Nezvládám své dítě. Nepomáhají zákazy, plácnutí
ahoj, kolikrát mám pocit, že Pepína absolutně nezvládám. Pár příkladů. Leze za gauč, kde máme lampu, a s oblibou ji vytahuje ze zásuvky. Ví že nesmí. Vysvětlovali jsme, zakazovali jsme, přes ruce jsme plácali, hlas jsme zvýšili. k ničemu. Gauč přirazit natolik aby se tam nedostal nejde.
Další - ví, že nesmí vypínat a zapínat televizi (zapínání je na horní straně, když si stoupne na špičky tak dosáhne. Za cenu že to na sebe může stáhnout atd. Opět. vysvětlování, zakazování, plácání, zvedání hlasu, nic.
Ničí knížky, strká do mě, naposledy jsem málem spadla když jsem vstávala ze země a on do mě strčil. Fakt nevím. Většinou je hodnej, ale pak má den jako dneska, kdy dělal vše popsané, a já bych ho dala komukoliv.
Stručné shrnutí
- Batole kolem 2–3 let často opakuje rizikové chování (sahání do zásuvek, mačkání ovladačů, ničení knížek) a na přímé zákazy nebo zvýšený hlas obvykle nereaguje; doporučená řešení jsou přizpůsobit prostředí (záslepky, dát nebezpečné věci mimo dosah) nebo nabídnout bezpečnou alternativu (prodlužovačka, asistované zapínání, dát dítěti židli ke „společnému“ ovládání).
- V diskusi převládá důraz na nenásilné strategie: klidné vysvětlování mimo afekt, uznání potřeby pozornosti dítěte, nabídnutí alternativních činností a důsledné, předvídatelné hranice; jako doplňky byly zmíněny kurzy/cvičení (Sokol) a odborná literatura (Malý Tyran, Jak žít a nezbláznit se od primářky Pekařové).
- Výrazný konsenzus byl v tom, že vyčerpaná matka potřebuje krátkodobý odpočinek nebo změnu prostředí (víkend/uplněný týden mimo, hlídání u babičky, střídání s partnerem), protože psychická únava rodiče zhoršuje výchovné postupy a zvyšuje riziko eskalace konfliktů.
Nejčastější otázky
Q: Jak zabránit batoleti, aby sahalo na zásuvky a ovladače?
A: Přizpůsobit domácnost: použít záslepky do zásuvek, dávat lampy a ovladače mimo dosah, případně dát prodlužovačku nebo bezpečný kabel jako „trénink“, nebo nabídnout asistované zapínání (rodič zapne/video ovladač drží rodič a dítě může mačkat pouze za asistence).
Q: Pomůže plácnutí nebo fyzické tresty proti zlobení dětí 2–3 roky?
A: V diskusi převládal názor, že fyzické tresty jsou zbytečné a ponižující; několik diskutujících přiznalo plácnutí v afektu nebo uvedlo, že se k němu uchýlili jako krajní nouzi, ale obecné doporučení odborníků i rodičů bylo používat nenásilné, důsledné metody.
Q: Kdy vyhledat odbornou pomoc a kam jít pro podezření na hyperaktivitu nebo jiné potíže?
A: Doporučuje se kontaktovat pediatra a případně pedagogicko-psychologickou poradnu (PPP) pro vyšetření a vyloučení ADHD nebo jiných obtíží; v diskuzi byly zmíněny také neurolog a rehabilitační postupy (Vojtova metoda, Bobath) při podezření na vývojové problémy.
Q: Jak si rodič zajistí nezbytný odpočinek bez poškození citového vztahu dítěte?
A: Možnosti z praxe v diskuzi: poslat dítě na víkend nebo týden k otci či k prarodičům, domluvit si pravidelné odpolední „čas jen pro sebe“, chodit na cvičení (zmíněno cvičení v Sokolu či 2× týdně), nebo zajistit hlídání u maminky či kamarádky; několik rodičů doporučovalo, že i týden s tatínkem může být pro dítě přínosný.
Q: Kolik obvykle trvá „období vzdoru“ u batolat?
A: Útržkovitě se v diskusi uváděly měsíční až několikaměsíční časové úseky; jeden rodič popsal trvání cca 4 měsíce, ale uvedeno bylo, že délka se velmi liší dítě od dítěte a obvykle se jedná o období, které „přejde“.
Q: Jaké konkrétní knihy a zdroje rodiče v diskusi doporučovali ke studiu výchovy?
A: V diskusi byly zmíněny knihy „Malý Tyran“ a „Jak žít a nezbláznit se“ od primářky Pekařové, dále odborná literatura prof. Matějčka; také lidé doporučovali půjčení knihy v knihovně.
Závěry z diskuze
Shoda
- Zákazy a zvýšený hlas většinou nevedou k trvalému zlepšení chování batolete.
- Přizpůsobení domácnosti (záslepky, dát věci mimo dosah) a nabídnutí bezpečných alternativ funguje lépe než opakované zákazy.
- Duševní hygiena rodiče (krátkodobý odpočinek, pomoc partnera nebo rodiny) je klíčová pro zvládání neposlušného dítěte.
Sporné názory
- Někteří hájí možnost fyzického trestu v afektu nebo jako krajní nouzi, zatímco většina diskutujících a řada komentářů prosazuje vždy nenásilné metody.
- Řešení „poslat starší dítě s otcem pryč na týden“ versus „nechat dítě doma a matce odjet/odpočinout“ — obě varianty byly doporučovány různými rodiči v závislosti na rodinné situaci.
Otevřené otázky
- Které konkrétní strategie dlouhodobě nejlépe zabrání opakovanému rizikovému chování (zásuvky, ovladače) u individuálních dětí?
- Kdy je opravdu na místě přivolat odborníky (PPP, neurolog) při častých „záchvatech zloby“ u batolete?
Zmíněné značky a firmy
Sokol, knihovna, pedagogicko-psychologická poradna
Zmíněné produkty a metody
Malý Tyran, Jak žít a nezbláznit se (primářka Pekařová), prof. Matějček (literatura), Vojtova metoda, Bobath, záslepky do zásuvek, prodlužovačka jako trénink, asistované zapínání/ovládání, pevné objetí (zmíněno v debatě jako metoda), fyzické tresty (plácnutí, facka) — kontroverzní
Místa a osoby
primářka Pekařová, prof. Matějček
evi, myslím symbolicky, ne ho seřezat jak žito, Pepa musí vědět, že kdo ho hlídá, má právo ho potrestat, asi jsem to řekla blbě.
Ale podívej se do školek, kdo tam učí, samý takovýhle babky jako tahle... Mladý holky po škole jdou kvůli hypotékám do kanceláří, protože by s příjmem učitelek těžko dosáhly na své vlastní bydlení a nezávislost. Ale to už jsme zase někde jinde. Jo, přivýdělek k důchodu je to jistě dobrej....
@pepibubu jako učitelka stebou souhlasím..Teda nemyslím si že by učitelka měla děti bít nebo řezat, ale někteří rodiče si od svých dětí nechávají s prominutím s.át na hlavu a ty děti si to pak dovolují ve školce..Schvaluji zvýšení hlasu, pokud rodiče povolí i občas jen lehce na zadek, ale máš pravdu, dneska se pomalu učitelky bojí i říct rodičům že jejich dítě zlobí, protože hned je to chyba té učitelky a né rodičů (ovšem samozdřejmě né vždycky)
@krizecek a jak moc bys ho zbila, kdyby ti to oplatil? kde je ta hranice? dítě, co vidí doma, opakuje, a pokud si netroufne na tebe, protože jsi dospělá, tak věř tomu, že si pak ve školce troufne na menší a slabší dítě...u nás taky plácání nefunguje, starší to pak zkoušel na mladšího a to mě teda zarazilo... a mladší se nerozpakuje mi to taky vrátit, takže tudy cesta fakt nevede...mohla by vést přes jasné nastavení hranic a vzájemný respekt
@reruna ale zase...jsem zastáncem toho a´t si každý vychovává dítě jak chce, jemu se to pak v životě vrátí.Takže já na to mám takový názor, někdo zase může mít jiný a to je úplně v pořádku 🙂 Jenom si prostě myslím že rodiče by měli mít nějákou autoritu, v životě by mně nanapadlo vracet rodičům to že mně plácli a nevidím to ani u žádného dítěte v rodině..
Když ono je otázka, jestli dvou a půl leté dítě, tedy ještě batole, je schopno už vnímat autoritu. Já myslím, že ještě ne, že je na to ještě malé. Že to tak nějak začne chápat až po třech letech, i když to je hodně individuální. Jonáš je jinak moc hodnej kluk, nezlobí, má nás rád a dává to najevo. Jenom třeba šíleně vyvádí u oblékání, tak ho, když už fakt nemůžu plácnu a on mi to oplatí. Nebo nám říká stejné věci, jako my jemu- opakuje vše jak papoušek. Tuhle jsem mu řekla " nezlob ty potvůrko" - a on to samé řekl večer manželovi. Nebo mu řeknu " nech toho" a on odvětí: " ty toho nech." Prostě co se do něj vloží tak on vydá zpět. Mě maminka nemlátila, jenom jsem dostávala občas pohlavek když už jsem chodila do školy a samozřejmě jsem jí to nevracela, už jsem byla vývojově někde jinde. I když jsem teda měla chuť se vzbouřit, protože mě bila zcela neoprávněně za něco, za co jsem nemohla, což ona teď zpetně uznává, ale já jsem se jí jako malá bála a proto jsem poslouchala, což je taky špatně
@pepibubu zaujalo mě to s tím batůžkem 😅 co takhle nechat syna aby videl důsledky? Jako, že když nechce si jít pro batůžek, tak mu pro něho nikdo jinej nepujde a kdyz mu bude chybět, tak mu připomenout, že on ho nechtěl, aby pochopil důsledky. Jen me to tak napadlo 😀 Nejsem profík ve vzdělávání, ale obdivuju učitelky ve školkách, opravdu, protože musí mít svatou trpělivost 😝 😀
@kocicinka ano, taky si myslím, že to nebylo od maminky spravne. Jasne, chceme aby dítě poslouchalo, nervy nám všem kolikrát tečou, to každá známe 😀 😀 na druhou stranu si říkám, že pokud uložíme do dítěte jenom to, aby slepě poslouchalo jakoukoliv autoritu, tak se jim to uloží a už budou v životě naprogramovani jen tak, že musí poslechnout, jako že když budou mít svůj názor a někdo na ně hukne, tak oni poslechnou, protože větší autorita. Doufám, že je to pochopitelné, co chci říct 😀 😀 😀
@kocicinka tak mně taky rodiče nemlátili, občas pohlavek, občas na zadek, ale když jsem si to zasloužila...Je sice špatně když se dítě svých rodičů bojí, já se třeba nebála, ale věděla jsem že bych měla poslouchat a nikdy bych si nedovolila je uhodit nebo jim něco oplatit..To co ty popisuješ stím odpovídáním, tak to je jasné že dítě opakuje, ale to že má poslouchat musí pochopit i malé dítě..Musím říct že mám taky občas už nervy na dranc ve školce a mám chuť dítěti něco říct ale neudělám to, doufám že doma rodiče dítěti vysvětlují co je správně a co špatně..Jako jasně že by dítě nemělo poslouchat kde koho staršího, ale to už záleží na věku kdy si to to dítě dokáže uvědomit..Nejsem zastáncem toho řezat dítě kvůli každé prkotině to fakt ne..Docela mně ale třeba zarazilo, když kolegyně (už starší) ve školce jednomu chlapečkovi ,který měl problém s tím že ho v nějáké soutěží "porazila" holka, řekla že ať si sedne na lavičku a až se uklidní, může přijít za ostatními, chlapeček k učitelce přišel a normálně ji s nápřahem kopl do nohy:( A reakce tatínka na tento incident? Řekl: No a co, kluk zlobí...
@krizecek no ono to tak vyznělo, že jsi napsala - když mi to vrátí, tak já mu dám ještě víc, aby ho to bolelo....jenže tak by to mohlo pokračova do nekonečna.... jak píše @kocicinka dítě opakuje to, co vidí u rodičů, kopíruje naše chování, když mě maminka bije, já můžu taky....Ale souhlasím s tebou, že volná výchova bez hranic je na nic, hranice musí být, musí být jasné a jejich porušení musí mít nějaké důsledky - ne tresty, ale přirozené důsledky, jak tu někdo psal s tím batůžkem - řekla bych, že je potřeba se pro ten batůžek vrátit, protože tam má věci, když by nešel, tak bych tam ten batůžek nechala...já nevím, na každé dítě funguje něco jiného, někomu stačí jen upozornění - jé, batůžek zůstal v šatně, jinému se musí jasně říct - chci, aby sis zašel pro ten batůžek, některé neposlechne ani tak, asi potřebuje tu zkušenost, že pak mu chybí hračka, kterou tam měl například atd. A ten příklad, když učitelka poslala chlapečka si sednout jakože na hanbu - tak já ho chápu, prohrál, navíc s holkou, musel být děsně naštvanej a ještě ho učitelka pošle na hanbu! měl prostě vztek! úkolem učitelky a taky rodičů je pomoct dítěti se s takovými pocity vyrovnat jinak, než tím, že tu učitelku ve vzteku kopl - kdyby mu řekla například - jo, chápu, že jsi naštvaný, že jsi prohrál, tak by k tomu kopnutí nejspíš nedošlo , mohla mu říct, ať si sedne a zkusí nakreslit, jak moc je naštvanej, že prohrál - kluk by se tím nejspíš uklidnil a bylo by... Ovšem když už k tomu kopnutí došlo, tak je důležité jasně říct, že tohle se nedělá - a to měl říct i ten jeho tatínek - chápu, že jsi byl naštvaný, ale když jsi naštvaný, tak to řekni a žádné kopání, bití, bouchání, sprostá slova atd.
@kocicinka - souhlasím a taky jsem to někde četla - že dítě do tří let není schopné pořádně respektovat autoritu, stejně jako do tří let není moc schopné empatie - že by si pospíšilo, když má máma těžkou tažku nebo skutečně schápalo, že mámu tohle bolí...
@krizecek - hm, tak děti tak do dvou a půl let, pokud je plácneš, tak s největší pravděpodobností plácnou zpátky, protože z toho mají buď srandu, nebo prostě kopírují a mají pocit, že tohle je způsob jak ukázat svůj vztek - protože přesně tak dávají najevo svůj vztek rodiče - prostě to zkopírují...a pak si myslím děti nechápou, proč rodiče můžou plácnout a ony nesmí = nakonec vyvodí model - plácat může ten silnější, tak pak můžou mít tendence plácat ty slabší...Myslím, že dítě má spíše myslet a cítit zodpovědnost za své chování, než pochopit, že má poslouchat rodiče...
@adelka21 - souhlasím s tím, co píšeš, že pokud vedeme dítě k poslušnosti, tak dítě pak poslouchá svým způsobem v životě ostatní, které bude vnímat jako silnější, jako autoritu - anebo naopak - nepodaří se dítě přivést k poslušnosti, ale dítě zůstane vzdorovité a bude bojovat a bude narážet v okolí na to, že je problematické, že zlobí a takovým se i stane....
@blandik tak to už je zas do jiné diskuze asi, určitě to šlo řešit i jinak, paní učitelka je starší generace, řeší to takhle já jí do toho kecat nemůžu 🙂 Ale souhlasím..I jak píšeš, reakce rodiče byla špatná , no ale my stím nic nenaděláme, to jsem uvedla jen příklad z praxe, který mně docela zarazil

@evaviki Tak u nás nezvládá děti mladá učitelka a dost přesahuje své pravomoce