• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Co vše má umět 5-ti leté dítě?

19. října 2016 
Chci se zeptat, manžel má 5-ti, skoro 6-ti letého syna... Přijde mi, že na svůj věk toho moc neumí - nevím jestli na něj nemám vysoké nároky. Najíst se příborem je pomalu pokus o sebevraždu - šermuje kolem sebe vidličkou a nožem, přemýšlí, co patří do jaké ruky, když má jen vidličku, musí si pomáhat prázdnou rukou, aby se vůbec najedl; psaní - umí napsat jen své křestní jméno, u číslic má problém, umí jich asi 5 - zbytek neví jak napsat, ale přečte je; oblékání je taky dřina; plete si barvy, špatně je rozeznává...
Chci toho na takhle staré dítě moc? Máme ho 2 dny v týdnu, nemůžeme všechno dohánět za ty 2 dny...
30. čer 2012 v 11:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
Do cca 5ti let mívají děti problémy s pochopením vztahů mezi čísly, ale chápou, že lze počítat nějaké věci.Pětileté dítě by se mělo zapamatovat řadu 4 čísel. Pokud nejde ještě v září do školy, máte dost času na natrénování psaní - nemusí umět psát, musí umět opsat větu.
Spousta lidí v dospělost neumí jíst příborem...naučí se to. Je v pořádku, že přemýšlí, co do které ruky patří. Jestli je pravák nebo levák je v tomto důležité - mozek to začíná rozlišovat až ve 3 letech! Jestli si plete oranžovou, červenou, růžovou, tak to neřeš. Pokud zaměňuje zelenou s červenou, začla bych se pídit po příčině - může mít špatný barvocit.
Z hlediska ontogeneze si myslím, že je na tom dobře.

Jak se projevuje verbálně? A jak mezi dětma?
30. čer 2012 ve 21:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Tak se zapamatováním číselné řady 4 čísel má problém... Zkoušeli jsme ho naučit čísla na hasiče, policii a záchranku, (zkoušeli jsme to i s pomocí - 0 - jako rybníček - voda - hasiči, 5 - jako invalidní vozík - záchranka, 8 - jako pouta - policie) nakonec jen 112, ale ani to si nepamatoval...
S opisováním má taky problém - některá čísla a písmena píše zrcadlově...
On nepřemýšlí, do jaké ruky, má vidličku v pravé, má pocit, že mu to nejde, zkusí levou, kterou to taky nejde a pak už jen přehazuje vidličku z jedné ruky do druhé... A kouká, kterou mu řekneme, že je ta správná...
Byli jsme si venku malovat - manžel po něm chtěl zelenou, podával mu fialovou... Pak přemýšlel nad bílou... chvilku to trvalo, ale nakonec vyndal tu správnou křídu...
Když něco chce říct, zadrhává se, hodněkrát třeba zopakuje, chtěl bych, můžeš,... , nebo mluví hodně potichu, jako by se bál to říct...
S dětmi si moc nehraje - potká své staré spolužáky ze školky, kam chodil do loňského roku, všichni ho vítají, říkají mu ahoj a on se schová za lampu - to se stalo minulý týden. Když na něj začala mluvit paní učitelka, kterou měl strašně rád, schoval se za manžela a nechtěl se s ní ani bavit... Když jsme chodili k jeho spolužačce na návštěvu, ani jí nepozdravil, raději s námi seděl v obýváku... Třeba až po črvrt hodině, co za ním pořád chodila si s ní začal hrát...
30. čer 2012 ve 21:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
@pierreetluce já bych teda řekla, že to docela odpovídá...Lukáš s příborem bojuje děsně, spíš preferuje pořád lžíci, ale i ve školce mají na jídlo jen lžíci, s příborem se ho snažíme "seznamovat" doma, ale výsledky nevalné...u něj je to i tím, že prostě jídlo pro něj je velmi obtěžující záležitost, nemuset, tak nejí vůbec...s čísly a psaním - o to nejeví zájem vůbec, umí teda počítat do dvaceti slovně, ale v písemné podobě akorát pasivně pozná 1-5, 7, 8, 0, občas po mě chce, abych mu řekla, když je někde třeba 210, tak co znamená, když je za sebou 2, 1 a 0...má teda hodně rozvinutou slovní zásobu, encyklopedické znalosti o tom, co ho baví (zejména dinosauři:slight_smile:), barvy pozná bez problémů, plete si akorát hnědou/šedou... s těmi dětmi si myslím, že je to úplně normální, i s tou paní učitelkou, prostě se "stydí", potřebuje čas, než se otrká, rozkouká....Opisování mi úplně bojkotuje, o to nemá vůbec zájem, děláme různý třeba grafomotorický cvičení, to ho baví, ale o ty písmena zájem nemá vůbec, nechce se ani naučit napsat své jméno...nemyslím, že by to bylo nějak pod normou, ve školce je normálně v kolektivu na +-stejné úrovni jak ostatní ve stejném věku, nikterak nevybočuje (resp. pouze v rámci individuálních rozdílností - někdo je šikovnější na hrubou motoriku, jiný víc mluví, jiný lépe maluje,..., ale pořád je to v normě)
16. črc 2012 v 09:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj, asi je těžké radit, ale kolik přesně mu je?
Pokud 5 tak bych písmena a čísla neřešila.
To ohledně komunikace s jinejma...to máme doma taky, Jáchym se děsně stydí a chvíli mu tvrá než se rozjede.
Barvy - tak bu´d mu na tom nezáleží a nepřemýšlí nad tím a nebo má nějakou odchylku a nebo to s ním třeba nikdo (krom vás) necvičí a nebo hold špatně rozeznává barvy ..zkuste si sehnat Ishiharovy testy barvocitu(http://www.oculus.de/cz/sites/detail_ger.php?page=518) a uvidíte...
Je pravák nebo levák? Možná se do toho nějak zamotal....existují i testy, které v tom pomohou...
4. srp 2012 ve 20:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak vidím, že tady taky do této debaty patříme. Mám holčičku, je jí pět a čtvrt roku. Doma je akční a divoká. Bohužel ve školce se hrozně stydí, nebrečí ale těžko se začlení do kolektivu. Má jednu kamarádku, se kterou nemá problém, ale jakmile ona tam není, tak prostě za nikým nejde si hrát a stojí jak tvrdé Y :frowning2: Nepozdraví dospělé lidi, a jakmile paní učitelka něco chce, nebo ji někam pošle tak jde jak šnek a když ji popožene tak ještě zpomalí. Jsem z toho špatná, protože vím, že je jinak docela chytrá, a jakmile mi p. uč. řekne, že je pomalá, tak vím že to je tím, že se stydí. Bohužel některé děti jsou otrkané a ta moje není. Nevím, jestli bych s ní neměla zajít do nějaké té psychologické poradny, aby se trošku změnila. Určitě bude mít i kvůli tomu studu a "pomalosti" odklad. Ale jak říkám jinak je doma čert. nechápu to :frowning2:
10. říj 2012 v 10:12  • Odpověz  •  To se mi líbí
@radka11111 tak u nás je to naopak-aspoň podle paní učitelky-ve školce drak a doma beránek

jinak zajímá se o čísla i o písmena-opisuje je a snaží se sám psát slova-samozřejmě poskládá písmenka jak se mu to hodí a smysl nedají,počítat se snaží-ale plete to,zajímají ho knížky,stavebnice-lego u nás funguje od necelých dvou let-klasické,ne duplo,takže motorika je v pohodě,ignoruje ale barvy,používá názvy jako sluníčková,traviičková a podobně a to samé má se jmény,málokoho oslovuje jménem-krom domácích a usnadňuje si to pojmenováním kluku a holko a pět nám bude o prázdninách,tak snad to do zápisu dotáhneme
23. dub 2014 v 19:57  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
Byli jsme na 5leté prohlídce a kromě básničky a výkresu věnovala doktorka pozornost spíš tomu, jak se chová, v jakých souvislostech přemýšlí. Psát číslice i písmena mu zakazuji já (od kamarádek - učitelek vím, že pokud se dítě naučí psát číslici nebo písmeno špatně, o to hůř se to pak odnaučuje), ale některá pozná a dopočítá se do 20. Spíš oceňuji, jak se chová, že zdraví, je slušný i poslušný a uznává autority, to bych u 5letého dítěte řešila spíš než nějaký příbor nebo písmena. To se naučí každý, ale s tou sociální komunikací je hodně lidí na štíru i v dospělosti... :frowning2:
2. kvě 2014 v 17:34  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
Dobrý den, chci se zeptat, přítel má z prvního manželství 5 letého a 3 letého syna. Ten 3 letý je na svůj věk v pořádku, bych řekla.. akční kluk. Ale ten 5 ti letý .. nevím, jestli to popíšu dobře.. Od své mámy není ničím učen.. jen si celý den hraje, ale MUSÍ si s ním někdo hrát.. neumí si hrát sám. Od své kamarádky, co má doma stejně staré děti vidím, že oba kluci jdou a myjou nádobí - skleničky, hrnečky, talíře.. jeden myje, druhý utírá. Vysávají, utírají prach.. i s aktivity jako je malování vodovkama, temperama, hry jako jsou Osadníci z Katanu, Poker! to ten kamarádky syn zvládá levou zadní! Hraje hokej, fotbal. Tohle ale absolutně přítelův syn nezvládá... :( doma - jeho máma a tchýně mu do hlavy vtloukají, že je nemocný, že má epilepsii, že tohle nesmí a tohle nesmí .. místo, aby se těšil na narozeniny, tak říkal, že za tolik a tolik dní, až se vyspí půjde k doktorce na helmičku :( stokrát řeknu, že na to auto se nešlape a po 101 na něj zase šlápne. Pozdravit?? pokud ho člověk nepozdraví první, tak sám to neudělá. a to ještě stěží. Poroučí mi! že jsem jeho služka, ať ho obleču, ať ho nakrmím, ať to uklidím za něj .. což u mě opravdu nehrozí! Svojí mámě dal i facku, za to,že ho neposlechla.. Každou větu začíná Tati nebo tatínku (nebo i mé osloví), a i tím to oslovení větu končí. Neřekne jen .. já mám hlad. Ne!! - tati já mám hlad tati..a když člověk nezareaguje včas říká tu větu dokola pořád. Za ten den to opravdu leze už na nervy. Zkoušeli jsme mu to vysvětlit, ať to řekne bez toho tati, bez oslovení.. stojí kouká a natahuje moldánky. Tak ho necháme a za minutu tati, pojď jdem na písek, tati. Prostě mi připadá, že tohle nedělá 5 leté dítě. A nevím, s čím mám začít, když je u nás, s čím začít rozvíjet ten mozek, ty základní věci??
10. zář 2014 v 07:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
@piskotekb podle mě se u vás necítí dobře. Tomu tříleťákovi je to ještě všechno ještě jedno, ale ten starší už věci chápe a tím, že se mu chce třeba i brečet, si myslím, že se cítí špatně. Neví jak se k tobě chovat, neví jak se chovat k tátovi. Podle mě nezačínej nijak, začni ho brát takovýho jakej je a snažte se prožívat den bez "lezení na nervy" a asi by to chtělo nějaké pěkné a "kvalitní" zážitky. Prostě se spolu zasmát a nic neřešit... Každý dítě je jiný
10. zář 2014 v 07:13  • Odpověz  •  To se mi líbí (8)
@evulina77 nu dobře, tak já nebudu nic řešit.. po hlavě si od něho šlapat nenechám, táta ať si to řeší teda po svém. Neřekla bych, že se u nás necítí dobře.. těší se na psa, na to pískoviště, na chatu.. když je čas jet domu, nechce se mu.. a to, že je opravdový mamánek.. ani k nám nemusí jezdit, pokud řekne, že nechce, jde se ven okolo baráku... je to vše jen na něm a jeho mámě... :(
10. zář 2014 v 07:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
Kdy přesně bude mít 6 let? Kluci, dá se říct, jsou trochu pomalejší, ale třeba s tím příborem už by to pro něj mohla být rutina, v MŠ taky určitě jedí už takhle velké děti příborem. Psaní bych neřešila, křestní jméno stačí i ta čísla bych neřešila, hlavně, že je pozná a umí číselnou řadu a umí rozeznat více a méně. Podle druhého příspěvku mi spíš přijde, že má nízké sebevědomí, nevěří si, bojí se, aby neudělal chybu, tak raději neudělá nic. Chce to ho chválit, chválit, chválit a podporovat. Nevím, jaké máte vztahy s jeho biomaminkou, ale bylo by super se s ní domluvit a pracovat s ní, určitě by pomohla diskuze i s jeho učitelkou v MŠ, ta ho zná velmi dobře, jaký je, jak se projevuje atd. :slight_smile:
10. zář 2014 v 07:43  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
@piskotekb možná je škoda, ze ho stavíš do role , jak to popisuješ. Ze je horší než..... Nepokusis se to brát jako fakt, ze je jiný? No tak nedělá to, co děti kamarádky. Čemu to vadí? Nicemu :wink: . Tohle srovnávání mu muže ublížit, on na to třeba ještě nemá, aby hrál osadniky, nebo ho to nebaví...děje se něco? Ne :wink: .
To, ze vás oslovuje - to je moc hezky, mily, znamená to, ze se o vás boji, ze se sám pro sebe ujišťuje ze vás ma. Zřejmě je zmatený , ze rodiče nejsou spolu a ze bývá tam a tam. Vadí to něčemu, krom tebe, ze vás oslovuje dvakrát? Nevadí.....
Co se slušného chování týká , tak tam je to jen a jen o příkladu - ukazuj mu, jak se to děla, zdrav, dekuj, koupíte si knížku o prasatku Chrochtik, jak se učí hezky chovat mezi lidmi, čtete si spolu.

Všechno je to o přístupu - ber ho jako člověka, je jaky je, ma svou maminku, zmatek v hlavičce, řeší asi mnohem víc, než si umíš představit. A ty po něm chceš , aby vás přestal oslovovat v každé vete. Už to cítis, jak je to absurdní? Přeji, ať se spolu vycházíte co nejlépe. Nech ho brouka žít.
10. zář 2014 v 07:46  • Odpověz  •  To se mi líbí (12)
No nevím, psát by se měl naučit až ve škole, to že to některé děti umí dřív, je věc jiná. Myslím, že napsat své jméno je dostačující. Děti s příborem šermují i ve vyšším věku. Třeba až teď, když je malá "předškolák" se ve školce teprve "učí"s příborem. Ostatní souhlasím s berenika39, vše je o příkladech. Také nejspíš člověk ať chce nebo ne, jinak vidí své vlastní dítě a nebo "půjčené" na 2 dny v týdnu.
10. zář 2014 v 07:51  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@martaska78 Omlouvám se, koukám, že jsme přispívala ke starému příspěvku. K novému příspěvku zcela souhlasím s berenika39, vždyť ho může bavit úplně něco jiného. To že si neumí hrát sám, to moje děti taky neuměli, jsou společenští a i když si třeba malují, chtějí společnost. Ostatní věci už taky vnímá jinak, tatínka si neužívá jako jiné děti každý den, tak zkouší kam může dojít. Pokud už se děti musí vychovávat ve 2 rodinách, tak by měly mít přibližně stejnou výchovu a pevné mantinely u obou rodičů. Bohužel, se to tak nestává a děti z "rozvrácených" rodin mají povoleno skoro vše, jen proto aby mu to bylo vynahrazeno. Prostě jděte příkladem, třeba se mu to zalíbí. Bohužel nejste máma ani táta a tohle řešit by měli asi oni. Zkus ho mít ráda, takového jaký je a třeba vám to oběma pomůže :slight_smile:
10. zář 2014 v 07:59  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@piskotekb máš vlastní děti? Asi ne, tak prosím tě nesrovnávej. Podle toho co píšeš by byl divnej i můj syn, který ovšemkromě opožděného vývoje řeči nemá jinak vůbec žádný problém. Ale já ho znám od narození v jeho původním známém prostředí. A mám srovnání s mladším synem. Mají 4,5 a 2,5roku a nádobí teda neumývají ani neutírají, hry hrajem tak člověče nezlob se zjednodušenými pravidly, malování, fotbal hokej ani náhodou. Starší je blázen do techniky, takže donést mu model motoru nebo parního stroje, vydrží i toho celej den, nebo koukat v depu na tramvaje. Každé dítě je jiné. Blbé je že ho už rodina staví do role že je divný, nemocný..to je určitě špatně. To že začíná a končí větu tati může znamenat že si tak posiluje vztah s otcem, s nímž normálně nežije. Že se ujišťuje že k němu patří, že ho slyší a reaguje na něj, na jeho potřeby (má hlad, chce si hrát..). A taky pozor na to, abyste s ek němu s mužem chovali každý jinak. Musíte být zajedno, protože pokud ty budeš prosazovat něco a on na něj bude mírnější, vlastně jakoby proti tobě, tak z toho můžou být solidní problémy ve vztahu.
10. zář 2014 v 08:08  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@piskotekb Tohle chce řešit i s jeho matkou, ať se k němu chová normálně, epilepsie je sice složitá nemoc, ale dá se s ní žít vcelku plnohodnotný život, nemusí mu to přeci pořád předhazovat. Zkuste se právě vy s jeho tatínkem chovat jako k normálnímu obyčejnému klukovi, vše mu říkat v klidu, když třeba začne rozkazovat, tak mu říct, že tohle se neděla a proč a že takhle je to lepší - třeba umět poprosit, říct si o pomoc. Neřešila bych a nesrovnávala s jinými kluky v jeho věku, každé dítě je individuální a pokud ho k nějaké činnosti rodič nevedl odmalinka, těžko to bude umět a zvládat. Klidně nakupte nějaké jednoduché stolní hry a začněte - pexeso, člověče nezlob se je výborné. A zase říkám, ať zajde tatínek do školky a zeptá se paní učitelky, jak se chová v MŠ, jak se projevuje atd., učitelka ho zná dobře a i v jiných situacích než vlastní rodiče. :slight_smile:
10. zář 2014 v 08:08  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@piskotekb jedno nechápu..proč vám vadí, že říká Tati já mám hlad místo Já mám hlad? ... U nás by jen Já mám hlad teda neprošlo..buď si musí někomu říct..tzn. Mami/tati/babi já mám hlad a ještě to doplnit slůvkem prosím, prostě slušnost. A jinak s tou situační hluchotou...po 101 neposlechne, je to podle mě normál..já mám holky 3,5 a u jedné je to to samé :angry: A pokud kámošky děti hrají v pěti letech Osadníky, a uklízí, tak je kámoška fakt dobrá, to já bych zas po takovým prckovi nechtěla.
Např. kamaráda syn umí v necelých pěti letech plynule číst a počítat..a zas si vůbec neumí hrát :( Ale vůbec :(
10. zář 2014 v 08:15  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@martaska78 ano, příkladem chci jít.. i s přítelem, bavíme se o tom, a máte pravdu, dvě rodiny.. jednu rodinu tvoří máma a "tchýně" a druhou my. A k tomu, že nemá teď tátu každý den, jako ostatní děti, k tomu jen dodám, že on neměl ani předtím... Táta byl tátou jen pár hodin o víkendu, když mu to bylo povoleno :( tam to je složitější. Proto to chci tomu malému usnadnit.. aby i ve školce to měl jednodušší s kamarádama. Víte, že on nemá žádné kamarády... ve svých 5 letech má kamaráda strejdu. Víc nic. Tak i teď ve školce má zmatek. Ale nebudu řešit.. tam asi by chtěla víc vyřešit maminka nejspíš. Pomalu půjdem příkladem, pomalu budem vysvětlovat, jak my.. tak i ve školce, ono to určitě půjde :slight_smile:
10. zář 2014 v 08:19  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@kathy.skal asi to vypadá opravdu u mě špatně, ale mě nevadí, že říká tati, babi, ... to ne, je to tak dobře, ale ono je občas na palici, že u nás sedí metr a tohle pořád povídá a že to povídá celý den, kolovrátek ..zaseknutá deska.. mě ukamenujte, ale až z toho bolí hlava... a ne jen mě, tátu, babičku, sousedy na chatě :slight_smile:) Ale jo .. je to drmola :slight_smile: co dokáže vymyslet za větu, nebo v dobré chvíli říct to a to :slight_smile:) to je super u těch dětí :slight_smile:)
10. zář 2014 v 08:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
@piskotekb Já mám doma taky skoro pětiletého syna a podle tvého popisu je asi teda taky divný, i když mě to nikdy nenapadlo, připadne mi úplně normální :wink: Občas si hraje sám, ale většinou k tomu někoho potřebuje, nebo mi to aspoň chodí pořád povídat. Nádobí po sobě teda neumývá, umí ho dát do myčky, nebo si opláchnout skleničku, ale to je všechno. Moc ho ale baví mi v kuchyni pomáhat, třeba míchá suroviny na těsto, nebo pak z těsta vykrajuje. Z her hrajeme akorát pexeso nebo člověče nezlob se, skládá puzzle a nepřipadne mi, že by v tomto byl nějak opožděný. Občas mi taky poroučí, ale tak to si samozřejmě nenechám líbit :slight_smile: Pozdrav mu musím často připomínat, většinou se stydí, když někam přijde (třeba i k příbuzným), ale za chviličku ho to přejde a pozdraví. Oslovuje nás sice jen na začátku věty, ale taky ji opakuje pořád dokola, než zareagujeme! Prostě potřebuje kontakt, odezvu, pozornost! :wink: A já ho tak beru, nikdy by mě nenapadlo, že je opožděný, nebo nějaký zvláštní.
10. zář 2014 v 08:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
@piskotekb můj 4,5 letý taky nemá kamaráda. Ne každý ho už ve školce má. Záleží na naturelu a osobnosti dítěte. Určitě pokud na to půjdete pomalu a systematicky tak to zvládnete. Ale fakt nesrovnávej.
To že pořád povídá (monotematicky) může být jen období. U nás to taky bývá jak píše @romca05 že to opakuje.
Jak dlouho jsou rodiče od sebe, resp. jak dlouho jsou děti pravidelně s vámi? Ono to trvá než si děti zvyknou.
10. zář 2014 v 08:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
@romca05 já neříkám, že by byl zvláštní, opožděný .. zase jak seká houby, pozná je.. je to paráda. Ale asi nemůžu srovnávat dítě a dítě.. :slight_smile: joo asi jsem byla zaměřená a viděla jen ty kamarádky děti... já jsem jen chtěla vědět.. ujasnit si, co je v normálu.. na co se třeba zaměřit dál. Třeba formou hry ho něco naučit, co by ho bavilo .. tím pádem by měl i hezký chvíle anichž by jsme byli v zoo, na skákacím hradu, jestli mi rozumíte. :slight_smile:
10. zář 2014 v 08:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
http://www.modrykonik.cz/blog/jujika/album/lukaskova-domaci-skolicka-zjlgjp/
Potřebuje hodně lásky. A poznat že je normální. Asi má zmatek proč je máma jinde než táta.
Netlač na něj a užívej si ho takového jaký je. Nesnaž se ho měnit. Všechno dělá tak nejlépe jak to umí a ty taky jen jeho svět je v jeho hlavě a ten tvůj v té tvé.
Na barvy je třeba fajn lego misky a třídit či stavět jen z jedné barvy. Čísla bych vysvětlila třeba obrázkama. Nebo mu udělejte nástěnku kde bude tlf číslo a k němu obrázek
10. zář 2014 v 08:48  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@andelka od roka malého spolu více méně nejsou .. pak se dali dohromady a narodil se druhý syn a od té doby už vůbec ne.. takže 3roky a my jsme s přítelem dva roky. Možná v té hlavě šrotuje x dalších věcí, ale když jsou s přítelem spolu, tak mu i sám říká, že mě má rád, že se na mě těší...
10. zář 2014 v 09:07  • Odpověz  •  To se mi líbí
@piskotekb je fajn že spolu vycházíte, ale taky je pravda, že v tomhle věku si dítko už ledacos uvědomuje a může to dávat najevo všelijak, třeba i tím že hodně upoutává pozornost a všude dává "tati". Je to složité když se dva rozejdnou, pak jsou dvě rodiny..a že to bylo dobrý určitou dobu neznamená že to bude stejné pořád. S tím jak děti rostou tak jim ledacos dochází a různě na to reagují.
10. zář 2014 v 09:12  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@piskotekb super, super. jdeš na to ted dobře - třeba ti ty naše názory pomůžou:slight_smile:. zapomeň na to, že je "jiný", určitě není jiný ve špatném slova smyslu, spíš se přikláním k tomu, že on má velký starosti na jeho malou hlavu a neumí se s tím srovnat, to je celé. k tomu to onemocnění:frowning2:. nejvíc si myslím, že mu pomůžeš, když ho budeš podporovat, pomáhat mu, nabízet různé aktivity, může nějaký sport? plavat, kolo? nevím,jak je na tom. něco, co byste dělali sploečně, aby z toho měl radost a sám to chtěl. aby se našel. moc ti držím palce, to zvládnete, jen otoč svoje přemýšlení o něm - je normální, úplně, klasický pětileťák. mám takového doma, ted tedy čerstvě šestiletého:slight_smile:, a taky má své mouchy:slight_smile:. ted momentálně po tom, co jsem byla blbě nemocná a museli jsme řešit, kdo se o něj postará a lítal z jednoho hlídání do druhého, tak se nějak asi začal bát.....týden deset dní nevěděl, kde bude zítra, s kým bude, kdo se o něj bude starat a ted? chodí za mnou i doma v bytě a ptá se pořád dokola: mami? jsi tu? přijde do koupelny, tuká na wc, jestli tam jsem. x krát denně kontroluje, kdy přijedu, kam jedu, jak dlouho tam budu. divný, ale vím, proč to je a tak to beru, přejde to:slight_smile: to jen pro povzbuzení:slight_smile:
10. zář 2014 v 09:18  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@piskotekb Tak to je přesný, děti prostě nejde srovnávat! :slight_smile: Každého baví něco jiného a to mu prostě jde. A k tomu, že mele jako kolovrátek - ten máme doma taky, tu pusu zavře jen když spí a opravdu chápu, že z vás z toho všechny bolí hlava - když už je fakt nejhůř, tak hrajeme, kdo vydrží dýl mlčet, nebo se třeba schválně domlouváme posunky :grinning: Jinak syn má hrozně rád chvíle, když nám může pomáhat (mně v kuchyni, babičce na zahradě, manželovi s různými opravami), připadne si hrozně "důležitý", takže z toho má velkou radost a taky se něco naučí :wink: Můžeš mu třeba říct, že potřebuješ pomoc, aby se sám oblékl a stihli jste jít ven, nebo s tím nádobím, že na to sama nestačíš a jsi moc ráda, že ho tam máš :slight_smile: Určitě bude mít radost a bude se to učit, aniž by o tom věděl :wink:
10. zář 2014 v 09:23  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
@romca05 ano ano, když už se pro něco nadchne a pomáhá chvilku s něčím, je to hezký a opravdu si připadá důležitý :slight_smile: ale to se nestává tak často, má ještě tedy svůj svět - rada pro mě,že je to normální a budu více tolerantní a tolik se v tom nebabrat!!! Zkusím to formou hry.. kdo se rychejc obleče, protože to oblíkání je na štýru :( na to jsem prostě služka, jak mi to říká. To už zase vidím víc na tom tříletákovi, nandat věci do pračky, otočit kolečkem, vyndat z pračky, odnést ponožky.. oblíct se.. svetr naruby :slight_smile:) tričko obráceně.. ale hrozně moc se snaží :slight_smile: Děkuji za cenné rady!!! všem!! a kdyby vás ještě napadlo nějaký hry společné, budu ráda, že mi písnete :slight_smile:
10. zář 2014 v 10:23  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Ahoj všem, přečetla jsem si tady pár zpráv a odpovědí až mě to motivovaly taky něco napsat.
Podobně jako jiné z Vám řešíme s přítelem problémy jeho 5 a půl letého syna, který žije u své biologické maminky. Ta očividně syna sotva odvede do MŠ a tím její výchova končí. Ostatní je řešeno: "Tak si hrej tady s autama sám" a nebo "Pustím ti pohádky na Dečku".
Malý bude mít letos (2016) v říjnu 6 let! Umí sice poznat číslice, na počítači na čísla ukazuje a říká jak se jmenují, ale tužku vzít do ruky a něco napsat? Neumí vůbec nic, nenakreslí ani rovnou čáru nebo kruh, natož pak své jméno nebo jakoukoli číslici. Bojuje s příborem, lžičku drží jak princezna dvěmi prsty. Půjčit mu nůžky je jeho vlastní ohrožení života, protože s nimi jen šermuje okolo. Má problém jít sám na záchod, občas chce i při čůrání tatínkovu pomoc. O utírání zadku jsme se raději ani nepokoušeli. Neumí si umýt po záchodě ruce, jen si je lehce namočí a když mu to tatínek ukazoval, tak mu odpověďěl: "No.....mě to paní učitelka nenaučila." Zuby má škaredé, vypadané a do čištění ho musíme nutit. Jediná hygiena, kterou má rád je vana a tu vyžaduje denně :slight_smile:
Oblíkání je boj, občas nepozná barevnost, zapnout knoflík nebo zip je nadlidský výkon. Zapne si maximálně suchý zip na botách. S domácíma pracema zrušenost vůbec nemá, hodí maximálně hračky do kouta a kelímek od jogurtu do dřezu. Špatně rozeznává velikosti, co je větší a menší neumí porovnat.
Mám zároveň 3-letého bratra a ten vše zmíněné ovládá a nebo se to zkouší naučit. Děti jsou různé a porovnávat se to nemá, ale tady už je to opravdu viditelný rozdíl.
Máme jej jen jeden víkend za 14 dnů a to je markantně málo. Máte doporučení, co jeho mamince nenápadně vnutit, aby s ním dělala? Je mi ho v jádru líto. Navíc vyrůstá s maminkou a jejím přítelem, který je násilník a už se několikrát stalo, že ji napadl. Nechceme se na to malého vyptával, ale nevíme, zda nějakou takovou situaci viděl nebo ne. To, že mě občas začne plácat po zadku se slovy: "Já tě biju...." a ještě se silně směje, zatím bereme jako dětskou hru, ale může to být následek nějaké situace, kterou zažil/viděl?
Děkuji za cenné rady :slight_smile:

Nešťastná náhradní maminka Krista
28. dub 2016 v 11:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
@cristus83 mila maminko, holt musite byt přísní, a ucit. Jde o to, jestli kluka chcete vychovavat oba a nebo jen vy. To pak nejde, to mam ja, kluk mluvi jako idiot, r a pozdeji ř se naucil po tom co jsem do nej dva roky hucela, a on komolil vsechny vsechna. A pak i kdyz se ta pismena naucil rikal je spatne, protoze je tak mel naucene. a ted stejne, kazde druhe slovo rika spatne, kdyz ho opravim neni schopen to slovo zopakovat spravne. Vety rika tragicky, nepouziva spojky, slova a podobne a jeste ve zkomolene podobe nebo v nespravnem tvaru, ten ta to taky nedokaze rozeznat. A podle me je akutnim.nedostatkem duslednosti, jeho lenosti, ze mu radsi pusti tv nebo pc misto cteni pohadek. Muj pritel je neuveritelne líný. Vubec kluka neopravuje nevysvetluje. Bohuzel ja premyslim ze ho opustim, nechci aby dite melo takovyhle vzor muze v zivote.
22. srp 2016 v 08:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek