Jak potrestat 4letého chlapečka, který neposlouchá?
Náš skoro 4-letý chlapeček háže s věcmi, hračkami, když se mu něco zakáže, nebo není po jeho. Dnes venku bylo docela chladno, a chlapeček chtěl stříkat s vodou, řekla jsem dobře, ale nebudeš stříkat na nás protože je zima, samozřejmě jako obvykle po chvilce neposlechl a stříkal na mě, začala jsem ho honit, že mu střičku vezmu, vzala jsem mu jí a vodu vylila, hodil s kamínkem, otočila jsem se a dostala jsem větším kamínkem do hlavy, to mě strašně rozčílilo a dala jsem mu facku na tvářičku až zavrávoral a spadnul ☹ plakal ale slíbil že už stříkat nebude a tak si hrál dál a už byl hodný. Jsem celý zbytek dne na sebe naštvaná, že jsem to přehnala ☹ jindy mu totiž dávám na zadek ale jelikož má plýnku tak ho to nebolí, holky jak by jste tu situaci vyřešily vy? Děkuji
@maagda A ja nekde psala, ze nechapu to, ze se naprdla?
Ja se v zakladu vyjadrovala k tomu, ze na kluky udajne neplati pevne dodrzovana pravidla (ano, v pocatku casto i na ukor pohodli rodice), ze pohlavi ditete neznamena automaticky jake je a bude. Ze neni pravda, ze na kluky plati jen fyzicky trest.
Nikde jsem nejmenovala zakladatelku.
Na tu jsi to vztahla ty a zacinam mit dojem, ze zamerne. 😀
@eficenka Není pravidlo, že děti, které doma nevidí plácání, nikomu neublizuji. Dítě (a troufám si říct, že každé) někdy prostě zkusí, co se stane,když někoho uhodí či shodi na zem, ackoli VÍ, že se to neděla, protože to boli a bla bla. A pak je na rodičích, jak tomuto nevhodnému chování zamezí, aby se neopakovalo. Bud "prirozene po zvířecím" - mládě zakusi bolest, nebo "psychoterorem", kdy mu budete deset minut něco vysvětlovat. Největší spratci jsou dle mého deti, kdy maminka po hozeni kamenem ve čtyřech letech, prohlásí: "to se neděla, mně to boli" a NIC jiného neudělá. To dítě ví, že to maminku boli, ale taky ví, že maminka si necha s prominutim srat na hlavu.. a co z takového dítěte vyroste? Za par let bude na jakekoliv stanovení hranic pozde..
Končím nemám k tomu už co víc napsat. Nemám ráda když mi někdo vnucuje svůj názor, proto já nevnucuji nikomu ten svůj. Zakladatelce jsem jen napsala celkový názor tak jak jste ji napsala vy a ostatní, Teď je jen o to, co si z toho vezme.
@tahejhula není dítě jako dítě, znám děti na které platí jen slovo ale znám i takové, že jim to můžete říkat jak chcete a zakážete jím cokoli a nedojde jim to tak prostě dostanou na zadek. Nikdy nejsou děti stejné a ano je jedno jestli je to holčička nebo chlapeček. A ne nevzala jsem to na ni záměrně.
Me by fakt zajimalo, zda se nekteri pouze neorientuji v diskusi, nebo se naopak orientuji a schvalne prispevky prekrucuji tak, aby bylo co nejvice veselo. 😀 😀
Takova drobna flame pri ctvrtecnim dopoledni udela jednomu dobre. 😀
@eficenka můžu se na něco zeptat? píšete - jstli je to na mě - neříkám, že mám klidné dítě. ale mám dítě, které se nesnaí jiným ubližovat, protože to doma nevidí. mé dítě se taky často rozčílí, když chci , aby dodrželo pravidla na kterém jsme se domlluvili a občas je to i spláčem. ale hranice jdou u všech dětí nastavit i bez trestu emoticon tot vše.
Jak to vypadá, když se vaše dítě/děti rozčílí? u mých dětí je ten projev jiný, jedna dcera sklopí hlavu a jde pryč, druhá dcera jde pryč s řevem (ale když si jí nevšímám, hned přestane). Syn s něčím hodí a jde pryč - a já nevím jak reagovat na ten projev, že s něčím hodí (taky může něco rozbít nebo někoho zranit, i když neúmyslně). Dobře, něco provedeš, jdeme pryč...a jdeme, ale než jdeme pryč, tak ta prvotní reakce prostě nastane.
Díky.
@plachetnicka když s něčím hodí, tak mu řekněte, že se tím nehází, a nech se okamžitě vrátí, zvedne to s čím praštil a že nech pak jde do pokoje přemýšlet o tom co udělal. Já jsem byla divoká a taky jsme ráda házela s věcmi tak naší to řešili takhle. Ale po zadku jsem dostala iž už jsem to extra přehnala.
@plachetnicka omlouvám se že odepisuji když jste se ptala někoho jiného jen vlastní zkušenost 😀 bývala jsem šílená. No chudáci naší si semnou užili.
No neprocitala jsem celou diskusi, "trochu" se to tu rozjelo. Chtela bych říct jenom jedno - nejde ani tak o nepripustnost mirnych tělesných trestů, kdy si UVĚDOMIM - tedy jednam mimo afekt) ze domluva nezabere a tak plácnu dítě přes zadek,jako spíš o nepripustnost toho afektu, kdy ho plácnu hlavně proto, ze se neovladnu, mě se ulevi - a většinou to prezenu. Placnout decko pres zadek - beru. Dat dítěti "po hubě" tak az spadne pze jsem se rozcilila a neovladla - e e. Proto jsem autorce psala že je hrozně důležitý pracovat s tim afektem. A ne - nejsem paní chytrá, valcim v tomhle se sebou denně. A ještě jedna věc. Nepouzivani telesnych trestu ma obrovskou výhodu když jsou děti větší. Když starší majzne mladší, tak se ho zeptam, jestli si myslí, ze je to řešení a jestli ja jsem ho někdy bacila když delal neco nepekneho - chca nechca musi odpovědět "ne". A to fakt pomáhá 😉
@plachetnicka Syn zjevne potrebuje to rozhorceni ventilovat i fyzicky. Zkusila bych ho presmerovat k jine forme, bouchnout si do lavicky treba, doma do polstare. Nekdy na ty nejvetsi vzteklouny zabira objeti, necekaji to a povoli.
@maagda Kriste pane, tak tady snad není žádná matka která by dítě buchala od rána do večera. A taky jsem nikde nenapsala, že se paní prohřešila smrtelně a že půjde do pekla, jen jak to může dopadnou. Mě taky nebouchali imrvére. Mamka mě nevychovala špatně, jen třeba já bych si moc přála, aby ke mě měla moje dcera lepší vztah. A zrovna včera jsem pleskla dceru přes ruku, protože málem urvala ucho našemu psovi, ale to je trest adekvátní a pochopitelný, bylo třeba jednat rychle, jinak by se ozvala naše fena. Faktem je, že paní nepsala, za co dostává syn pře prdku. Taky jsem jí nijak nekritizivolala, jen se snažila poradit o což žádala. A vlstně vůbec nechápu, proč to vysvětluji Vám. Paní si to přebere, jak bude potřebovat a uzná ona sama za vhodné,ne?
@maagda tak synovi je 1,5r , vysvětlit mu, že má jít přemýšlet nějak nefunguje...
@plachetnicka aha já že má víc, to se omlouvám, jste nepsala kolik mu je.
Příklad, jak deti různe reagují: Deti skakaly na skakacim hradu, všechny věděly, že když budou shazovat ostatní, půjdou nekompromisně ven. Dite1 muselo jít ven - plakalo, ručičkami prikryte oci, vypadalo ukrivdene. Dítě2 muselo jít ven - plakalo, ale nastvane, venku vztekle kopalo do všeho, co mu přišlo pod nohu. Mít v blízkosti kámen, hodí ho vzteky po někom (pochopitelne vi, ze se to nema) .. proste kazde dítě je jiné. Nektere je od prirody divocejsi. Obě jsou vychovavany důsledně, u ditete1 se matka může chlubit, že ho nebije a na vsem se s nim dohodne. Dítě2, v situaci, kdy by ten kamen opravdu hodilo, na zadek nejspis dostane..
Obě deti věděly, že nemají ostatní strkat a věděly, proc musí jít ven a stejne se chovaly naprosto rozdilne. Obě věk kolem pěti let. A hádanka na závěr: tiply byste jejich pohlaví?🙂
Jo a ještě jedna věc. Nejsem žádná superlaktacni supermatka, nelatkuju, ani nectu Nevychovu nebo Respektovat.... Ziju v zahraničí kde jsou JAKYKOLIV telesny tresty zakázány zákonem. Je to drsný, ale nutí nas to hledat alternativy a pracovat se stereotypama (coz je mazec hlavně kdyz přijedeme do Čech - řeči typu"kdyby dostávali budou "hodnejsi" me neskutečně vytacej) ale je to hrozně dobře (zvlášť s mojí supercholerickou povahou. Jo a jedna příhoda - známá ma maly děti a vychovává je "ideálně" podle pribuzenstva "placa a hrozí placanim". Kdyz přijela na návštěvu, tak jsem zjistila, ze naše děti jsou v podstatě andílci 😀
@maagda já to nemyslela zle, nic se neděje 🙂 já jen, že už od mala má každé dítě ten projev, "přirozenost" jinou a nejde mi všechny vychovávat stejným způsobem, jak jsem si naivně myslela...prostě se s každým musím učit pracovat jinak, každé vyžaduje jiný přístup...
a to myslím platí obecně pro všechny děti
Coz je dalsi legrace, kdyz dva, zcela zjevne velmi hlasiti a urputni, temperamentni rodice nechapou, proc maji hlucne a temperamentni dite. No z krokodyla kachnicku neuhnacas ani omylem. 😀
@plachetnicka ano ano, na každé platí něco jiného 🙂
@tahejhula teď nevím, jak to myslíte...něčím hodí, tak ho obejmu? Nebo než hodí, tak obejmout? to se totiž většinou nedá stihnout...
@plachetnicka Zkusila bych to stihnout driv, nez hodi. Ale nakonec muze byt efekt i po odhozeni. Ony deti casto touzi jen po tom, abychom uznali jejich pocity. Chapu, ze jsi nastvany, taky bych byla, ale nektere veci je potreba dodrzet...
Nicmene tvuj syn je vazne maly, pro me vlastne mimino, jeste se bude hodne menit.
@tahejhula to jo, je malý, třeba ho to přejde, třeba si to později nechá vysvětlit, jen mě zajímalo jestli se v tom dá "vychovávat" i teď, jak reagovat, u dcer to prostě neznám, tak nevím, ať něco nezanedbám a pak bude pozdě nebo to bude mnohem těžší...
@plachetnicka Nezanedbavas nic, to by ses nezajimala a neresila. Takoveho prcka bych proste zkusila naucit, jak to ze sebe dostat ven bezpecne. Ten polstar, poradne si zadupat...
A ukazat mu to: Pojd, kdyz mas vztek, zabouchame si spolu do polstare...
@plachetnicka Ale zase, je to jen nastrel, co me napadlo jako prvni. 😉 Nicmene za zkousku nic nedas. Drzim pesti.
@josefina79 Takže holčičky ,,si nemůžou dovolit" zlobit, ale chlapečkové ano? To asi taky nebude úplně ta správná cesta...
@tahejhula jj, díky
No z krokodyla kachnicku neuhnacas ani omylem.
/// tohle mě rozsekalo 😀
@liska01 ano ale taky to nezní jako kdyby ho bouchala každý den od rána do večera. Už jedete jen na slovíčkách.