Jít k psychologovi? 3letý syn téměř nemluví

@magdalenax musím se Vás zastat! protože metodu dělat blbou poradil dkoknce i logoped mé sestře, když s ní řešila mluvení!

Já měla nižší jeden hormon, už ale nevím jaký a ke konci těhu špatné průtoky živin z placenty. Jinak klasika nižší hladina železa, no spíše skoro žádné. Malej měl omotanou pupeční šňůru okolo krku, tak se nám trošku přidusil, ale nic vážného, křísit ho nemuseli, byl chvilku namodralej. Pak ve 4 měs laringitida.

@madrilena právě....stejně tak to bylo např. i s plínou nebo dudlíkem....už jsem si myslela, že se toho taky nevzda a nakonec se úspěch podařil na konci srpna...týden před nástupem do školky.. tam nastoupil v září 2015 a teď v lednu 2016 mu byli 3

@blanitta Já jsem měla těžkej porod, rozjížděl se několik dní. Snažili se mi ho vyvolat, protože mi samovolně odtékala plodová voda. Měla jsem hroznej strach, aby to dobře dopadlo. Nikdo se se mnou nechtěl bavit, doktora jsem viděla 1x za den. Nakonec se to rozběhlo samo, ale ten porod byl těžkej. Asi to taky sehrálo svojí roli. Jinak jsem potíže neměla, akorát mi vyšel špatně screening, tak mně hnali na amnio kvůli downovi, takže taky nervy. Ze začátku jsem měla strach, abych nepotratila. Předtím jsem měla 2x ZT. Takže taky nervy. Jinak mi nic nebylo. V celku pohodový těhotenství.

@matysce Podle mojí logo je tahle metoda pěkně zastaralá, naprosto to nedoporučuje. Naopak snažit se s tím dítětem jakkoliv domluvit, aby bylo co nejmíň ve stresu. Takže cokoliv kartičky, znakovka, rukama nohama. A že to někdy byl na nás hodně zábavnej pohled.

@madrilena Když máš ve třech letech diagnózu, spíše teda podezření na diagnózu, tak máš dost času se dítěti speciálně věnovat. Opravdu dysfatika nenaučíš mluvit tím, jak je tu popisováno. Nutit mluvit, nedat napít, když si o to neřekne atd ... Je potřeba s ním dělat různá nápravná cvičení, která ti ani nemusí připadat, že souvisí s řečí. A pokud máš štěstí, dítě není těžký dysfatik, makáte v předškolním věku, tak může jít do "normální" školy, je menší pravděpodobnost, že ve škole bude mít potíže.

@anlek ale ano, dítě které má dysfázii těžko naučím mluvit; jde spíš o to, že v současnosti se děti hrozně škatulkují; vůbec se nebere v potaz, že některé děti jsou rychlejší, některé pomalejší; to, že dítě ve třech letech nemluví neznamená, že má dysfázii; já sama jsem toho moc nenamluvila, r a ř jsem se naučila těsně před 6. narozeninami, na logopedii jsem nikdy nechodila; všechno mi trvalo, ale vše jsem se naučila; jako jasně, když si učitelka ve školce všimne, že se jí dítě nezdá a já ten pocit budu mít taky a doktorka taky, tak to řešit budu, ale proč tahat každé druhé nemluvící dítě po psychiatrech, logopediích atd.; když jsem byla dítě, tak na logopedii chodilo fakt minimum dětí, pár jich ráčkovalo (tam by ta logopedie asi přišla vhod) a jinak jsem si nevšimla, že by moje generace nějak špatně mluvila; to je jen můj názor

@matysce Děkuji! Říkala jsem si, že už v téhle diskuzi reagovat nebudu, ale nedá mi to. Je samozřejmé, že pokud je dítě nemocné nějakou poruchou, tak je každá rada drahá a pomoc psychologa je na místě. Nehledala bych za vším nějakou poruchu. Pokud dítě komunikovalo a přestalo, může to mít několik různých důvodů, nicméně, než ho tahat po poradnách, raději bych zkusila v rámci svých možností a sil z něj, - jak se říká dostat maximum. To není o žádném frustrování, týrání atp. Když dítě kupř. nebudu učit na nočník, může mít pleny klidně do dospělosti a i když ho odplenkuji, neznamená to, že se už nikdy nepočůrá.
Byla jsem svědkem toho, když dítko ukazovalo, že chce něco ze stolu. Copak to chceš? Tohle ne, tohle taky ne, tohle taky ne... a najednou se ozvalo - já či dudu! Všichni kolem stolu sedící věděli samozřejmě, že chce ten dudlík, ale počkali si. Dítě nebylo odstrčené, dítěti se věnovali, ale prostě stejně, jako u dítěte, tak i u dospělého - dostat maximum. Když se spokojím s minimem, nedosáhnu maxima, asi tak.
Další příklad je, když se mojí kamarádce narodilo druhé. Malá žvatlala, pak šišlala a o tři roky starší kluk se začal po ní opičit. No, zkoušela vše možné, upozorňovat, že sestřička je malá, nepomáhalo nic. Jednoho krásného dne malého posadila, dala mu bryndák, že ho bude krmit, místo na záchod mu dala nočník, protože je tedy taky miminko a bylo vyřešeno

@magdalenax Ale tady přece nikdo netvrdí, že každé dítě, které nemluví, musí mít logicky nějakou vadu. Ale statisticky je těch dětí poměrně hodně. Stačí se podívat na termíny u logopedů, půlroční čekačky u psychologů. Někde chodí také jednou za dva měsíce, což je podle mně strašně málo.
Navíc porucha řeči neznamená, že to dítě jenom nemluví. Většinou se k tomu pojí daleko víc problémů. Takže se i z chování toho dítěte dá vydedukovat, jestli neluví, protože nechce nebo napodobuje mladšího sourozence nebo proto, že mu to z nějakého důvodu opravdu nejde. Navíc návštěva psychologa ještě nikomu neublížila. A včasná stimulace dítěte je důležitá. Už jsem se setkala s tím, že dítě v pěti letech mluví jako google překladač a rodiče to neřeší nebo až těsně před nastupem do školy. A to je už pozdě.

@madrilena No ve třech letech možná budou mít podezření na dysfázii, ale na sto pro Ti ji takhle brzo nikdo nedá.. A fyziologický rozptyl ve vývojovém tempu? Tak to snad nemůže být míněno vážně, že jej psychologové apod. nezohledňují..

@ivular to jsme si asi nerozumněly... já jsem nepsala nic o tom, že psychologové něco nerozpoznají; já jsem psala tom, že mi přijde divné vláčet každé dítě, které ve třech letech nemluví po psychiatrech, logopedech atd.; v dnešní době si chce každý najít diagnózu, ale už se nebere v potaz, že některé dítě je pomalejší a některé rychlejší; a jak už jsem psala, když jsem byla malá, tak prostě to, že je některé dítě pomalejší nikdo neřešil a dal mu možnost normálně vyrůst; jsem pro, aby se to řešilo, když je zřejmé, že dítě se nevyvíjí zcela ok, a to je schopná poznat i dobrá dětská doktorka; pokud dětská doktorka (kterou si předpokládám každý zodpovědně vybere) neřeší nemám důvod se znepokojovat; fakt nevím, jestli je úplně optimální, když zdravé byť pomalejší dítě chodí po výše uvedených specialistech - to se jen mu jen zdůrazní, že je bráno jako zvláštní; mě v dětství stačilo, že mi bylo některými příbuznými vytýkáno, že ještě neumím r a ř - připadala jsem si, že jsem něco méně, když to ještě neumím; ono se to nezdá, ale děti některé věci dost vnímají

@madrilena Ale tady se nejedná o r a ř, ale o to, že jsou děti, který nemluví vůbec nebo skoro vůbec.
Navíc pokud je logoped opravdu dobrej, tak to všechno probíhá formou hry a většina dětí si ráda hraje. Ela obě logopedky miluje, chodí k nim moc ráda, bere je jako tety. Další věc, že děti mnohdy už mají matky dost na háku a spolupracovat moc doma nechtějí. Což byl náš případ, teprve když jsme začaly chodit na logo, tak začala pracovat i doma. Dřív to brala jako zábavu, hru, prostě někdo si s ní půl hodiny hrál. Teď už chápe, že tam chodí primárně proto, aby se naučila dobře mluvit než půjde do školy. Rozhodně tam nikdy nechodila z donucení. A návštěvu psycholožky zvládla taky v pohodě. Ono když se to dělá dobře, tak to dítě nemá ani pocit, že by ho někdo vyšetřoval. Něco jinýho to bylo na foniatrii, tam moc spolupracovat nechtěla. Ale primárně proto, že neměla ráda, když na ní někdo cizí šahal. Ale bohužel špatně slyšela, tak tam jsem jí musela trochu spacifikovat.

@matysce to spis vypada jako rekce na segru a taky vas ma omotanou kolem prstu a muze si vymyslet. Samozrejme, ze v tom muze byt neco vic, ale deti vetsinou jen zkousej co muzou... Nemyslim si, ze je to na psychologa, na druhou stranu znamych holcicka kvuli tomu, ze prestala mluviy chodila k logopedovi. U ni to byl ale taky dost truc, proste chtela vic pozornosti od rodicu, ma telesnepostizeni, takze s nihodne vicili atd, ale uz si s ni nikdo nehral, a hrani docilila prave hranim si na to, ze nemluvi. U logopedky se naucila cist pismenka, rikat slabiky, odmitala rikat slova a pak se jednou dostala do kolektivu a poprala se tam s nejakym ditetem a do toho zacala ve vetach mluvit, bylo ji kolem 5ti let... Tomuto predchazelo podobne blbnuti s jidlem jako popisujete... Na me deti taky zkousi leccos, starsi byla trosku pozadu s mluvneim, protze mluvit nemusela, dost sem ji obletovala, pak byla na yden u dedy, o co si nerekla, to nedostala a vratilo se mi take dite mluvici ve vetach a to ji byl nejaky rok a pul dva. No a s jidlem deti sem tam blbnou taky, jednou jim neco strasne chutna, za mesic to najednou nejedi, pokud to neni neco, co jim dlouhodobe nechutna, tak proste jidlo dostanou, poklud se nenaji, je to jejich problem, dasi jidlo dostanou az kdyz je cas na dalsi jidlo. Vetsinou si dou po obede hrat, za chvili dostane ta co to nesnedla hlad a to co bylo pred pulhodinou bleee sni a jeste chce pridat...

@madrilena já souhlasim s tím,že do 3,5 je obvykle možné počkat. Já mám dva kluky,do tří let mi přišli tak nastejno ve vývoji. Jenže když je srovnám od té doby,tak je jasně vidět,že jeden má vývoj normální a druhý " poruchový ",že je potřeba s ním jinak pracovat, jinak jednat,mít jiné požadavky a ve dvou předškolních letech maknout, a i ty diagnózy mít. Je to dobré pro školu,může mít individuální plán,úlevy.. Mnoha dysfatikum do školy zůstanou různé dys..lexie,grafie.. Bylo to za nás? No za mě ne,moc se to neřešilo,nebo je rovnou dali do zvláštní a k nám na ZŠ se ani nedostali. Nechat odchylky a možné problémy ladem,že z toho vyroste,nemusí být zrovna OK přístup.

@andelka já ale píšu o tom, že každý se vyvíjí jinak; každé dítě je jiné, obvykle vývoj probíhá jinak u chlapečků, jinak u holčiček; pokud je vidět, že to není jen třeba pomalejší nebo nerovnoměrný vývoj, pak bych to určitě řešila; já tu řeším to, že lidi prostě v současnosti řeší každou odchylku od tabulky, a to je špatně; jinak třeba my jsme měli na základce třídu pro dyslektiky, jeden chlapeček tam od nás ze třídy (1.) přešel; a v rodině mám dyslektika; takové věci se řešit musí, ale dyslektiků není moc, je to jeden z y dětí; a nevím o žádným dítěti, které by v minulosti chodilo kvůli dyslexii do zvláštní školy, fakt ne

@akankeo tady může pomoci dětský psycholog, ale pro rodiče, ne pro dítě; já mám jednu takovou návštěvu za sebou (kvůli něčemu jinému) a pomohlo mi to utřídit si myšlenky a podívat se na celou věc jinýma očima

@peggy722 jenže to, že dítě neumí r a ř kolem 6. roku je pro mnoho lidí stejná tragédie jako když některé dítě ve třech letech skoro nemluví; nemusí to vůbec nic znamenat a proto je dobré si všímat dítěte, jak se projevuje jako celek; a ne jen sledovat jednotlivé " nedokonalosti"; navíc takhle malé dítě Ti neřekne, jak na něj působí, že chodí k psychologovi, k foniatrovi a logopedii; už jen to, že ví, že musí někam chodit, aby lépe mluvila na ní působí; ale takto malé dítě to nevyjádří, protože to neumí, obzvlášť, když tedy málo mluví; a to, že se jí řeč zlepšuje neznamená, že je to zásluha logopeda; je dost možné, že je to přirozený vývoj, jen tím že chodí na logopedii, tak se zásluhy připisují logopedii; můj syn ve třech letech sotva spojoval slova, možná ani to ne; kdybych podlehla některým rýpavým tetkám, tak bychom možná taky chodili po psychiatrech a pak na logopedii a to, že se teď syn krásně rozmluvil by byla jejich zdánlivá zásluha, přitom je to přirozený vývoj

@madrilena můj přítel málem. Nakonec taky chodil do speciální třídy, naštěstí ve městě byla. Kdyby ne,kdovi kam by ho dali. A stejně podpora a motivace nic moc, šel na ucnak,ač měl na víc. U nás ve třídě byly děti,které dneska vím,že specifické potřeby měly,ale nikoho to nezajímalo,prostě měli čtyřky pětky. Někteří rodiče to neřeší, jiní jo. Možná brzo,ale nemyslím že to je špatně.

@madrilena jo,děti se vyvíjejí i skokově. To že se mi malej ve 4 letech rozmluvil během dvou týdnů nebyla zásluha logopedie,tam jsme byli 2x nebo 3x do těch 4 let,ale byl to přirozený vývoj. Dost dlouho,do 5 let to vypadalo jen na opožděný vývoj řeči. A že je ještě malý,je živý,a to se podda. No a teď je predskolak, ve školce na něj mají požadavky, a on to nezvládá. A my to nemůžeme nechat jen tak.

@andelka tohle uz je trochu nad ramec tohoto konkretniho pripadu, kazdopadne hodne zalezi na rodicich a jejich pristupu k vychove. Neresit je spatne, ted jde o to, zda resit vychovou nebo jit cestou psycholog, psychiatr nebo dokonce leky, k cemuz se dneska masove pristupuje, pritom tahle cesta by mela byt opravdu jen pro extremni pripady. Ne kazdy chce ke svemu diteti pristupovat jako k hendikepovanemu, prece pak z nej hendikepovany clovek i vyroste. Ja osobne jsem treba pro cestu vychovou a proto naucit dite v soucasnem svete zit a naucit ho pracovat se sebou, at uz se jedna o problem se soustredenim nebo se zvladanim vzteku. V rodine mame lecos, tak vim o cem mluvim...

@madrilena presne tak, oni by nejradsi popohaneli po psycholozich atd vsechny deti co se vymykaji prumeru. Dneska uz se asi ani nevychovava, ale jen diagnostikuje a hleda se, proc neco jde hur.

@akankeo jo,s tím souhlasím, léky jsou poslední možnost,a i podle naší pediatry na to má dojít kdyz tak, tak až na ZŠ,když jsou fakt problémy. Ani já toho nejsem zastáncem. Ale taky nebudu tvrdit,že je moje dítě standardní a vyroste z toho samo a dáme mu čas a nebudem nic řešit. Můj je v řeči a grafomotorice na úrovni 4 letého dítěte, a fakt ne proto,že bychom se mu nevěnovali. K tomu motorický neklid,nesoustredenost, občas horší porozumění.. Tohle se výrazně projevilo kolem toho 5 roku. Nechat ho ladem,tak to ve škole nedá. A diagnózu, resp.vyjádření odborníků potřebuje třeba právě v té škole. A než se získají,není to otázka týdnů.
S tím posledním souhlasím, to je taky naše představa a snaha. Aby i přes ten hendikep řekněme, obstál v životě.

@andelka ten můj příbuzný dyslektik vystudoval vysokou a je stejně starý jako já, tudíž bych rozhodně nehledala chybu v systému; jako určitě to dyslektici neměli jednoduché, ale rozhodně "jen" pro dyslexii neměli zavřené dveře 😒

@andelka jenže víš jak to je... většina dětí je normálních, jen není příznivá ta doba; asi kdyby měly dost fyzického vyčerpání, méně stimulů z televizí, PC, tabletů a mobilů, méně seděly v autech a kočárcích a vyrůstaly dejme tomu jako před sto lety, tak by neměly motorický neklid a podobné věci; prostě v současnosti děti vyrůstají ve velmi nepřirozeném prostředí a hold se to někde projevuje

@madrilena s tím taky souhlasím. Děcka se potřebují vyřádit a nemají tolik kde. Můj je navíc hodně nemocný. Tvrdili, že mu pomůže školka. No chodí tam jak do houslí.
Já jsem začala chodit do školy ještě za komunistů a teda co jsme měli za případy..Dneska přímo ty "diagnozy" vidím.

@andelka jo, jenže já tu nepíšu o dítěti, které ve 4 letech vůbec nemluví; je potřeba rozlišovat; a už jsem tu psala, že jsem pro, aby se pracovalo s dětmi, které to potřebují; nicméně mi přijde nevhodné honit zdravé dítě, které není zcela tabulkové po odbornících; jako když řekne dětská doktorka a učitelka ve školce, že dítě vybočuje, tak bych to řešila; pokud mi to řekne moje příbuzná, která má doma cvičenou opičku o které tvrdí, že mluvila v 6 měsících, tak neřeším; asi tak; a myslím, že by maminky neměla své děti porovnávat; já k tomu mám taky sklony a není to dobré; v jednu dobu jsem měla pod vlivem jedné "hodné" příbuzné pocit, že je syn autista

@andelka tak tak, ale krom toho jednoho dyslektika si na nikoho vybočujícího nepamatuju 😉

Nečetla jsem názory, jen ráda přispěju mym příběhem. Do čtyř let jsem na všechno říkala "unka", jinak nic, sem tam prý mama a toť vše. Jsem nejmladší ze tří sourozenců a celá početná rodina žije dost společensky, takže izolací nebo nedostatkem zájmu/péče ze strany rodiny to nebylo. Nakonec se udál veleskok během prvních čtrnácti dnů ve školce (kam se báli mě dát), máma říká že jsem prostě všechno měla v sobě nastřádaný ale chtělo to odšpuntovat 🙂 No a myslim že teď mám hubu prořízlou dobře 😀

@madrilena on mluvil,ale jen citoslovce, slovesa tak tři, prostě asi jako většina dvou tříletých, až v tech čtyřech začal mluvit ve větách. Mladší má čtyři teď a mele neskutečně. Snažila jsem se nesrovnavat předtím,ale když ten rozdíl vidím přímo doma,tak už to poznam i u cizích. A když vidím,že to rodiče nechávají být,tak si říkám,že pak to budou mít dost těžké.
U nás bylo vybočujících několik, na obě strany,a vetsina průměrná. Klasika.
Staršího bych chtěla dát do školy,kde mají děti s adhd,autisty, umí pracovat s poruchami učení, přizpůsobit vyuku, přístup. Je to běžná škola,ale takových dětí mají tak 15-20% ve třídě. Tak doufám,že bude spokojený a bude školu zvládat.