Dítě se mě bojí, ale když jsem klidná, je drzý, odmlouvá
poradite mi nekdo co delat kdyz mi syn v posledni dobe parkrat rekl ze se me boji?(ma 5let) snazim se nekricet ale pokud mu musim porad pripominat ze ma neco udelat a on je jak hluchy nebo zacne odmlouvat nebo mi zacne sermovat pred oblicejem pesti tak proste zarvu nekdy prijde i na varechu ale ne bezhlave 1max3 placnuti a ne vsi silou.taky si uvedomuju ze jsem cim dal vic podrazdena,jenze kdyz zvedam hlas uz se zacina prikrcovat.kdyz si to nechavam od nej libit a jsem klidna tak je drzy a odmlouva jeste vice.nevim jak to vyresit,klidem nebo placnutim?, ale vadi mi ze mi rika mami bojim se nervi ale kydz nervu tak mi kali na hlavu
Stručné shrnutí
- Pětileté dítě, které říká „mami bojím se“, se v diskuzi opakovaně váže na křik a fyzické tresty (plácnutí, vařečka), a několik diskutujících doporučilo upřednostnit klidnou domluvu, důsledná pravidla a případnou návštěvu dětského psychologa.
- Jako alternativy k fyzickým trestům byly v praxi zmiňovány konkrétní sankce: po třetím připomenutí odebrání oblíbené věci, zákaz PC/TV, odebrání další pohádky následující den, timeout nebo omezení komunikace (mlčení).
- Názory jsou sporné: někteří obhajovali jednorázové plácnutí u nebezpečného chování (příklad 1,5letého dítěte, které se po dvou plácnutích přestalo rozbíhat na silnici), zatímco jiní uváděli, že bití a křik dítě zastraší a naučí řešit konflikty násilím; v diskuzi byl zmíněn titul „Respektovat a být respektován“ jako výchovná alternativa.
Nejčastější otázky
Q: Co dělat, když mi pětileté dítě řekne „mami, bojím se“?
A: Přestat křičet a fyzicky trestat, posadit se s dítětem, klidně vysvětlit pravidla a dohodnout konkrétní následky za neuposlechnutí; pokud situace přetrvává, několik diskutujících doporučilo návštěvu dětského psychologa.
Q: Je vhodné dávat pětiletému dítěti na zadek?
A: V diskuzi byly protichůdné názory: některé příspěvky a údajně psychologové uváděli, že věková hranice pro „plácnutí“ bývá uváděna kolem 5 let, jiné diskutující varovaly, že plácnutí dítě zastraší a vede k učení násilí; v jednom příkladu uživatelka zmínila, že u 1,5letého dítěte „dva capy“ zabrali u nebezpečného chování (běh do silnice) — tvrzení je v diskuzi sporné.
Q: Jak nastavit důsledná pravidla bez křiku a bití?
A: V diskuzi se doporučovalo jasně stanovit pravidla u stolu nebo při úkolech, postup „3× připomenout → následek“ (odebrání hračky), zákaz PC/TV jako sankce, odebrání další pohádky následující den, timeout/omezení komunikace a motivace aktivitami jako kino, divadlo nebo výlet.
Q: Kdy vyhledat dětského psychologa?
A: Několik diskutujících doporučilo navštívit dětského psychologa, pokud dítě opakovaně vyjadřuje strach z rodiče („mami bojím se“), projevuje násilné chování vůči rodiči nebo druhým, nebo když domácí změny a dohody nepřinášejí zlepšení.
Q: Pomůže, když oba rodiče jednou linkou prosazují pravidla?
A: Ano — v diskuzi převládal názor, že konzistence obou rodičů (stejná pravidla a důsledky) je klíčová pro účinnost výchovy a snižuje testování hranic ze strany dítěte.
Q: Co dělat v momentálním výbuchu rodiče, když se nedokáže udržet?
A: V praxi byly doporučeny okamžité techniky sebeovládání: odejít z místnosti, napočítat do deseti, zhluboka dýchat a vrátit se až v klidu — následně se podle diskuze omluvit a klidně vysvětlit, co rodič očekává.
Závěry z diskuze
Shoda
- Důslednost a klidná, opakovaná domluva s jasnými následky je efektivnější než trvalý křik a časté fyzické tresty.
- Fyzické tresty a křik mohou vést k tomu, že dítě pociťuje strach (věta „mami bojím se“ se opakovaně objevila jako signál problému).
- Pokud domácí opatření nezabírají, někteří diskutující doporučují konzultaci s dětským psychologem.
Sporné názory
- Jako alternativa k domluvě někteří prosazovali občasné plácnutí (příklad: zastavení úniku na silnici u 1,5letého), zatímco jiní tvrdili, že i jednorázové fyzické tresty jsou škodlivé a vedou k učení násilí.
Otevřené otázky
- Je chování dítěte v konkrétních případech nepozornost/nešikovnost, manipulační naschvál, nebo reakce na rodinnou atmosféru?
- Kdy přesně překročit hranici mezi „výstražným plácnutím“ za nebezpečné chování a nevhodným fyzickým trestem u starších dětí?
Zmíněné značky a firmy
Sama doma
Zmíněné produkty a metody
Respektovat a být respektován, dětský psycholog, vařečka, plácnutí na zadek, odebrání hračky po 3 připomenutích, zákaz PC/TV, odebrání další pohádky následující den, timeout/omezení komunikace (mlčení), počítat do deseti, počkat/odejít z místnosti a uklidnit se, vyhazování do koše (následek za neuklizené tvoření)
Místa a osoby
žádné
Už jsem to tu někde psala...těším se,až bude dcera ještě o kousek starší a naše komunikace postoupí na jinou úroveń a já už nebudu mít důvod plácnout....dnes večer mi zase předvedla,že na to ještě není zralá.Jooo vysvětlovat dítěti,že je 22h a že opravdu už musí jít spát i když se ji nechce a mi se chce taky spát...ona háže ksichty,pak má slzy v očích,že sama spát neumí....Ještě,že je tatka doma a šel dělat šaškárny,ač to v tuto pozdní hodinu neschvaluji...alespoň nebrečí 🙂 Prostě je to ještě moje malá prdelinka 😀
jéžiš vzpamatujte se .....bití a plácnutí-dvě rozdílné věci, plácnutí, které dítě ani přes tu plínu nevnímá.....závidím všem supermatkám tady !
a nemá smysl se dál tu rozepisovat a ztrácet čas, že já se vždy pustím do takových diskusí
Sovo těžko pokud mluvíme o plácnutí mužeš mluvit o fiz.trestu.Ty třeba me děti neznaš tak težko posoudíš.A že bych 3lete dítě plácla s přetažení nebo nevyspání to snad nemyslíš vážně
@1983hr Nerozumíme si, to je jediný problém. Fyzický trest je ten, který fyzicky vykonáš fyzicky (podle mě). A plácnutí z přetažení nebo z nevyspání? Co je na tom divného? Vysvětluješ mu to posté a on zase u přechodu nepočká, jindy bys mu to znovu vysvětlila, ale dneska tě bolí zuby, jsi nevyspalá a samozřejmě ses lekla jako hrom, tak ho plácneš. Neříkám, že se to tak MÁ dělat, ale běžně se to asi stává, ne?
Takže si myslím, že klidně můžeme naši debatu uzavřít, protože se shodneme na tom hlavním: Vychovávat děti je těžké, každá děláme, co můžeme a co nám velí nejlepší svědomí. Žádná z nás nechce svému dítěti ublížit.
A navíc jsme se hodně vzdálily původnímu tématu, nebudu už sem víc přispívat, takže kdyžtak přes IP 🙂 Jinak přeji hezkou noc.
zajímavé je, že weri1 nikdo neřekne, že sem nemá přispívat, když má ještě malé dítě
nicméně, jak už bylo tolikrát zmíněné, jsme už totál offtopic, tak když už, tak už -
http://www.2012rok.sk/wp/laska-a-vztahy/3754-je...
moc hezká sonda do duše dětí, mějte krásný den a budu se "tešit" zase v nějaké diskuzi o výchově dětí 😎
@diviska ne,jen tady dává normální komentáře a odpovídá každému neurážlivě....nejsem jediná komu se nelíbí jak se tu vyjadřuješ,tak se nad tím zamysli...i když jsem ironická - neurážím tebe ani tvou výchovu,jen mi vadí jak se snažíš prosadit svůj názor a tvrdíš,že jen ten je správný a co jde a co ne,přitom máš dítě,které sotva samo sedí.
a nedej bože, aby se do diskuze vložila "budoucí mamina" s miminkem ještě v bříšku 😀 To je fakt konec tohle dohadování ve všech diskuzích ☹
Holky No myslím že má
@weri1 pravdu nějak se to tady zvrtlo☹ Beru všechny názory jsou vaše a máte je z vlastního přesvědčení...vyberu si z toho co uznám já za vhodné k výchově mých dětí....tak by to mělo fungovat a né se urážet a prosazovat jen svůj jedinečný názor 🙂
Mám děti hodně od sebe a můžu říct že u dcerky jsme zmírnila výchovu syn měl pevnější pravidla a capnutí v krajním případě(viz. vběhnutí do cesty neposlechnutí při nebezpečí)) po dupě není zločin na lidské duši to taková facka poníží víc ☹ jak malého tak puboše tak dospělého 😠
Respektuj te se a respektujte názory své i druhých🙂 Jsme přeci všechni milující maminky 😵
@brusinka.pusinka Máš pravdu,akorát ted na tvůj komentář tě začnou přesvědčovat,že krajní případ vběhnutí do cesty,nebezpečí se dá řešit i jinak než capnutím a je to tvoje selhání...bohužel.Po dupě není zločin?To tu píšem od začátku a přesto budeš obviňována za nedostatečnou trpělivost a fyzický trest....Opravdu je to tady už na uzavření.Pochybuju,že tu nějaká z nás týrá svoje dítě.
@tyrisa
vím a je mi to jedno, mám svůj styl výchovy a moje děti jsou šťastné milované a respektované 😵
když jste řešily tu školku - mám takovou zkušenost se synem, že ho ve školce jedna holčička tahala za vlasy a bouchala ho, atd. já jsem ho učila, že když ho někdo bouchne, tak má říct - nedělej mi to, to mě bolí. možná nevěříte, ale často tohle zabere. Když to nezabere, tak má zkusit dotírající dítě odstrčit, utéct, nebo zavolat na pomoc paní učitelku. Bránit se má právo, to je jasné, ale jsou různé způsoby. A samozřejmě je nutné, aby to rodič taky řešil s učitelkou.
A naposledy k plácání - když dítě plácnu tak, že to přes plínku ani necítí, jak tu někdo psal, tak stejný efekt má dotyk - malé děti reagují na dotyk mnohem lépe, než na slovní příkazy a zákazy. Proč plácat po ruce, když stejný efekt bude mít chytit za ruku, proč plácat po zadku, když stačí dítě vzít kolem ramen, aby se zastavilo v tom co dělá? A znovu říkám, že nejsem ta svatá matka, co nikdy neplácla, ale rozhodně se neutěšuju tím, že však to dělá každý atd atd. rodiče můžou dělat chyby, výchova není konečná a ty chyby vždycky jdou napravit🙂
Holky, že se Vám do toho vměšuji. Mám dotaz, který sem tak trochu patří i nepatří. Nám malý taky zlobí a dělá někdy věci, které se nám nelíbí, ale já mu za každou "blbost" neplácnu, nenadávám. Zato manžel jenom vřeští a hned bu hu jednu dal, takže jsem vždycky ta co ho chytne za rameno - je to už takový náš signál, kdy já říkám "nech toho". Manžel byl takhle vychovaný, měl hrozné dětsví, spíš žádné než nějaké takže doma věčně diskutujeme protože jemu tohle přijde prostě normální. Řešíte někdo něco podobného?
@janii ahoj, sicen řeším přesně to samé, ale ...vlastně jo 😉 . mm je také syn otce despoty, který nešel pro ránu daleko, na tom, že nebudeme syna bít, jsme zajedno, ale každopádně má tendenci řešit věci hrr a hned a rázně. Na chlapa nefunguje, když ho poučuješ, jsou ješitní, je to jejich přirozenost, prostě to tak je, takže se spíš urazí, než by se zamysleli. Jediné, co se mi osvědčilo, a pohnuli jsme se dopředu, bylo to, že jsem vždycky , když se blížila nějaká krizová situace, zasáhla dřív, a bez komentáře mu ukázala, jjak by se to dalo vyřešit. Žádné mentorování, hodnocení, jak blbě to dělá, žádné výtky, poučování. Jen názorný příklad 😉 . A jde to🙂
@janii neni to tak ze to mame doma podobne.. ale kdyz jeden z nas se dostava do vytacek, tak ten druhy prebira dite a ten "vytocenej" odchazi - taky mame signal 🙂
myslim ze to mate dobre vymyslene!! nikdo neni dokonalej, nekdy ma nervy na pochodu mamka nekdy tatka.. je super kdyz vam doma funguje system dohody mezi vama dvema!!!! asi ho nepredelas - ale to ze pristoupil na system - dotknu se ramena, a on se zklidni nebo aspon zmlkne - to je od nej velky kus snahy!
jinak partner taky pochazi z rodiny kde se uplatnovala metoda proutku nad linkou a ze pry mel prdel porad nasekanou 🙂 nastesti je on sam proti tomu a tak mame v tomto shodu..
@kaeth01 zvláštní, že se tak často setkáváme s tím, že tatínkové našich dětí jsou z rodin, kde vládla autorita ruky 😖
@berenika39 hmm s tchyni o tom casto diskutujeme.. ona si mysli ze to je jedina spravna cesta k vychove - pres strach ditete.. ja sice malou taky placnu kdyz uz je nejhure - ale diky nasim rozhovorum s tchyni mam vzdy na pameti ze strachem k poslusnosti teda neeeeee!!! nevim co je k tomu tehdy vedlo - to byl nejaky zvlastni trend 😒
@kaeth01 asi doba...u nás to byl tchán, kdo velel, ale paradox je, že ted k stáru se změnil, na vnoučata je jak med a někdy i mojí přísnost snaží mírnit, prostě dědečkovsky (a musím uznat, že rozumně🙂) ) rozmazluje. Moc důležitý je, že si naši partneři uvědomují, že nechtějí postupovat stejně....
Přečti si knihu " ČTUŘI DOHODY". Odpoví Ti na všechny tvé otázky.