Vzteklé 3leté dítě

@ronyx @shine2015 Když se do toho vložím - Já to teda nikdy neudělala, ale stejně tak by o mně mohl někdo říct, že své dítě nemiluju, protože jsem mu párkrát pleskla na zadek a přitom je to úplně naopak - miluju ho moc, ale někdy jsou prostě situace kdy už si člověk neví rady a zkouší. Já jsem byla vždy odpůrce i toho plácnutí na zadek, ale když hodinu trpělivě vysvětlujete, snažíte se odvést pozornost jinam, zvýšíte hlas, odejdete z místnosti a ignorujete...a dítě stále křičí a mlátí hlavou o zem a vy máte strach ať si neublíží, tak nakonec prostě bouchnou saze. My třeba měli jednu dobu fakt problém s tím mlácením hlavou o zem, zeď, postýlku - ze vzteku, aby na sebe upoutal pozornost a dokonce jsme kvůli tomu byli i u lékaře, protože nepomáhalo nic, syn měl hlavu samou podlitinu, když jsem ho držela na rukách tak mlátil hlavou o mně, když byl v postýlce tak o čelo postýlky...prostě jsme nemohli nijak zajistit aby si neublížil, ani rada odborníka ignorovat ho nepomáhala a my měli strach, že nás někdo nařkne z týrání jak byl domlácenej. Tehdy nám taky ruply nervy a dostal na zadek a na nějaký čas to pomohlo. Ale po čase s tím začal znovu a já ho bít nechtěla, tak jsme se radili s dětskou sestřičkou, která dělá s dětmi už přes 30 let a ta nám poradila něco podle nás šíleného, ale díkybohu na našeho syna účinného - když začal mlátit hlavou, měli jsme nalít do hrnku trochu studené vody a chrstnout mu ji do obličeje aby se probral s komentářem, že pokud bude pokračovat, budeme pokračovat i my. Strašně jsme se tomu bránili, ale nakonec už jsme byli fakt zoufalí a zkusili to - a ono to fungovalo - od té doby už se do hlavy neudeřil ani jednou. A teď jsme za tuhle šílenou radu rádi, protože radši budu chvilku za tyranku než mít syna s trvalými následky kvůli mlácení se do hlavy. Lepší radu nám bohužel nikdo nedal i když bych ji samozřejmě uvítala. Takže si myslím, že pokud paní dala syna pod studenou sprchu, tak to nebylo proto, že by ho nemilovala, ale už si prostě nevěděla rady a spíš než odsuzování by jí pomohla nějaká účinná rada.

@rituska88 tohle se mi líbí, co jste napsala, přijde mi, že takhle to (ne)funguje u našeho syna. Po dobrém, domlouvat, obejmout, po zlém ať už křičením, zakazováním, odkázáním do pokoje (to vůbec nejde, pač kope do dveří, mlátí s nimi-skleněná výplň- nebezpečné, hází tam vším, co mu přijde pod ruku), nevšímat si, nebo plácnout přes zadek (začne plácat mě).....prostě když už je v záchvatu vzteku, nepomáhá nic.

Líbí se mi názor, který jsem tu četla, dopředu je na všechno připravovat, dávat čas, zahrnovat je do svých plánů víc apod., to dělám, ale jen málo zatím, takže zkusím víc, u staršího syna to má občas malinko pozitivnější výsledky, ale ne úplně, protože když se chystáme ven, ne že by se plně věnoval oblékání, ale furt chodí a sleduje hodiny a mě se ptá, kde kdy je a bude jaká ručička a stejně zrovna nestíháme, ale přeci jen je to o trochu lepší, takže v tom zkusím pokračovat.
My máme problém, že nás skoro vůbec neposlouchají (tam asi bude ten prostor na to připravovat je na to, kolik času jim do čeho zbývá...?), např. je čas jít spát, tak aby uklidili hračky, se šli svléknout, do vany.... jdeme ven, dcera ta ano, ta si vezme oblečení, přesune se ke dveřím, snaží se obléknout, obout, syn je přesně po mě, dcery pravý opak, je to asi jeho charakterem, sice vím, že chce ven, ale radši si hraje, dělá blbiny, a oblečení, abych na něj pomalu navlékala já, pak se u toho vzteká, "pereme" se spolu u toho.
Dcera po něm bohužel začíná přebírat v některých věcech ty horší manýry pomalu už.
Co mě ale trápí, že synovi byly nedávno 4, a vše se pár měsíců zpátky strašně zhoršilo, ke vztekací dceři mám ještě extrémně vztekacího a zlobícího syna, nevím, kdy to začalo, možná po nástupu do školky, už nevím čas, ale místo, aby se to lepšilo věkem, zhoršilo se jeho chování strašně, a někdy už skutečně nevím, co s ním, včera mě už rozbrečel, a mě bouchly nervy. Uvažuju o dětském psychologovi. Střídají se u něj chvíle "bílé a černé", buď je hodně miloučký, říká, že mě má rád, a pak je vzteklý až na půdu, řve, někdy mě chce i plácat , ale hlavně je sprostý a celkově vůbec hodně nadává, obecně, i mě přímo, nestačím počítat, kolikrát za den, za hodinu, z toho jsem nejvíc nešťastná a vůbec si s tím nevím rady, neznám dítě ve svém okolí, které by to dělalo, ani kamarádky dva synové, kteří chodí s mým synem do třídy. Nechce se mi jen čekat a doufat, že ho to někdy přejde, pomalu jsem ve stádiu, kdy si říkám, jak dlouho to ještě vydržím.

Já jsem jako mala (3-5 let) mívala hysterický záchvaty, doteď si to pamatuju, takže za mě - rozhodne nedávat pod studenou sprchu!!! Je to prostě záchvat adrenalinu a stresu, takže v tu chvíli rozhodne nepřidávat dítěti další stres, tím se nic nevyřeší a akorat se to cely prohloubí a protáhne. Co zabere je zapojit dítě do plánu na den, říct dopředu, kdy se půjde domu, kdy se půjde spat, co si může v restauraci objednat.. Aby s tím dítě počítalo. A hlavně rodiče musí zůstat v klidu.. Mě v tomto nejvíc pomohla moje máma, která na mě mluvila při hysterickém záchvatu úplně klidně, tiše, sebejistě, a vysvětlila mi důvod, proč to a to nejde nebo proč se jde domů, proste to "proč". Táta mel zase tendenci dat na zadek, naštvat se.. To mě akorát víc rozhodilo. Proste si představte sami sebe, kdybyste měli hysterický záchvat paniky, vzteku a zmatku.. Jak byste potřebovali, aby se k vám v tu chvíli někdo choval. Takže zůstat v klidu, informovat dítě dopředu o plánech, mluvit potichu, sebejistě, obejmout a ujistit ze je dítě v bezpečí a u toho vysvětlovat.

@karlajasmine za me palec nahoru.

Bohuzel my matky kolikrat samy mame v sobe zmatek, nevime kolikrat, jak jednat a vlastnimi detmi a myslim, ze deti to citi a podle toho se chovaji. Takze klidna matka-klidne dite. Ja se to porad pres ruzne ulety ucim, ale opravdu mi hodne pomohlo se zklidnit a nebojovat s detmi. Pokud se mi vztekaji (i v 8 letech) snazim se byt klidna, komunikuju a uz to tu padlo - objimam a objimam! A klidne necham vyvztekat - nedusim to v nich. I v obchode. Jednou jsem sedela v kaufu na zemi mezi regalama a pozorovala opodal prcka, jak se tam vali a rve jak tur! Brzo ho to prestalo bavit, ja neodesla, nebila ho, nezdrhla z obchodu, proste jsem mu dala prostor pro vztek. Udelal mi to pouze jednou a naposledy. Pockala jsem, az se vyzuril a pokracovala jsem v nakupu..a bylo mi sumak, kdo se na me diva a hlavne, co si mysli.. a muzu rict, decka mam ted vetsi, ale milonove..
Vsem preji hlavne klid a pevne nervy

Elis ma tohle obdobi rok a pul, nekdy je to lepsi a nekdy zas lepsi. Jeste jsem neprisla na nic, ci by zabiralo, nepomahalo jednani v klidu, vyhrozovani, kriceni, placnuti pres zadek, uplatky, lechtani, obejmuti, posleni do jine mistnosti (musela bych ji tam zamykat, aby tam vydrzela), oznamovani o zmene... posledni dobou ji ignoruju, sice to nezkrati jeji scenu, ale zjistila jsem, ze aspon me to udrzi v klidu. Ona je scholna hystericky rvat pul hodiny kvuli malickosti, nekolikrat si i vyrvala hlas. Nekdy je opravdu treba dva tydny strasny slunicko, posloucha, pomaha a pak ji neco prelitne pres nos a jsou sceny, ze to chce udelat sama, kdyz tu vec udela, tak zase scena, ze to nechtela udelat sama...

@olusenka Jejda, tak to fakt nezávidím ☹ A jak se chová ve školce, dělá to i tam? Mně rodiče říkali, že já jsem byla ve školce nejhodnější dítě a pak jsem si to vynahrazovala doma, kde to bylo někdy fakt psycho. Náš syn je ještě malej, spíš mu to vztekací období teprve začalo, ale taky se bojím jak to bude pokračovat, protože odmalička je hodně temperamentní a živé dítě a já jsem docela měkouš - nechci na něho řvát nebo ho bít a nemám ráda když křičí, protože bydlíme v domě plném důchodců a i když vím, že každý měl dítě a ví snad co to obnáší, tak chápu, že jim věčný křik od nás může vadit. Proto často ustoupím, pokud nejde o nic důležitého - např. když už 10 minut řve, že si nebude čistit zuby, dokud nepřinesu medvídka s kterým spává - no tak ho prostě radši přinesu než se s ním další půlhodinu přetahovat...nebo když jdeme ven a on nechce čepici, kterou jsem mu vybrala - tak už se ho radši dopředu ptám kterou chce a ať si vybere sám a když má s něčím problém, tak mu dám radši něco jiného než ho nahánět po pokoji řvoucího. Ale jsou věci, kde ustupovat nemůžu a třeba když venku se začne vztekat, že nechce jít tam kam potřebujeme, ale chce jít na opačnou stranu tak si fakt nevím rady, protože když se otočím, nechám ho tam a jdu, tak se okamžitě rozběhne jiným směrem a je mu úplně jedno že mě dávno nevidí. Ono asi je opravdu nejlepší snažit se zachovat klid, protože pokud se rozčílíme, tak dítě často opakuje naše chování - proto třeba taky plácá nebo nadává.

@misulicka69 Pokud je pravda, co se říká, tedy že vzteklé a vzpurné děti toho v životě dosáhnou více, než dosáhnou ty poslušné, máte štěstí, aniž byste si to možná uvědomovali. Já do vody nemáčím. Jednak starší dcery se vzteklounovi vždy vysmějí , někdy ho chudáka nesou i k zrcadlu, aby viděl, jak vypadá. Tu nejstarší jsem jednou do vody dala, ale ječela potom mnohem více, bylo to nanic. 🙂 Já ho překvapím nějakou otázkou, ještě dříve, než nastartuje. Chce třeba na hřiště, je zima. Zeptám se, co tam budeme dělat. A než stihne odpovědět, zeptám se, zda viděl mražené maso. A tak dále...Nejdříve odpovídá s brekem. Potom diskutuje. Někdy naši diskuzi zakončí výkřikem ,,Nech mě bejt!", načež se urazí, je ticho a to je báječné... 😉

@

Tak včera jsme měli opět problém.V 6 večer jsme v klidu okoupali a pak říkám synovi,že až příjedu večer ze cvičení,tak půjdeme spát (asi v 21 hod.)Přijela jsem,vymackala jsem stavu z pomerančů, pijeme ji brckem,chvíli pil pěkné,pak ji začal tím brckem rozstrikovat.Tak jsem mu brčko vzala, a jelikož už bylo po 21.hodině,řekla jsem,že si vyčistí zuby a konec. On si je čistit nebude,chce spát dole v obývaku.Pak řval asi 20 minut,mezitím si svlekl pyzamo,jak se vztekat.Jak byste to vyřešily vy?Já jsem pak tedy za ním přišla,on se chtěl tulit,tak jsem mu řekla,že až si vyčistí zuby.A pak už byl klid.
Jinak se snazim udržet klid a pevné nervy,ale ono to někdy nejde.Např.včera ráno jsme museli jet do školky,Já musím být v určitou hodinu v práci a on že SK chce malovat.Tak začal malovat,já si odskočila a když jsem přišla,tak místo toho něco stavěl.Když jsem mu řekla,že už musíme jet, řekl,že ještě nemá domalovano.Je teda pravda,že vymyslí hrozné blbosti.

@misulicka69 vcera jsem četla článek na baby webu ze pokud ma dítě záchvat je nejlepší ho nechat uklidnit byt s nim v jedné místnosti pri hysteraku te stejně nevnima. Syn rozbil v záchvatu sklo ve dveřích tak jsem začala hledat tipy na netu. A myslím ze nejlepší je toto, proste byt tam s nim a az se uklidní tak si s nim promluvit. Syn ma 30 mesicu

Já teda nemám zkušenost se vzteklym dítětem ale syn poslechnout vždy když mu dat čas tj. Že mu řeknu dodivej se na pohádku a pak pujdem spát, nebo když máme někam jít řeknu mu dopředu co se bude dít, zkratka hp na to připravit, dat chvilku a pak se připomenout, mě syn teda vždy poslechne ale to bude indivudualni

Milé dámy @ronyx
@shine2015
@sabuse1
@misulicka69 tak jak Vás tady čtu nemohu si pomoc a musím něco napsat. Tak za prvé studená sprcha je opravdu hnusná věc a nikdy bych ji nikomu nedoporučila jako řešení, stejně tak nějaký výprask atd. Současně považuji za absurdní reakci matek, zde o tom, že pokud někdo takto zareaguje je na vyšetření u psychiatra, a není milující matkou. Proč ? Kvůli osobní zkušenosti. Jako dítě jsem měla obdobné dokonce snad horší chování neustále jsem řvala a měla hysterické záchvaty, ponechám stranou složitou životní situaci mých rodičů a další obtíže a současně samozřejmě klasické vývojové období, kdy se prosazuje a hledá mantinely v životě skoro každé dítě, protože tyto okolnosti se určitě na mém chování podepsaly. Moji rodiče nevěděli co je správné a co mají udělat, prostě si se mnou nevěděli rady, dětská lékařka jim tehdy poradila studenou sprchu. Současně jsem se dočkala i výprasku kdy otci již přetekli nervy (Moji rodiče mě obecně netrestali fyzicky). Tento moment si pamatuji dodnes. Od té doby jsem se bála, přestala jsem být průbojná a začala jsem mít děsivé noční sny. Rozhodně jsem přesvědčená, že to mělo vliv na další části mého života. Člověk by řekl, taková blbost, ale v očích dítěte, šlo o neodpustitelnou křivdu, která zamávala s mou představou o spravedlnosti, jak už to tak bývá, rodiče toto vše udělali v ne příliš adekvátní situaci, a byla jsem proto nepřiměřeně potrestaná za něco co jsem neudělala. Toto rodiče nevěděli, prostě jak se říká jejich pohár přetekl a tak udělali to co jim poradili a ještě tomu nasadili korunu fyzickým trestem. Ponížení, strach a nepochopení. To bylo to jediné co si dodnes pamatuji. Vše se časem srovnalo, rodiče na to zapoměli, já ne. a dlouhou dobu jsem si jejich špatný vzorec chování nesla s sebou. Až časem jsem pochopila co se stalo, až s dospělostí jsem se srovnala a o vše s matkou dokonce u sklenky vína probrala. Byla velmi nešťastná z toho co jsem jí řekla, nikdy by jí nenapadlo, že by mi to mohlo takto ublížit. Přes to všechno to byla milující matka, která by zemřela pro mě i pro mého sourozence, naprosto skvělá máma, která se s námi mazlila, hrála, a v mých vzpomínkách je tou nejkrásnější osobou, nikdy bych si netroufala říci, že není milující matkou a nikdy bych ani neuvažovala, že je zralá na nějakého psychologa. Výsledky našeho jednání se odrazí v jednání našich dětí vůči nám, a moje máma i přes tento omyl byla skvělá a i dnes je to skvělá babička.
Takže dámy mám malou dceru a ta má stejné záchvaty jako já v minulosti, a já i kdybych se měla něčím praštit po hlavě, nikdy bych ji fyzicky netrestala ani nic jiného, a co u nás funguje......domlouvání, čas, pravidelný režim, předcházení situacím, které jsou problematické, jednota s manželem v rozhodování a když už nějaký ten záchvat nejde řeknu jí, že je to málo, že když už křičí, a když už se vzteká, tak jí naprosto v klidu řeknu, at to předvede pořádně, že chci aby křičela víc, aby víc dupala aby si třeba lehla, aby ukázala jak ji to opravdu štve, protože to co předvádí prostě nestačí a je to málo....ono jí to většinou tak vykolejí, že přestane, když zjistí že mě to vlastně nijak nerozčiluje.

@olivie14: já tady ale nepsala nic o tom,že kdo dá dítě pod studenou vodu tak ho nemiluje a ani tenhle postup neschvaluju🙂

@sabuse1 Promiň asi jsem špatně pročetla komentáře.

@misulicka69: já jsem jim udělala 2 tabulky - na večer a na ráno, stáhla jsem si piktogramy z netu kde je fakt všechno - úklid hraček, večeře, koupání, čištění zubů, čtení pohádky, spaní, mají tam vyznačeno v kolik hodin se večeří a před večeří,že musí mít uklizené hračky, netrvám striktně na tom čase, jakože když to o 5 minut přetáhnou, je to takové orientační aby veděli, stejně tak to mají ráno, mají vyznačené co všechno musí ráno stihnout a v kolik hodin odchází do školky, do té doby to musí mít všechno hotové, netvrdím,že to vždycky na 100% funguje, ale hodně to pomáhá, je teda fakt,že moje děti už jsou větší, ale jako takový odrazový můstek by to nemuselo být špatné ani pro tvého malého, prostě mu to nakreslit a vysvětlit,že tohle je čas kdy musíte odejít protože jdeš do práce vydělávat peníze abyste si mohli např.koupit jídlo, když bude mít všechno hotové a máte ještě čas může si třeba kreslit, ale jinak ne...ze začátku určitě scény budou, tak hlavně ráno bych byla nekompromisní a odcházela třeba i s tím řevem, ale časem se to snad zlomí

@olivie14 Každý člověk je jiný, já jako dítě dostala né jednou a teď jako dospělá si uvědomuju,že zaslouženě. Opravdu žádné psychické problémy z toho nemám a ani z těch pár sprch..... Na mě nic jiného nezabíralo. Mámě to nevyčítám. TÍM ZNOVU OPAKUJI NIKOMU NEŘÍKÁM, BÍTE SVÉ DĚTI,NEBO HÁZEJTE JE POD SPRCHU!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Své děti ani nebiju, ani nehážu pod sprchu. S každým dítětem je to jiné,to co zabírá na tvé ještě nemusí zabírat na dítě zakladatelky a když to tak čtu,já si třeba nedokážu představit,že někde v restauraci,či jinde na veřejnosti když mi dítě začne hysterčit začnu na něj stylem a ještě víííííc a lehni si na zem ať to má grády........ Ale tahle debata nemá vůbec cenu,příjde mi,že si každý mele tu svou a absolutně nechápe,že to u někoho nemusí fungovat.. Takže já se tímto téhle diskuze vzdávám a odmítám reagovat. 😉 Hezký den dámo

@ronyx Asi máš pravdu, že každý mluví to svoje, a každé dítě i situace jsou jiné, jen jsem se chtěla podělit o svou zkušenost a současně jsem se tě chtěla trochu zastat. Každopádně to co jsem napsala že funguje u naší malé, samozřejmě nepraktikuji v restauraci, tam s řevem odcházím 🙂

@olivie14 Promiň,spíš mi to přišlo jako útok, přitom já se tu jen snažím maminku hájit,protože se mi nelíbilo,že zoufalou ženskou,která prosí o radu někdo hned nazývá "bláznem" a tvrdí,že nemiluje své dítko. Asi jsem to špatně vyhodnotila, v tom případě se omlouvám,ale víš jak je to s psaným slovem... člověk nevidí,jak je to myšleno

@misulicka69 Nemáme stejne dítě?🙂:
Před odebráním brčka bych ho varovala, že ještě jednou a seberu ho, pač nechci mit sťávu všude. Po sebrání (a při záchvatu vzteku) vinu hodit na něj: "ja te varovala, neměl jsi to dělat, zlob se na sebe" 🙂
Cistit zuby, o tom se nediskutuje, klidne násilím bych ho dotáhla do koupelny.. ono to staci udělat parkrat a dítě pochopi, že zuby se večer cisti.. u nás probiha pouze debata, kterým kartáčkem chce čistit (pro tyto účely má dva..)
Studenou sprchu jsem nikdy nepouzila, většinou staci odnést někam, kde se nezraní a nechat vyvztekat. U staršího dítěte někdy staci u počátku záchvatu říct: "lehni si na zem a vztekej se" a necha toho.. protože ví, že ho tam nechám ležet a nic si nevyrve..
Jednu dobu ho naštvalo téměř vše, i treba kdyz se mu zlomila sušenka..

@ronyx Právě naopak psala jsem, že osobně bych to kvůli sobě nedělala, ale nikdy bych neřekla o své mamině ( a samozřejmě o jakékoli jiné mamině), že je špatná matka, nebo nemilující matka nebo osoba zralá na psychologa, asi jsem to napsala dlouhé.

Mne prý rodiče osprchovali taky, ale trauma z toho nemám, ani si to nepamatuju. Asi je taky rozdíl, když se osprchuje studenou vodou ctyrlete dítě, které už trochu chápe a lze mu připadne něco vysvětlit, a třeba dvoulete, s kterým se domluvit nelze.. Ona ani ta sprcha nemá sloužit jako trest za vztekani, ale jak vztekajici se dítě probrat z amoku, má to byt šok. Můj kamarád prý dokázal ve vzteku skoro ztrácet vědomí a popadnout dech, jak byl nepricetny a studena sprcha (nebo otření studenou zinkou) ho dokázala probrat / resp. zastavit záchvat vzteku včas. Tam bych to rodičům fakt nezazlivala🙂

@misulicka69 Tak mě napadá, že ,, Až přijdu večer ze cvičení, tak...." je pro něj moc složité. Všimla jsem si toho až teď s malým, dříve jsem to neřešila. Třeba jsem pozorovala maminku, která řekla, že teď jdeme do školy pro Natálku, koláč mi dej do tašky. Dítě to skoro udělalo. A pokračovala ve stylu:,, Až ji vyzvedneme a vyjdeme ven, zase si ho vezmeš."Z toho si malý vzal jen ZASE SI HO VEZME3 a ručička už v tašce se zase vynořila zpátky. Používám raději už je tma, jde se spát.Co bude , až bude, předem neprobírám, je to zbytečně matoucí.Děti žijí okamžikem, to my plánujeme nejlépe na 100 let dopředu. ☹

@rituska88 jestli to dělá ve školce netuším, ale tuhle jsem se učitelky ptala, jak to tam probíhá, protože mi ráno brečel, že tam nechce, a ona říká, že se pak uklidní a hraje si normálně, pokud se mezi dětmi něco odehrává, kdy by si nadávaly (jiné jemu nebo on jim), tak ona že nic nepozoruje, že se to musí odehrávat v tiché rovině.
Každopádně já se s tím potýkám denně od rána do večera, už jsem z toho fakt hodně unavená a zklamaná a nešťastná a vůbec všechno a fakt nevím, co s tím. U plánovaných akcí se pomalu začínám snažit hlásit vše dopředu s předstihem, aby nedošlo k nějakým vyhroceným situacím, ale u jiných věcí to nějak nejde, třeba když si cucá prsty, což pořád dělá a je to snad čím dál horší, a my dáme najevo, že se nám to nelíbí, nebo když je hnusný na sestru, plácá ji, a my ho okřikujeme, hned je sprostý, nebo mi nadává a sype se to z něj, no hrůza. Musel to pochytit ve školce, loni v létě takový rozhodně nebyl. Nechci čekat, až to samo skončí, ale nevím, jak na to, navíc dcera 2,5roku to od něj slyší a už mi začíná nadávat taky. 😒

@olusenka To chápu, děti hodně opakují co vidí u druhých. Proto třeba pořád cepuji přítele, protože on je prudší povahy a kolikrát mu před malým ujede nějaké škaredé slovo nebo i na něho se občas ošklivě oboří a vůbec mu v tu chvíli nedojde, že ten malej tomu všemu rozumí. Jinak to musí být dost náročné, když Váš syn má už 4 roky a ještě k tomu máte holčičku. Já si kolikrát nevím rady s naším 21měsíčním a to není žádný extrém v tom vztekání oproti jiným dětem, spíš taková klasika jako všude v tomto věku. Ale už odmalička je dost náročný - nejdřív strašné problémy s růstem zubů, do toho střídavě až doteď separační úzkost, že se nemůžu hnout pomalu na krok, je hrozně živý a temperamentní, pořád někam leze a skáče a křičí, přes den spí jen chviličku, jinak ho musím mít pořád pod dohledem protože už jednou měl vážnější úraz... Taky jsem nejdřív chtěla brzy druhé dítě, ale teď navíc jak začalo to období vzdoru, tak když se mě někdo na to druhé zeptá, automaticky odpovídám, že syn mi zatím bohatě stačí a s tím zápřahem jaký s ním mám, si nedovedu představit, že bych teď byla těhotná nebo měla miminko. Kromě toho se to taky vše podepsalo i na našem vztahu s přítelem a to synovo vztekání tomu vůbec nepřidává - já vydržím celkem dost, ale přítel občas vyletí, zařve na něho apod. a těžko mu vysvětluju, že tohle chování je v tomhle věku normální a že by to neměl ještě víc vyhrocovat on. Z toho co píšete si myslím, že by bylo dobré se poradit s psychologem. Nebo není možné, že by na syna měl špatný vliv kolektiv dětí ve školce když takový ještě nedávno nebyl? Jinak s těmi zlozvyky jak píšete si taky nevíme rady - když řekneme, ať si nestrká prsty do nosu že se to nedělá, je to ošklivé apod., tak se směje a dělá to naschvál, když si toho nevšímáme, dělá to stejně pořád. A když se tam škrábne a teče mu krev, tak na mě jen zavolá Aa - že je špinavý a ať ho umyju. To samé u jiných věcí - např. si něco mimoděk strčí do pusy a já řeknu ať to vyndá nebo mu to vyndám bez komentáře a on to naschvál udělá znovu a když jsem ráznější, tak začne ječet, vztekat se. Nebo mě začne schválně štípat a chce ať křičím Au! a ať dělám co dělám nepřestane. Jediné co na něho zabírá je začít ho štípat taky, ale to zabere vždy jen v ten moment - za chvíli zase jde a udělá to znovu. Na některé věci už jsem háklivá, protože loni měl syn úraz kdy si strčil tyčku z hračky do pusy, ujela mu ruka a prorazil si patro, štípání do obličeje taky nesnáším, protože to dělá i babičce (mojí mamce), která měla v obličeji zhoubný nádor, je po operaci a sebemenší škrábnutí v obličeji je pro ni rizikové - jenomže to v necelých 2 letech těžko pochopí a kolikrát už jsme zoufalí a mně to už unavuje celý den pořád dokola mlet jak kolovrátek ,,To nedělej, bolí to, ublížíš si..." a on se jenom směje. Někdy si říkám jestli nejsem málo důsledná nebo proč některé věci dělá pořád dokola, mám strach, že to nepřejde a s věkem to bude jenom horší až mi někdo řekne že je nevychovaný, ale opravdu nevím jak být důslednější když ho nechci nepřiměřeně fyzicky trestat.

Ahoj holky, tak já vás uklidním, můj syn bude mít v dubnu 4 roky a taky se vzteká. Hlavně když chce něco, co já nechci aby měl, např. kokinka, televizi, odchod z hřiště, bazénu nebo dětského koutku. Většinou zabere, když odvedu pozornost jinam, řeknu mu, co budeme dělat místo toho a hlavně mu to všechno musím říct zavčasu. Jak už tu několikrát padlo. Někdy začne ale smlouvat, když půjdu, dáš mi pak kokinko, můžu si zapnout pohádku. Když se ale začne hodně vztekat, tak nepomůže nic. Nechám ho, nebo ho obejmu a řeknu mu, že chápu, že je naštvaný, ale že to dělat nebude. Nebiju ho, to leda, když on ze vzteku se po někom ožene, po mně, babičce, dědovi nebo naší kočce. To už ani neupozorňuju, ví, že se to nesmí a že za to dostane po ruce. Většinou se s ním domluvím, ikdyž, pořád zkouší kde má hranice.
Syn od mojí kamarádky to je ale těžký kalibr. Nikdy jsem se s takovým dítkem nesetkala. Jednu chvilku je hodný, dělí se o hračky, svačinku, pak ale jakoby zkrat, začne všechny surově bít, kopat, strkat do nich (i do maminky a malé sestry). Maminku absolutně neposlouchá, utíká, válí se po zemi, když jde pro něj ze školky, udělá hysterickou scénu, že nechce, když se má v šatničce obléct, místo toho vyhazuje ostatním dětem ze skříněk oblečení. Tu samou scénu dělá ráno, když má jít do školky. Maminka je zoufalá a neví co s tím. Řeší to pak dost radikálně, když mu řekne, ať se odstěhuje, že si má najít jinou maminku a chce ho vyšoupnout před dveře - čímž jeho vztek ještě podněcuje. Pořád se mě ptá, co má dělat, ale já nevím co jí poradit. Holky vy byste nevěděly? Už byla s ním i u psychologa, ale podle něho je zdravý. Jí se to ale nezdá.

@rituska88 Myslím, že ve vašem případě už menší fyzicky trest nepřiměřeny nebude. Zvířata v přírodě také dávají mladatum najevo, pokud se chovají nevhodne. Štípání do obličeje (natoz vaši mamince) bych teda zarazila.

tak každé dítě je jiné,takže na každé dítě nebude působit metoda která fungovala u vašeho dítěte....my taky máme vzteklouna,vyzkoušela jsem taky snad všechno...nakonec jsem zrezignovala do fáze neslyším....křičíš si,tak si pokřič ale bude jak jsem řekla já....nerozčiluju se,prostě jsem si v sobě řekla že mi to už je jedno....no a časem pochopila že si nevybude co chce...proste jak jdeme tak jdeme, a když zacne rvat i tedka tak po chvili prestane když ji ignoruju....ono nam třeba nejake mojkovani,vysvetlovani,lechtani,placani nepomohlo.....nejlíp udelas když v sobe najdes klid...me nejvic vadila reakce okoli,jak všichni cumi a mysli si buh vi co.....ja když vidim vztekle dite a chudaka maminku,tak se na ni spis usměju,protoze nektere to mají fakt tezke...takze pevne nervy a netrápit se,ono to prejde...hlavne najit svůj vnitrni klid 😉

Tak dneska jsem byla se synem ve školce,kdy mi ředitelka začala líčit vcerejsi den.Syn poté,co me s radosti poslal do práce,začal hystericky řvát,že chce maminku.Já samozřejmě v práci,takže to neslo.Prý tak hodně řval,až z toho kaslal,začal dělat naschvály tím,že kaslal dětem do čaje,komandoval děti(nevím,jak přesně), házel hračkami.Ředitelka už prý uvažovala,že prý mi zavolá.Pak se ale prý trochu uklidnil.Odpoledne zjistil,že má na triku štítek,který chtěl ustrihnout.Jenže učitelka ho ustrihnout nemohla,když je to naše oblečení,takže včera celé odpoledne si držel štítek,ani nesvacil,pak ve 4 hod.,když jsem přišla a ustrihla mu ho,tak teprv začal svacit.
A dnes rano už doma,začal říkat,že nechce do školky,že chce být doma a nemohla jsem ho od sebe odtrhnout.Ředitelka mi říkala,že by bylo dobre vyhledat pomoc odborníka,protože ona se ve školce nemůže věnovat jen jemu,má tam dalších 20 děti.No tak teď fakt nevím.Už vidím,jak mě zítra zase ve školce nepustí a přijdu pozdě do práce ☹

@misulicka69 No a neměla by raději vyhledat odborníka ta paní ředitelka, když si neporadí s takovými hloupostmi? Naše školka je asi extra speciál, neboť si nedovedu představit, že by tohle nezvládli. 🙂