• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Zbily jste někdy své dítě?

29. července 2016 
@jancip Ve veku tveho ditete podle me jinou stopro bezpecnou moznost nez ten hrnec nenechat bez dohledu nemas. Nikdy neodstranis vsechno, ani ja nemam vypolstrovany byt, ale urcite zasady jako nenechat horke kafe na kraji proste dodrzuji. Ja nerikam, ze mi to vysvetlovani vzdy funguje, jen rikam, ze placani mi nezafungovalo nikdy. Hlas zvysuji, a pomerne casto :grinning: i kdyz se snazim byt v klidu. Prece jen mam deti dve, pracuji na plny uvazek ve stresujici praci a nekdy je toho hodne. A co vidim ve svem okoli, ani ostatnim ta direktivni vychova a placani moc nefunguji. Ja tu opravdu nechtela psat recepty, jak na to, protoze je nemam. Jen jsem prapuvodne reagovala na puvodni otazku "Zbily jste nekdy sve dite?" a napsala sve duvody, proc to ja nedelam :slight_smile:
16. pro 2013 v 16:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
@olivazelena nadávat za to, že nepozdravily nebudu ani těm větším, jenom jim k vysvětlení toho proč mají zdravit uvedu jiné důvody než u těch malých. U těch malých je ten zvyk jednodušší vypěstovat, snáz to
přijmou jako automatickou věc a nehledají tolik argumentů, proč by to mělo být jinak.

A s tím prděním je to názorná ukázka - když to dělají dospělí a dokonce veřejně známé osobnosti, tak proč se veřejnost diví, že ve stejné činnosti pokračuje i mladší generace. Je to přesně podle pravidla, chovám se tak, jak se chová mé okolí.

@jancip taky si myslím, že by se neměly všechny nebezpečné věci z dosahu odstranit, složitější, ale lepší je snažit se aby dítě pochopilo, proč na tyhle věci nemá sahat - když dcerku lákalo přistavovat ke sporáku židličku a šplhat k hrncům ve kterých se něco vaří, chytila jsem ji ručičku a velmi rychle jsem jí dlaní ťukla do hrnce, který se zrovna zahříval - cítila horko (ale ještě to nebylo tak rozpálené, aby se spálila), bylo jí to nepříjemné a víckrát tam nevlezla. Když si postavila pyramidu z krabic na hračky aby po ní vylezla na skříň, stála jsem za ní a když z toho začala padat chytila jsem jí, víckrát tam nešplhala - kdybych ji sundala dříve než se to začne bortit, brala by to jako hru a lezla by tam znova a pod.
16. pro 2013 v 16:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lenya79 @daasenka85 @berenika39 @jasekd Holky, vidím, že vy všichni jste byli osloveni knihami typu RBR a podobnými. Já to obdivuji, protože moje dcera měla opravdu bouřlivé období vzdoru asi rok a půl. Já v té době ze zoufalství prohledala net a vymetla všechny možné poradny s psychology ohledně období vzdoru a NIKDE jsem nenalezla přímou odpověď na to, jak se chovat. Myslím konkrétní případy, konkrétní tipy, jak zvládnout dítě, které zrovna dostane záchvat v tu nejnevhodnější dobu (v obchodě, na rušné komunikaci, když ho musím vzít s sebou k doktorovi apod.). Protože já za ty dlouhé měsíce tápání došla k názoru, že je to prostě snůška keců absolutně o ničem, kde se pořád dokola omílá několik slovíček a kolem konkrétního řešení se chodí jako kolem horké kaše. Jinak silně autoritativní výchova samozřejmě má svá úskalí a rozhodně to nezlehčuji a musím souhlasit, že psychický teror je daleko horší než fyzické tresty. Moje matka opravdu umí psychologicky působit, nepamatuji si, že by na mě kdy vztáhla ruku, ale všichni 3 jsme byli srovnaní do latě. Bohužel mě to docela poznamenalo, protože máma byla hodně výbušná a bezdůvodně se na nás utrhovala a já jsem se pak často raději před ní schovávala, abych nedostala vynadáno kvůli kravině jen proto, že ona má špatnou náladu. Neustále mě přesvědčovala o tom, že jsem budiž k ničemu a nic jí nebylo dost dobré. Myslím, že to má velkou zásluhu na faktu, že mám dodnes problém stát si za svým názorem, vůbec si v něčem věřit a musím se teď s tím snažit vyrovnávat. Takže ani já si nemyslím, že tenhle styl výchovy je vyloženě dobrý.
Opravdu bych ráda byla supermatka, která nemusí na své dítě vztáhnout ruku, ani zvýšit hlas a ono mě přesto bude brát jako autoritu a bude respektovat moje pravidla, ale to je podle mě utopie. Ráda bych se dozvěděla jak na to a jelikož vidím, že vy to vyznáváte, vyvozuji z toho, že to v praxi aplikujete a ono to funguje.
Tak pojďme si říct pár užitečných rad, jak zvládat děti. Můžu zrovna přidat čerstvý dnešní zážitek (i když to zřejmě není nutné, protože to všichni jistě znáte), kdy jsme byly s dcerou (3,5) se projít ve městě s mou sestrou, zkrátit si čas než jí pojede autobus. No při procházce se dcera 2x zasekla u výlohy, kde něco viděla a začala řvát a válet se po zemi, že tohle chce. Napoprvé jsme se sestrou kousek poodešly a ona za chvíli přišla. Podruhé chtěla bonbony, která viděla ve výloze a sestra jí místo nich nabídla jiný bonbon, takže si taky nakonec dala říct. Nakonec když jsme šly zamávat sestře na autobus, udělala scénu, že chce jet autobusem taky, opět ječela na celé kolo a musela jsem ji odtáhnout kousek stranou, tam jsem jí "vysvětlila", že tenhle autobus nejede k nám domů, že tady máme auto a pojedeme autem a autobusem pojedeme někdy jindy. Uklidnila se a šly jsme pak ještě zamávat. Nevím, jestli některý z mých postupů byl vyloženě dobrý nebo všechny podle vás špatné. Pravda je, že NAKONEC jsme se dobraly ke kompromisu, ale ty scény mezitím byly opravdu nepěkné. V chytrých příručkách jsem vyčetla jen jednu radu k věci a to omezit tyto situace jako takové. No to mi přijde docela blbost, jasně, že když něco ve městě potřebuji, raději ji s sebou neberu, ale čím míň si tímhle procházíme, tím víc se ty situace opakují, když ji teda jednou za čas vezmu s sebou.
Tak dámy, prosím o vaše názory a prosím neútočit, můj příspěvek nebyl rozhodně myšlen výsměšně či útočně.
16. pro 2013 v 16:28  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@liss_durman podle mě je toto období a scény běžné ve vývoji dětí a ty situace, které jsi popsala jsi zvládla dobře. i když já tedy nikdy netolerovala dětem to válení po zemi. to bylo fakt zle a zkusily to max. 2x a pak to začaly vynechávat. já tedy pokud možno tak pořád dokola vysvětluju, ale když se dítko sekne a nemá zájem, tak ho prostě čapnu za ruku a jde se kam potřebujeme ať chce nebo ne. po pár krocích byl vždy klid nebo se našlo něco na odpoutání pozornosti.
16. pro 2013 v 16:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak já vychovávám děti 4 a fyzický trest jsem u starších použila cca 2x a u nejmladší zatím vůbec.Někdy prostě 3 rány na zadek vařečkou jsou účinnější jak 1000 vyřčených slov,které opakujete stále dokola,až si z toho dítě nedělá vůbec nic a jedním uchem sem - druhým ven.Za sebe můžu říci,že také patřím mezi matky,které stále jen domlouvají a domlouvají,ale někdy to prostě už nemůže být jen o domluvě.A já upřímně nemám spíš na to uhodit dítě přes tvář jako mu dát 2 na zadek.Mám 2 děti z prvního manželství,s těmi to bylo celkem snadné,další dvě mám z druhého,můj muž ale neuplatnuje tvrdou výchovu,ale naopak opičí lásku,takže by nikdy dítě nehodil a jen rozmazluje.Lucka chodí do 3 třídy a co občas předvádí ve škole je neunosné.Ukoly odflakuje,někdy ani neví,jestli vůbec nějaký mají,1000x jsem domlouvala,psala si s učitelkou,hlídala,atd...ale pomohl prostě až jeden učinný výprask a ted je to v klidu.Takže kde prostě slova už se stanou denní rutinou,malý výprask ještě žádné dítě nezabil,ani ho nijak nepoznamenal do konce jeho života,možná naopak.Je totiž fyzický trest a týrání a je velká škoda,že si to občas dnešní matky taky pletou a pak se diví,když je jejich dítě v pubertě buzeruje,nebo dokonce okrade,atd...děti mají mít respekt a dnešní děti nemají k rodičům ani tu základní uctu.
16. pro 2013 v 16:54  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
@liss_durman nejsem sice mezi jmenovanými, ale osobně si myslím, že kdybych se dostala s dcerou do podobné situace (naštěstí jsem nic takového řešit nemusela - když vzdoruje, nebo něco chce tak používá jiné taktiky než řev a válení se po zemi), reagovala bych asi hodně podobně.
16. pro 2013 v 17:20  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blahova_andrea Co to znamená "bylo zle"? @petrajurinova Jaké má dcera vynucovací taktiky?
Holky, díky za reakce, i když jsem vás neoznačila, vzala jsem jen diskutující na poslední stránce, takže tak :slight_smile:
16. pro 2013 v 17:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
@liss_durman většinou se snaží působit na city - pevně mi (nebo tatínkovi) obejme nohu, začne dělat smutné "psí" očka a škemrat, slibovat a lichotit (ve stylu "ty si nejhodnější na světě, tak mi to koupíš") případně už se naučila i tatínka "vydírat" stylem - "bráchovi bys to dal, ty ho máš raději" a pod. Prostě objevila příliš brzy "ženské taktiky" :sweat_smile: a využívá svoji roztomilost.
16. pro 2013 v 17:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
@liss_durman jak kdy. někdy stačilo zakřičet, jindy se dostalo i na zadek. každopádně jsem dala rázně najevo, že takto tedy ne, že vše má své meze. jako stalo se i, že mi šla malá k zemi uprostřed narvanýho obchodu v zimě, takže dole bláto...jak se začala sesouvat, tak jsem ji čapla za kapucu a zůstala za ní viset. okamžitě stoupla zpátky na nohy a od té doby to nezkusila. asi jí to na krku bylo dost nepříjemný. jako přiznávám, že když děti překročí jisté hranice, tak jsem nekompromisní a tvrdá, někdo by řekl zlá. ale já fakt nechci děti vychovávat v americkém stylu, kdy vše mohou a rodičům vyloženě ser... na hlavu. moje máma mi vykládala, že brácha to řvaní u výlohy zkusil jednou a dostal takovou po...puse, že to víckrát nezkusil. my jsme to se sestrou viděly a taky nás to v budoucnu už nenapadlo zkoušet. mamka byla občas rapl a dost jí ulítla ruka, takže věřím, že to byla fakt rána. já se teda snažím dost ovládat a pokud možno, rány nerozdávat. nedávno jsem obrečela facku, co jsem dala malýmu. zakousl se mi šíleně do ramene a mě to tak bolelo, že reflex byl prostě rychlejší než hlava, ruka vystřelila a už ji chytil. on se oklepal rychle, ale já byla špatná ještě dva dny :frowning2:
16. pro 2013 v 17:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
@liss_durman ja RABR necetla, ani zadnou jinou vychovnou knihu. Pred detmi jsem zastavala spis nazor, ze par na zadek je OK. Ale s detma jsem si proste vyzkousela, ze to nefunguje. Mne ne. A kdyz posloucham sve kamaradky a jejich stale prikazy a rozkazy, a vidim, ze deti stejne neposlouchaji... Ani nevim, zda to, co se snazime delat , je RABR, asi jen jeho slaby odvar.
Ad ty popsane situace: syn mi snad nikdy na zem nelehnul, holka mela obdobi, kdy lestila chodnik i nekolikrat denne. Proste to beru jako celkem bezny ukaz v tomhle veku u nekterych deti. O jejich rozdilnych povahach jsem psala vyse. Beru ji takovou, jaka je. Doma, kdyz se vzteka, ji odnesu do postylky, ze az se uklidni, prijdu. Venku ji nemam kam dat, tak se spis snazim odlakat jeji pozornost, v pripade nouze ji proste odnesu pryc. Nejecim, mluvim na ni pokud mozno v klidu. Me tyhle sceny zas tak nevytaceji, ruzne fnukani je horsi.
16. pro 2013 v 17:51  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@liss_durman zvládla jsi to dobře. Důležité je dítěti ukázat, že ty jsi pevná a stojíš si za svým, že její chování Tě nevyprovokovalo k agresi, ale ani neznejistilo.
Co si v tu chvíli myslí okolí, to je mi jedno. PO zemi se válí jak dítě, které dostane na zadek, tak i to, co na zadek nedostane.
Mám zkušenost, že dcera v tu chvíli prožívá své "temno", nevnímá můj hlas v té akutní fázi. Ale dost rychle pomohlo přijít na to, že nebude reagovat na oslovení jménem, ale odpoví při otázce - proč se zlobíš? V tu chvíli se zastaví a začne opět poslouchat, co jí říkám.
Nejdůležitější na tom je zůstat v klidu, dítě vycítí, že ty jsi jistá, ačkoliv ono zrovna cítí nejistotu, proto se to dítě zlobí a vzteká.
A důrazně odpálkovat kolemjdoucí, kteří mají tendence vychovávat za Tebe. Takhle se mi jednou vmísila do dceřina amoku ženština a radila, jak jí mám naplácat na zadek. To, že náš osobní prostor s dcerou narušila další osoba, u dcery akorát vyprovokovalo další pláč.
16. pro 2013 v 18:43  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
@liss_durman Mně teda dost pomáhá pravdivě se kouknout na sebe... kolikrát jsem taky na přes držku, ale jsem ráda, že už jsem ve věku, kdy mě nikdo nebije... ne nelehám v obchodech na zem, ale někdy bych - kdyby to bylo jen trochu společensky únosné - tloukla hlavou o zeď... a myslím, že je docela fajn, že mám možnost si uvědomit, jak se chovám a že mě nikdo neponižuje tím, že by mi naflákal... A když k tomu přičtu to, že to dítě je malé a se svými emocemi neumí pracovat, tak nevím, v čem bych mu pomohla, kdybych ho zmydlila... Ano, taky mám celkem fest vzteklé dítě a pomáhá mi ze všeho nejvíc oddělit jeho emoce od svých, zůstat v klidu a vydržet... ev. se mu snažím potvrzovat emoce, tj. říkat mu, co asi cítí a proč a že to chápu, ale neustoupím, tj. nenastoupíme do autobusu, když tam máme auto, a nekoupíme bonbony jen proto, že se vzteká... Ale vlastně nechápu, proč by v nás mělo takové chování dítěte vzbuzovat takové ty reakce jako "co si to dovoluje" apod. A RABR neslibuje, že v daný moment přejde vztek jak mávnutím kouzelného proutku, ba naopak, ale jednak ty emoce jdou ven (což přiznejme si, je zdravé) a druhak je naděje, že se s tím dítě časem naučí pracovat... Jenže my za projev účinnosti považujeme to, že ten záchvat hned skončí, a to fakt asi respektujícími metodami dosáhnout nejde.
16. pro 2013 ve 20:18  • Odpověz  •  To se mi líbí (7)
Jen pro zajímavost se zeptám, kdy (pokud vůbec) jste sáhly po prvním fyzickém trestu - plácnutí přes zadek či něco jiného, za jakých okolností, v jakém věku. Díky za pidistatistiku :wink:
16. pro 2013 ve 22:07  • Odpověz  •  To se mi líbí
@jasekd Tak to je samozřejmé, že nejde nechat dítě bez dozoru. A to nejen, když je tam právě vařící hrnec nebo kafe, ale pořád. Ale i přesto si myslím, že v necelých dvou letech by mělo reagovat na hlas, když se na něco upozorňuje. Ne třeba stoprocentně, ale částečně ano.

@petrajurinova Tak to máš opravdu dobré a v podstatě Ti závidím. Protože u nás to takto nemáme. Hrnce a sporák probíhá tak, že syn na ně pořád sahal prstíkami, říkal au nebo pa (pálí), já mu na to jen řekla, ano, pálí, ale nepřestal a lezl ke sporáku dál. Až jednou, kdy mu to šahání nestačilo, tak položil dlaň na sporák (puchýře měl tedy opravdu fest a ani nekuňkl). Tohle už pak nikdy neudělal, ale u sporáku je furt. Stejně tak s padáním. Může spadnout opravdu škaredě ze sedačky, z jejího opěradla, že jsem se už viděla i na pohotovosti, ale za chvilinku tam leze znova. Pokud ho chytnu (třeba když skákal po hlavě ze sedačky, tak to bral jako hru a dělal to pořád). Prostě na některé děti ty teorie o vysvětlování a zkoušení následkem nefungují tak, jak se všude krásně píše.
17. pro 2013 v 07:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blahova_andrea @rzymani @jasekd @rebelie Děkuji za reakce, dámy. Upřímně si neumím představit, jak vedu s dcerou rozhovor na úrovni této: "Vím, jak se cítíš, taky mám takové emoce" :slight_smile: Ale co není může být, že :wink: Každopádně si teď (dnes) s odstupem říkám, že je docela hodná a že vlastně nejvíc zlobí, když má u toho někoho z rodiny nebo ještě lépe široké příbuzenstvo v celé parádě. A možná, že to souvisí i s tím, že vycítí, jak je mi nepříjemné, že mě okolí soudí a jaké mají poznámky o tom, jak je nevychovaná a divoká. A s velkou pravděpodobností podle toho taky reaguje. Takže bych spíš měla ovládnout buď svoje pocity a nebo sprdnout všechny chytrý kecaly-radily z řad příbuzných :grinning:
17. pro 2013 v 15:17  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@jancip jak už jsem psala v několika dřívějších příspěvcích, každé dítě je originál a na každé platí něco trošku jiného a je na rodičích, jestli hledají a zkouší co zabere u jejich potomka pro to aby z něj vyrost slušný člověk, a nebo to vzdají a nechjí dítě samovolně vyrůstat a diví se, proč si na jejich dítě pořád někdo stěžuje.
17. pro 2013 v 15:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
@liss_durman u nás byly takové "akce" několikrát za den. taky mi zabralo malýmu vše vysvětlit, později pevně obejmout, když už měl afekt fakt veliký. taky jsme vymetli všechny možné psychologické poradny, vesměs zopakovali to stejné a vlastně nic neporadili. až v PPP poradili.
17. pro 2013 v 16:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
Doma mám 2 děti 4 a 2 roky, také jsem si tím procházím .Jeden přestal a druhý začíná :unamused: .Na toho prvního docela dost zabralo jak se mně válel po zemi jsem mu řekla že ho pychne včela nebo vleze mravenec do ucha hned se zarazil a přestal ,ale zase znovu tak jsem mu nenápadně špendlíkem pychla jemně do zadnice :astonished: a řekla že ho pychl mravenec ,tak bylo po vztekání a od té doby to ještě zkusil ,ale hned ho to přešlo válet se po zemi .
:sweat_smile: Dokonce mně jednou mlátil hlavou o dveře, tak jsem zase pro změnu nenápadně namazala kečupem svoje ruce a ukázala jsem mu že mu z mlácení o dveře hlavou teče krev ad se jde podívat do zrcadla :astonished: to bylo hned po vztekání, najednou se začal o sebe bát a už si dával vetší pozor .Děti mají o sebe už od útlého věku strach tak se nebojte je trochu postrašit .Chce to zachovat klidnou hlavu a vyřešit to bez řvaní a mlácení.
25. pro 2013 ve 21:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
No já jsem byla bité dítě a i v dospělosti jsem se dost dlouho lekala prudšího pohybu ruky. Okamžitě jsem uhnula a kryla jsem si hlavu. Můj muž z toho byl jednu dobu zoufalý, protože se nám jednou stalo, že jsme byli na návštěvě u známých a on něco vyprávěl a rozmáchl rukama a já málem skončila leknutím pod stolem. No známí hleděli a první jejich reakce byla " ty ji biješ??? " Tak jsem jim vysvětlila, o co jde a že je můj muž zlatý a nikdy na mě ruku nevztáhl. Díky mému muži jsem se z toho "lekání" dostala a dnes se tomu už jenom smějeme. Máme spolu tříletého syna a další dítko je na cestě. Ano, když už malý neví co roupama a neposlechne, tak jemné plácnutí po zadečku ho vzpamatuje. U nás to funguje stylem 3x a dost. Naštěstí už začíná fungovat, když zlobí a já mu řeknu, že pokud nepřestane, tak je večer bez pohádky. Toto jsem dodržela a opravdu pohádka nebyla a od té doby to tak nějak zabírá. Myslím si, že pokud se dítě nebojí ruky, je to v pořádku. Některé moje kamarádky jsou hotové z toho že se náš syn ruky nebojí, že po něm neřvu a že většinou poslechne okamžitě. Takové ty argumenty, jak ty to děláš, u nás to bez bití nejde, nebo hlášky stylu... včera jsem ho málem přizabila.... hnus fialový.
29. pro 2013 ve 20:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
@jancip jen k tomu lezení ke sporáku... U nás hodně pomohlo pořídit dceři k narozeninám dětskou kuchyňku... Vaří zároveň se mnou a když chce ke sporáku, řeknu jí ne ne ne, máš svoji, běž si do své kuchyňky. Necítí se odstrčená a je šťastná, že vaří jako maminka (samozřejmě mi nosí ochutnávat, co uvařila - kávu, polévku... :wink: )
2. led 2014 v 17:25  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já teda zatím dítě nevychovávala, ale když mi bylo 15 narodil se mi mladší brácha. Mamky to byl 3. potomek, nevlastního taťky 1. dítě. Načetl si příručky "jak vychovávat dítě" a musím říct, že to teda moc dobře nedopadlo.. Dnešní trend místo pohlavku domlouvat neuznávám a to nemám v plánu být matka tyranka. Neuznávám proto, protože vím, co z takové "výchovy" vyroste.
Vzpomněla jsem si na to na základě příspěvku výše, kde paní píše, že v příručce radí "omezovat tyto situace". Teda už když mi bylo 15, tak jsem věděla, že tato věta je totální blbost. Přece nebudu děcku pořád něčím "uhýbat" a držet ho dál od problémů. Prostě pujdem do města a řvi si jak chceš, prostě ti to nekoupím. Pujdem jednou dvakrát a pak na to přijde, že si to nevyřve. Anebo dostane jednou přes zadek, že takové scény prostě NE!
Přesně si vzpomínám, jak nám pořád naši říkali-tak mu to (bráchovi) neukazuj, nedej mu příležitost, DOMLUV se s ním. Ono je jedna věc domluvit se v určitých věcech, ale jsou věci, kdy prostě děcko musí poslechnout. Teď je bráchovi 12, neumí poslechnout, je drzý uplně na všechny od sourozenců před rodiče na prarodiče. Nikoho si neváží a hlavně, neumí poslechnout, pořád o všem 2hodiny diskutuje. Přece se s ním domlouvalo od mala. Brzo se mi narodí mimčo a v žádném případě nebudu číst knihy o výchově!
Takže za mě radši 3x na zadek než půl hodiny "keců"!
Přeji hodně štěstí ve výchově ;)
2. led 2014 v 17:42  • Odpověz  •  To se mi líbí (4)
@kristy46 Já bych to rozhodnutí nečíst knihy o výchově ještě zvážila. Ono totiž může být dost nebezpečné vychovávat člověka ke slepé poslušnosti, aniž by chápal proč - tedy chápal důsledky jednotlivých alternativ. Byť to plácání bez "půl hodiny keců" se Ti může zdát v prvních letech snazší.
2. led 2014 v 17:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
@ivular dekuji ti za nazor. Jelikoz se nezname, tak to muze vyznit, ze chci dite vychovat ke slepe poslusnosti. Tak to samozrejme neni. Je jasne, ze nereknu NE a jeste k tomu dite zbiju. Spis myslim v tom ohpedu, ze treba mi znama vykladala jak byla u kamaradky a ta vychovava dite "novym zpusobem". To dite-nevim jestli ma rok nebo 2 vzalo buchtu a rozslapalo ji na zemi. Rodice se tomu hrozne smali, pry tomu jeste nerozumi. V takovempripadne bych samozrejme nesla a neserezala ho jako kone, ale rekla bych, ze o se s buchtou nedela, ptz buchta se "
2. led 2014 v 18:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
@ivular se ji. Ono deti nejsou tak hloupe. Rekla bych to jednou dvakrat, ale kdyz to udela znova, dostane lehce pres rucku. A toto je podle me napr. Vec, u ktere se s ditetem nediskutuje. Jenze bohuzel rodice si nactou prirucky kde se pise, ze dite je hloupoucke a nerozumi.. Myslim, ze rozumi moc dobre! A bracha pak moc dobre rozumel, ale schovaval se za to, ze to nechape..
2. led 2014 v 18:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kristy46 já tedy nevím, co znamená "novým způsobem", ale celá tato diskuze je právě k tématu, zda dítě plácnout přes zadek a plácat hodně dlouho, aby vědělo, že se po buchtě nešlape nebo zda mu to vysvětlit, tedy říct mu, že se to nedělá a proč (a to např. 4 x vysvětlit a pak už to neudělá...)
2. led 2014 v 18:41  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@kristy46 no nevím, kolik "příruček" jsi četla, ale já teda v žádné nečetla to, že je dítě hloupoučké a nic nechápe :confused: :sweat_smile:
2. led 2014 v 18:44  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
dvouleták hodí buchtu na zem, protože za a) prostě musí vyzkoušet, zda fakt spadne a co se stane b) čeká, jakou to vyvolává reakci. Za mě dát mu na prdel není řešení, ale právě mu říct proč a jak (je možný, že se to stane ještě víckrát, než to pobere). Ale většinou ho to přestane bavit, páč zjistí, co se stane a co to vyvolá :stuck_out_tongue_closed_eyes:

Já mám pocit, že furt si někdo myslí, že "knihy o výchově" jsou o tom, že dítěti vše dovolíme nebo nevim. Neříkám, že jsem svýmu dítěti nikdy nedala přes prdel, ale opravdu minimálně, většinou se na všem domluvíme a taková výchova je mi teda mnohem bližší než neustálý ječení a plácání. Címž netvrdim, že si furt jen něco čtu a pak se dle toho slepě řídím....
2. led 2014 v 18:47  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí (4)
@sisstin necetla ani jednu a cist nebudu ;) ale 10 let jsem poslouchala, "on tomu jeste nerozumi".
V pohode, uvidis za 10let, jestli se ti povede vychovat dite dle svych predstav ;) ja vidim "produkt" vychovy.
2. led 2014 v 19:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kristy46 tak co bude za deset let fakt nevim :sweat_smile: momentálně je to nejhodnější dítě ve školce, které bohužel až slepě poslouchá autority a dělá to, co se mu řekne. Takže já bych naopak brala více "revolty" a sebevědomí. Ona výchova působí na nějaká procenta, ale stejně přirozený temperament a povahu ničím nepředěláš :wink:
2. led 2014 v 19:03  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kristy46 no že vaši říkali "on tomu nerozumí" neznamená, že v knihách o výchově se tohle ale píše. To byl přístup tvých rodičů :wink:
2. led 2014 v 19:04  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek