Chci přítelovo příjmení bez svatby, máte zkušenost?

Jsem asi stará škola a taky asi už i stará, ale prostě mi to nedá. Moje zkušenost je taková, že mi umřel táta, když mi bylo 18 a i díky vdovskému důchodu jsme s mamčou nepadly úplně na hubu a já mohla jít i na výšku. Jsem tím asi poznamenaná, ale tohle je právě příklad té ochrany, kterou dává manželství. A prostě nerozumím holkám, že mají i více dětí s jedním otcem a nevdávají se. Je to jistá jistota, že mě nikdo neopustí jen tak, že mě nevyhodí třeba z bytu, protože je jeho apod. Věci ohledně rozvodu se řeší u soudu a prostě člověk má právní nárok na věci a majetek pořízený za dobu manželství, je tam povinnost vyživování manželky na rodičáku. Taky se musí vyřešit styk a placení na děti. Rodit svobodná bych taky nechtěla. Protože když dva mají dítě, tak mi oslovení přítelkyně příjde jaksi málo. Přítelkyně je oslovení, které patří k době hledání životního partnera a když mám s někým dítě, tak by to mělo být o jistotě.

@karlos12 To je právě naopak - pokud není soudem upraven výchovný poměr vůči dítěti (tzn. dítě není svěřeno do péče), nemůže být o žádném únosu ani řeč. Rodič v principu nemůže být únoscem 😉
A s tou sestřenkou jsem to taky nepochopila - pokud ani jeden z bývalých partnerů nekontaktuje státní orgány (ať už ospod nebo soud), nikdo žádné výchovné poměry neřeší. Státní orgány nezajímá, jestli spolu dva lidé jako partneři žijí nebo nikoliv, přestože jsou rodiči 😉

@somalicats No to je ale právě ono - někdo by musel ty státní orgány kontaktovat. Kdežto v případě manželství (resp. rozvodu) musí být výchovný poměr vůči dětem řešen VŽDY.

@ivular Jistě. Jenže představ si modelovou situaci - žijí spolu dva na hromádce, mají dítě. Rozejdou se, domluví se na tom, že dítě bude u jednoho z nich, bude chodit do té a té školy, ten druhý bude přispívat x Kč a bude se s dítětem vídat v dohodnutou dobu. Nějaký čas to funguje, pak se ten rodič, u kterého dítě je, zaláskuje jinde a odjede i s dítkem třeba 100 km daleko. A bývalý partner je v háji - dohoda sesypaná, na druhé straně pracujou hormony, takže o nové dohodě není ani řeč. A v tu chvíli opět nastoupí soud. Jenže co se dalo v době rozchodu (případně rozvodu, kdyby ti dva byli sezdaní) řešit s chladnou hlavou, rozumně a především ve prospěch dítěte, tak se teď řeší ve sporu. Celkem 3x jsem s mým bývalým seděla u soudu (naposledy když se řešilo dědictví po mém zemřelém otci) a vždycky byl před náma nějaký takový případ. A my se vždycky chechtali těm znesvářeným stranám, jací to jsou tupouni, že se neumí domluvit. Jenže ono je to spíš k pláči...

@ivular Jo, a já si myslím, že by bylo dobře, kdyby se poměry k dítěti upravily oficiálně vždy. Takový papír je na rozdíl od ústní dohody vymahatelný vždy a tomu děcku dává alespoň nějakou jistotu.

@zuzana_ka nepřišla si tím o své rodné přájmení?

@somalicats No ano, jenže to co je v případě partnerství tou nejhorší možnou (i když dle Tebe užitečnou) variantou - a sice soudní úprava poměrů vůči dítěti - to je v případě manželství POVINNOU součástí každého rozvodu. A v tom je právě ten rozdíl 😉

@ivular A to vadí? Že je to u rozvodu povinné?

@ivular Jinak nechápu, v čem by měla být úprava poměrů vůči dítěti tou nejhorší možnou variantou u nesezdaného páru... Snad jde rodičům primárně o to dítě a jeho zabezpečení, ne?

@somalicats Tak soudní jednání zpravidla nikomu příjemná nejsou. Proto mi připadá pochopitelné, že i tento faktor může hrát roli při rozhodování, zda jít do sňatku či nikoliv..

@ivular Zažilas nějaké soudní jednání jako jeho přímý účastník, teď mám na mysli rozvod?

Jinak soudní jednání je takové, jaké si ho účastníci udělají. Pokud se zhádají jak psi, tak můžou být sezdaní i nesezdaní a vyjde to nastejno.

@somalicats jenomže i s dohodou na papíře se dají dělat potíže a k tomu soudu se pak musí znovu. A přijde mi tuplem uhozené si někoho brát s výhledem na rozchod, který je lepší řešit oficiálně. Já to beru tak, že pokud pro mého partnera nejsem já a moje děti dostatečným důvodem, aby s námi zůstal, tak mu to rozhodně nehodlám komplikovat tím, že po svatbě bude potřebovat k odchodu štempl.
@evulina77. Ale každý má ty důvody pro nebo proti svatbě jiné - ty máš vzor ve svých rodičích, někdo má třeba naopak díky svým rodičům ke svatbám despekt.
Já zas nechápu ty, kdo se rozhodnou nemít děti - ale nenapadlo by mě je nějak přesvědčovat nebo jim dokazovat, že se rozhodli špatně a že toho jednou budou litovat. Prostě to beru jako rozhodnutí těch lidí ke kterému mají svoje důvody. Tohle mi přijde stejné.

@suzanna123 K soudu prostě musíš tak jako tak, i když jsi nesezdaná a vyskytnou se potíže. A na rovinu - když s někým jsem, nedokážu věštit, že za dvacet let bude stejný jako v době, kdy jsem s ním začala žít. Takže rozhodnutí nebrat se, protože pak je potřeba soud, mi přijde minimálně hodně úsměvné.

Jo, jsou situace, kdy je asi lepší se nevzít - moje ségra ručila svému bývalému, ten nasekal dluhy a ty jdou teď na její vrub, proto se zatím nevdala, ač má se svým partnerem dítě a čekají další - prostě se dohodli, že svatba až po vyřešení tohoto. To dokážu pochopit.

Já sama teď podruhé vdaná nejsem, a s partnerem máme dítě - nebylo to v plánu, stejně tak jako jsme neplánovali svatbu, partner vždycky říkal, že děti nechce, že se ženit nechce, taky prý proč, teď je doslova zamilovaný do naší malé dcerky, a ejhle - už začal mluvit i o svatbě. Asi mu docvaklo, že to dítě je závazek podstatně větší a když byl ochoten legalizovat své dítě, tak proč by nebyl schopen vyjádřit to, že jsem pro něj něco víc, než jen inkubátor.

@somalicats To máš pravdu. Ale pak se nabízí varianta, že se jako psi nezhádají - a pak je hodně podstatný rozdíl, jestli jsou sezdaní či nikoliv.

@ivular Já v tom rozdíl fakt nevidím, nezlob se na mě. Pokud bych se teď v tuhle chvíli rozešla se svým partnerem, tak mě stejně čeká papírování - změna bydliště (jaksi i papírově v občance), změna školy, kam chodí starší, tudíž opět psát žádosti jinam a oznámení do stávající školy, řešit vše v zaměstnání, možná i změnit zaměstnání podle toho, kam bych se musela přestěhovat... K tomu všemu strávit navíc 2x 15 minut u soudu mi přijde už jako prkotina.

@somalicats právě, že k soudu tak jako tak nemusíš. A hlavně: je úplně jedno, jestli něčí důvody chápeš nebo ne nebo jestli je pro tebe svatba důležitá. Pro zakladatelku diskuze (a mnoho dalších) důležitá není a je úplně jedno, z jakých důvodů to tak cítí. Fakt nechápu příspěvky "já to teda nechápu" a "podle mě to je důležité" - no tak si podle toho zařiďte svůj život (myšleno obecně na autorky těchto příspěvků) a nevnucujte to ostatním 😉

@suzanna123 Ale musíš k soudu tak jako tak, pokud se nedohodnete nebo jeden z vás dohodu poruší. O tom píšu celou dobu.
Jinak mně osobně je úplně šumák, jak si to zařídíte vy. Já jen celou dobu říkám, že pro odmítnutí svatby bych viděla zásadnější důvody než nutnost soudu v případě rozvodu. U rozchodu nesezdaných totiž může k soudu dojít taky, pokud se nedohodnete, a to nejen ve vztahu k dětem, ale i k majetku (například byt jednoho z partnerů, na jehož opravy ale ten druhý přispěje...).

@somalicats jak říkám - tak si svatbu odmítejte kvůli zásadnějším důvodům a rozhodnutí ostatních nechte na ostatních - nemám pocit, že by si tazatelka (nebo kdokoliv jiný) říkala o souhlas nebo požehnání 🙂

@suzanna123 Jak říkám - dělejte si jak chcete. Ale když tady otevřete diskusi na toto téma, tak musíte umět přijmout i opačný názor a umět argumentovat ve svůj prospěch. Já tady zatím nečetla jediný rozumný argument proti svatbě, jen argumenty, které vezmou v případě prvního problému v soužití nesezdaných hezky rychle za své. A tím rozhodně nechci říct, že bych to někomu přála. Ale když vidím, jak jsou schopni si rozvádějící se manželé házet při rozvodu klacky pod nohy, jak se jen málo manželských párů dokáže na důstojném rozchodu domluvit a spíš se rozcházejí ve zlém, tak nevěřím tomu, že u nesezdaných párů by byly rozchody většinově pohodové. To mi do té statistiky prostě nesedí.

@suzanna123 já netvrdím že nechápu že se někdo nechce brát,to je věc každého,já to respektuji a myslím si,že je to dobře.To nejsou mé argumenty,ale argumenty úřadů,ty já rozhodně nevyhlašuji.To jsou fakta 🙂 Take jsem měla mylné představy,ale právě ono řešení sestřenky mi trochu pootevřelo oči.Byla jsem také překvapena.To samé je bohužel s úmrtím.když zemře druh,nemáš nárok na vdovské.To je dle úřadú,to jsem si také nevymyslela.Klidně žij ve své fantazii,kde se při rozchodu domluvíte,snad Tě to nikdy nepotká.Je to pak velmi mrazivé zjištění.

@ivular je to tedy velmi zajímavé.Asi mají v každém kraji jiná pravidla.Jinak nevím proč by to musela řešit.Dobrovolně by toto nepodstupovala.

@karlos12 Nemají jiná pravidla, je to tak, že pokud jeden z partnerů dělá problémy nejen v tom, u koho bude dítě/střídavka, ale i kolik bude v případě, že dítě zůstane u jednoho z rodičů v péči, ten druhý platit jako výživné, musí nastoupit soud. Pokud se dohodnou, nemusí nic nikde s nikým řešit, ale takové dohody jsou hodně křehké.

@somalicats pokud otevře diskuzi a bude v ní tvrdit, že je lepší se nebrat a svatba je k ničemu, tak ano, ale není jediný důvod, proč by měl kdokoliv obhajovat svoje čistě soukromé rozhodnutí - ke všemu k záležitosti, která se nikoho jiného netýká

@karlos12 já si v žádné fantazii nežiji. Lidí, kteří jsou schopni se v klidu domluvit je dost - samozřejmě, že dopředu žádná záruka není. Co tvrdím je, že manželé k tomu soudu musí jít i když se dohodnou. Když jsou jen partneři, tak se dohodnou nebo půjdou k soudu. A nikde jsem nepsala, že je to pro mě důvod se nebrat nebo že se vdávat nechci. Byla to pouze reakce na vaše příspěvky

@suzanna123 Já reaguju na diskusi, která se tu za ten víkend rozběhla.

@evulina77 souhlasim s tebou. Taky bych nasla tisic duvodu pro svatbu, ale kdyz chlap nechce tak ho nemuzu fotahnout za vocas na narodni vybor 😀

@somalicats Plky to nejsou... Ano, dohodli jste se a přesto jste museli řešit děti a pak rozvod... pokud se dohodnout dva nesezdaní, tak to svěření do péče ani řešit nemusí pokud nechtějí, nebo ho tedy vyřeší a pak absolvovují tu první půlku co vy a už nemusí tu druhou. Je to tedy jednodušší.

@michaela_2 Jedno dítko mám ve státní školce a druhé v s soukromé a nikdy nikdo neřešil, že se jmenuju jinak než dítě. Ve školce se stejně vypisovali papíry, kdo smí dítko vyzvedávat a museli se tam napsat všichni včetně rodičů bez ohledu na jména. A u doktora mi tak maximálně občas někdo řekne jménem dětí, ale to je tak všechno, nikdo neměl pocit, že bych jen kvůli jinému jménu nebyla matka... ono koneckonců ani to, že jsou jména přece nedává jistotu, že to matka je.

@j.a.n.i A kolik je takových, co se dohodnou? Je jich výrazně víc než manželských párů, které se dohodnou? Pokud ne, tak ta diskuse ztrácí smysl.
A jednodušší je to o 15 minut, to já nepovažuju za takový zásadní rozdíl, notabene když taková dohoda může kdykoli vzít za své a stejně se u soudu nakonec sejdou...
Takže plky to opravdu jsou.