Má dcera spát v 1,5 roce sama?

@drep jasně, taky ho z ložnice nevykopnu.😃 A i když se vyspím nejlépe sama, nejsem příznivec toho řešení, že po narození dítěte se chlap stěhuje pryč a spí odděleně kolikrát x let .....a pak se ženský diví, že si chlap našel jinou.😃

@dagcake já psala, my zatím nemáme prostor...a trochu se toho bojím do budoucna...jako určitě se bude shánět novej dům, ale je to komplikovanější... Bojím se, že čím dýl bude u nás, tím hůř se bude stěhovat...ale uvidíme...zatím je odmalička zvyklej spát u sebe v postýlce....já bych to teda ještě nevzdávala: asi bych neměla to srdce nechat vybrecet, ale zase bych ještě počkala a uspavala a uklidňovala u ni...ono to přejde dřív nebo později...i když chápu, že je to náročný...:-/ a neřekla bych, že se hadaj dva tábory: spíš ten jeden není schopen diskuze a zarytě si trvá na tom, že "to co děláme my, je jediné správné řešení". 🙂

zrovna já jsem úplně mimo ty údajné dva tábory.. I když si myslím,že skoro každý je uprostřed všech cest, protože vybírá, co je v daný okamžik nejlepší pro všechny..a nejen v rodičovství..

@dagcake tak pro většinu je oddych to,že dítě spí s nima v posteli celou noc bez buzení....já uspim u nás posteli a odcházím a pak se vrátím.Nedovedu si představit,že se každou noc stehujeme sem- tam.Dcera taky usíná spokojeně když ví ,že mne nebude muset v noci hledat.Manzel spí oddelene.Diky tomu,že on není schopný fungovat když je nevyspalej a vzhledem k tomu se nemáme žádnou babičku potřebují ,aby fungoval.A sex se dá provozovat i jinde než v ložnici.

@me_druhe_ja my třeba teď spíme odděleně, každý s jednou dcerou, a náš milostný život je úplně v pohodě. Manžel v noci stejně nesnese dotyk, když spí, takže nějaké objímá o v noci nehrozí, takže sice ano, nemilujeme se v ložnici, ale v obýváku nebo prostě někde jinde a jdeme každý večer do své postele, ale nijak nám to nepřekáží. Manželskou postel pak budeme mít celý život, děti s námi věcně spát nebudou. Každopádně ačkoliv já to cítím tak, že chci mít děti u sebe, tak vůbec neodsuzuju, že to má někdo jinak, nevadí mi, když dítě spí v jiné místnosti na své posteli nebo postýlce, pokud je na to připravené a zvládá to. Jen neuznavam, aby se dítě tlačilo do něčeho, co je pro něj v danou chvíli stresující, myslím, že tyhle věci se nedají úplně naučit, zavisí to na povaze a nastavení
dítěte (jestli je nebo není kontaktní, jestli je soběstačné a vystačí si samo nebo bojácné atd.) a na dalších faktorech a přijde mi vůči tomu dítěti trochu nefér stat si na svých zásadách i přesto, že je vidět, že to dítě je v nepohodě. Ano, je to často na úkor nás samých, člověk se musí v něčem omezit atd., ale to už je úděl rodičovství a neřikala bych tomu otročení. Chapu, že i maminka musí být vyspala, aby se dítěti mohla věnovat, ale když se dítě několikrát budí za noc s pláčem a běhá za ní do postele, tak to stejně žádný kvalitní spánek není, máma se nejvyspi tak či tak, ale alespoň to dítě je v klidu.
@dagcake

@dagcake Co bych delala ja? Respektovala potreby sveho ditete. Syn ma ted obdobi, kdy se boji jit sam na zachod. No tak jdu s nim. Kdyby nechtel spat sam, respektovala bych to taky

Je možné, že i když to uměla, začala se bát. Je fajn vyjít dítěti vstříc, ale i v rámci svých možností. Já se taky s dcerou nevyspím, kupodivu ona je po mně v tomto. Tak jsem spala s ní v pokoji. To stačilo. Přes noc se budila, ptala se po mně, stačilo, že jsem se ozvala.
Jinak uspavala jsem téměř do tří let, nedávno se naučila spat sama. Nebo tedy usínat.

Já jsem líná matka a tak vždy řeším nejpohodlnější řešení 🙂 Malého (má 2 roky 4 měsíce) uspávám tak, že si jdu lehnout s ním. Ale podmínka je, že musí ležet, žádné rarašení, jinak ho zprdnu. A jsme spokojení oba. Většinou usne do 10ti min, Zkus si k ní prostě lehnout, ty se natáhneš a chvíli odpočineš, ona bude spokojená. Jinak, perlička: já měla opačný problém - celá rodina do mě hučela, že má malý usínat sám, jinak ho nikdo neuspí a budu mu otročit a je moc fixovaný... bla bla. Není to pravda. Když je maminka pryč (ano jsem krkavčí matka a od jeho roku a půl pravidelně utíkám jednou za měsíc pryč od dítěte), tak ho táta nebo babi dají do postýlky a usne sám, žádné fňukání po mámě ani vynucování čehokoliv...

@drep nemyslím si, že jsem dokonalá matka ani že mám v tomhle směru kliku. Se spánkem jsme to měli vždy celkem náročný, ale řídila jsem se potřebami dítěte a dlouhodobě se to rozhodně vyplatilo.

joo jinak ještě k tomu buzení se během noci - ještě jsem si vzpomněla, že malý to taky míval jednu dobu - akorát, že utišit ho když byl u mě bylo jednodušší, protože se nestihl "rozjet". Pomohly na to tři věci:
1. klidový režim přes den a drsný stereotyp - tzn. nějakou dobu žádné cestování, návštěvy ale jen rutina.
2. nebudit z odpoledního spánku (a to i za cenu, že mi spal třeba do půl páté a já pak večer šaškovala až do desíti)
3. no ten noční kontakt
Zpětně si myslím, že to prostě bylo období, kdy se více vyvíjela nervová soustava a byl prostě přetížený. Protože dnes má toto jen když je nějaký náročný (psychicky nebo fyzicky) den.