Jak sladit pracovní nabídku s adaptací dcery ve školce?
Zdravím,
Vím, že diskuzí je tu spousta a vlastně ani nevím co chci slyšet, možná nějaké ujištění nebo stanovisko, doma moc podporu nemám.
Mám své děti, syn 5 a dcera 2,5 roku. Syn chodí do místní školky, která je super, dětem se věnují, skvělý program. Dcera se mnou chodila syna odvádět, plakala,že tam chce být taky. Teď v půlce října nastoupila také. Dcera není žádný mamanek, je ostřílená, řekla bych, že vyspělejší než její vrstevníci, absolutně mě nepotřebuje, když někde jsme a je řada v kolektivu a pořád se starším bráchou. I týden v nemocnici, kdy jsem byla se starším v pohodě zvládla s tatínkem a babickama doma.
No a teď k věci. Naskytla se mi nabídka práce, která je opravdu super - vyšli mi vstříc se zkrácenym úvazkem, home officem v případě nemoci děti apod., mám jít podepsat smlouvu a nastoupit za týden . Ale ač dcerka nastoupila do školky a týden byla naprosto nadšená, pomalu se ani nerozloučila pak přišel zlom (ano, velmi časté, až se nabaži) a poslední dva dny pláče, odmítá se už doma obléct . Musím ji dát učitelce do rukou, pomazli ji... Za chvíli mi učitelka posílá fotky,že dcerka je v klidu a vysmáta, zapojuje se a hraje si s ostatními.
A teď je otázka, jeslti počkat, nechat si utéct práci,ale být s ní. Vím,že je ještě malá,ale po téměř 6 letech doma jsem už byla na hraně vyhoření a bylo strašné pro mě být doam, proto jsem hledala práci, navíc když jsem si myslela,že dcera bude v pohodě. Ale teď si říkám,jestli ji neuškodim, jestli je opravdu malinká a a nechci,aby moje vyhoření doma odnesla malá tím, že ji dám do školky a denně budu 6 hodin pracovat a realizovat se. Cítím se jako sobec.... Kdybych počkala a dala jí až další září tak bude syn už ve škole a dcera ve školce sama a možná se bude pláč opakovat, ale zase bude o rok starší a vyspělejší.. se synem jsou parťáci a myslím,že je lepší,když ho tam teď má ..
A teď bojuju.. upřednostnit práci,která se asi už nebude opakovat a c mém oboru těžko něco najdu nebo dát dceři čas ... Ve školce jsou i další dvouleté děti, dokonce o půl roku mladší a zvládají to, ale nevím jak v září,moje děti nastoupily až teď....
Děkuji kdo dočetl až sem, asi jsem se potřebovala vypovídat ....
Já bych tu práci vzala, zkrácený úvazek i možnost HO je pro mne top. Za rok totiž můžeš někam nastoupit na plný úvazek, dcera bude věčně nemocná a možnost HO nebude.
Rozhodně vzít tu práci. Kdyby tam byla celý den nešťastná, tak bych to možná zvažovala. Ale takhle určitě ne. Prostě jen pochopila, že to není jen zábava, ale i denní rutina. Já si toto zažila se synem, šel ve 2,5 letech do dětské skupinky. Ráno jako oukropeček, nechtěl mě pustit. Odpoledne za mnou zase letěl. Takže já celý dny měla před očima nešťastné dítě. Ale když jsem ho tam pak jednou viděla v běžném režimu a byl úplně v pohodě, naopak řádil jako černá ruka. Pak jsem si uvědomila, že to, co vidím ráno a odpoledne, je fakt chvíle a jinak je tam minimálně spokojený. Neříkám, že to pro něj nebylo náročné a že byl připravený, to si nemyslím. Ale zvládli jsme to a já také nepřišla o dobrou pracovní příležitost. Teď zpětně bych se rozhodla stejně. Zkus se na to taky kouknout z dlouhodobého pohledu. A taky jsem pak druhý rok v klasické školce viděla, že už je na kolektiv a toto prostředí pěkně adaptovaný, hned se zorientoval a to byl zase jiný prostor a jiné děti. Plus připojím malé ps, i na nás záleží...
Vzit praci. S takovejma benefitama. Nevidis co se deje za zavrenyma dverima. Bude spokojena.
Tohle se klidně může stát i za rok. I druhý rok docházky do skolky. Znovu přijde stesk a bude to těžký. Na tvém místě bych práci vzala. Taky už jsem doma delší dobu, chápu vyhořením. A vzhledem k tomu jaka je nabídka ohledně vstřícnosti,.co se týče péče o děti. Ne všude to tak je a víme jaké příležitosti pro matky po návratu z rodicaku jsou. A skončit můžes vždycky ne ?!