• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Po porodu k manželovi nic necítím. Máte zkušenost?

21. května 2016 
ahoj, mate nekdo zkusenost?
po porodu sčeb mi uplne zmenil vztah k manželovi, vůbec k němu nic necítím... :frowning2:
14. kvě 2008 v 19:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
alterno, to jsou hormony :wink: necítíš k němu ani nic negativního ? mě ten můj občas pěkně na*ere :grinning: řekla bych, že se to časem ustálí, zkus to neřešit, zatím jsi po porodu dost čerstvě :wink: na nějaká řešení je vždycky času dost. může to dělat únava, nevyspání, změna hodnot...to se spraví :wink:
14. kvě 2008 ve 20:10  • Odpověz  •  To se mi líbí
ja myslim ze je to hormonama
15. kvě 2008 v 09:04  • Odpověz  •  To se mi líbí
U me se vztah k manzelovi zacal menit uz v tehotenstvi. Zacaly mi vadit veci, ktere jsme predtim tolerovala a po porodu to vygradovalo. Par mesicu jsme to jeste drzely, ale problemy a hadky pribyvaly a ted jsme od sebe.
Casto si rikam, jak jsme do takoveho nefunkcniho vztahu mohla privest dite, ale pak si vzdy uvedomim, ze dokud jsem neotehotnela, tak vztah byl vlastne funkcni...

Dite vztah vzdycky zmeni - nektere pary to ale neustoji, odcizi je to a nektere naopak stmeli.
15. kvě 2008 v 10:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
nás první dítě opravdu s manželem sblížilo, když jsem ale čekala syna, přešla mě chut na sex a už se zpět nedostavila a to je synkovi skoro 8 měsíců. Taky to nechápu, snad za to může únava nebo já nevím... :unamused:
15. kvě 2008 v 10:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
ja musim rict, ze me manzel ke konci tehotenstvi neskutecne lezl na nervy, sebemensi blbost mi na nem vadila a po porodu to nebylo o moc lepsi..ale ted co uz jsme s malou jakz takz zabehnute do nejakeho systemu a vse se mi lip zvladat tak uz je to ok, porad se sice stava, ze me obcasne neskutecne vytoci,ale to prikladam spis unave atd, jinak je vse opet skoro v normalu :slight_smile:
15. kvě 2008 v 10:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ja si myslim, ze je uplne normalni, ze se ten vzth nejak zmeni..nemuze byt nic takove, jako driv, dite do vztahu prinese ohromne zmeny, ty dobre veci, ale taky a v zacatcich hlavne, stres, nervozitu, obavy, strach..Mne manzel sral naprosto neskutecne, vadilo mi i jak se tvari, jak vypada :sweat_smile: Co rika, jakym tonem :sweat_smile: :pensive: Nekdy jsem se na nej nemohla ani podivat, jak strasne me vytacel..a to nedelal nic zleho, vadilo mi, ze proste je :sweat_smile: Ale spravilo se to, neni to takove jak driv, ale je to fajn..musi se na tom ale pracovat..
15. kvě 2008 v 10:59  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
Já teda musím říct, že náš vztah se po porodu taky změnil. Měla jsem totálně splašený hormony, kolikrát jsem se chovala jak hysterka, na manželovi mi vadilo i to že jenom dýchá :sweat_smile: Hrůza, se divim, že mě nenakopnul do prd...

Hlavně jsem na něm hledala hrozně moc chyby, on něco doma udělal a já šla a kontrolovala to a pokud to nebylo opravedu úplně přesně podle mýho, tak jsem ztropila hroznou scénu, to samý s malým, vždycky jsem mu stála za zadkem, když ho třeba přebaloval, převlíkal a tak a místo toho abych byla ráda, že mi pomáhá, tak jsem akorát hudrovala :unamused:

Taky mi pak přišlo, že už k němu vůbec nic necítím, pořád jsme se hádali, dokonce jsem i vážně uvažovala o tom, že bysme šli od sebe.....ale byla to samozřejmě blbost. Teď už je všechno v pohodě, ale chce si to sednout a promluvit si o tom. Ono je to pro chlapy asi docela těžko pochopitelný, že se nám ty hormony dokážou tak dokonale zbláznit, když to sami nikdy nezažili a nezažijou.
15. kvě 2008 v 11:32  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Přesně jak píše Ketka, po porodu je víc než jindy důležité o svých pocitech mluvit. :pensive: Taky mě vytáčel Robert víc než dřív, ne teda tak jak tu píšete, že by mi vadilo všechno, ale já si představovala že mi bude pomáhat víc a nestalo se a já byla zklamaná, ale moc hrdná na to, abych si o pomoc řekla. :confounded:
Štěkali jsme se často a kvůli blbostem, tak jsme si sedli a promluvili si. Robert mi řekl, že mu nedávám absdolutně najevo, že ho mám ještě ráda a já si to moc dobře uvědomila, že je to tak. Prostě byl Dominik a Robert byl odstrčenej... On je to v podstatě začarovanej kruh, protože vás něco na manželovi naštve, on to cítí, pak taky neni ve své kůži, doma je napětí, taky třeba vyjede a už to jede a jeden o druhém si myslíte, že se nemáte už tolik rádi.


U mě přestalo tohle období, až když jsem si začala mateřství užívat, už mě nerozhodilo, když Dominik začal brečet, měli jsme už denní režim apod :wink:
15. kvě 2008 ve 12:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
Mne manzel prave nepomahal vubec s nicim, s mimcem travil asi minutu denne a akorat me prudil, ze neni vsechno v domacnosti udelany tak, jak by si predstavoval. Kosile mela spatne vyzehleny limecek, na taliri byl flek, rucnik smrdel.
Ja byla naprosto strhana, mimco porad brecelo, byla jsem s nim stale sama, v noci vstavala snad kazdou hodinu, pokud pres den usnulo, tak jsem letela uklizet, varit, zehlit...
Kdyz se vratil manzel domu, tak misto ulevy mi zacal jeste vetsi zaprah - prines, podej, odnes... Navic mi nalozil na starost kazdou chvili dalsi svoje deti.
Snahy o vysvetleni, ze jsem strasne vycerpana, nevyspala a na pokraji zhrouceni se setkaly jen s odezvou, ze jsem neschopna a ze ostatni to taky zvladaj.

Fakt nevim, co se s nama stalo, ale cely tehotenstvi a materstvi je pro me zatim jeden velkej ulet.
15. kvě 2008 ve 13:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
U nás taky nevím proč se to stalo,ale nejhůř se ke mě manžel choval během těhotenství.Nevím,jestli to bylo tím nebo by to přišlo v tý době stejně.Ted už jsme od sebe,já jsem hrozně ráda,že jsem ten krok udělala.
Ale je fakt,že na intimnosti jsem nikdy moc nebyla a ted,co je malá na světě,tak nemám potřeby vůbec žádný.
Naopak,když by mělo něco takovýho být s někým,tak se mi zvedá žaludek.Lá mat přes koleno to nemá smysl.Si říkám,na co vlastně bych toho chlapa měla.Ted jsem ve stavu,že potřebuju být sama.Nevím,jak dlouho to ještě bude trvat,třeba se to za měsíc změní.A určitě to není jen porodem,ale hlavně tím,co už dlouhou dobu prožívám a tím velkým stresem.
15. kvě 2008 ve 14:20  • Odpověz  •  To se mi líbí
tak já budu asi prudit, protože nám se po porodu vztah změnila, ale o 100% k lepšímu, já jsem byla v těhu nesnesitelná, už jsem taky uvažovala, že manžela opustím. ale jak mi začaly první kontrakce, v tu ránu jsem věděla, že svého muže miluju a že o něj se mohu vždycky opřít a že mne podpoří, ať budu vyvádět cokoli..a dalších pár hodin mi to dokonale dokazoval v porodnici :dizzy_face: když se malá narodila, bylo to, jako bychom se znovu zamilovali..a to nám více méně zůstalo do teď
15. kvě 2008 ve 14:47  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
Nastičko a proč prudit, to je náhodou super, že to máte takhle :wink: Fakt jedni z mála, už jsem skoro myslela, že dítě ten vztah vždycky změní k tomu horšímu :wink:
15. kvě 2008 v 19:53  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
U nás to bylo špatný už před porodem.Kdyby bylo vše v pořádku,tak by se asi nezměnil můj vztah k němu,ale je fakt,že jsem naprosto ztratila chut na intimnosti.Uplný odpor.Tak nevím,jak bych to ve vztahu řešila.Ted to řešit nemusím,ted řeším jiný problémy.
Nevím,jak je to možný,že se tohle stalo.Uvidím,až přestanu kojit,jestli se to vrátí.Ale konjit budu ještě dlouho.Ale chtěla jsem Michalce třeba hledat lepšího tatínka,ale takhle to asi nepůjde. :unamused:
15. kvě 2008 ve 20:02  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
nasticka, to je krásný :dizzy_face: :dizzy_face: :dizzy_face:

No právě, jak píše seherazada (četla jsem tvůj příběh a gratuluju ti k rozhodnutí vztah ukončit - byla jsi jako otrok :pensive: ) a Ria , prostě záleží, jaký byl váš vztah i před porodem a vlastně i těhotenstvím , pokud to už předtím nebylo dobré, tak porod už může být jen ta ,,poslední kapka,, kdy dva zjistí, že spolu prostě být nemůžou. Ale je to smutný :pensive:

Jinak to bývají prostě jen hormony a to odezní... si berte jaký nálady máme kolikrát při menstruaci :sweat_smile: :rolling_eyes: Já jsem často protivná jak prd*el :stuck_out_tongue_closed_eyes: :sweat_smile:
15. kvě 2008 ve 20:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
no tak zrovna o tomhle jsem včera přemýšlela..
muže mám na týden na služebce a říkal mi, že mu¨chybím.. mi v tu chvíli došlo, že mi ani nechybí :pensive: :pensive: :sweat_smile: jsem s malým natolik zaměstnaná, že si v podstatě všimnu, že není doma až tak po dvou dnech :pensive: :sweat_smile: .. ráno se vidíme tak 15 minut, večer tak dvě hodiny, ale to je malý už rozmrzelý a koupu a když usne, tak mám většinou dost.. jsem ráda, že si můžu třeba sednout a přečíst si předpověď počasí :sweat_smile: , muž to ale samozřejmě nechápe.... když malého hlídal dvakrát, tak byl za pár hodin úplně vyšťavený, malého mi dal zpátky a šel si uprostřed dne lehnout :sweat_smile: to pak přizná, že je to makačka a to nedělá nic v domácnosti.. ale pak to zase zapomene a hrozně se diví...

mimo únavy se ale náš vztah ale změnil i proto, že je to supr chlap, v těhu mě na rukou nosil, u porodu byl, ale jak se malý narodil a přišli jsme domů, tak se choval s prominutím jako blbec :confounded: . šestinedělí bylo docela dobré, nebýt toho co vyváděl.. nemohl si na malého zvyknout, střídavě ho naprosto ignoroval (takže já chlácholila, uklízela, koupala a on seděl každý večer u počítače nebo knížky a pak se divil, proč nejsem s ním :fearful: no na zabití) a střídavě si stěžoval na všechno spojené s novou situací a přeháněl (nemůžeme už nikdy nikam jít, nemáme peníze, pořád jenom brečí, to už jdeš zase kojit :confounded: :stuck_out_tongue_closed_eyes: )....

tohle by asi naštvalo a rozhodilo každého čerstvě po porodu, ale mě to teda totálně šokovalo.. miminko je totiž vymodlené, muž šel kvůli tomu na drahou operaci a už s první manželkou se o dítě pokoušel přes IVF, deset let ! ... a najednou neví, jestli je rád, že má zdravého syna? (přímo jsem se ho zeptala a nedokázal odpovědět :fearful: )

no nějak se to nakupilo, po šestinedělí odjel na dva týdny na služebku a malý od něj dostal nachlazení, to byly nejhorší dva týdny.. podotýkám, že ta služebka mohla být kratší, ale holt chtěl i cestovat.. nakonec mu asi bylo hanba, protože přijel o pár dní dřív, najednou to šlo...

pak dalších pár věci, nebudu psát román...
teď se k malému má trochu víc, trochu pomůže, ale bohužel je to ve stylu, že když na něj netlačím, tak zase sedí s rukama v kapsách a popíjí vínko, zatímco já lítám... a vůbec mu to není blbý, nechápu....

takže bohužel jsem si zvykla, že se spolehnout můžu jen na sebe.. muž ani ještě nepochopil, že máme dítě, kolikrát něco plánuje a vůbec nepřemýšlí, že je tu taky Matýsek..

snažím se odpustit jak se choval, když jsem ho nejvíc potřebovala, ale není to tak lehký...
15. kvě 2008 ve 21:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
tak jsem ze zvedavosti nakoukla a musim rict, ze u nas jsem absolutne zadny zmeny vuci nasemu vztahu nepocitila... tak nejak bereme vsecko jak je a nic neprehanime, takze dite nam v zadnem pripade neobratilo zivot naruby! jen jsme se museli prizpusobit...
nepocituju zmenu ani k lepsimu ani k horsimu.... ma na hormony vliv zpusob porodu?

seherezado taky jsem sledovala tvuj pribeh a gratuluju k odvaze se reaite postavit celem!!!

rio! jsi stacena, drz se!

a vsem, drzim palce, at jsou zase jak byli driv... V pohode!!!
15. kvě 2008 ve 21:33  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
lu777tak to tě obdivuju,tohle bych já nezvládla,kdyby manža se takhle choval.Taky nemám doma chlapa který sám od sebe uklízí,všechno mu musím říct ale vím že malý je to nejdůležitější co má.po porodu si vzal pět týdnů dovolenou a do všeho remcal,ale byla jsem ráda že na to nejsem sama.Zkus si o tom promluvit s manžou ,třeba to pomůže :wink:
15. kvě 2008 ve 21:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
Lu777,taky nechápu,jak jsi to mohla vydržet a vlastně ještě můžeš.To bych taky nezvládla.Měli byste to začít řešit dřív,než vám to fakt nadělá paseku ve vztahu.
U mě je divný,že se to nevztahuje jen na manžela,kdybysme byli spolu,ale na všechny chlapy.Asi to jsou hormony.
15. kvě 2008 ve 21:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
Lu777 - ono to trochu vypadá, že tvůj muž má poporodní depku - fakt jí mají i chlapi- Ona poporodní depka neni jen kvůli hormonům, ale právě kvůli ztrachu z neznámého, ze strachu z odpovědnosti, chlapi se cítí odstrčený.

Promluvila sis o tom s ním? Když bude příště zase nechávavě čumět, že nestíháš, nebo seš unavená, tak mu to prostě omlať o hlavu, ať si vzpomene, když hlídal on, jak se cítil. A taky mu řekni, že si to s ním ráda vyměníš, když nechápe :angry: Já si po pravdě nedovedu představit, že by se takhle choval Robert :pensive: , asi bych udělala rázný krok, pohrozit, že tak to dál nejde, popř. to dotáhnout tak daleko, že odjedeš k vašim, nebo někam, abysi uvědomil jak se chová a že by o vás mohl přijít. Ale ač jsem tomu sama nevěřila, tak uvidíš, že za 3-4 měsíce se bude k Matýskovi chovat uplně jinak. Protože už umí projevovat city, bude se na něj smát, bude ho vítat usměvem, když přijde z práce, bude to už víc kluk, než mimino. Mě to říkalo tolik holek, že se to změní, já tomu nevěřila. A fakt - je to lepší a lepší. Chlap to dítě necítil 9m v sobě, jim trvá dýl než pocítí lásku k dítěti. Prostě tvůj muž zatim city k malému nechová, ale přijde to. Uvidíš že jo! Bylo by asi dobré ho nechávat s malým častěji o samotě. Že by sis zašla k lékaři, na úřad, kamkoliv aby musel hlídat a nebyl naštvanej, že si jdeš válet šunky :sweat_smile:
Já jsem hlavně tenkrát Robertovi předhodila jeho vztah otece se synem, kdy se se svým tátou moc nikdy nebyvil, nebyl to takový ten táta vzor atd a že je důležitý, aby se mu začal víc věnovat, pokud nechce, aby byl Dominik tzv. mamák :sweat_smile: a fakt to pomohlo :wink:
15. kvě 2008 ve 21:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
seherezado dobre ze si odesla :wink:

nejdriv musim napsat ze me peter taky nekdy neskutecne sere :slight_smile:

ale po cele tehotenstvi a po prijezdu z porodnice mi pomahal, varil, prvni 3tydny js odstrikavala tak krmil

ja taky teda js pekne protivna pred ms i ted nekdy

ale jak si vzpomenu jak se mnou sedel 24hodin v porodce ani nespal, dela nocni a kazdy vecer pred praci jak se probudil tak varil obed na dalsi den, tak proste js rada ze ho mam - i kdyz me sere :grinning:
15. kvě 2008 ve 21:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
Lu -klobouk dolů,že to takhle zvládáš :wink: je to náročné na psychiku - nědy si myslím,že to ti naši chlapi dělají schválně a zkoušejí kolik vydržíme a kolik zvládnem. A jelikož jsme ženské od přírody silné - tak to zvládáme.
Já bych toho svýho měla někdy chuť vypleskat.Máme třetí miminko - kluci už jsou v pubertě a já jsem chtěla holčičku - je prostě vyškemraná.Ten můj nechtěl ani slyšet - 3 jsou prý moc - dneska je rád - Veroničku miluje,ale někdy se chová jak malej Jarda a né zkušený taťka.A co se týče mých hormonů ? a mého vztahu - zatím docela na bodě mrazu :frowning2: bohužel - myslím si,že to ale zpískal on tím,jak ke všemu zpočátku přistupoval - na všechno jsem byla sama.....teď se mu to vrací.
Jen doufám,že se to zlepší ...takhle bych nectěla pořád žít.
15. kvě 2008 ve 21:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
jinak se omlouvám,že jsem vám tu holky takhle vlítla do diskuze - v těhotenství jsem tady chodila,teď moc né-nezvládám.
:angry:
15. kvě 2008 ve 21:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jo, vztah k Martinovi se jednoznačně změnil. Až teď, protože když se narodila Amby s Ally, tak byl vzornej táta, ale asi to bylo i tím, že jsem rodila zrovna v době, kdy byla Týna na prázdninách v Anglii a Adka u mé tety a pak u mého exmanžela, takže se nemusel o děti starat. Ale teď když jsem rodila, tak dvojčata byla doma a Adela nemocná, Týna měla spoustu příprav na tábory, kam jela jako vedoucí....
Prostě to nezvládal, ale ono se to časem asi zlepší.
19. zář 2009 v 09:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ráda bych obnovila tuto diskuzi.
Těhotenstvím a porodem jsem uplně změnila přístup k manželovi a uplnula se jen na syna a on šel uplně stranou. Otěhotněla jsem po necelých dvou letech vztahu, nikdy jsme se předtím nehádali a najednou mi začal děsně vadit a milovala jsem jenom svýho syna, jako kdyby už pro manžela v mým srdci nebylo místo, jako bych už od něj dostala vše co jsem potřebovala a už mě jen obtěžoval. To trvalo rok a půl, kdy jsem s ním jen bydlela a měla ho jako kamaráda. Pak jsem se odstěhovala a teď se rozvádíme. Malýmu jsou skoro 3 roky, půl roku mám přítele a jsem šťastná a tak jsem začala přemýšlet nad tím, že bych časem chtěla další miminko, ale bojím se, aby se toto odcizení a rozvrat vztahu neopakovalo, nevím jak to poznat, že teď už to bude dobrý, nechci zase zustat sama, tentokrát s dvouma dětma. Vím, že je po půl roce ještě brzo, ale bojím se že ani nepoznám, že už je ten správný čas.
Máte někdo podobnou zkušenost?
30. srp 2013 v 15:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
@miriska
jenom by me moc zajimalo, jak to u vas nakonec dopadlo..?.citila jsem neco podobneho po porodu a zaujala me formulace "milovala jsem jenom svýho syna, jako kdyby už pro manžela v mým srdci nebylo místo, jako bych už od něj dostala vše co jsem potřebovala a už mě jen obtěžoval. To trvalo rok a půl, kdy jsem s ním jen bydlela a měla ho jako kamaráda"..nekdy to citim stejne a je mi z toho smutno :frowning2:
21. kvě 2016 ve 03:20  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek