Rozhoduji se, zda si nechat dítě nebo ne

Vím, že konečně rozhodnutí je na mně, přesto by mě zajímali Vaše názory....

Je mi 32 let, mám za sebou předčasné ukončení těhotenství ve 22tt z důvodu vrozené vývojové vady neslučitelné se životem, miminko bylo chtěné, vymodlené, ale bohužel....Po tomto zážitku ode mě odešel manžel ke své milence, byla jsem z toho na dně, dávala jsem se do kupy z "porodu" a do toho jsem musela řešit rozvod. Myslela jsem si, že život pro mě skončil...Nyní, po dvou letech, jsem neplánovaně těhotná. Mám fantastického přítele (32 let), aspoň jsem si to myslela a pořád si to myslím. Známe se krátce, cca 4 měsíce a z toho měsíc spolu žijeme. Přítel má 1,5 roku starou dceru, o kterou se vzorně stará, se kterou i já dobře vycházím. Před 14 dni jsem zjistila, že jsem neplánovaně těhotná. Když jsem těhotenství oznamovala příteli, jeho reakce byla jednoznačná, potrat. Důvody pro potrat, které mi sdělil byly a jsou opodstatněné, ale přesto je nevnímám jako dostačující a jednoznačné pro to, abych bez dalšího uvažování šla na potrat. Má tři důvody (finance a bydlení řešit nemusíme): známe se krátce na to, abychom spolu teď měli dítě, že nemá vyřešený předchozí vztah (rozvod), a že v dítěti bude vidět mého exmanžela, protože si myslí, že si dítě chci nechat, neboť on už dítě má, a že to beru jako soutěž...Dítě chce, až on bude chtít, chce nejdříve svatbu a pak zakládat rodinu, na dítě se chce těšit .... teď ho prostě nechce a jestli prý chci být svobodná matka, co bude dělat, když nám to nevyjde, když se rozejdeme, když budu těhotná atd. Asi si dovedete představit, jaké mám teď pocity, co všechno v sobě řeším ..... na jedné straně dítě chci, vím, jaký je to zázrak (nemohla jsem dlouho otěhotnět při prvním těhotenství), ale také vím, že chci, aby i otec dítěte svého potomka chtěl a těšil se na něj. Vím, že nechci přijít o přítele, je úžasný otec, fajn chlap, ale pokud půjdu na potrat, bojím se, že náš vztah už nebude jako dosud a rozejdeme se a pokud na potrat nepůjdu, že se narodí dítě, které jeho tatínek bude odmítat a náš vztah také nakonec skončí rozchodem. Nikdy jsem se nechtěla do téhle situace dostat, ale bohužel je tady a já ji budu muset do Vánoc vyřešit. A stále ještě nejsem přesvědčená, jaké rozhodnutí bude to nejlepší.

Děkuji za Vaše názory.
yagga
3. pro 2013
@helousek1 S přítelem bych si o tom ještě otevřeně promluvila. Možná to byl i počáteční šok a vše se ještě dobře vyvine. Pokud ne přemýšlela bych jestli jsi schopná se o dítě postarat sama,eventuelně jestli by byla nějaká podpora od rodičů s případným hlídáním apod. V této situaci nejsem,tak si těžko dokážu představit co prožíváš a nevím co bych na tvém místě dělala,ale myslím si že potrat je až krajní řešení a ani ty na něj jít nechceš. Ať to pro tebe dopadne nejlíp jak jen může a budu ráda když píseš jak to dopadlo. Držím palce a drž se...
denisatr
4. pro 2013
ahoj mě je teprve 23, příteli 25 a miminko si oba přejeme moc(bohužel se zatím nedaří), proto kdybych teď otěhotněla a přítel by mi řekl ať jdu na potrat vůbec bych se nerozmýšlela a miminko bych si nechala, buď by nás chtěl oba nebo ať jde. Sice by to nebylo jednoduché, ale zvládli to jiní tak proč ty ne? 😉 samozřejmě se rozmysli podle tvé hlavy a tvého uvážení 🙂
partyzanka91
8. pro 2013
Já bych si miminko určitě nechala, už jen vzhledem k věku a k tomu že to minulé bylo nepodařené. Až byste potom chtěli tak by to třeba už vůbec nešlo a mohla bys zůstat bez dětí 😞. Takže nechat, myslím že každé těhu je dar
ikarkulka
8. pro 2013
Chápu správně, že přítel je jednoznačně pro potrat a v případě, že se rozhodneš si dítě nechat, se s tebou rozejde? Vol dítě!
Pokud ti toto tvůj přítel řekne, není to ten pravý.
Máš určitý věk, za sebou nevydařené těhotenství, jednou by sis to asi moc vyčítala. To miminko za nic nemůže.
U jeho početí jste byli oba.
sarka1985
12. pro 2013
@helousek1 Zdravím. Nemyslím si, že by přítel musel být sobec. Muži mají trochu jiný pohled na věc, než my ženy. Snaží se možná být zodpovědný, protože jeden vztah mu nevyšel a třeba ho hrozně trápí, že nemůže být svému dítěti tak blízko, jak by chtěl, že s ním nemůže být každý den apod. Může v tom být obyčejný strach a na ten má snad nárok každý. Člověk ve vzteku a ze strachu dělá blbosti, věřím, že to pro vás dobře dopadne.

Nakonec se už asi blíží termín definitivního rozhodnutí, mohu se tedy zeptat, jak to pokračuje?
giraafje
19. pro 2013
Ahojky, náhodou jsem naklikla na tohle téma, já teď chodím na diskusi o poruchách komunikace, to je u nás teď bohužel aktuální. Můj názor je ten, že už nejsi nejmladší (to nemyslím nijak zle, ale z hlediska reprodukce to tak je), máš něco za sebou, bohužel i jedno nevydařené těhotenství a manželství. Takže další těhotenství bych brala spíš jako zázrak a dítě bych si nechala. Ono i kdybys byla vdaná, tak stejně nikde nemáš záruku, že se nerozejdete, to prostě dopředu nevíš nikdy. Později se může vyskytnout cokoliv (třeba u nás ty problémy v komunikaci, měli jsme podezření na autismus, ...), taky to s našim vztahem zamávalo, ale nějak jsme to ustáli. Prostě nikdy dopředu nevíš, co život přinese. Ono i spousta slavných hereček, zpěvaček lituje toho, že šly kvůli kariéře na potrat, a pak už děti neměly. Já osobně bych to pořád měla v sobě, představovala bych si, jaký by to bylo s dítětem, jak by vypadalo, ...
helousek1autor
20. pro 2013
Za poslední tři týdny se u nás vůbec nic nezměnilo...vlastně ano. Vídáme se minimálně, přespává u kamarádů....dal mi vybrat...buď on, nebo dítě. Když se ho na rovinu zeptám, zda chce se mnou být, tak mi řekne, že ano, ale že nechce dítě, protože v něm vždycky uvidí mého exmanžela a ví, že ho nebude mít rád....že se nedokáže tvářit, jak je všechno úžasné, když to tak necití....

Pro mě je úplná rodina důležitá, nechci připravit svoje dítě o otce, stejně tak jako nechci připravit své dítě o život....Bojím se, že když půjdu na potrat, tak se něco pokazí a už nikdy nebudu moci mít vlastní děti, bojím se, že když s ním zůstanu, že mě stejně opustí, bojím se, že když si dítě nechám, zůstanu s ním sama.....

Takže mám vyplněnou žádanku a během svátků to musím rozseknout....
helousek1autor
20. pro 2013
@ikarkulka

Ano, přesně tak to je. Neřekl to na přímo, ale když jsem se ho na rovinu zeptala, zda to myslí takhle, tak mi to potvrdil. Naše dítě nechce. Chce být se mnou, ale bez dítěte, netvrdí, že dítě nechce, ale nechce ho teď, chce ho později, chce ještě počkat.
laurital
20. pro 2013
@helousek1 To je mi líto.Bohužel se tedy potvrdil můj odhad, že nejde o reakci z úleku, ale o sobectví nejvyššího kalibru.
helousek1autor
20. pro 2013
@laurital i jsem mu dnes řekla, že já vždycky řeším, co ostatní a pak až sebe, a že to je asi chyba....
laurital
20. pro 2013
@helousek1 Heli, není ti sedmnáct a nejsi ani třicetiletá s gynekologicky bezproblémovou minulostí, omlouvám se, že to tak píšu, ale mysli teď na sebe a něj se vykašli.On se tebou a tvými pocity také nezabývá.
A to, že dítě chce později mi přijde jako výmluva.Ano, chápu, že se to teď nemusí hodit, ale jste dospělí, zabezpečení a měli byste tu situaci řešit a ne zbaběle utíkat, což tvůj přítel právě teď dělá.
miana
20. pro 2013
Také nějak nechápu, v čem tkví to dilema... Potrat ve 22. týdnu (tedy vlastně porod)...to je PROBLÉM!!! Ale další těhotenství? Propána, navíc v takovéto situaci? Nevím, co řešíš 😃!
leni78
20. pro 2013
@helousek1 Helousku kecá ! Žádné potom nebude. Jen teď se mu nehodí že počal dítě. A jeho výmluvy a manipulace. Hrůza. Nemysli na to, jestli potom jeste otehotnis, jestli potom budes s ním....mysli teď a tady..na své dítě. Vůbec se o něm nezminujes, je to pro něj vážně nefér, ze přijde o život. Přece jsi kus ženský ne ? Máš na to. A on ? Buď ať bere, nebo nechá být. Ať si jde za kamarádama, ty si nazehli plinky, mimco je bude potřebovat. Kašli na něj.
miana
20. pro 2013
A teda taky mám pocit,že i Ty řešíš především, abys měla ,,nějaké dítě". Ale nějalé dítě jednou bude prostě jiné dítě, než to, co máš teď v břiše. Já to prostě nechápu! Chovám tu v náručí dvouměsíční dcerku (taky se zadařila o něo dřív, než jsme plánovali,). Ale jako ,,dát si ji vzít" a čekat,že za rok budu mít jiné dítě, to je rouhání nejvyššího kalibru a chce se mi z toho brečet...jestli to někteří takto dělají.
helousek1autor
20. pro 2013
@miana ano řeším to, abych v budoucnu mohla mít ještě děti, stejně tak jako jsem to řešila po prvním potratu.

Chováš dcerku a doma máš partnera, na kterého se můžeš spolehnout. V tom je ten rozdíl. Já budu chovat dceru/syna a na všechny radosti s tím spojené zůstanu sama a dítě nikdy nepozná svého otce, protože on o něj nestojí, protože nebylo plánované.
leni78
20. pro 2013
Miana Přesně tak, mam dvě děti, každý je úplně jiný. Nedávno jsem viděla na ultrazvuku třetího syna, jaký asi bude ?
laurital
20. pro 2013
@helousek1 Heli, vím, že mě za to teď některé odsoudí, ale jít po tom, co sis prožila teď na potrat je rouhání.Přečti si tady vlákno o ženách, které partneři opustili v těhotenství.To jsou tak silné osudy, že před nimi smekám a klopím zrak.
Jak bys pak mohla s takovým hovádkem, který tě pošle pod kudlu žít?Nebo s ním snad někdy vychovávat děti?
miana
20. pro 2013
@helousek1 Ale já přece vůbec netvrdím, že to budeš mít jednoduché! Ale krásné to bude určitě, protože dítě chceš a to dítě Tě potřebuje! Už teď! Z mého pohledu je prostě pozdě řešit,jestli mít či nemít. Teď je třeba řešit, jak mu zajistit dobré podmínky pro spokojený život. Děti přicházejí do našich životů a my je máme vítat.
miana
20. pro 2013
@laurital
@helousek1 a ořečti si vlákno žen, které přišly o dítě. Respektive nemusíš, vyždyť Ty jsi jedna z nich. Já to fakt nechápu...
klarajir
20. pro 2013
Vymluva, ze chce dite pozdeji mi prijde dost nedospela. Co kdyz to pozdeji nepujde? Ja bych na potrat nesla, dite je ten nejvetsi dar a zadny chlap by mi nestal ze to, abych se ditete vzdala. Myslim, ze jestli pujdes na potrat tak si to budes vycitat a pritele uz stejne nebudes mit rada za to, ze te k tomu donutil.
atinkaa
20. pro 2013
...chvilu som vahala kym som sa nakoniec rozhodla pre prispevok v tejto teme...resp. k tvojej otazke.
Pises: Je mi 32 let, mám za sebou předčasné ukončení těhotenství ve 22tt z důvodu vrozené vývojové vady neslučitelné se životem, miminko bylo chtěné, vymodlené.
po dvou letech, jsem neplánovaně těhotná. Mám fantastického přítele.
Přítel má 1,5 roku starou dceru, o kterou se vzorně stará, se kterou i já dobře vycházím.

Za seba fakt neviem co vy traja by ste si mohli viac zelat pod vianocny stromcek ako babatko. Najma ak plati vsetko co si napisala....fantasticky priatel je dla mna ten co vie co potrebujem a respektuje to, je to niekto kto neobmedzuje len pre vlastne nadradovanie sa, lebo to co si on praje nie su ziadne potreby....chcel dieta po svadbe? tak snad si ta este stale moze a stiha poziadat o ruku, chce sa na dieta tesit ....tak snad ma do porodu xy dni kedy to stiha naplnit....chce dieta kedy on sa rozhodne...tak to by mal citat kapitoly o chranenom a nechranenom styku, zodpovednosti nielen k sebe ale aj ostatnym. Tolko k tomu pre teba skvelemu chlapovi...pre mna jak som to precitala k niekomu kto cez vlastne ja nevidi nikam dalej.

A pre teba....mozno trosku viac na rovinu ale s ohladom na vek a to, ze na diskusii hladas nazory...tak vek..predosle tehotenstvo....sama pises vymodlene babo...este sa chces kvoli nejakemu XY rozhodovat najma ak sam sa s tebou bavi v style...ak chces byt slobodna matka tak si dieta nechaj?.....a dalej ak teraz si vybojuje zasah do tvojho tela a smrt babatka..tak dalej to bude pre teba znamenat co? ze si ta mozno niekedy ked on bude chciet vezme? alebo aj nie?
a co potom? co ak je to pre teba posledna sanca mat vlastne dieta......a co ak by Bola toto jeho situacia tiez by to bol dalej taky nenasytny volny radikal alebo by si prial mat vedla seba niekoho s porozumenim....

nic v zlom ale celkom ma udivuje a fascinuje ako sa niekto tak sebecky moze povazovat za fajn partnera....akoze netusil ze sa vam moze podarit otehotniet? a to ma prosim kolko rokov? 32? alebo - 2 az 3? ja chcem, ja budem, ja nechcem, ja odijdem.....fakt myslim ze si sama za seba bez konikova urob sumar + a - s takym partnerom... 😉
ja len dufam ze nepisem pozde....pre teba a to babatko....lebo nech je jak chce v tomto ste najpodstatnejsi vy dvaja
klarajir
20. pro 2013
Ted me napadlo, kde je jistota, ze dite v budoucnu chtit bude? Ze te priste neposle na potrat znova? Mozna mu jedno dite staci, kdyz spolu mit dite nebudete tak se nebude muset omezovat a bude volny, nevyhovuje mu to, ze se ted nemusi denne o nekoho starat? Mel si dat vetsi pozor, u vzniku miminka jste byli oba, jste oba stejne zodpovedni a on by se mel postarat o tebe i miminko.
martam11
20. pro 2013
helousek......to babatko a ani ty si to nezasluzite........nakoniec mozes zostat sama bez priatela a aj bez dietata. Naco Ti bude chlap, ktory Ta nepodrzi, ked ho potrebujes? Budes ho moct zniest vedla seba, ked Ti bude zle po potrate? .......S dietatom nikdy nebudes sama. Mozes lubit chlapa ako len velmi chces, ale ak budes lubit svoje vlastne dieta, az vtedy spoznas, co je laska......
jizi
20. pro 2013
@helousek1 Nikde nestojí psáno, že spolu zůstanete do konce života. Za rok dva můžete mít klidně hezkou svatbu a ještě hezčí miminko, a pak vás může opustit a zůstaneš v tom zase sama. Anebo ho vykopneš ty, protože mu to prostě nikdy neodpustíš. Kromě toho, dítě není lepra, po světě běhá hodně mužů, kteří za své vezmou i cizí dítě a ještě rádi. Konečné rozhodnutí je jen a jen na tobě, zamysli se akorát, jestli v případě potratu budeš schopná vnímat partnera ještě furt jako toho báječného přítele a jestli pokaždé, když ho uvidíš s dcerou, nebudeš mít chuť šlápnout do úsměvu. Vnímám zásadní rozdíl, když tě pošle kluk na potrat v sedmnácti, a když ve dvaatřiceti, to není ani zodpovědný, ani milující, ani... ani nic pozitivního. Za mě asi takhle: může mít všechno. Ženu, která ho miluje a vychází s jeho dcerou a dá mu další dítě. Jestli se sebere a odejde, nebude mít nic. Budiž mu v takovým případě přáno. A jednu věc mi můžeš věřit - nikdy nebudeš nikoho milovat tolik jako své dítě, nikdy nebude nikdo milovat tebe tolik jako tvé dítě. Nebude to snadný, ale litovat nebudeš nikdy. (A jenom pro úplnost, na mateřským fóru tě na potrat v takovýhle situaci nikdo nepošle. Už jen to, že se ptáš tady, možná něco naznačuje, co myslíš?)
klara.t
20. pro 2013
Nečetla jsem příspěvky, jen ty tvoje, ale já bych nekoukala na ostatní. Řekla bych si, že to dítě chci tak ho budu mít. At už se k tomu ten chlap staví takto. On má na výběr. Tvoje dítě ne. Nechtěla byh, abys jednou litovala....
smartbear13
20. pro 2013
Nečtu příspěvky výš...Řeknu to takhle: Před rokem, kdy jsem dítě ještě neměla, bych to řekla, ať se na to vyprdneš a počkáš pár let, až se na to budete cítit oba..Teď jsem ale máma půlroční holčičky a od té doby, i když svého muže miluju, se může stát cokoliv a ona je pro mě střed vesmíru, už nikdy ne chlap, majetek, ani nic jiného na světě..a když si představím, že bych tu svoji kočičku vlastně "zabila" a nedovolila jí se narodit, je mi strašně smutno a vím, že i kdybych měla být někdy na všechno sama, tohoto nebudu litovat nikdy🙂Eliška mi změnila život a tobě hp miminko taky určitě změní a věř, že rozhodně k lepšímu🙂
linnhe
20. pro 2013
@helousek1 Taky bych si mimnko nechala, píšeš, že tvůj chlap je úžasný, ale co kdyby tě opustil? Takhle máš 50% šanci, že se ti užasný chlap narodí 😉
ikarkulka
20. pro 2013
Souhlasím s příspěvky výše - nikde není psáno, že kdybys teď šla na potrat, kdyby se vám zadařilo, až budete oba chtít, a vy spolu měli dítě, že tě neopustí později. Taky pak budeš muset řešit, co si počít sama s dítětem.

Ale je to možná hezčí řešení, než v šedesáti řešit, co si počít úplně sama.
loafeer
20. pro 2013
@helousek1.....věřím, že to, co teď prožíváš, musí být pro tebe obrovské zklamání. Partner, kterému věříš a který by ti měl být oporou ti řekne, že se mu to teď nehodí, v nejtežší chvíli se sbalí, spí po kamarádech...Moc jsem nepochopila, proč by mu vaše dítě mělo připomínat bývalého manžela, to mi přijde jen jako výkřik do tmy....Rozhoduj se jen sama za sebe, na takového partnera bych se asi už moc neohlížela. Nedovedu si představit, že bys mu vyhověla, na interupci šla, pak budete dělat, jako že nic, že je najednou vše ok, dokážeš mu tohle odpustit a hlavně zapomenout? Podle mě ten vztah nejspíš skončí, ať už se rozhodneš jakkoli ( pokud teda nepřijde s tím, že vás oba chce, že se zachoval jako blbec a nebude prosit o odpuštění ). Takže jde jen a jen o tebe....Na co máš sílu, odvahu, žaludek....
Nebudu ti radit, jak se konkrétně rozhodnout. Rozhoduj se podle srdce. Moc držím pěsti!
leniiis
25. pro 2013
Tak mu řekni, že pokud spolu žijete a jste pár jednou, tak že neexistuje žádný já. To dítě sis asi sama neudělala že? Jeho duvody se mi zdají naprostu ujetý, to ti řekl jenom proto aby řekl "něco"...nevím at se rozhodneš jakkoliv přeju ti at je to k tvé spokojenosti a at si štastná 🙂