Trávení volného času s jedním dítětem: Jak to zvládnout?

Normalne rekni, hele minule se slo na skluzavku, tento vikend jdeme tam kde chce starsi dite. Nechcete jit? Ok tak na nas pockejte v cukrarne, nebo jdete mezitim do kina, nebo za babickou a my za vami dojdem. Ja bych i pochopila, ze nekdo ma spolecne zajmy s jednim ditetem a s druhym zas manzel a nepripada mi to uplne mimo, kor u starsich deti. Ja taky nemam v planu chodit s detma hrat fotbal, ale urcite bych v tom nebranila manzelovi, ze musime travit cas spolecne nebo ze to neni spravedlive vuci diteti, ktere fotbal nehraje. Jako nejaka rovnovaha by tam asi mela byt, ale to asi citis sama, jak to je. Kdyz vetsinu casu travite vsichni spolu, tak bych nevidela nic zavadneho na tom, ze vezme manzel mladsi aktivni dite radit podle jejich libosti a ty to klidnejsi na vystavu 🤷‍♀️ A ze to tak bude pravidelne treba 1x do mesice.

Podřizovat vše mladšímu naruší vztahy mnohem víc, než nějaké rozumné dělení dětí, to tatínek nechce vidět? Už vidím, jak by dcera reagovala, kdyby se všechno podřizovalo tomu, co chce nebo zvládne mladší brácha. Naopak sama říká, pošleme kluky k sousedovi a můžeme si vytáhnout tempery.

Ano delime se podle zajmu. S holkou jdu ja treba obcas nakupovat i kdyz s ni teda trpim( nesnasim nakupovani) kluk chodí s tatou na koncerty, a jine akce ci setkani, kam ja ani dcera nemusime. Ja pak jdu treba s klukem hrat pingpong. Dcera s tatou sama neco dela fakt vyjimecne, ti dva se spolu moc nesnesou😅. Jinak maji kazdy jine zajmy takze s dcerou jsem vetsinou na zavody jezdila ja , s klukem tata, nebo ja. Tak jak nam to vyhovuje.

Tady proste oznam, ze jdete v sobotu se starsim do muzea a jdete. Z toho co pises to vypada, ze to neni ani nahodou o tom, ze by mladsi byl na cemkoli osizen, naopak je neustale upozadovano starsi dite a to neni moc ok. Veskery tvuj cas a energii si prisvojuje mladsi, pritom uz je to velke dite, to neni totez, jako s malickatym ditkem... Tatinek svym pristupem projevuje preferenci jednoho ditete na ukor starsiho. Pravdepodobne si to neuvedomuje, ale o to vic by starsi zasluhovat razne zastani od maminky
(a jinak my to vetsinou resime tak, ze na vylet vyrazime vsichni spolu, ale s nejstarsi dcerou se odpojim na aktivitu ktera bavi ji, manzel se zbytkem jdou na hriste. Pak se zase spojime a jdeme spolu treba na obed a vsichni spolu do auta)

Ano, trávíme čas velmi různě, děti jsou zvyklé být oba s manželem nebo se mnou, nebo jsme všichni dohromady, nebo každý z nás s někým jiným. Máme syna 6 let a dceru 3 roky a překrývají se nám jejich kroužky, tak si děti rozdělujeme a je to super strávený čas, kdy se člověk hrozně moc dozví, když dítě ví, že máš čas a pozornost jen pro něj. Dbáme na to, aby to bylo vyvážené, aby jedno nebo druhé nemělo pocit, že s ním je jeden z rodičů víc než s tím druhým.
Já ani manžel nemáme problém s tím, že netrávíme všechen čas dohromady jako rodina, ale odděleně s dětmi. Dcera chce jít do školičky bruslení, syn má tou dobou cvičení, tak se normálně rozdělíme, všichni jsou spokojeni, večer u večeře si vyprávíme zážitky a ukazujeme fotky.
Na výlety chtějí většinou oba na stejné, jednomu se chce třeba méně, ale vždycky dokážeme poskládat ten výlet tak, aby se líbila alespoň část oběma - příklad syn chtěl do muzea dinosaurů, bála jsem se, že to dceru nebude bavit, domluvili jsme se, že potom půjdeme na její oblíbené místo. A v muzeu jsem se snažila najít aktivity vhodné pro oba.
Ale podle toho, co píšeš, to vypadá, že spíš je to problém v tvé hlavě, že neumíš se synem odlišné povahy trávit čas.

Podle toho co píšeš, tak už jsi z maladsiho krapet vystavena. Normálně se dohodni s manželem, že podniknes něco se starším sama. Asi výhledově by tam měl být i nějaký čas samostatně straveny s mladším, ale to píšeš že děláš, že s ním chodíš na hřiště a na kolo, kam už starší nechce.

Dělám to tak pravidelně, dcera je o 5 let mladší než syn a je logické, že každý má jiné zájmy a baví je něco jiného. S dcerou bych do kina nebo do restaurace na oběd jako s parťákem nešla a naopak syn by asi neocenil kdybych s ním šla na kroužek nebo do herničky pro prťata. Děláme i to že jdeme s manželem a jedním dítětem. Např. Dcera je u babičky a my se synem jdeme do kina, muzea, restaurace, výlet… nebo je syn ve škole a my jdeme ve 3 s dcerou do herničky, na plavání, na procházku. Zkusila bych to manželovi vysvětlit a přesvědčit ho ať to občas zkusíte. Hodně to prospěje i sourozeneckým vztahům. Podle mě není úplně dobře aby se starší neustále podřizoval mladšímu.

Praktikujeme to tak už od začátku. Podle různých akcí a nálady se s mužem o děti střídáme a nebo jedeme všichni na výlet, který baví všechny. Myslím si že je fajn věnovat se občas každému zvlášť individuálně a to do toho počítám i manžela 😀. Jednou za rok si vyrazíme sami bez dětí, to je totiž taky potřeba 🙂

Podle toho, co píšeš, tak se podřizuješ manželovi, který se podřizuje dítěti, které je pro vás náročné zvládnout.
Ty jsi samostatná bytost, která má nárok si užít a zažít dle svého zájmu. Tak zkus jednoduše říct, dneska podle nás (tebe a staršího), nebo každý zvlášť a stůj si za tím.
(zcela upřímně, moje mladší má taky raketový pohon a pořád skáče, lítá a ještě k tomu ječí, ale my do muzeí chodíme. I do divadel, i do kina... Jako je to trochu adrenalinovej sport, ale člověk s každým takovým místem získává cvik a mrňavka návyky, takže je to lehčí a lehčí. To dáte, neboj!)