Pustnu na mateřské. Kdo je na tom podobně? Máte radu?
Ahoj holky, potrebuju se vykecat a možná si poslechnout někoho, kdo je na tom podobně. Mám doma 1,5 roku staré dítě. Než se narodilo, žili jsme ve městě. Já ráda chodila ven mezi lidi, hezky se oblikala, líčidla se, atd. Po narození dítěte jsme se odstěhovali na ves a od ty doby to jede. Vůbec o sebe nedbam. Chodím tedy v čistém a každý den se sprchuju, ale jsem schopná chodit v takových hadrech, že by si je ani houmles nevzal. Co jsou šminky už taky nevím, hezký udělaný nehty taky ne, že bych se nějak pěkně ucesala? To taky ne.... Prostě jak kdybych o sebe totálně ztratila zájem, nebo si to nedovedu vysvětlit. Nedávno jsem jela do města a ani se neprevlikla! A mně bylo úplně fuk, že mě někdo uvidí v domácích teplakach! A nejlepší bylo, když mi moje 78leta teta včera řekla že ona chodí pořád pravidelně ke kadeřnici! Já u kadernice byla naposledy před narozením dítěte! Já prostě nechápu co to se mnou je! A vůbec se nemůžu zmobilizivat. Je mi prostě fuk jak vypadám, ale mám strach že když to tak půjde dál, že budu vypadat otresne. ☹️
@benkl já si nakoupila v těhotenství, jelikož jsem musela ležet doma celých 9 měsíců, jen 6h vycházky ven. Hooodne románu jsem přečetla. A to bylo asi naposled, kdy jsem odpocivala😃 Zpět k tématu. Někoho život nebaví, hledá nové naplnění a mateřství mu to naplní. Já byla vždy hodně aktivní, s dětmi se o to nechci připravit. A rozhodne teda před materstvim jsem měla jednu věc, kterou teď nemám a to je energie na cvičení🤪... takže sice jsem upravena ve všech ohledech, mám naklizeno, uvareno, upeceno, stíhám své koníčky, ale k cvičení se nedokopu! Ještě tak v létě běh venku, ale jak je takhle ošklivě, vypaří se i má nalada na pohyb. Masovky nedávám (lekce), doma mě to u TV nebaví. Takže já bych spis potrebovala radu jak bezbolestne zpevnit tělo. Jsem jak rosol. I když štíhlá...
Tady je zas chytrejch jak radio. S deckem se zmenej priority, nekomu se otoci zivot o 180, snizeny spolecensky uplatneni, zmena vnimani ze strany partnera, kdy je mu "jedno" jak vypadas, protoze priorita dite… u spousty zen nastoupi nepriznana a podcenovana deprese. Je fajn si sednout a zamyslet se nad tim, proc to mas tak, jak mas. On ten problem casto bejva hloubs nez "se*u na to, pujdu v teplakach".
Ja ziju ve meste v byte, takze pokud jdu ven, proste chci byt oblecena. Kdybych se prestehovala na vesnici a zila v dome, ma motivace k oblikani by mozna taky upadla, ale nevim. Asi bych to proste resila mene. pokud bych zila uplne v nejake male zapadle vesnici -chodila bych jak krovak. Tim, ze ziju ve meste a byla jsem pred RD zvykla se pekne oblikat, zustalo mi to i 8 let na RD se tremi detmi. Celou tu dobu jsem si kupovala veci -sukne, saty a proste je nosila. Totez kadernice-kazde dva mesice chodim na strih (mam kratke vlasy). Malovat se moc nemaluju -jsem tmavy typ, neni treba 🙂) Ale v cem teda zaostavam je, ze se mi nechce holit nohy -vzdy jdu az do medveda. Pres leto je to jeste dobre, ale zima a puncochy nedelaji mym noham dobre haha. Nejak se k tomu nemuzu dokopat-neba me to. Ale taky bych zacala postupne -urcite bych si koupila neco pekneho na sebe - praktickeho a kazde rano si udelala rutinu-osprchovat, vycistit zuby a trosku se smrncnout. Oblect se do pekneho a prijemneho,
Tak začni tím třeba ,že si obejdnas něco hezkého po domě....ani doma nemusis chodit jako bezdomovec...spousta žen i doma nosí např. saty ,sukně ...
Já bydlím na vesnici a měla jsem hodně uřvanou dceru,ale do města jsem se vždy namalovala i vyfikla...
Ahoj , mám to uplně stejně,akorát u mě to trvá už 4 roky. Strašně jsem přibrala,hnípu si každý pupínek,okousané hnusné nehty,obočí si netrhám a chodím v děravých věcech. No připadám si úplně odporná . Také jsme se přestěhovali na malou vesnici,ale to mi ted vyhovuje.Když jedu do krámu,tak se ani nepřevlékám,protože mi stejně skoro není . Bojím se kam to povedé dál,hlavně teda,co se váhy týče :(
Před dítětem jsem hodně sportovala (běhala), pěkná stihla postava, oblečení, líčení, vlasy i nehty tak nějak přiměřeně: žádná barbína, abych chodila doma v lodičkách a ani tak, že bych chodila ven s mastnýma vlasama, v teplakach a nenalicena (líčení je pro mě make-up, pudr a řasenka, výjimečně stíny). Po porodu jsem si plánovala to uchovat, ale synova diagnóza to všechno zabila... Lepšit se to začalo až tak po 4 měsících: zasla jsem si na vlasy, začla se ven zase oblíkat, trochu malovat....Ale třeba k běhání jsem se nestihla vrátit, na to jsem ještě psychicky OK nebyla a pak jsem otěhotněla podruhé. Já si myslím, že pokud byl předtím člověk nějaká zvyklej se o sebe víc starat měl by se pokusit to obnovit i po porodu, i když třeba omezene. Někdo se nemaluje nikdy ale někomu i blba řasenka zvedne sebevědomí a náladu. A takové ty drobné věci fakt nejsou o čase, ale o chuti a prioritách....Vím to u sebe.
Úplně ti rozumím jak ti je. Mám to tedy podobné cítím se ztraceně. Také jsme se přestěhovali z města na vesnici když jsem byla po druhé těhotná... Teď tedy trávím doma s 2 dětmi (jsem v půlce šestinedělí) a nedokážu se ani prevliknout z pyžama. Jediné co tedy dělám hygienu. A po pravdě nevím co budu dělat po šestinedělí... ještě před narozením druhého potomka jsem si dávala záležet a byla plná energie. Teď jsem totálně vyflusaná s blbou náladou. Jediné co mě drží jsou ty děti. Úplně se taky děsím toho že se manželovi nelíbím právě proto že nejsem schopná se přenos a obléknout normálně do oblečení. 🙈🙈🙈
Jsem doma s detma uz ctvrtej rok a taky radeji moc nechodím kolem zrcadla... Chodim akorat jednou za dva mesice ke kadernici, jinak teplaky jsou taky moje nejlepsi kamaradky🙄Dokud jsem chodila do prace, kupovala sem si saty a podpadky.. Sice se mi to porad libi, ale vetsinou na tom jenom smutně koukam ve vyloze.. Muj zivot se smrsknul na cesty na hriste, procházky s carkem po lese a nákup ve vecerce maleho mesta🙁 Nemam hezke veci kam nosit.
@takyjedna neříkala bych smrsknul, ale pootočil. A zase se k té práci stočí, a budeš tam chodit až do důchodu. Na hřiště už ne.
Já si to při své pohodlnosti užívám. Nemusím se stresovat jestli se tahle košile s touhle sukní hodí a jaké boty k tomu, aby se mi nesmali za mastnou hlavu, a že bych se měla líčit i když na to ráno nemám čas, takže si privstat... kdepak! Zlatá mateřská! Na hlavu čepici, oblečení mi stačí že je čisté a jdu. To je tak skvělý ..!
@zuzekk já teda i na hřiště chodím v šatech, s umytou hlavou a namalovaná, považuju to za projev sebeůcty. Akorát už teda nenosím podpatky, protože buď jsem s dítětem nebo klušu do práce z kopce do kopce. A když se mi přestane chtít malovat, tak u mě je to známka už dost alarmujícího splínu a vyjít do města (byť na hřiště) v sice čistých ale trekových kalhotech by byla známka deprese s indikací k nedobrovolné hospitalizaci. Myslím, že být máma nemusí nutně znamenat být neupravená a děsně oblečená.
Já myslím, že to chce si naplánovat nějaký cíl a ten pak dodržet. Já mám, že aspoň jednou za týden se slušně obleču, upravím a vyrazím do města. Jinak taky max. sprcha, hřeben a tepláky.
Buď v poho, já Teda na vesnici bydlím už mnoho let, a ke všemu pracuju v ZD, takže taky kalamita., do školky chodím zásadně v teplakach a domácí mikine 🤣 co je to malování taky neznám, a to jsem na vedoucí funkci. K holiči si Teda občas zajdu, ale nic víc. Taky jsem nad tím který si den přemýšlela. Ale kolikrát vstávám do práce ve 2 ráno, tak představa, že bych se měla ještě malovat mě děsí. A vůbec za to nemůže dítě
Tip jak se donutit neco na obliceji vytvorit - zkus treba nejakou FB skupinu, je tam treba skupina Extremni liceni - dej si predsevzeti, ze tam kazdy tyden posles jednu fotku. A zbytek tydne ti muze stacit, ze si hodis make-up a rasenku.
Nebo si zaloz instagram, to te taky trosku posoupne vypadat na fotkach jako clovek🙂
@loylii a to já knížky milovala... I ted❤️❤️❤️😃