Jak se vyrovnat s pocitem méněcennosti vůči rodině?

Ahoj, vůbec se s nimi nesrovnavej. Já dělám práci co mě baví a naplňuje (zaměstnanec městského útulku) k tomu na malý úvazek pracuji v domově důchodců. Výdělek je z toho směšný, nemít chlapa tak je to značně horší. Ale jsem šťastná, do práce se těším a i když i tam přichází smutné chvíle, tak vím že dělám to co mám dělat. Bydlím v nájmu v malém městě. Auto mám 9let staré. Dovolená co 2 roky někde v zahraničí. Jinak ČR.

Moje sestra zaměstnaná v korporátu. Auto nové co 4 roky. Vlastní byt + 2 investiční. Dovolená 3x do roka. V jednom kuse vystresovaná z práce, práci a stres si nosi i domu. V náročných obdobích pracuje od rána do noci. Žádný osobní život, prostě jen práce a dovolené.

Když srovnám tohle, tak ne neměnila bych s ní ani za cenu nových aut, vlastního bytu a 3 dovolených.

Jsem taky z rodiny podnikatelů a vysoce postavených lidi. Spousta lidí do dnes odsuzuje moje rozhodnutí se slovy "máš na víc". Nicméně vyrůstala jsem v tom, viděla jsem i tu odvrácenou stranu. Prostě mi ty nervy, stres, občas i nečestné nestojí za ty peníze.

@anonym_autor Nesrovnávej se s ostatními. Buď ráda za to co máš, někdo nemá ani to. Někdo může mít majetky a peníze, ale třeba nemá zdraví...

Mám jednoho velmi dobrého kamaráda, znám ho víc než 20 let. Kdysi, před těma 20 lety, jsme spolu jako teenageři chodili teda. 😀 co si pamatuju, tak záviděl ostatním peníze, majetky. Odjakživa byl jeho cíl být bohatý. Jeho rodiče nikdy neměli moc peněz tak asi proto. Teď je mu téměř 45, má krásnou ženu, dvě zdravé děti, hezky byt 3+1 v novostavbě (na hypotéku), auto, oba stále zaměstnání. Dovolenou si můžou dovolit spíš jen v ČR, ale to přece nevadí. Z mého pohledu mají uplne v pohodě normální život, rozhodně nijak nezivori. Ale on se stejně pořád užírá tím, že jeho nejlepší kamarádi jezdí v zimě do Alp a v létě k moři, že mají víc peněz. Že jeho tchán "sedí" na milionech a nedá jim ani korunu. Je to smutny, když o tom mluví. :(
Přitom třeba ten jeho tchán je vážně nemocny....ti jeho bohatí známí jsou rozvedeni nebo mají rodinu jen na oko. Další má zas vážně nemocné dítě.
Nevím..já nikdy materiální nebyla. Nevím, proč bych měla někomu závidět, že má lepší auto než já. K čemu je to dobrý? Bude kvůli tomu šťastnější? Nebo v čem je lepší dovolená u moře, kde se rodina hada než někde na chatě v lese, kde si všichni užívají společné chvíle a smějí se?
Jasně, bez peněz to nejde, nikdo nechce nemít na zaplacení bytu nebo jídla, ale být materiálně bohatý je zbytečný. 🙂 aspoň pro mě.

Nikdo nemá všechno, co mají ostatní. Zkus si uvědomit, co potřebuješ k tomu, aby ses cítila šťastná. A pracuj na tom, abys měla to. Je jedno, co ostatní oceňují a považují za důležité: ty sama rozhoduješ, co ve svém životě chceš. A na tom pracuj. Protože nikdo nemá všechno. Ani ti nejbohatší nemají všechen majetek, který na světě je... A možná jim chybí mnohem podstatnější věci: třeba přijít domů s pocitem dobře udělané práce a moc si lehnout počítači a jen tak bejt. 😉

Zkus si vsimat i toho, co ty mas a oni nemaji. 😊 A nemyslim jen majetek, ale treba i rodinu, vztahy, povahu, vysnenou praci, moralni hodnoty.
Asi jsem na tom v rodine stejne jako ty a neresim to. Beru to tak, ze kazdy zije tak, jak si muze dovolit. 🤷🏻‍♀️ Oni tak a ja zas tak.

Je to tu každý měsíc to samé stále dokola. Nevím, proč se užíráš tím, co kdo má a kolik. Tak pro to něco dělej! Nikdo nemá všechno, i když to tak vypadá. Víš kolik je prachatých lidí, kteří jsou nemocní a peníze si nestihnou užít?

Jen se dal rouhej a prijde den, kdy si budes prat, aby ses mela tak, jak se mas ted.

Za me, ti co jsou na tom finančně extra dobře … tak vesměs jim zas někde jinde něco chybí… ale to.bud nevidíš za zavřenýma dverma a nebo si tohi nevšímáš. Protoze ty si v tom v klidku 🙂tak si rekni az te to přepadne co mas ty a s cim si spoko .. neni to vzdycky jen o penězích … to bohatství 🙂

@anonym_autor občas to na mě taky padne, obzvlášť když někteří chytrolíni rypnou nebo mají blbé poznámky.
Nesmíš si to připouštět.
Vždycky budou lidé, kteří mají víc než ty. A naopak těm, co naoko mají všechno, často něco schází.

Děti se mě ptaly, jestli mi nevadí, že nejsme boháči. Z mýho pohledu jsem nejbohatší na světě. Kdyby mi někdo nabízel veškerý bohatsví světa za mé děti nebo moje či manželovo zdraví, odmítnu to, protože tohle se penězma vyvážit nedá.
Jestli tě žere, že něco nemáš, máš furt šanci buď změnit perspektivu pohledu a nebo práci.

Vzdycky je neco za neco/ chleba o dvou kurkach 🙂 Penize se nemusi automaticky rovnat stastny zivot. Oni muzou zase neco tajne zavidet tobe. Podle me jsou na svete lidi, kteri maji vsechno ( penize, zdravi, lasku, krasu, inteligenci...), pak lidi, kteri nemaji nic a pak ti ostatni co jsou nekde mezi. Tak to proste je a nezbyva nez se s tim smirit.

Hele ja občas tyhle pocity taky zažívám,lhala bych kdybych řekla, že ne,ale spíš z hlediska děti, že bych jim chtěla dopřát i více a mrzí mě, když pak od ostatních dostanou třeba hodnotnější darky nez od nas,ale pak si vždycky řeknu, že jsou na tom jiní i hůře, že si aspoň jednou za rok můžeme dopřát pár dní v ČR, že máme na jídlo a jsme relativně zdraví.

@anonym_autor manžel byl vždy srovnávám se svou sestrou, slýchá to dodnes. Ale už si jeho rodiče neuvědomují, že jí pomáhali ať už finančně či s hlídáním, bydlením a u nás úplně naopak. Ale stejně jsme my ti " horší", " chudí" atd

Jestli se chceš srovnávat, tak se vším všudy. Já mám extrémně bohatého bratrance. Už nad rámec běžné představy bohatého člověka. Ale taky má vážné zdravotní problémy, protože jeho práce dlouhodobě představuje obrovskou zodpovědnost a stres. A taky bez možnosti to zásadně změnit, protože celá rodina má režie nastavené na jeho kategorii příjmů - bydlení, školné dětí, koníčky. My máme peněz nesrovnatelně míň, ale taky klidný, spokojený život s možností si vzít volno, když onemocníme. Ano, je to zvláštní setkávat se při rodinných setkáních s lidmi, kteří řeší úplně jiné věci než my. Ale neměnila bych.

Tohle slýchávám celý život od mámy. Jak se jiní mají dobře, mají majetky a nejvíc ji vadí jeden strýc, který vydělával strašně moc. Pořád jen srovnává peníze, podnikatelé jsou všichni podvodníci a je to fakt otravné to poslouchat dokola a dokola. Nikdy jsem to moc nechápala, sice jsme byli spíše nižší střední třída, ale jíst co bylo, oblečení taky a školu jsem díky rodičům mohla vystudovat. Toho strejdu moc nemusím, je takový urýpaný na všechny okolo, tak se s ním prostě nestýkám, maximálně s ním krátce konverzuju v rámci rodinné akce 1x ročně. Mít peníze je sice fajn, jenže majetek zavazuje. Peníze nemůžeš nechat jen tak válet na účtu, vysoký životní standard ti požere spoustu peněz a z téhle výšky se padá mnohem hůř, věci se ti časem přejí a štěstí ti peníze nekoupí.

Ono přesně jak to tu ostatní zmiňují: většinou ty peníze jsou něčím vykoupené. I u švagrové to tak je, jediný kdo to nevidí,je ona.
Já nechci x set tisíc atd, siceje to asi hezké,ale taky riziko únosu pro peníze, vysoce postaveného podnikatele zabije konkurence, v práci nonstop atd když to přeženu. Ale ano líbilo by se mi tolik, aby jak teď děti byli dlouhé nemocné, jsme mohli někam třeba na 3 týdny,aby se z toho dostaly.

Bohatství nemusí mít ale, možná je dobré se prostě smířit s tím, že každý jsme jiný. Já bych taky chtěla být 180cm blondýna s 90-60-90, místo toho jsem zbytečně chytrá malá židovská matróna. A stejně tak je někdo bohatý. Jedna z mých nejlepších kámošek se narodila do bohaté rodiny, vzala si kluka z bohaté rodiny, on je diplomat, cestují v rámci jeho práce po světě a mají se parádně. Mají super děti, oni dva jsou boží, každy z nich sám je boží. Pohádkový život (jakože ne “když mi dovolíš druhý apartmán v dubaji, já ti dovolím druhý Veyron” ale krásný pohodlný život), přeju jí to. Ale pro mě by to nebylo. Mám ráda svou kariéru, své úspěchy a těžko bych budovala pracovní pozici, když bych se každý čtyři roky cestovala a očekávalo se ode mě, že se starám o rodinu a dělám doplněk manželovi.