Poporodní deprese - kdy je začít řešit a kdy ještě přejdou samy?
Ahoj, kdo máte zkušenost s poporodní depresí? Jsem měsíc po porodu a už tak týden deset dní mám depresi jako vyšitou. Prakticky pořád brečím a nemám vůbec hlad ani chuť k jídlu. Do jídla se nutím jenom kvůli kojení, ale moc mi to nejde. Kdy jste to začaly řešit, přejde to samo, nebo je potřeba někam zajít? Díky za zkušenosti.
Stručné shrnutí
- Poporodní deprese se může projevit již během několika týdnů po porodu i až měsíce poté a symptomy zahrnují trvalé pláč, ztrátu chuti k jídlu, neschopnost vykonávat každodenní úkony, nespavost a silnou úzkost; v těžších případech je nutná psychiatrická péče nebo hospitalizace.
- Doporučená řešení zahrnují vyhledání praktického lékaře, gynekologa nebo psychiatra, psychoterapii, sociální podporu (partner, rodina, mateřská centra) a v indikovaných případech antidepresiva či nemocniční péči; v diskuzi byla opakovaně doporučena nezisková iniciativa Úsměv mámy (www.usmevmamy.cz) jako zdroj podpory a kontaktů na psychology a psychiatry.
- Některé osoby popisují spontánní ústup příznaků během šestinedělí nebo po ukončení kojení, zatímco jiné uvádějí trvání několik týdnů až měsíců a potřebu léků (zmíněny byly Neurol, Trittico a obecně „antidepresiva vhodná při kojení“); názory na to, co přesně pomáhá, se rozcházejí.
Nejčastější otázky
Q: Jak poznat rozdíl mezi poporodním „blues“ a poporodní depresí?
A: Poporodní „blues“ obvykle začíná krátce po porodu a často ustoupí do šesti týdnů; poporodní deprese zahrnuje trvalejší příznaky jako přetrvávající pláč, neschopnost zvládat běžné činnosti, výraznou ztrátu chuti k jídlu, nespavost a úzkost a může vyžadovat psychiatra, psychoterapii nebo medikaci.
Q: Ke komu jít jako první při podezření na poporodní depresi?
A: Jako první kontakt se doporučuje praktický lékař nebo gynekolog, kteří mohou vystavit doporučení k psychiatrovi; v akutních nebo těžkých případech může být nutná psychiatrická hospitalizace.
Q: Jaké jsou léčebné možnosti během kojení?
A: V diskuzi byly zmíněny antidepresiva „vhodná i při kojení“, konkrétně Neurol a Trittico jako léky užívané některými ženami, a psychiatr rozhoduje o volbě nejvhodnějšího léku; vždy konzultujte volbu medikace s psychiatrem a ošetřujícím lékařem.
Q: Pomůže ukončení kojení proti poporodní depresi?
A: Několik žen v diskuzi popsalo úlevu po ukončení kojení (jedna uvádí úlevu během 24 hodin), ale toto není univerzální řešení a v jiných případech byla nutná psychiatrická léčba nebo terapie.
Q: Jak rychle vyhledat odbornou pomoc?
A: Doporučení z diskuze je řešit stav co nejdříve — pokud příznaky přetrvávají více než týden, pokud je neschopnost vykonávat denní úkony nebo jsou myšlenky na ublížení sobě či dítěti, vyhledejte praktického lékaře nebo psychiatra okamžitě.
Q: Jaká je role sociální podpory a neformálních opatření?
A: Sociální podpora (partner, rodina, dočasné bydlení u příbuzných, mateřská centra) a každodenní kontakt s dospělou osobou byly v diskuzi často uváděny jako významná pomoc vedle terapie a medikace.
Q: Kde najdu lokální podporu a kontakty na psychology a psychiatry?
A: V diskuzi byla opakovaně doporučena iniciativa Úsměv mámy (www.usmevmamy.cz), která má podpůrné skupiny a kontakty na psychology a psychiatry.
Q: Pomůže psychoterapie bez léků?
A: Některé ženy v diskuzi uvedly, že jim psychoterapie pomohla, jiné zase uvedly, že terapie sama nestačila a bylo nutné nasadit antidepresiva podle doporučení psychiatra.
Závěry z diskuze
Shoda
- Je lepší vyhledat odbornou pomoc brzy, zvláště pokud příznaky trvají déle než týden nebo jde o neschopnost vykonávat každodenní úkony.
- Kombinace psychiatrické péče, psychoterapie a sociální podpory od partnera či rodiny je v diskuzi prezentována jako účinný přístup.
- Úsměv mámy (www.usmevmamy.cz) byl několikrát doporučen jako zdroj podpory a kontaktů na psychology a psychiatry.
Sporné názory
- Někteří uvádějí, že jde „jen“ o hormonální bouři nebo poporodní blues, které samy odezní do šestinedělí; jiní uvádějí, že symptomy přetrvávají týdny až měsíce a vyžadují léky nebo hospitalizaci.
- Některé ženy hlásí rychlou úlevu po ukončení kojení (úleva do 24 hodin), zatímco jiné tuto zkušenost nepotvrdily a doporučují řešit problém medikací či terapií.
Otevřené otázky
- Která konkrétní antidepresiva jsou nejbezpečnější a nejúčinnější při kojení v jednotlivých případech?
- Kdy přesně přejde poporodní „blues“ na diagnózu poporodní deprese vyžadující medikaci nebo hospitalizaci?
- Jaká je optimální kombinace psychoterapie a farmakoterapie pro různé závažnosti poporodní deprese?
Zmíněné značky a firmy
Úsměv mámy
Zmíněné produkty a metody
antidepresiva, Neurol, Trittico, třezalkový čaj, psychoterapie, psychiatrická hospitalizace, mateřské centrum, antibiotika (léčba zánětu v prsu), laktace (ukončení kojení)
Místa a osoby
žádné
@ivana0 ahoj,měla jsem veliké poporodni deprese,asi až po 4mesicich jsem začala docházet na psychoterapie,nechtěla jdem brát antidepresiva,bohužel mi terapie moc nepomohly,a tak jsem se trápila do synovych 8 mesicu,pak už to bylo lepší,ale až ted po dvou letech mohu rict,ze je to tak na 90% dobre..kvůli tomu strašně váhám o druhem dítěti,mám strašný strach. Určitě bych to byt tebou řešila včas,není to žádná ostuda 💋
Me to preslo v moment,kdy jsem prestala kojit. Manzel me poslal na vikend pryc, ja si odpocinula,srovnala se a uz bylo vse v pohode. Al radim resit co nejdrive, ja jsem cekala az do trech mesicu maleho,rapidne zhubla, krevni obraz priserny. Porad jsem cekala,ze to nejak prejde samo,az kdyz jsem syna nechala v parku,odesla domu a az po dost dlouhe dobe zjistila,ze ho doma nemam a ze mi vubec nechybi, muselo se to resit.
U mě to trvalo celé šestinedělí, odeznělo to nakonec samo. Ale doteď na to vzpomínám jako na jedno z nejhorších období v životě. Stále jsem jen brečela, ve sprše bouchala hlavou do zdi, že jsem špatná matka, protože mi nejde kojit (šílene jsme bojovali, měla.jsem třikrát antibiotika na zánět v prsu - kdo zažil, ví, jaká nepředstavitelná bolest to je, zlatý porod). Neměla jsem z ničeho radost, na nic chuť, pořád jen ty výčitky z ne/kojení a že si malý zaslouží neokoho lepšího...Důležité je mít oporu v muži, případně rodině. Bez toho bych to asi nezvládla.
@pavicka ja si taky myslim, ze to spousti nejaka nadmerna nepohoda, ze tu radost z miminka prebije. Ja ted cekam dvojcata necekane neplanovane do slepovaneho vztshu, ktery verim ma sanci, ale pred dalsim potomkem jsme chteli resit jednak nase finance, jednak nase problemy v manz. poradne a manzel neco sam v terapii. Ted dvojcata a opravdu strasne nevolnosti od 5tt, ted jsem v 8tt a jestli to pojede jako u dcerky, tak to bude do 16tt. S manzelem v mezicase byla hadka, jskoze nic vazneho, ale ja ihned zacala premyslet nad interupci. Pak se me udela lepe , pak hup blivno a opet premyspi ze to nedam. To u dcery nebylo, at by se delo, co by se delo, chtela jsem ji. Desi me ta predstava dvojcat, starsi je doma, skolku mit nemuze, finance v haji, proste te nepohody je tam nejak moc. Verim, ze kdybych nemela takovehle nevolnosti, tak to davam dobre. Prave si tu ctu diskuze, abych to pak nepodcenila po porodu, kdyby se delo neco neobvykleho. Me teda moc pomaha popovidat si s kamaradkou, zadny psycholog mi nikdy takto nepomohl🙂 Moc se mi libi, co pise
@misicka1988 jak pomohla sestre, tady je videt, ze pochopeni od nekoho blizskeho ma lecivou moc.-)
@tingle Vis ja si taky myslim, ze na sebe maminky kladou velky naroky. Kojeni neni smerodatny pro zdravi a stastny zivot detatka. Jenze kolokrat se to tak prezentuje, stejne tak ta nutnost nerodit cisarem a podobne. Pak se to v cloveku usadi a kdyz nejde vaw podle planu, tak to strasne zranuje a bere radost ze zivota. Ja treba nekojila a ted me doslo, ze to dceri mozna zachranilo zivot. Ma vaznou alergii na celozrne pecivo a orechy, coz kdyby se ji to stalo jako miminku, mohla by se nam udusit. Promin, ze jsem odbocila, ale take se potrebuju trosku vypsat.-)
také doporučuji http://www.usmevmamy.cz/ jsou skvělí, mají podpůrnou skupinu i kontakty na psychology a psychiatry. Není se za co stydět, každá pátá maminka tím prochází. i já :D a to u obou dětí. kdyby dřív existovala tato neziskovka, asi by u nás bylo hodně věcí jinak. Přeji monoho zdaru, neboj se vyhledat pomoc
Ahoj holky, tohle je téma, které momentálně v sobě řeším a asi vím, co mi všechny napíšete.. Jde o to, že mám už dvě děti, prvnímu jsou 4 roky a druhému 8.měsíců. Druhé děcko je opravdu náročné, první půl rok malá prořvala (v noci ani tak ne, ale hlavně přes den). Nedělala jsem nic jiného, než jsem se snažila aby nebrečela, vůbec mě to netešilo, taky proč, když jen co se vzbudila, začala brečet, brečela i v kočárku, prostě půl rok naprostýho pekla. Na to jsem byla sama, manžel v nové práci a vracel se nejdřív v půl šesté, prarodiče moc nepomáhali, měli jen soustrastné řeči a jako že to snad brzy přejde. Já brečela vyčerpáním do postele a začalo to být častější a častější, ale neřešila jsem to, prostě jsem věřila, že to nějak přejde.. Po půl roce se to o něco zlepšilo, ale za to se začala malá budit zase v noci..Teď je děsný mamam a pláče i přes den, když chci uklidit nebo uvařit, je to vážně náročný a pořád jsem na to sama, moc se nevyspím, protože už mám i poruchy spánku, někdy se v noci prostě vzbudím a 3h nespím, nedokážu usnout.. A teď k té nejhorší věci, dospělo to až tam, že mi kolikrát rupnou z toho věčného pláče nervy a jsem ošklivá :( a bojím se, abych ji někdy v tom amoku doopravdy neublížila. Já ji miluju, ale někdy v tu chvíli, v ten moment nevidim a neslyšim a jednám jako blázen :( Ale bojím se někam jít, stydím se za sebe a nevím, jestli bych o tom dokázala otevřeně mluvit.. tak si říkám, jestli se u mě nestalo něco už na začátku a tohle je jen vyústění toho všeho neustálého stresu a pláče :(
@ada_02 Určitě Te neodsoudim. Měla jsem to přesně tak jako ty. Taky byla malá hrozně plačtivá, do toho neustále nemocná. Hrozně jsem se bála, že ji ublizim. Taky jsem měla úplné amoky. Jdi k psychiatrovi, ať Tu dá léky. Má to více lidí, než si myslíš. Jen o tom nikdo veřejně nemluví. Není se za co stydět. Jdi hned, ať nepřijdeš o ty krásné okamžiky dětství. Léky mi neskutečně pomohly. Byla jsem to zase já, která je sice i dál občas vzteklá, jako ostatně celý můj život, ale nemá ty výbuchy vzteku, pláče, beznaděje atd. Já třeba měla i zhoršenou paměť a celkové myšlení. A do teď si třeba moc nepamatuji, jak malá vypadala. Koukám se na fotky a říkám si, že si ji vlastně takhle krásnou nepamatuji, že jsem si ty začátky vůbec neužila. Klidně napiš do soukromé zprávy, pokud se stydíš. Ale není za co!!!!
@pavicka já beru na spaní trittico. Ale hodně mi pomohla rada psycholožky že nemusím spát že stačí odpočívat tak když to nejde tak ležím a relaxuji a většinou to pak jde.