Jak přistupovat ke školce pro intelektově nadané dítě?
Dobrý večer, chci se zeptat na zkušenosti - moje dítě se jeví, že by mohlo být intelektově nadané. Jsou mu 3, v září půjde do školky. Měla bych na to vedení během plánované osobní schůzky před nástupem upozornit a zajímat se, jestli nějak konkrétně přistupují k takovým dětem? Nebo to mám nechat na nich a spoléhat na to, že případné nadání sami rozpoznají a budou ho aktivně rozvíjet? Nebo je to v tomto věku úplně jedno, žádný zvláštní přístup se ve školkách tak jako tak neuplatňuje a je tedy zbytečné to jakkoli řešit?
@skarol jen pozor na ten "duraz na dorovnani nerovnomerneho vyvoje" - dospely, co byli nadanymi detmi, si na to opravdu casto stezuji... spoustu z nich si z takoveho detstvi odneslo predstavu, ze jsou horsi nez ostatni a ze na nich vsichni vidi jen jejich chyby. A depresivni ladeni, uzkostnost a perfekcionismus je presne to, co by rodic nemel u ditete podporovat, a navic nadani k temhle problem inklinuji casto i sami od sebe.
Samozrejme druhy extrem, pred kterym asi varujes, ze se z nadani vytvori modla a obrany val proti vsem a vsemu, ma taky velka rizika... nici zdrave sebepojeti a sebevedomi, a paradoxne take podporuje jak uzkostnost, tak perdekcionismus a zranitelnost. Taky se mu soudny rodic snazi vyhnout.
Pardon za reakci, ale uplne jsem si na vsechny ty "prosim tohle svemu diteti nedelejte" vzpomnela.
Navic mnoho nadanych deti ma z uceni se toho, co je zajima, opravdu velkou radost, odpirat jim ji s tim, ze se nejdriv musi naucit jist priborem a kreslit obloucky, jinak jim neprozradis nic dalsiho o ordoviku, je proste krute.
@malytlustyhroch takže abych to shrnula, dítě chodilo do běžné školky, zájem o angličtinu jsme podpořili kroužkem a v ostatních věcech ho vzděláváme sami doma, rozhodně nic neodpíráme, naopak co nejvíc podporujeme, jenom k tomu přistupujeme individuálně a v domácím prostředí (asi jako když by byl na domácím vzdělávání). Je to prvňák, jednou ho zajímá Golem a období Rudolfa II., pak 2. Světová válka, kontinenty a pohyb zemských desek, vesmír, gramatické jevy, násobilka, Řecké báje a pověsti... Všechno na co se ptá probereme, vysvětlíme, uděláme si doma projektový den, jedeme na tématický výlet...
@malytlustyhroch takže abych to shrnula, dítě chodilo do běžné školky, zájem o angličtinu jsme podpořili kroužkem a v ostatních věcech ho vzděláváme sami doma, rozhodně nic neodpíráme, naopak co nejvíc podporujeme, jenom k tomu přistupujeme individuálně a v domácím prostředí (asi jako když by byl na domácím vzdělávání). Je to prvňák, jednou ho zajímá Golem a období Rudolfa II., pak 2. Světová válka, kontinenty a pohyb zemských desek, vesmír, gramatické jevy, násobilka, Řecké báje a pověsti... Všechno na co se ptá probereme, vysvětlíme, uděláme si doma projektový den, jedeme na tématický výlet...
@skarol dik za reakci, jo, to co pises ted, zni skvele. Buhuzel vim o pribezich, kde rodice to rozvijeni slabsich stranek ditete, pojali dost nestastne. Tak me s tou tvoji vetou, kterou cituji zablikala kontrolka.
Ahoj, úplně mi to připomíná mého syna. Taky jsem si v tomhle věku myslela, že mám nadané dítě a je to jak píše gbp má Aspergerův syndrom. Je teda naozaj hodně šikovný, naučil se sám číst, v tom věku neměl ani sociální potíže, ale byl na tom trochu hůře v sebeobsluze.. V té školce se pak časem začali projevovat větší rozdíly.. Jinak jízdní řády pořád umí z paměti, státe zbožňuje trolejbusy, autobusy, teď mu je 6 let, má nejaké své nazvu to omezení související s diagnózou, ale je to moc šikovný a hodný kluk.
@malytlustyhroch takže abych to shrnula, dítě chodilo do běžné školky, zájem o angličtinu jsme podpořili kroužkem a v ostatních věcech ho vzděláváme sami doma, rozhodně nic neodpíráme, naopak co nejvíc podporujeme, jenom k tomu přistupujeme individuálně a v domácím prostředí (asi jako když by byl na domácím vzdělávání). Je to prvňák, jednou ho zajímá Golem a období Rudolfa II., pak 2. Světová válka, kontinenty a pohyb zemských desek, vesmír, gramatické jevy, násobilka, Řecké báje a pověsti... Všechno na co se ptá probereme, vysvětlíme, uděláme si doma projektový den, jedeme na tématický výlet...
@skarol tak u nas byl syn spokojeny ve skolce bez upozornovani do 5 let. pak nastal v jeho rozvoji obri skok, kdy zacal "ze dne na den" cist, nasobit, scitat a odcitat ve velkem. Ve skolce pry problem nema, on udela vsechny ukoly, co mu zadaji - ale doma si stezuje. Ja se nedivim, koho by bavilo spojovat jestli ma beruska 3 tecky, nebo 4, kdyz doma ukoly na jine urovni? Ale on to udela a stezuje si az doma a ja pak vypadam jak moc angazovana matka 🙈 pritom me je to jedno, ja nepotrebuju, aby se tam neco ucil, jen tam bude jeste rok a chci, at se mu tam libi a bavi ho, kdyz neco delaji. Je mi lito, ze se v tomhle ucitelky nezapojily vic samy - ze kdyz delaji nejake tema, tak by mu k tomu tematu taky neco nasly, at nedela porad to same co doma a taky prave nevim, jestli tam jeste ma nejake pracovni listy co jsem donesla, nebo ne, ale citim se proste moc angazovane 🙈🤣 jakobych chtela, aby bylo videt, ze to umi..
Tak si misto obrazku ve volnem case pise priklady na papir :D
Zkuste nejdřív tu klasickou státní školu a uvidíte. Jak je na tom s hraním? Hraje si rád a jak si nejraději Hraje? Hraje si rád se stejně starými dětmi? Jak zvládá sebeobsluhu? Jak zvládá jiné autority? Myslím, že na nějaké cílené vzdělávání je času dost, určitě bych o tom, že je takto napřed před synem nemluvila (on si toho určitě všimne sám), ale snažila bych se co nejvíc dělat "jakoby nic" a důraz bych kladla především na to, aby dorovnal nerovnoměrný vývoj. Jak je na tom po emoční stránce?
@skarol hraje si hodně, určitě preferuje svoje oblíbená témata - čísla, písmena, tramvaje a značky - ale rád si hraje i jinak, s autíčkama, kostkama, stavíme železnici, vymýšlí si různé hry. Os malička má rád knížky. Moc rád zpívá a říká básničky. Nejdou mu teda puzzle, kreslení průměr až podprůměr.
S dětmi si hraje, ale spíš tak, že se třeba honí nebo spolu dělají blbosti, ale ze by si spolu třeba jezdili auty, to moc ne.
Emočně reaguje někdy na můj vkus nepřiměřenem a dost mu vadí za mě nepochopitelné věci. Např. si poleje triko, chci mu ho sundat a dát jiný - scéna. Velká. Má fakt hodně malou trpělivost. Vzpomene si, že chce oběd, a nezvláda počkat ani 5 minut nezm se dovaří a furt to opakuje, tahá mě a je schopný se rozbrečet. Na deuhou stranu když vidím ostatní děti, jaké mají hysteráky, tak bych asi neřekla, že nějak vybočuje.
Je hodně citlivý. Když kamarád nebo i cizí dítě brečí, chce k němu jít a obejmout ho. Za mladším sourozencem pořád chodí, dává mu pusinky a objímal ho. Když vidí, jak se objímalme s manželem, přiběhne, hrozně se usmívá, tlačí nás co nejvíc k sobě a nalepí se k nám. Nedávno, když jsme byli všichni spolu v posteli, řekl, že je nadšený, že jsme tam všichni a bylo vidět, jak je šťastný. I k dědům a babičkám se chodí sám pomazlit. Ale poměrně hodně prožívá i negativní věci. Je docela perfekcionista. Když něco dělat nechce, nedonutíto ho žádným způsobem.
Sebeobsluha průměr asi. Plenky už nemá (stejně staré děti v našem okolí často ještě jo). Občas se v noci počůrá. Po WC se sám neutře. Ale moc nedává pití z hrnku. Lžící jíst umí, ale preferuje jíst rukou. Obuje a zuje se sám. Sundá si slipy a kalhoty a zase nandá. Ale trika či mikiny vůbec. Ruce si sám umeje celkem dobře.
Autority poslouchá, když to uzná za vhodné😀 Obecně má rád pravidla.
Ja bych vám poradila normální školku na začátek a uvidíte jak se adaptuje.. v te školce je to všechno jiné, moc detí, stimulů, pravidel.. Doma ho rozvýjejte v tom co mu jde a uvidíte..Pokud je opravdu nadaný tak si to učitelky určitě všimnou a myslím, že mu nic neujde, jsou pak i předškolní třídy a následně pak školy pro nadané děti..
Ja bych vám poradila normální školku na začátek a uvidíte jak se adaptuje.. v te školce je to všechno jiné, moc detí, stimulů, pravidel.. Doma ho rozvýjejte v tom co mu jde a uvidíte..Pokud je opravdu nadaný tak si to učitelky určitě všimnou a myslím, že mu nic neujde, jsou pak i předškolní třídy a následně pak školy pro nadané děti..
@molu18 na to, ze si v MS/ZS/SŠ vsimnou bych nespolehala. Identifikovanych nadanych deti jeste cca pred 10 lety byla desetina poctu, kolik jich z definice musi v populaci byt. Situace se trochu mneni, ale zas ne tak dramaticky... obavam se, ze je porad vetsi pravdepodobnost, ze si skola nevsimne, nez vsimne. Zvlast problem je to u deti, ktere neodpovidaji predstavam o nadanem vsestrane dokonalem rychlem a komunikativnim diteti, ktere se rado pochlubi vsim, co vi.
Tak jestli si rád hraje a má rád děti, tak pro něj ve třech letech bude klasická školka ideální, nudit se začne pravděpodobně až jako předškolák až bude muset dělat ty pracovní listy a začne vnímat rozdíly mezi ostatními dětmi, do té doby máte spoustu času se rozmyslet co dál. Teď bych se zaměřila hlavně na dobrou adaptaci a aby se mu ve školce líbilo. Nad rámec se mu věnujte doma, to v jeho věku bohatě stačí.
Ahoj, úplně mi to připomíná mého syna. Taky jsem si v tomhle věku myslela, že mám nadané dítě a je to jak píše gbp má Aspergerův syndrom. Je teda naozaj hodně šikovný, naučil se sám číst, v tom věku neměl ani sociální potíže, ale byl na tom trochu hůře v sebeobsluze.. V té školce se pak časem začali projevovat větší rozdíly.. Jinak jízdní řády pořád umí z paměti, státe zbožňuje trolejbusy, autobusy, teď mu je 6 let, má nejaké své nazvu to omezení související s diagnózou, ale je to moc šikovný a hodný kluk.
@molu18 Ahoj, mohla bych prosim napsat soukromou zprávu? Dekuji
@molu18 Ahoj, mohla bych prosim napsat soukromou zprávu? Dekuji
@fifinka2020 Klidně napište.
Tak se hlásím po půl roce, dítě je již ve školce. A je to hrozný😅
Od začátku s ním mají učitelky problém. On naopak má školku rád, má rád i ty učitelky a chodit tam chce, ikdyž někdy teda říká, že ne, ale chodí tam dobrovolně a ráno se v šatně ani nerozloučí a chce do třídy. Ale není mu umožněno tam řádně chodit kvůli jeho chování. Máme prodlouženou adaptaci, jeden týden mohl chodit dokonce jen na půl hodiny denně. Aktuálně má chodit celý měsíc jen na hodinu a třičtvrtě, nechodí tedy ani ven s nimi.
Jak se tam prý projevuje: vyžaduje hodně individuální přístup, kdy za učitelkami hodně chodí a něco po nich chce, dále (ale to jen zmínily na konzultaci, ne že by si stěžovaly) odchází uprostřed skupinové aktivity, běhá nebo přešlapuje na místě, běhá do koupelny kde pouští kohoutky, zatímco se učitelka věnuje jiným dětem, rozsypává hračky (dnes je dokonce prý vyhazoval z okna👌) a to nejhorší ze všeho a největší kámen úrazu - hází věcmi včetně nádobí. Házení není agresivní nebo ve vzteku, naopak přichází dle nich absolutně nepředvídatelně bez zjevného impulzu (např. všechny děti seděly spolu na lavici v rámci nějaké spol. činnosti, on vstal, došel pro hrnek a hodil s ním; odnášel si hrnek po svačině na vozík a místo položení s ním hodil, načež když ho s učitelkou šli sebrat, hodil ho znova). Jednou jsem to dokonce při vyzvedávání viděla, věděl, že už tam pro něj jsem, tak přišel k holčičce co měla na stole nějaká zvířata a rozhodil je kolem.
Na děti je prý hodný a empatický, v tom problém není. Učitelky mi to každý den oznamují, co tam dělá. A snaží se pořád propagovat asistenta, že v jedné nejsou schopné zvládat tyhle synovi výlevy a celkově by to pomohlo všem, kdyby tam byly dvě ruce navíc...
Tak se hlásím po půl roce, dítě je již ve školce. A je to hrozný😅
Od začátku s ním mají učitelky problém. On naopak má školku rád, má rád i ty učitelky a chodit tam chce, ikdyž někdy teda říká, že ne, ale chodí tam dobrovolně a ráno se v šatně ani nerozloučí a chce do třídy. Ale není mu umožněno tam řádně chodit kvůli jeho chování. Máme prodlouženou adaptaci, jeden týden mohl chodit dokonce jen na půl hodiny denně. Aktuálně má chodit celý měsíc jen na hodinu a třičtvrtě, nechodí tedy ani ven s nimi.
Jak se tam prý projevuje: vyžaduje hodně individuální přístup, kdy za učitelkami hodně chodí a něco po nich chce, dále (ale to jen zmínily na konzultaci, ne že by si stěžovaly) odchází uprostřed skupinové aktivity, běhá nebo přešlapuje na místě, běhá do koupelny kde pouští kohoutky, zatímco se učitelka věnuje jiným dětem, rozsypává hračky (dnes je dokonce prý vyhazoval z okna👌) a to nejhorší ze všeho a největší kámen úrazu - hází věcmi včetně nádobí. Házení není agresivní nebo ve vzteku, naopak přichází dle nich absolutně nepředvídatelně bez zjevného impulzu (např. všechny děti seděly spolu na lavici v rámci nějaké spol. činnosti, on vstal, došel pro hrnek a hodil s ním; odnášel si hrnek po svačině na vozík a místo položení s ním hodil, načež když ho s učitelkou šli sebrat, hodil ho znova). Jednou jsem to dokonce při vyzvedávání viděla, věděl, že už tam pro něj jsem, tak přišel k holčičce co měla na stole nějaká zvířata a rozhodil je kolem.
Na děti je prý hodný a empatický, v tom problém není. Učitelky mi to každý den oznamují, co tam dělá. A snaží se pořád propagovat asistenta, že v jedné nejsou schopné zvládat tyhle synovi výlevy a celkově by to pomohlo všem, kdyby tam byly dvě ruce navíc...
@anonym_autor Tak to bych tedy byt ucitelkami taky pozadovala navstevu ppp 🙂 To zni, jakoze se opravdu musi jednomu diteti venovat nadstandartne a ze ma problemy se prizpusobit rezimu skolky - neni ok, aby dite hazelo hrneckem, hrackami. Pokud k tomu ma nadani, tak muze mit dvoji vyjimecnost, neni to neobvykle.
Moje citlive deti teda zvladaji dost spatne, kdyby nekdo sel a rozhodil jim jejich hracky - to asi moc empaticke k ostatnim neni?
Tak se hlásím po půl roce, dítě je již ve školce. A je to hrozný😅
Od začátku s ním mají učitelky problém. On naopak má školku rád, má rád i ty učitelky a chodit tam chce, ikdyž někdy teda říká, že ne, ale chodí tam dobrovolně a ráno se v šatně ani nerozloučí a chce do třídy. Ale není mu umožněno tam řádně chodit kvůli jeho chování. Máme prodlouženou adaptaci, jeden týden mohl chodit dokonce jen na půl hodiny denně. Aktuálně má chodit celý měsíc jen na hodinu a třičtvrtě, nechodí tedy ani ven s nimi.
Jak se tam prý projevuje: vyžaduje hodně individuální přístup, kdy za učitelkami hodně chodí a něco po nich chce, dále (ale to jen zmínily na konzultaci, ne že by si stěžovaly) odchází uprostřed skupinové aktivity, běhá nebo přešlapuje na místě, běhá do koupelny kde pouští kohoutky, zatímco se učitelka věnuje jiným dětem, rozsypává hračky (dnes je dokonce prý vyhazoval z okna👌) a to nejhorší ze všeho a největší kámen úrazu - hází věcmi včetně nádobí. Házení není agresivní nebo ve vzteku, naopak přichází dle nich absolutně nepředvídatelně bez zjevného impulzu (např. všechny děti seděly spolu na lavici v rámci nějaké spol. činnosti, on vstal, došel pro hrnek a hodil s ním; odnášel si hrnek po svačině na vozík a místo položení s ním hodil, načež když ho s učitelkou šli sebrat, hodil ho znova). Jednou jsem to dokonce při vyzvedávání viděla, věděl, že už tam pro něj jsem, tak přišel k holčičce co měla na stole nějaká zvířata a rozhodil je kolem.
Na děti je prý hodný a empatický, v tom problém není. Učitelky mi to každý den oznamují, co tam dělá. A snaží se pořád propagovat asistenta, že v jedné nejsou schopné zvládat tyhle synovi výlevy a celkově by to pomohlo všem, kdyby tam byly dvě ruce navíc...
@anonym_autor Je určitě těžké zvládnout díte s takovým chováním v skupince ostatních dětí..Učitelky mají pravdu, potřebuje asistenta.. Vy se tomu bránite? Nebo nerozumím tomu? Asistent tam bude hlavně pro vaše dítě, věnovat se mu, usměrnit...Vím o čem mluvím, moje dítě má taky asistenta a jak ho má se mu zlepšilo správání, je to opravdu jenom k prospěchu..
Tak se hlásím po půl roce, dítě je již ve školce. A je to hrozný😅
Od začátku s ním mají učitelky problém. On naopak má školku rád, má rád i ty učitelky a chodit tam chce, ikdyž někdy teda říká, že ne, ale chodí tam dobrovolně a ráno se v šatně ani nerozloučí a chce do třídy. Ale není mu umožněno tam řádně chodit kvůli jeho chování. Máme prodlouženou adaptaci, jeden týden mohl chodit dokonce jen na půl hodiny denně. Aktuálně má chodit celý měsíc jen na hodinu a třičtvrtě, nechodí tedy ani ven s nimi.
Jak se tam prý projevuje: vyžaduje hodně individuální přístup, kdy za učitelkami hodně chodí a něco po nich chce, dále (ale to jen zmínily na konzultaci, ne že by si stěžovaly) odchází uprostřed skupinové aktivity, běhá nebo přešlapuje na místě, běhá do koupelny kde pouští kohoutky, zatímco se učitelka věnuje jiným dětem, rozsypává hračky (dnes je dokonce prý vyhazoval z okna👌) a to nejhorší ze všeho a největší kámen úrazu - hází věcmi včetně nádobí. Házení není agresivní nebo ve vzteku, naopak přichází dle nich absolutně nepředvídatelně bez zjevného impulzu (např. všechny děti seděly spolu na lavici v rámci nějaké spol. činnosti, on vstal, došel pro hrnek a hodil s ním; odnášel si hrnek po svačině na vozík a místo položení s ním hodil, načež když ho s učitelkou šli sebrat, hodil ho znova). Jednou jsem to dokonce při vyzvedávání viděla, věděl, že už tam pro něj jsem, tak přišel k holčičce co měla na stole nějaká zvířata a rozhodil je kolem.
Na děti je prý hodný a empatický, v tom problém není. Učitelky mi to každý den oznamují, co tam dělá. A snaží se pořád propagovat asistenta, že v jedné nejsou schopné zvládat tyhle synovi výlevy a celkově by to pomohlo všem, kdyby tam byly dvě ruce navíc...
@anonym_autor a co k tomu syn říká, když to doma probíráte? Rozhodně bych do té poradny zašla...
@moudivlacek a mohla bys mi, prosím, napsat, jak u něj vypadá ta zhoršená stránka vypadá?🙏
@anonym_autor https://www.databazeknih.cz/prehled-knihy/nadan... zkus si dohledat Moniku Stehlíkovou a její videa.
@anonym_autor a co k tomu syn říká, když to doma probíráte? Rozhodně bych do té poradny zašla...
@skarol on ví, že je to špatně a je z toho smutný. A když se ptám na důvody, řekne, že o tom nechce mluvit a přechází na jiné téma.
A co od té poradny můžu čekat? Já vlastně nevím, jak 1-2hodinová návšteva u cizího člověka v poradně může situaci nějak pomoct nebo vyřešit. Co má být výstupem z té poradny?
Tak se hlásím po půl roce, dítě je již ve školce. A je to hrozný😅
Od začátku s ním mají učitelky problém. On naopak má školku rád, má rád i ty učitelky a chodit tam chce, ikdyž někdy teda říká, že ne, ale chodí tam dobrovolně a ráno se v šatně ani nerozloučí a chce do třídy. Ale není mu umožněno tam řádně chodit kvůli jeho chování. Máme prodlouženou adaptaci, jeden týden mohl chodit dokonce jen na půl hodiny denně. Aktuálně má chodit celý měsíc jen na hodinu a třičtvrtě, nechodí tedy ani ven s nimi.
Jak se tam prý projevuje: vyžaduje hodně individuální přístup, kdy za učitelkami hodně chodí a něco po nich chce, dále (ale to jen zmínily na konzultaci, ne že by si stěžovaly) odchází uprostřed skupinové aktivity, běhá nebo přešlapuje na místě, běhá do koupelny kde pouští kohoutky, zatímco se učitelka věnuje jiným dětem, rozsypává hračky (dnes je dokonce prý vyhazoval z okna👌) a to nejhorší ze všeho a největší kámen úrazu - hází věcmi včetně nádobí. Házení není agresivní nebo ve vzteku, naopak přichází dle nich absolutně nepředvídatelně bez zjevného impulzu (např. všechny děti seděly spolu na lavici v rámci nějaké spol. činnosti, on vstal, došel pro hrnek a hodil s ním; odnášel si hrnek po svačině na vozík a místo položení s ním hodil, načež když ho s učitelkou šli sebrat, hodil ho znova). Jednou jsem to dokonce při vyzvedávání viděla, věděl, že už tam pro něj jsem, tak přišel k holčičce co měla na stole nějaká zvířata a rozhodil je kolem.
Na děti je prý hodný a empatický, v tom problém není. Učitelky mi to každý den oznamují, co tam dělá. A snaží se pořád propagovat asistenta, že v jedné nejsou schopné zvládat tyhle synovi výlevy a celkově by to pomohlo všem, kdyby tam byly dvě ruce navíc...
@anonym_autor Hele, tohle je opravdu dost typické pro nadané děti v běžné školce.
Dítě se nudí, školka má málo personálu, učitelky nerozumí práci s nadanými. Ve státních školkách a i v řadě soukromých je to bohužel celkem časté.
Proč si to myslím - učitelky mají pocit, že dítě dělá něco "najednou, bez předchozího impulzu". To je samozřejmě nesmysl, nikdo nic nedělá "jen tak". Buď tam ten impulz byl, anebo se jedná o dlouhodobější budování frustrace, což je pravděpodobnější. Ony ale nemají čas/ schopnosti to vypozorovat a podchytit.
Evidentně potřebuje větší interakci s dospělými - ve školkovém věku je to pro nadané velmi typické - bylo by fajn, aby to dospělí vnímali jako pozitivum, ale to na to musí mít kapacitu (a jsme opět u nedostatku personálu).
Učitelky situaci řeší omezováním docházky - což je, omlouvám se, jasná ukázka nekompetence. Jestli se za dva měsíce nezmohly na jiné řešení než prodlužování adaptace a návrh poradny a asistenta, tak jsou naprosto neschopné si s problémem poradit.
Já mám v ledasčem velmi podobné dítě. Státní školku jsme ani nezkoušeli. Od začátku jsem věděla, že by to byla katastrofa. Byli jsme na jedné návštěvě ve státní, co máme nejblíž a to bylo fakt hrozné. Teď máme dítě už ve škole, ale nakonec chodilo do mezinárodní soukromé a bylo to fakt dobré, naučilo se tam interagovat s dětmi i dospělými, zvládat sociální situace, emoce... protože učitelky na to měly čas, kapacitu a dovednosti, citlivě jí (dceru) prováděli jednotlivými situacemi, učili jí, místo vylučování a trestání. A to byla na začátku zřejmě o dost "horší", než tvůj syn. Teď už je ve škole a je úplně v pohodě, protože udělala obrovský emocionální a sociální pokrok, strašně, strašně moc se toho naučila. Je to obrovská práce školky (její a naše samozřejmě taky, ale to jen pro formá 😄). Jenže tohle prostě bez školky udělat nejde - nejde se učit doma, jak interagovat v kolektivu. Nejde se to ani učit v poradně, jak sama správně píšeš. Rozebírání jakékoliv situace s takhle malým dítětem hodiny po tom, co se stala, je k ničemu. Tam musí někdo vstoupit v ten moment, podpořit, pomoct, ukázat správné řešení situace. Ty jako rodič jsi dost bezmocná. Potřebuješ spolupracující školku a kompetentní učitele pro práci s nadanými. Jinak neuděláš nic...
Co by mě napadalo k vaší situaci. Já bych hledala jinou školku. Asistent je řešení, které sice povede k tomu, aby tvůj syn mohl docházet do školky (a učitelky o něj zjevně stojí), ale i pokud byste ho vůbec dostali (což teda vzhledem k popsaným situacím úplně jisté není), tak je to takové řešení bez budoucnosti. Pomůže zařídit, aby mohl syn docházet do školky teď, ale často funguje spíš jako prostředek k vyloučení než k inkluzi (ala - děti něco dělají a vedle sedí dítě s asistentem a dělá něco jiného - pro dítě je to dobré, ale neučí se, jak se začlenit mezi ostatní - tzn. sociální a emocionál problémy se neřeší, určitými formami interakce se mohou i prohlubovat). Najít asistenta, který by uměl pracovat a začleňovat nadané je jako hledat jehlu v kupce sena. Navíc i kdyby se to povedlo, tak by potřeboval masivní spolupráci učitelek, což nevím, jestli se dá tady úplně očekávat. Spíš bych čekala, že ho naopak budou od dítěte stahovat a používat jako další pracovní sílu, ale nechci být úplný pesimista.
Já jsem hodně ovlivněná tím, že vím, jak dobře to může fungovat a jak velké benefity to pro dítě může mít. A myslím, že si každé dítě zaslouží prostředí, kde není vnímané jako problém, ale jako obohacení, i se svými odlišnostmi. A tobě bych chtěla poslat víru v to, že taková místa existují, jen je občas těžké je najít (a bohužel v našem případě i zaplatit).
PS: Nenech se vmanipulovat do pozice, že problém je tvé dítě. Není. Problém je poddimenzovaný systém předškolního vzdělávání a nízká kompetence učitelů (což je opět systémový problém, protože jde o výsledek nedobře pojatého vzdělávání na pedagogických fakultách).
@anonym_autor Hele, tohle je opravdu dost typické pro nadané děti v běžné školce.
Dítě se nudí, školka má málo personálu, učitelky nerozumí práci s nadanými. Ve státních školkách a i v řadě soukromých je to bohužel celkem časté.
Proč si to myslím - učitelky mají pocit, že dítě dělá něco "najednou, bez předchozího impulzu". To je samozřejmě nesmysl, nikdo nic nedělá "jen tak". Buď tam ten impulz byl, anebo se jedná o dlouhodobější budování frustrace, což je pravděpodobnější. Ony ale nemají čas/ schopnosti to vypozorovat a podchytit.
Evidentně potřebuje větší interakci s dospělými - ve školkovém věku je to pro nadané velmi typické - bylo by fajn, aby to dospělí vnímali jako pozitivum, ale to na to musí mít kapacitu (a jsme opět u nedostatku personálu).
Učitelky situaci řeší omezováním docházky - což je, omlouvám se, jasná ukázka nekompetence. Jestli se za dva měsíce nezmohly na jiné řešení než prodlužování adaptace a návrh poradny a asistenta, tak jsou naprosto neschopné si s problémem poradit.
Já mám v ledasčem velmi podobné dítě. Státní školku jsme ani nezkoušeli. Od začátku jsem věděla, že by to byla katastrofa. Byli jsme na jedné návštěvě ve státní, co máme nejblíž a to bylo fakt hrozné. Teď máme dítě už ve škole, ale nakonec chodilo do mezinárodní soukromé a bylo to fakt dobré, naučilo se tam interagovat s dětmi i dospělými, zvládat sociální situace, emoce... protože učitelky na to měly čas, kapacitu a dovednosti, citlivě jí (dceru) prováděli jednotlivými situacemi, učili jí, místo vylučování a trestání. A to byla na začátku zřejmě o dost "horší", než tvůj syn. Teď už je ve škole a je úplně v pohodě, protože udělala obrovský emocionální a sociální pokrok, strašně, strašně moc se toho naučila. Je to obrovská práce školky (její a naše samozřejmě taky, ale to jen pro formá 😄). Jenže tohle prostě bez školky udělat nejde - nejde se učit doma, jak interagovat v kolektivu. Nejde se to ani učit v poradně, jak sama správně píšeš. Rozebírání jakékoliv situace s takhle malým dítětem hodiny po tom, co se stala, je k ničemu. Tam musí někdo vstoupit v ten moment, podpořit, pomoct, ukázat správné řešení situace. Ty jako rodič jsi dost bezmocná. Potřebuješ spolupracující školku a kompetentní učitele pro práci s nadanými. Jinak neuděláš nic...
Co by mě napadalo k vaší situaci. Já bych hledala jinou školku. Asistent je řešení, které sice povede k tomu, aby tvůj syn mohl docházet do školky (a učitelky o něj zjevně stojí), ale i pokud byste ho vůbec dostali (což teda vzhledem k popsaným situacím úplně jisté není), tak je to takové řešení bez budoucnosti. Pomůže zařídit, aby mohl syn docházet do školky teď, ale často funguje spíš jako prostředek k vyloučení než k inkluzi (ala - děti něco dělají a vedle sedí dítě s asistentem a dělá něco jiného - pro dítě je to dobré, ale neučí se, jak se začlenit mezi ostatní - tzn. sociální a emocionál problémy se neřeší, určitými formami interakce se mohou i prohlubovat). Najít asistenta, který by uměl pracovat a začleňovat nadané je jako hledat jehlu v kupce sena. Navíc i kdyby se to povedlo, tak by potřeboval masivní spolupráci učitelek, což nevím, jestli se dá tady úplně očekávat. Spíš bych čekala, že ho naopak budou od dítěte stahovat a používat jako další pracovní sílu, ale nechci být úplný pesimista.
Já jsem hodně ovlivněná tím, že vím, jak dobře to může fungovat a jak velké benefity to pro dítě může mít. A myslím, že si každé dítě zaslouží prostředí, kde není vnímané jako problém, ale jako obohacení, i se svými odlišnostmi. A tobě bych chtěla poslat víru v to, že taková místa existují, jen je občas těžké je najít (a bohužel v našem případě i zaplatit).
PS: Nenech se vmanipulovat do pozice, že problém je tvé dítě. Není. Problém je poddimenzovaný systém předškolního vzdělávání a nízká kompetence učitelů (což je opět systémový problém, protože jde o výsledek nedobře pojatého vzdělávání na pedagogických fakultách).
@ruzova_pastelka a jako vazne ti prijde v pohode, aby dite delalo tohle, protoze se nudi? aje to protoze se nudi? 🙂 Jako ano, souhlasim, ze proto muze vic chodit za dospelym a porad neco chtit, ale neni ok, aby to dite odeslo uprostred aktivity a zaclo necim hazet, nebo aby prisel k jinemu diteti a rozhodil mu hracky. Pak i kdyby to bylo tak, ze to takhle nadani delaji (a ne bezne to tak nadane deti nedelaji a urcite ne prvni mesice ve skolce, kdy se jeste nestihli rozkoukat, ale spis kdyz se tam nudi dlouhodobe), protoze to pro ne treba neni dostatecna vyzva, tak je opravdu treba, aby tam byl jeste nekdo dalsi, kdo se bude venovat diteti a vytvaret mu vyzvy, protoze ty ucitelky musi pracovat se vsemi.
Ne asistent nepracuje tak, ze dite je odděleno od ostatnich, pomaha vsem a i kdyby se venoval tomuto jednomu ditku, tak to asi nestastne nebude, kdyz bude mit s kym se bavit zrovna v tomto pripade. Uz vubec by ho ale nemel zamestnavat bokem pri spolecne hre, takze interakce by probihat mela.
V poradne ppp ho nic neuci, tam se dela jen diagnostika ditete. Vezmou se posudky ze skolky, nazory rodicu a psycholog dela testovani a dite posuzuje. Podpurna opatreni muze mit i dite, ktere je nadane bez jakychkoliv dalsich diagnoz/problemu. Podpurna opatreni navrhuje psycholog a konzultuje je se skolkou, postupne se vyhodnucuji, opravuji a neslouzi jen na to, aby dite dostalo asistenta, ale prave k tomu, aby si s nim ucitelky vedely rady, jak s nim pracovat, cim ho zaujmout 🙂
Samozrejme muzou zmenit skolku, ale taky to muze probihat stejne a taky ho muzou chtit ze soukrome skolky vystipat, protoze je narocnejsi a narusuje jim rezim 🙂
Tak se hlásím po půl roce, dítě je již ve školce. A je to hrozný😅
Od začátku s ním mají učitelky problém. On naopak má školku rád, má rád i ty učitelky a chodit tam chce, ikdyž někdy teda říká, že ne, ale chodí tam dobrovolně a ráno se v šatně ani nerozloučí a chce do třídy. Ale není mu umožněno tam řádně chodit kvůli jeho chování. Máme prodlouženou adaptaci, jeden týden mohl chodit dokonce jen na půl hodiny denně. Aktuálně má chodit celý měsíc jen na hodinu a třičtvrtě, nechodí tedy ani ven s nimi.
Jak se tam prý projevuje: vyžaduje hodně individuální přístup, kdy za učitelkami hodně chodí a něco po nich chce, dále (ale to jen zmínily na konzultaci, ne že by si stěžovaly) odchází uprostřed skupinové aktivity, běhá nebo přešlapuje na místě, běhá do koupelny kde pouští kohoutky, zatímco se učitelka věnuje jiným dětem, rozsypává hračky (dnes je dokonce prý vyhazoval z okna👌) a to nejhorší ze všeho a největší kámen úrazu - hází věcmi včetně nádobí. Házení není agresivní nebo ve vzteku, naopak přichází dle nich absolutně nepředvídatelně bez zjevného impulzu (např. všechny děti seděly spolu na lavici v rámci nějaké spol. činnosti, on vstal, došel pro hrnek a hodil s ním; odnášel si hrnek po svačině na vozík a místo položení s ním hodil, načež když ho s učitelkou šli sebrat, hodil ho znova). Jednou jsem to dokonce při vyzvedávání viděla, věděl, že už tam pro něj jsem, tak přišel k holčičce co měla na stole nějaká zvířata a rozhodil je kolem.
Na děti je prý hodný a empatický, v tom problém není. Učitelky mi to každý den oznamují, co tam dělá. A snaží se pořád propagovat asistenta, že v jedné nejsou schopné zvládat tyhle synovi výlevy a celkově by to pomohlo všem, kdyby tam byly dvě ruce navíc...
@anonym_autor a jak se dite chova k ostatnim detem mimo skolku? Na hristi, v krouzku, na navsteve, kde jsou vrstevnici?
@anonym_autor u nas je to naopak pani ucitelkam prijde vsechno uplne v pohode a predskolak nestastny a ve stresu 🫤 Coz ti asi nepomuze, ale treba te povzbudi, ze nejste jediny, co to resi.
@anonym_autor a jak se dite chova k ostatnim detem mimo skolku? Na hristi, v krouzku, na navsteve, kde jsou vrstevnici?
@kacka1994 chování k dětem problém není, všechny děti v okolí ho mají rády a aktivně ho vyhledávají, on má děti rád a i na cizí plačící dítě reaguje velmi soucitně. Má malého sourozence a i na něj je strasně hodný. Nikdy nikiho nebouchl. To s těmi zvířaty byl jeden incident a nebylo to se záměrem holčičce uškodit. Že je empatický a hodný na děti říkají samy učitelky.
Jinak teda pořád je to kolektiv 3letých dětí, kde braní hraček, rozhazování i strkání a bouchání je na denním pořádku a nepřijde mi na tom nic mimo normu (ačkoli můj syn se žádného braní hraček ani strkání neúčastní). Syn mi x krát vyprávěl o to, že mu někdo něco vzal, vzal a odhodil…Samy učitelky takovéhle incidenty vůbec nekomentují rodičům, že to k dětskému kolektivu patří.
@anonym_autor Hele, tohle je opravdu dost typické pro nadané děti v běžné školce.
Dítě se nudí, školka má málo personálu, učitelky nerozumí práci s nadanými. Ve státních školkách a i v řadě soukromých je to bohužel celkem časté.
Proč si to myslím - učitelky mají pocit, že dítě dělá něco "najednou, bez předchozího impulzu". To je samozřejmě nesmysl, nikdo nic nedělá "jen tak". Buď tam ten impulz byl, anebo se jedná o dlouhodobější budování frustrace, což je pravděpodobnější. Ony ale nemají čas/ schopnosti to vypozorovat a podchytit.
Evidentně potřebuje větší interakci s dospělými - ve školkovém věku je to pro nadané velmi typické - bylo by fajn, aby to dospělí vnímali jako pozitivum, ale to na to musí mít kapacitu (a jsme opět u nedostatku personálu).
Učitelky situaci řeší omezováním docházky - což je, omlouvám se, jasná ukázka nekompetence. Jestli se za dva měsíce nezmohly na jiné řešení než prodlužování adaptace a návrh poradny a asistenta, tak jsou naprosto neschopné si s problémem poradit.
Já mám v ledasčem velmi podobné dítě. Státní školku jsme ani nezkoušeli. Od začátku jsem věděla, že by to byla katastrofa. Byli jsme na jedné návštěvě ve státní, co máme nejblíž a to bylo fakt hrozné. Teď máme dítě už ve škole, ale nakonec chodilo do mezinárodní soukromé a bylo to fakt dobré, naučilo se tam interagovat s dětmi i dospělými, zvládat sociální situace, emoce... protože učitelky na to měly čas, kapacitu a dovednosti, citlivě jí (dceru) prováděli jednotlivými situacemi, učili jí, místo vylučování a trestání. A to byla na začátku zřejmě o dost "horší", než tvůj syn. Teď už je ve škole a je úplně v pohodě, protože udělala obrovský emocionální a sociální pokrok, strašně, strašně moc se toho naučila. Je to obrovská práce školky (její a naše samozřejmě taky, ale to jen pro formá 😄). Jenže tohle prostě bez školky udělat nejde - nejde se učit doma, jak interagovat v kolektivu. Nejde se to ani učit v poradně, jak sama správně píšeš. Rozebírání jakékoliv situace s takhle malým dítětem hodiny po tom, co se stala, je k ničemu. Tam musí někdo vstoupit v ten moment, podpořit, pomoct, ukázat správné řešení situace. Ty jako rodič jsi dost bezmocná. Potřebuješ spolupracující školku a kompetentní učitele pro práci s nadanými. Jinak neuděláš nic...
Co by mě napadalo k vaší situaci. Já bych hledala jinou školku. Asistent je řešení, které sice povede k tomu, aby tvůj syn mohl docházet do školky (a učitelky o něj zjevně stojí), ale i pokud byste ho vůbec dostali (což teda vzhledem k popsaným situacím úplně jisté není), tak je to takové řešení bez budoucnosti. Pomůže zařídit, aby mohl syn docházet do školky teď, ale často funguje spíš jako prostředek k vyloučení než k inkluzi (ala - děti něco dělají a vedle sedí dítě s asistentem a dělá něco jiného - pro dítě je to dobré, ale neučí se, jak se začlenit mezi ostatní - tzn. sociální a emocionál problémy se neřeší, určitými formami interakce se mohou i prohlubovat). Najít asistenta, který by uměl pracovat a začleňovat nadané je jako hledat jehlu v kupce sena. Navíc i kdyby se to povedlo, tak by potřeboval masivní spolupráci učitelek, což nevím, jestli se dá tady úplně očekávat. Spíš bych čekala, že ho naopak budou od dítěte stahovat a používat jako další pracovní sílu, ale nechci být úplný pesimista.
Já jsem hodně ovlivněná tím, že vím, jak dobře to může fungovat a jak velké benefity to pro dítě může mít. A myslím, že si každé dítě zaslouží prostředí, kde není vnímané jako problém, ale jako obohacení, i se svými odlišnostmi. A tobě bych chtěla poslat víru v to, že taková místa existují, jen je občas těžké je najít (a bohužel v našem případě i zaplatit).
PS: Nenech se vmanipulovat do pozice, že problém je tvé dítě. Není. Problém je poddimenzovaný systém předškolního vzdělávání a nízká kompetence učitelů (což je opět systémový problém, protože jde o výsledek nedobře pojatého vzdělávání na pedagogických fakultách).
@ruzova_pastelka Ahoj, s tvým příspěvkem se dost ztotožňuju...máme doma rovnou 3 mimořádně nadané děti, všechny procházejí státními školami a školkami a je to velký mazec! A přijde mi, že v podstatě nezáleží, do jakého zařízení dítě přijde, ale vyloženě na konkrétních lidech. My máme jedno dítě (pro systém) naprosto bezproblémové, možná je to tím, že je přehnaně ambiciózní a v podstatě si všechno ošéfuje samo, druhé dítě velmi pomalé a rozvážné, což se pro spoustu učitelů ukázalo jako problém, ačkoliv chodí do vyššího ročníku než by podle věku mělo a učivo zvládá s přehledem...Tato jeho povahová pomalost se s věkem naprosto nemění a upřímně, my se to doma měnit vůbec nesnažíme, protože v tom vidím spoustu benefitů. Ale pořád je systémem zaškatulkován jako "hodné" dítě. No a pak máme třetí dítko odmala naopak vysoce, nadprůměrně rychlé a aktivní a s tím jsou v kolektivu obří problémy, v podstatě je většinou rovnou zaškatulkován jako "zlobivý" a to bez ohledu na všechna doporučení poraden, jak s ním nejlépe pracovat. Z osobní zkušenosti naší rodiny je jeho individuální studijní plán tak ze 75% odignorován, za celý jeho dosavadní školní život měl jednu skvělou učitelku v MŠ, jednoho fajn pana učitele na ZŠ, perfektní učitelku v ZUŠ a 2 super sportovní trenéry. Zbytek hrůza až tragédie. A tam se právě ukázalo, že při vedení těchto konkrétních kompetentních dospělých je to dítě, které se neuvěřitelně rychle rozvíjí, buduje své silné stránky a je ještě více napřed oproti ostatním, věří si a je spokojené. Takže víme, že to jde, ale vůbec to není samozřejmé a popravdě pro rodiče je to super náročné, když není ta podpora ze strany pedagogů a je to, jak jsi psala. My mu nemůžeme suplovat ten kolektiv, můžeme mu doma říct nějaká pravidla chování, ale reálně si to vyzkouší až mezi těmi dětmi ve třídě. Což je další věc s tím spojená - tyto děti jsou často velmi náročné na pravidla, tím myslím, že absolutně trvají na jejich dodržování i z naší strany a strany školy, což se ale často neděje a to je pak o to víc frustruje...každopádně přeju všem, aby našli pro svoje děti to nejlepší vedení, protože to je podle mě ten úplný základ 😎
@kacka1994 chování k dětem problém není, všechny děti v okolí ho mají rády a aktivně ho vyhledávají, on má děti rád a i na cizí plačící dítě reaguje velmi soucitně. Má malého sourozence a i na něj je strasně hodný. Nikdy nikiho nebouchl. To s těmi zvířaty byl jeden incident a nebylo to se záměrem holčičce uškodit. Že je empatický a hodný na děti říkají samy učitelky.
Jinak teda pořád je to kolektiv 3letých dětí, kde braní hraček, rozhazování i strkání a bouchání je na denním pořádku a nepřijde mi na tom nic mimo normu (ačkoli můj syn se žádného braní hraček ani strkání neúčastní). Syn mi x krát vyprávěl o to, že mu někdo něco vzal, vzal a odhodil…Samy učitelky takovéhle incidenty vůbec nekomentují rodičům, že to k dětskému kolektivu patří.
@anonym_autor Tak to jo 🙂 promin, ale z prispevku mi to prislo ze je v podstate nezvladatelny 🙂 Jestli je to fakt jen ve skolce a je tam jinak empaticky, tak mu proste muze neco vadit, at uz to, ze chce byt radeji doma, nebo fakt ze se nudi, pomale tempo... 🙂 My mame Mind dite predskolni a to je naprosty vzornak, prehnane ambiciozni, takze ve skolce je nekdy smutny a nudi se, ma podpurna opatreni, ale moc to nepomaha - protoze i ty aktivity co tam ma navic asi nejsou pro nej dostatecna vyzva, ale on se jen nudi - nerika to ve skolce, jen doma 🙂 Od skolky bezi domu a tesi se, az bude moct delat svoje pracovni listy (nasobi, scita a odcita pod sebou, to ho ted bavi, nebo dela smartgames).
K tomu mame druhe dite (predpokladam ze taky mind), je 3,5lety a ve skolce od 3let, ten se nejdriv rozkoukaval, rozhodne se nenudil... doma je vic takovy ze kdyz se nudi, tak zlobi, dela naschvaly, ale ve skolce vubec. Jednou asi nekoho bouchl, ale taky to ucitelky neresili, on mi to rekl sam. Naopak je taky silene frustrovany, ze mu deti neco vezmou, nebo ze nekdo necim hazel atd... (on si teda pak uziva v satne, kdyz to vyklada pred rodicem toho ditete 🙈 prijde mi ze to dela naschval, ze vi, ze jim zatopi 🙄..) Ten je ve skolce velmi spokojeny, miluje vytvareni a kdyz nevytvari, tak si maluje 🙂
Ja bych teda na diagnostiku do ppp urcite sla 🙂 Treba vas fakt nasmeruji, jak to zvladnout 🙂 jestli je to jen jak rikas, tak pravdepodobne ani asistenta mit nebude, ale treba mu navrhnou nejaka podpurna opatreni a poradi ucitelkam, jak s nim pracovat, jak ho zamestnat 🙂
Já tady teď budu trochu přemýšlet nahlas a nastíním naše obavy a myšlenky:
1. Bojíme se, že v případě, že bude mít asistenta, si zvykne na speciální péči, nepovede to k jeho samostatnosti a bude pak potřebovat specialní pomoc pořád. My hlavně chceme, aby uměl fungovat samostatně, v kolektivu, byl zkrátka použitelný v životě a naučil se věci zvládat sám.
2. Když bude mít asistenta, bude se vnímat jako ještě víc problémový. Je dost vnímavý a všimne si, že je tam další osoba jen kvůli němu. Už teď dost vnímá, že chodí domů brzo a jeho kamarádi tam zůstávají a on jde na hřiště sám.
3. Nerozumím tomu, jak v poradně dokáží vyhodnotit, proč udělal něco před x dny za situace, kterou neznají. On se mimo školku chová dobře, tedy neočekávám tyto scény u psychologa. Jak oni to teda vyhodnotí? Jak můžou najít správné řešení situace, když reálně neví, co se tam děje?
4. Já do školky a ze školky odvádím úplně pohodové dítě, se kterým za celé 3 roky nebyly žádné vážnější problémy. Samozřejmě umí i pozlobit, ale pokud bych měla srovnat děti v okolí, on je rozhodně z těch “hodnějších”. Je veselý, zvídavý, velký průzkumník, krásně si umí hrát sám, u babiček oblíbené vnouče…A pak se ve školce chová takto úděsně? On to ví, že ty věci dělat nemá a že jsou špatně. Kolikrát to sám od sebe říká, že se nesmí házet a že je to špatně. Učitelka mi řikala, že je to i na něm vidět, že je mu pak trapně a snaží se od toho odvézt pozornost. Každopádně tyhle výlevy dělá jen ve školce (doma taky občas něco hodí, ale to si spíš hraje, rozhodně nikdy nehodil nádobím), musí to tedy nějak souviset s pobytem tam.
Jaké “problémy” evidujeme my doma: Býval s ním velký problém, že venku utíkal (zjm. pokud jsme byli s dalším dítětem, on byl tam nadšený, že z toho šíleně běhal a nereagoval na slovni výzvy k zastavení). Z toho jsem byla slušně ve stresu, ale to už se naštěstí zlepšilo podstatně. Obecně ne moc dobře reaguje na prosté slovní pokyny a příkazy, což ale u nás moc neděláme skrz respektující výchovu s vše se mu vždy snažíme vysvětlit. Funguje to na něj dobře. Ale prosté “Nedělej tohle” na něj skutečně moc efekt nemá no:-/ Dále třeba má velkou touhu chodit v obchodech za pult a dělá to i přes vysvětlování, že ne. Občas doma taky hází, dá se to s ním ale vykomunikovat např. výměnou věci za míč nebo nabídnutím jiné aktivity. Je extrémně netrpělivý co se týká jidla. Moc se mu nechce do převlékání a čištěnil zubů. Dokáže ho hodně rozhodit, když si poleje tričko. Víc mě teď nenapadá… Nejhorší vždy bylo to utíkání.
@anonym_autor Tak to jo 🙂 promin, ale z prispevku mi to prislo ze je v podstate nezvladatelny 🙂 Jestli je to fakt jen ve skolce a je tam jinak empaticky, tak mu proste muze neco vadit, at uz to, ze chce byt radeji doma, nebo fakt ze se nudi, pomale tempo... 🙂 My mame Mind dite predskolni a to je naprosty vzornak, prehnane ambiciozni, takze ve skolce je nekdy smutny a nudi se, ma podpurna opatreni, ale moc to nepomaha - protoze i ty aktivity co tam ma navic asi nejsou pro nej dostatecna vyzva, ale on se jen nudi - nerika to ve skolce, jen doma 🙂 Od skolky bezi domu a tesi se, az bude moct delat svoje pracovni listy (nasobi, scita a odcita pod sebou, to ho ted bavi, nebo dela smartgames).
K tomu mame druhe dite (predpokladam ze taky mind), je 3,5lety a ve skolce od 3let, ten se nejdriv rozkoukaval, rozhodne se nenudil... doma je vic takovy ze kdyz se nudi, tak zlobi, dela naschvaly, ale ve skolce vubec. Jednou asi nekoho bouchl, ale taky to ucitelky neresili, on mi to rekl sam. Naopak je taky silene frustrovany, ze mu deti neco vezmou, nebo ze nekdo necim hazel atd... (on si teda pak uziva v satne, kdyz to vyklada pred rodicem toho ditete 🙈 prijde mi ze to dela naschval, ze vi, ze jim zatopi 🙄..) Ten je ve skolce velmi spokojeny, miluje vytvareni a kdyz nevytvari, tak si maluje 🙂
Ja bych teda na diagnostiku do ppp urcite sla 🙂 Treba vas fakt nasmeruji, jak to zvladnout 🙂 jestli je to jen jak rikas, tak pravdepodobne ani asistenta mit nebude, ale treba mu navrhnou nejaka podpurna opatreni a poradi ucitelkam, jak s nim pracovat, jak ho zamestnat 🙂
@kacka1994 no on asi v té školce nezvladatelný je skrz to házení nádobí. Nebo teda mě je to tak předkládáno. A že je to s ním těžký, jak za nima chodí a něco po nich chce. Ovšem při osobní schůzce, kde jsem to chtěla řešit, zas říkaly, že za ně je schůzka zbytečná, že se nic neděje, ať se nehroutim, že prostě natáhneme adaptaci a bude to ok. No ale stejně mi pořád ob den říkají “zase letěl hrnek, úplně z ničeho nic; když chtěl podat čísla a já nemohla, roztočil kohoutky v koupelně”…Takže ideální to tam s ním asi opravdu není. Na druhou stranu jsou i dny, kdy byl prý v pohodě…Takže zkrátka nevím, jak moc velký problém to reálně je, jestli “zlobí” kompletně celou dobu, nebo je to pár incidentů, nevím. Moc mi toho reálně neřekly. Jediné, co mě uklidňuje, že problémy dělá jen učitelkám, nikoli dětem.
On tam nemá žádné hračky, které má rád. Musím mu tam z domova každý den nosit aspoň čísla. Babičce říkal, že knížky jsou ve skřínce a nesmí se vyndavat. Nesmí se běhat. Přijde mi, že mu zkrátka chybí to, co by jeho bavilo a co má rád.
@ruzova_pastelka Ahoj, s tvým příspěvkem se dost ztotožňuju...máme doma rovnou 3 mimořádně nadané děti, všechny procházejí státními školami a školkami a je to velký mazec! A přijde mi, že v podstatě nezáleží, do jakého zařízení dítě přijde, ale vyloženě na konkrétních lidech. My máme jedno dítě (pro systém) naprosto bezproblémové, možná je to tím, že je přehnaně ambiciózní a v podstatě si všechno ošéfuje samo, druhé dítě velmi pomalé a rozvážné, což se pro spoustu učitelů ukázalo jako problém, ačkoliv chodí do vyššího ročníku než by podle věku mělo a učivo zvládá s přehledem...Tato jeho povahová pomalost se s věkem naprosto nemění a upřímně, my se to doma měnit vůbec nesnažíme, protože v tom vidím spoustu benefitů. Ale pořád je systémem zaškatulkován jako "hodné" dítě. No a pak máme třetí dítko odmala naopak vysoce, nadprůměrně rychlé a aktivní a s tím jsou v kolektivu obří problémy, v podstatě je většinou rovnou zaškatulkován jako "zlobivý" a to bez ohledu na všechna doporučení poraden, jak s ním nejlépe pracovat. Z osobní zkušenosti naší rodiny je jeho individuální studijní plán tak ze 75% odignorován, za celý jeho dosavadní školní život měl jednu skvělou učitelku v MŠ, jednoho fajn pana učitele na ZŠ, perfektní učitelku v ZUŠ a 2 super sportovní trenéry. Zbytek hrůza až tragédie. A tam se právě ukázalo, že při vedení těchto konkrétních kompetentních dospělých je to dítě, které se neuvěřitelně rychle rozvíjí, buduje své silné stránky a je ještě více napřed oproti ostatním, věří si a je spokojené. Takže víme, že to jde, ale vůbec to není samozřejmé a popravdě pro rodiče je to super náročné, když není ta podpora ze strany pedagogů a je to, jak jsi psala. My mu nemůžeme suplovat ten kolektiv, můžeme mu doma říct nějaká pravidla chování, ale reálně si to vyzkouší až mezi těmi dětmi ve třídě. Což je další věc s tím spojená - tyto děti jsou často velmi náročné na pravidla, tím myslím, že absolutně trvají na jejich dodržování i z naší strany a strany školy, což se ale často neděje a to je pak o to víc frustruje...každopádně přeju všem, aby našli pro svoje děti to nejlepší vedení, protože to je podle mě ten úplný základ 😎
Strašně moc děkuju za vaše zkušenosti❤️ Ačkoli radost z nich moc nemám😅 A je to jako bych slyšela manžela: “Ty čekáš, že půjdem do poradny, tam potvrdí, že umí počítat a tím že se to nějak vyřeší, že najednou je ve školce osvítí duch svatý a budou si umět s ním poradit, ale tak to nebude a stejně to nakonec bude o tom, aby se prostě on sám naučil nějak fungovat v tomhle prostředí”. Ale mně tohle přijde hrozný a myslela jsem si, že už se školství posunulo někam jinam. Ale zkušenosti Angelinie i přes individuální plán mi přijdou fakt smutné a upřímně mě to děsí.
@kacka1994 no on asi v té školce nezvladatelný je skrz to házení nádobí. Nebo teda mě je to tak předkládáno. A že je to s ním těžký, jak za nima chodí a něco po nich chce. Ovšem při osobní schůzce, kde jsem to chtěla řešit, zas říkaly, že za ně je schůzka zbytečná, že se nic neděje, ať se nehroutim, že prostě natáhneme adaptaci a bude to ok. No ale stejně mi pořád ob den říkají “zase letěl hrnek, úplně z ničeho nic; když chtěl podat čísla a já nemohla, roztočil kohoutky v koupelně”…Takže ideální to tam s ním asi opravdu není. Na druhou stranu jsou i dny, kdy byl prý v pohodě…Takže zkrátka nevím, jak moc velký problém to reálně je, jestli “zlobí” kompletně celou dobu, nebo je to pár incidentů, nevím. Moc mi toho reálně neřekly. Jediné, co mě uklidňuje, že problémy dělá jen učitelkám, nikoli dětem.
On tam nemá žádné hračky, které má rád. Musím mu tam z domova každý den nosit aspoň čísla. Babičce říkal, že knížky jsou ve skřínce a nesmí se vyndavat. Nesmí se běhat. Přijde mi, že mu zkrátka chybí to, co by jeho bavilo a co má rád.
@anonym_autor no, tak v tomto by treba mohlo prave ppp pomoct 🙂 Oni treba nenajdou presny problem, ale pokud dite dela neco natruc, protoze nema trpelivost cekat, az mu pani ucitelka poda veci, ktere jsou pro nej zajimave, tak treba ppp doporuci, aby dite melo k dispozici pomucky a veci, co ho zajimaji. To by teda urcite slo domluvit i bez poradny jen s ucitelkami, jestli nemuzete donest treba knihy, cisla/pismena, nebo co ho aktualne zajima, aby to tam mel pristupne. Skolka vam za to rucit nebude, ze nejake dite neco nepoztraci, ale knihou se ty deti asi nezrani, tak by ji k dispozici mohl mit 🙂 nebo pracovni listy 🙂 Ale pokud ucitelky budou proti, pak tohle konkretne muze mit v podpurnych opatrenich, dokonce na to v nekterych pripadech ma dite i narok na prispevek, za ktery skolka nakoupi tyto pomucky.
Jo a taky treba to, ze dite nejak netypicky zpracovava emoce (trepani rukama, beh..), nebo je hypersenzitivni kdyz ma mokre tricko - to by taky mohlo pomoct, pokud by to dite nekdo vysetril a vysvetlil, jestli je to bezny projev, nebo soucast nejake jinakosti 🙂 A muze to byt jen soucast Mind - hypersenzitivita, ale tak taky by vam mohli pomoct, jak s tim pracovat. Nebo jestli vy vite, tak je to fajn, ale ve skolce proste treba tu zkusenost s nim nemaji takovou, jako vy a nemaji tolik casu, aby tam vse vysvetlovali, nemohou hned podat hracky vsem detem, nebo treba pomoct v satne s oblekanim vsem detem zaroven (to byl problem u nas- syn plakal, ze to nezvladne se oblect (zapnout mikinua bundu mu neslo), nikdo mu nerekl, ze musi sam, pokazde ho ujistovali, ze ma pockat a ze mu pomohou, ale on se vzdy rozplakal, skrcil a trepal - jine dite zase treba tu emoci zpracuje jinak, ale kazdy den jsme o tom mluvili a casem mi hrde hlasil, ze zvladl pockat bez place, pokud je ale nejaka netypicka situace, tak place, neumi moc veci resit, ze by se sel domluvit, zeptat (a pritom pani ucitelka vi beztak i kolikrat jsem byla na zachode kazdy den).
@anonym_autor no, tak v tomto by treba mohlo prave ppp pomoct 🙂 Oni treba nenajdou presny problem, ale pokud dite dela neco natruc, protoze nema trpelivost cekat, az mu pani ucitelka poda veci, ktere jsou pro nej zajimave, tak treba ppp doporuci, aby dite melo k dispozici pomucky a veci, co ho zajimaji. To by teda urcite slo domluvit i bez poradny jen s ucitelkami, jestli nemuzete donest treba knihy, cisla/pismena, nebo co ho aktualne zajima, aby to tam mel pristupne. Skolka vam za to rucit nebude, ze nejake dite neco nepoztraci, ale knihou se ty deti asi nezrani, tak by ji k dispozici mohl mit 🙂 nebo pracovni listy 🙂 Ale pokud ucitelky budou proti, pak tohle konkretne muze mit v podpurnych opatrenich, dokonce na to v nekterych pripadech ma dite i narok na prispevek, za ktery skolka nakoupi tyto pomucky.
Jo a taky treba to, ze dite nejak netypicky zpracovava emoce (trepani rukama, beh..), nebo je hypersenzitivni kdyz ma mokre tricko - to by taky mohlo pomoct, pokud by to dite nekdo vysetril a vysvetlil, jestli je to bezny projev, nebo soucast nejake jinakosti 🙂 A muze to byt jen soucast Mind - hypersenzitivita, ale tak taky by vam mohli pomoct, jak s tim pracovat. Nebo jestli vy vite, tak je to fajn, ale ve skolce proste treba tu zkusenost s nim nemaji takovou, jako vy a nemaji tolik casu, aby tam vse vysvetlovali, nemohou hned podat hracky vsem detem, nebo treba pomoct v satne s oblekanim vsem detem zaroven (to byl problem u nas- syn plakal, ze to nezvladne se oblect (zapnout mikinua bundu mu neslo), nikdo mu nerekl, ze musi sam, pokazde ho ujistovali, ze ma pockat a ze mu pomohou, ale on se vzdy rozplakal, skrcil a trepal - jine dite zase treba tu emoci zpracuje jinak, ale kazdy den jsme o tom mluvili a casem mi hrde hlasil, ze zvladl pockat bez place, pokud je ale nejaka netypicka situace, tak place, neumi moc veci resit, ze by se sel domluvit, zeptat (a pritom pani ucitelka vi beztak i kolikrat jsem byla na zachode kazdy den).
@kacka1994 jasně, jo to je super, díky!🙏 oni mi povolili ta čísla, ale nadšená ta jedna moc není a viděla jsem, že mu je v sáčku, který neumí otevřít, dají do košíku a musi si o ně řict no. To by bylo super nějaká takováhle doporučení z poradny👍 já bych jim jich tedy spousty mohla dát sama, ale nejsou tomu přístupní. Když jsem jednou říkala, že skvěle funguje mu ukázat digi hodiny a říct mu konkrétně, v jaký čas např. skončí hra a půjdou se mýt ruce, tak na mě koukala jak na blázna a jsem si jistá, že to nedělají. Přiton jednoduchá a účinná věc.
@skarol on ví, že je to špatně a je z toho smutný. A když se ptám na důvody, řekne, že o tom nechce mluvit a přechází na jiné téma.
A co od té poradny můžu čekat? Já vlastně nevím, jak 1-2hodinová návšteva u cizího člověka v poradně může situaci nějak pomoct nebo vyřešit. Co má být výstupem z té poradny?
@anonym_autor Chápu, že máte obavy, sama jsem si tím přešla, ale opravdu je to k prospěchu dítěte. Má syn nějakou diagnózu? Omlouvám se, nemám čas číst diskusi celou, pokud jste to už psala.. V poradni je rozhovor s váma, jak to vy vidíte, pak vyšetření dítete- nic hrozného, dají mu něco namalovat, poptají se ho, hravou formou nejaké testy..spíše si všímají jak reaguje, jakou má pozornost a tak..a školka taky vyplní dotazník, aby se vědelo, jak je to ve školce... Z toho celého vědí zjistit, kde je problém, na čem by se dalo popracovat, zlepšit to... navrhou jak dále postupovat..nic nenutí, vše je dobrovolné.. Můžou doporučit další specialisty.. popřípadě terapie..známé např. doporučili neurovývojovou terapii.. Všechno se dá nějak řešit a v tomhle případě bych opravdu začala v PPP..
@skarol jen pozor na ten "duraz na dorovnani nerovnomerneho vyvoje" - dospely, co byli nadanymi detmi, si na to opravdu casto stezuji... spoustu z nich si z takoveho detstvi odneslo predstavu, ze jsou horsi nez ostatni a ze na nich vsichni vidi jen jejich chyby. A depresivni ladeni, uzkostnost a perfekcionismus je presne to, co by rodic nemel u ditete podporovat, a navic nadani k temhle problem inklinuji casto i sami od sebe.
Samozrejme druhy extrem, pred kterym asi varujes, ze se z nadani vytvori modla a obrany val proti vsem a vsemu, ma taky velka rizika... nici zdrave sebepojeti a sebevedomi, a paradoxne take podporuje jak uzkostnost, tak perdekcionismus a zranitelnost. Taky se mu soudny rodic snazi vyhnout.
Pardon za reakci, ale uplne jsem si na vsechny ty "prosim tohle svemu diteti nedelejte" vzpomnela.
Navic mnoho nadanych deti ma z uceni se toho, co je zajima, opravdu velkou radost, odpirat jim ji s tim, ze se nejdriv musi naucit jist priborem a kreslit obloucky, jinak jim neprozradis nic dalsiho o ordoviku, je proste krute.
@malytlustyhroch úplně přesně nevím, na co narážíš, já to myslela tak, že můj syn by se určitě víc rozvíjel ve školce pro nadané děti, ale chodil do té klasické státní, kde na zahrádce jezdili s kolečkem, hrabali listí, stavěli hrady z písku, pekli s učitelkou dorty a na vánoce cukroví, měli prostor pro volnou hru. Ve věkově smíšeném kolektivu se učil, že se musí počkat na menší nebo pomalejší děti, že jsou kolem nás děti třeba s nějakým hendikepem... V tom, co ho zajímá ho rozvíjíme doma s manželem a myslím, že mu nic neuteklo. Naopak krásně dozrál, u nás byl problém hlavně v té emoční stránce. Ano, ve školce byl oproti jiným dětem ve vědomostech o parník napřed, učitelky se prostě jen divily, ale já jsem ráda, že se na to nijak neupozorňovalo a užil si krásné 4 roky v běžné školce bez nějakého nátlaku... a bavíme se o tom až teď v první třídě, když se sám zeptal, že si myslí, že je trochu jiný, než ostatní děti...