šas, soustřeď se na lásku co cítíš k malýmu a ono se to pak nějak snad vyvrbí, věř tomu, vim že je těžký neřešit a nechat věci jak jsou, jsem zářný příklad toho jak je to těžký a jak se snadno padá do deprese, ale musíme to nějak zvládat....
2. lis 2009 v 10:19  • Odpověz  • To se mi líbí
Ahojte bambule,Bara,neboj zvladnes to,ved len pozri na maleho a vidis zmysel vsetkeho a vies, ze musis kracat dopredu,neobzerat sa za tym co bolo,nepripustat si myslienky,ako,preco,zaco sa to vsetko stalo..
je to tak..
neboj aj s tymi navstevami ex sa to po sude objasni,urcia mu kedy ma chodit,o kolkej a ty nebudes trpnut kedy zazvoni,uz ti len zostava dotiahnut do do spavneho konca,myslim sud,uvidis,ze sa ti ulavi potom..myslime na vas..
dake new foto? :confused: :sweat_smile:
2. lis 2009 v 10:34  • Odpověz  • To se mi líbí
autor
sasulec: díky za podporu. Já vím, že se to časem nějak všechno srovná, jen to na mě poslední dny strašně dolehlo a mám pocit, že se z toho zblázním...
2. lis 2009 ve 12:56  • Odpověz  • To se mi líbí
bara:neee to mi ano neříkej....já si láhově namlouvám že až budem s Tádou spolu že nebudu na tyhle věci vůbec myslet!!
2. lis 2009 ve 13:10  • Odpověz  • To se mi líbí
autor
verled: bohužel. Taky jsem si myslela, že až bude malý na světě, takže na to všechno nebudu myslet, ale bohužel i tak je na to času ještě dost... ale jen doufám, že si to zanedlouho nějak sedne... jsem prostě vyčerpaná.
2. lis 2009 v 19:49  • Odpověz  • To se mi líbí
Baby,hlavu hore!!!
ziadne,joj jaj juj nechcem pocut... :angry: :angry: :angry:
a co tak mysliet na to tak,ze nech si trhne nohou,on sa potrestal sam najviac..ved neuvidi prvy detsky usmev,prve pasenie konikov,prvy krocik,ked bude prvy krat hladiet na roziareny stromcek,prve slovko bude mama, nie tata..
nech sa lutuju ti chudaaaci o co prisli :angry: :angry: :angry: PCHE :angry: :angry: :angry:
2. lis 2009 ve 21:18  • Odpověz  • To se mi líbí
Ahojky holky,
baru drž se, po šestinedělí bude líp. Nemůžu říct, že dobře, ale líp. Hormony trošku ustoupí, a nebude to tak hrozné. Ale ty nálady, kdy kojím a koukám na tu lásku a přemýšlím, jak mu to mohl ten --- udělat, myšlenky na to, že jsem zůstala s malým sama, jak to bude dál,... jsou prostě všudypřítomné, stačí chvilka klidu a jsou tu. :pensive:
Nezbývá, než koukat dopředu, a snažít se nepřemýšlet. Je to strašně těžký, a fakt to moc nejde, večery jsou dlouhý, spánek kolikrát nepřichází, není s kým popovídat si, i když jsou lidi, co se snaží být nápomocni, pořád chybí ta náruč, ta spřízněná duše, ten táta toho uzlíčku, co oddychuje v postýlce...

Omlouvám se za chmurné věty, nechtěla jsem se tak rozesmutnit, chtěla jsem vás spíš naladit, no nedaří se mi to...
:confounded:

Musí někde přeci být nějaké světýlko, určitě na nás to štěstíčko někde čeká! Dobrou noc maminy...
2. lis 2009 ve 21:21  • Odpověz  • To se mi líbí
sasu, přesně to jsou ty věty, které si říkám, že přichází o strašně moc, ale vždycky to skončí mým pláčem právě proto, že se o tyto okamžiky nemám s kým podělit. Jasně, je tu má rodina, která nás miluje nade vše, jsem jim moc vděčná za vše, co pro nás dělají. Jenže ani jeden z nich prostě nebude stát v noci u postýlky, až bude mít malý zlý sen, atd. atd....A navíc, ti chlapi toho nelitují. Je jim to v podstatě jedno, pokud jim to vůbec někdy dojde, tak to bude za několik let, nejspíš několik desítek let, až budou sami staří a budou tak nějak rekapitulovat...Bohužel také vlastní zkušenost... :cry:
2. lis 2009 ve 21:26  • Odpověz  • To se mi líbí
o to viac sa im to vrati..teda niesom ziadna mrcha.ale verim v to! :angry:
2. lis 2009 ve 21:33  • Odpověz  • To se mi líbí
sasu, taky věřím, že boží mlýny melou pomalu, ale jistě... :unamused:
2. lis 2009 ve 21:38  • Odpověz  • To se mi líbí
jo jo melou melou :wink:
2. lis 2009 ve 21:54  • Odpověz  • To se mi líbí
Holčiny,já se taky nějak nemůžu zbavit dojmu,že ničeho ti mizerové nelitují.Rodina je pro ně moc veliký závazek a spíš mám za to,že si užívají volnosti a nadšení z toho,jak z těch poviností hezky vybruslili.Jedinou jejich poviností je ta finanční stránka (a i z té se snaží všemožně vykroutit),ale na nás zůstává vstávání k drobečkům,když nemůžou spát a pláčou,být jim na blízku když jsou nemocní a postarat se o ně,s těmi staršími zvládat k tomu všemu ještě školu,kroužky,sdílet s nima jejich trápeníčka... Prostě všechno je jen na nás a myslím si,že oni si jen lebedí v tom že nic z toho nemusejí dělat.
Dneska mám taky trochu splín... Byli tady jeho rodiče.Sice je fajn,že si vzali auto které mi dali a dojdou mi s ním na technickou kontrolu a dají zimní pneumatiky,ale z toho co jsme si zase po dlouhé době (ohledně všech těch událostí) povídali jsem nějak nabyla dojmu,že pomalu dochází na moje slova,že rodičovská láska stejně nakonec zvítězí...
Já vím,mám rodinu,která je při mě a je vůbec nepotřebuju,ale stejně mi to prostě přišlo tak nějak líto,jestli se opravdu nakonec začnou zase normálně scházet a třeba si k nim i přivede tu svoji nádheru..Já pak budu už jen vzpomínat na jejich slova,že je to nezodpovědněj a sobeckej hajzl a všechny ty věty,kterýma ho odsoudili...
Ach jo.Asi to opradu jednou takhle dopadne a já se s tím budu muset už ted začít smiřovat,aby to pro mě potom nebyl takovej šok.

Omlouvám se,taky to na mě nějak padlo... :unamused:
2. lis 2009 ve 21:59  • Odpověz  • To se mi líbí
bara:to zvládnem, musíme si věřit, už jenom to že to těhu jsi zvládla sama je dost ......jak ti říkám, já vim přesně co děláš, fantazíruješ cio by kdyby:slight_smile:to je hrozný jak jsme na tom všecky stejně:slight_smile:....tak okamžitě to zatrhni, přestaňa dost, musíme žít v přítomnosti.......fakt to nech nějak plynout a ono si to nějak jak říkáš sedne......to jsou ty hormooony....
lovable:jako bych mluvila já :confounded:
vm72:ale litují neboj se že ne a jestli ještě ne teď tak to brzo přijde!!....ale to už bude pozdě, chlapi se jen umí dobře schovávat pod šlupkou, proto jsme taky vždycky věřili divadlům co nám hráli.........nepřiznajk nikdy že to posrali, sorry za ten výraz.....ale zkazili to nevystihuje........a k těm rodičům, nemůžeš přece po mámě chtít aby se přestala stýkat nebo mluvit se svou krví.......ona k němu cítí to samé co ty k tvým princeznám......a i když mu to třeba bude do smrti vyčítat jak se k tobě zachoval.......pořád to bude její syn...



holky teda ale vy mě vůbec nepovzbuzujete, nakonec Vás tu budu muset povzbuzovat já:slight_smile:
Baby hlavy vzhůůru, máte doma překrásný prcky.......mlátěj s Váma hormony, před porodem tu byly jiný ženský, silný a sebevědomý!!!hergot neštvěte mě:slight_smile:..já se začnu stavět na nohy a vy tady padat??tak to teda neeeeee!!!!! :astonished:
3. lis 2009 v 07:21  • Odpověz  • To se mi líbí
Holky, to, že toi na nás padá, je taky hodně asi i tím počaSÍm- tady včera padal celý den mrznoucí déšť, ale fakt liják- celý den jsme s malou nebyly venku, je to hrozně smutné. Jsme zvyklé trávit celé dny venku a jak člověk nemá ten sluneční svit, tak na něj přicházejí depky, tak to mám alespoň já.

Jinak VM, vůbec nepočítej s tím, že by jeho rodiče stáli na tvé straně-ať už ti provedl cokoliv !!!To je základní pravidlo rozchodu-rodiče vždycky stojí na straně svého dítěte-i kdyby tě zabil- tak to omluví s tím, že sis to zavinila sama a on je jejich malý chudáček. Samozřejmě , že ta prvotní silná slova jsou dávno zapomenuta a už je to zase milovaný synek, který by nikdy nedokázal udělat nic špatného. (já bych o tomhle mohla vyprávět- o tom, jak omlouvají ex ani nemluvím,ale jeho bratr je ještě větší dáreček,svou poslední ex i mlátil a strašně psychicky týral-několikrát byl vyhoštěn z domu za násilí,je odsouzen v podmínce za ublížení na zdraví a pořád je to chudáček a ona si ruce překroutila a zlámala sama,aby mu uškodila :stuck_out_tongue_closed_eyes: ) Buď ráda, že při tobě stojí tvoje rodina- ti tě milují a to je super. S jeho rodiči se snaž vycházet (já s nimi také vycházím), ale nikdy nepočítej s tím, že by byli na tvé straně- to není nic proti tobě, ale je to prostě zákon přírody-mateřská láska :wink:

Jinak holky, ještě že máme ten internet, kde se můžeme alespoń trochu vykecat,co ? Já tyhle své splíny nikomu neříkám- kolem mě jsou samé spokojené párečky- spřízněné duše, které ví, jaké to je, jsou pro mě tady- :wink:
3. lis 2009 v 07:34  • Odpověz  • To se mi líbí
Je to přesně tak, jak říkáte.
Taky už mi došlo, a bylo to zjištění bolestivý, že ve finále bude ta podstata věci tak nějak rozmazána, to, že nás opustil (a já myslím, že důvod je právě ten, který popírá, tedy ženská) v tak pro mě těžkém období, co všechno mi řekl, že v podstatě nechal malého bez táty (prostě nějaká hodina a půl rozdělená do dvou návštěv týdně je výsměch)...on se ho nikdo časem nebude ptát, jak má přesně starého syna, jak dlouho s ním nežije, proč jste se rozvedli...Prostě to bude fakt, navíc rozvod dnes není nic neobvyklého, takže vlastně pohoda. A jeho rodina? Den potom, co jim to oznámil, mi volal plačící jeho matka, ale důvod jejího rozpoložení byl, jak jsem pochopila, někde trošku jinde..."My takový model v rodině nemáme..." to mi řekla. A taky, že ho musím pochopit a brát to s klidnou hlavou, aby to do budoucna klapalo s malým. Že on přeci není žádný střelec a trápil se už strašně dlouho, že je křehká skořápka...bla bla bla...že kdyby v tom byla ženská, tak s ním vyrazí dveře, ale takhle že mu musí být jeho rodina oporou...jen na to myslím běhá mi mráz po zádech... :stuck_out_tongue_closed_eyes:

Já nevím, jak to je u vás, my jsme sami něco přes tři měsíce, a v podstatě to už tak nějak začlo opravdu být, a asi se ani není čemu divit. Ostatním nic neudělal, tak proč by se na něj celý svět měl dívat skrz prsty. Jen naši ho nemůžou vystát, no a to je přesně ono, jen vlastní krev to bude cítit stejně, jako my. Ostatní ponadávají, ale to je v podstatě vše...

No a z toho vyplývá i to jejich trápení. Žádné nemají. Přesně jak říká VM, oddychli si. Ono řekněme si na rovinu, je to dost náročné období. A ženská v něm má o dost víc jasno, než chlap. Ví, že to malé je na prvním místě, a tomu se přizpůsobuje vše - čas, finance, láska... I když znám celkem dost taťků, kteří to cítí stejně, jako jejich protějšky, a vědí, že to je investice, která se vrací každý den v podobě spokojenosti těch uzlíčků v postýlce, holt je jich taky mraky, co to neunesou. Chtějí svůj život, kde budou oni na prvním místě, zcela sobecky a zjištně. Proto ty milenky, které je obdivují. Navíc to jiskření nového vztahu, to už v manželství nebylo...

Sečteno podtrženo, i když máme rodiny a přátele, kteří nás drží a podporují, jsme na to ve finále samy. Ale my jsme holky šikovný, a i když to teď bolí, a myšlenky jsou černý, já si nedokážu budoucnost vůbec představit, tak to zvládnem. Musíme, nic jinýho nám nezbývá. Jednou se nám to vrátí :wink:
3. lis 2009 v 09:39  • Odpověz  • To se mi líbí
lovable:přesně tak.-)
3. lis 2009 v 10:12  • Odpověz  • To se mi líbí
lovable a ostatne,plne s vami suhlasim az na jedno!
nieste sami,ved mate jedna druhu.. :wink: :wink: :wink:
to nieje az taky problem,najst si cas na zapnutie pocitaca,napisat si kolko sa zmesti a urcite sa vam ulavi.. :wink:
teda baby,som hrooozne rada,ze nema tie strasne pocity iba ja,iked neprajem vam ich,kiez by ste to nepoznali,ale sme tu jedna pre druhu a to je hlavne..
viem,ze mi zacnete teraz pisat ako vam chyba to ,,kridlo,, o ktore by ste sa opreli,ale hold nesmiete si to takto pripustat, ublizovat si a v konecnom dosledku aj detom,pretoze oni z vas ten smutok citia... :frowning2:
mala ma 17 mesiacov z toho jej otec s nami bol pocas tehu par dni,len co prisiel zo zahranici domov,potom sa nieco malo mihol v nasom zivote,no inak sme same..
tiez som si tieto pocity odzila,vsetky co pisete..
vravim vam z odstupom casu,ze ta bolest ustupi a zzijete sa s tym..podlahnete tomu a nebudete to tak zivo pripustat,len ten cas,hra teraz velmi proti vam..ale s odstupom casu,bude uz len lepsie a lepsie..
deti zacnu chodit,hovorit a teraz spiace batozteky zrazu budu mat vacsie a vacsie naroky a vy nebudete mat cas nad tym rozmyslat...zvladla som to ja,zvladnete aj vy :wink: :wink: :wink: :wink: :wink: :wink: :wink: :wink: :wink: :wink: :wink: :wink: :wink: :wink:
3. lis 2009 v 10:19  • Odpověz  • To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek