Nevhodný kamarád ve školce. Dá se to nějak řešit?
Řešíte nějak, když vám nevyhovují kamarádi, které mají vaše děti ve školce? Syn není ten typ "kam postavím, tam najdu". Chápu, že děti se chytají podobných typů. Ale aktuálně se začal kamarádit s největším raubířem ze školky, přijde mi, že si na sebe trochu zbyli. Od té doby chodí domů s modřinami, několikrát měl triko od krve, protože ho klučík bouchl a tekla mu krev z nosu. Jednou měl krvavé oko, protože mu kluk vrazil prsty do oka. Ani o jedné věci mě učitelky neinformovaly, což mi tedy taky vadilo. Syn je spokojený a nestěžuje si, ale mně vadí, když pak slyším v šatně, že Tomáš a Kuba zlobí nejvíc ze všech. Oba jsou předškoláci, takže spolu budou dalších x let ve škole.
Dá se to vůbec nějak vyřešit? Nebo si prostě musím zvyknout?
Komentáře jsem nečetla až dokonce, ale mám doma taky hrozně živý dítě, automaticky k sobě hledá povahově podobné děti. Až takhle drsně se k sobě ale nechovají, zkusila jste někdy kluka po školce pozvat k sobě na návštěvu a pozorovat jak si hrají? Můžete během jejich hraní je vždy poučit a vysvětlit co se dělá a co ne. Někde jsem četla že pokud se snažíme dítě poučit mělo by to být hnedka po tom co udělá něco špatné a be zpětně že nejsou potom schopné tu sítuaci spojit. Být na Vašem místě mu kamaráda určitě nezakazuji, spíš se snažte sblížit se s ní a s mamkou, máte potom větší šance kontrolovat jejich hraní a komunikovat s němá víc.
@holkaokomodra Tak jasně, já taky vím co mám doma a první po na raně jsou vlastní, bohužel taky vím že je spoustu rodičů co si myslí že mají doma světce a přitom je parchant, jen si to nechtějí přiznat. Přesně takto jsme přišli k tomu jednomu chlapečkovi, všichni na něj nadávali, rodiče vždy servali všechny okolo, včetně učitelek a bylo. Jednou jsem po něm vyjela že se chová jak dobytek, s maminkou se pohádala a od té doby máme kluka denně na zahradě/doma protože on si jen vynucoval pozornost, páč na něj doma nebyl čas. Byl to ukázkově nevhodný kamarád a teď je to fajn kluk co by se za čest kamošů popral a pochopil že nemusí zlobit, aby si mohl hrát... Proto já to nálepkování prostě nemám ráda a říct veřejně o tak malém dítěti že je nevhodné, či špatné... zvláště když z popisu plyne že to co mám doma je prakticky to samé...
@gramar moje řeč, za mě to určitě nemělo být nabádání autorky, aby utíkala do školy vyprávět o tom druhém jako o zmeteckovi, to nikdy nikam nevede a rozumná máma to nedělá. Taky jsem v praxi potkala bohužel teda stejný případ jak popisuješ. Jejich zlatíčko nevinné a bylo mu údajně ublizovano, tak jsem dostala za úkol více dohlížet 😁 no po více dohlizeni jsem zjistila, že ten malej potouchlik tak provokuje ostatní děti a ještě lze, že jsem se vůbec nedivila, že ty děti se brání. S tím chlapcem normální řeč nebyla, byl to prostě kluk, který byl zvyklý lhát a lhát, naštěstí děti, které s ním přicházeli do konfliktu si dali říct a zvolili jsme přesně taktiku, když tě někdo trápí a nevíš jak to řešit přijď a neřeš fackami. To bylo září u prvňáčků, takže podobný věk jak popisuje autorka, myslím tedy, že to jde ukocirovat i když to chce čas. Jinak rodiče, kteří někdy úplně zcestne háji své děti, dělají dusno a opravdu netuší co mají doma jsou kapitola sama o sobě, to by se dalo vyprávět. Pevně věřím, že to není autorky případ a i kdyby trošku byl, tak ji třeba tahle diskuze trošku nastaví zrcadlo 😉
Neznám všechny situace s kámošem Tedem, ale mně by se nelíbilo, kdyby někdo nadával mému dítěti. Okřikla bych ho i před jeho matkou. To, že se jí to nebude líbit, je její problém. Měla ho naučit slušnému chování ona a ne, ho omlouvat, jsou to jenom děti, on je Tedík svérázná osobnost atp.