• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Smrt babičky (vlastně mamky), jak to zvládnout?

23. září 2013 
Ahoj maminky.jsem na koniku uz docela dlouho a verim ,ze se tady najde nekdo kto ma stejen problem jak ja.pred mesicem mi umrela mama.a ja se s tim vubec nemuzem srovnat.porad brecim,kdyz jsem to doma jenom s dcerkou je to horznej boj.ona je skvela,sikulka.ale ja proste porad myslim na mamcu.Mela jenom 50 let a umrela na rakovinu.Hrozne moc mi chybi...jak ste to zvladali vy??Myslim,ze ja s tim nikdy nesmirim:(
20. črc 2012 ve 13:08  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@leedak Když mi bylo 20, umřela mi babička. Vychovávala mě od dětství, velmi jsem ji milovala. Bolelo to dlouho, asi půl roku, než jsem začala normálně žít. Pomohly kamarádky, koníčky, aktivity, výlety, práce... a doporučuje se sport, endorfiny dělají svoje.

Když mi umřelo miminko, pomohlo mi to samé: začala jsem cvičit, na částečný úvazek pracovat, jezdila jsem se starším chlapečkem na výlety, obměnila šatník, účes... to víš, chvíli truchlit je potřeba... je to ještě čerstvé. Určitě to čas zacelí. Jen se snaž v tom neutápět.
20. črc 2012 ve 14:07  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@leedak Maminka mi umřela před 8 lety taky na rakovinu. Zrovna jsem u ní byla na návštěvě v nemocnici, když mi umřela pod rukama. Je to hrozné, strašně to bolí. Chodila jsem do školy ještě a půl roku jsem byla schopná fungovat jen s alkoholem, až jsem zhubla na nějakých 39kg. Potom mi teta (maminčina nejlepší kamarádka) poradila abych začala chodit na reiki, dala mi i kontakt a tohle mi fakt moc pomohlo. I co se týče věcí do budoucna, nebo teď v přítomnosti. Naučilo mě to jinak myslet.
Začala jsem sportovat, nabrala, chodit na brigádu a tak. Je to moc těžké období, ale patří to k životu. Moje maminka byl stejně stará jako ta tvoje.
Upřímně říkám, že jsem se s tím v podstatě nikdy nesmířila, ale naučila jsem se s tím žít. Každý den mi maminka chybí. Ale mám tu skvělého tátu, který mi to hrozně moc vynahrazuje.
Ani se s tím nemusíš smiřovat. Příjmy to jak to je. Mojí mámě je teď rozhodně líp, než když prožívala bolesti spojené s rakovinou, než když jí bylo blbě po chemoterapii. Bylo to pro ni vysvobození a jsem ráda, že už netrpí i za cenu toho, že už ji nikdy neuvidím.
Snad to zvládneš. Budu držet pěsti.
30. črc 2012 ve 14:03  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@leedak Ahoj prožívala jsem to samé co ty. Moje maminka mi umřela už před šestnácti lety a já byla v té době dva roky vdaná a čekala jsem první mimi. Mamka se na něj hrozně těšila,první vnouče, ale umřela když jsem byla v sedmém měsíci. Musím říct že to bylo hrozné,když jsem chystala věci na mimi tak jsem u toho pořád brečela a když se pak malá narodila bulila jsem taky. Ale nedá se nic dělat, člověk se s tím musí smířit a jít dál. Je to ztráta, se kterou se vyrovnat nedá,pouze se sní smířit. Já se v té době soustředila na miminko a to mi to vynahradilo. Dodnes dětem o babičce vyprávím, ale upřímně se přiznám že i dnes se mi derou do očí slzy když o ní mluvím :frowning2: Drž se, buď statečná jinak to nejde.
30. črc 2012 ve 23:53  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@leedak Ahoj. Mě maminka na rakovinu zemřela před 14 dny, 23. prosince, tak je to čerstvé. Léčila se čtvrtým rokem, ale rok 2012 byl pro ni i pro nás bolestný. Měla bolesti, už s námi téměř nebyla, od srpna už byla bez léčby doma a pomalu nám odcházela. Bylo to strašné, pomalu jsme se s tím nějak smiřovali a dokonce si poslední týdny přáli, aby už měla klid. Jen ležela, něco přes 30kg, bez pomoci se neobešla. Chodila jsem ji umývat ty poslední týdny. Sice jsme se smiřovali, ale ta bolest té ztráty a hlavně toho pocitu zloby, proč zrovna ona si musela něčím takovým projít, je tu pořád a bude tu asi stále. Už se pár dní držím nebrečet a jde mi to, jen ty večery, když jsem sama, jsou smutný. Bylo jí 53 let. Ještě jsem u ní doma od té doby nebyla, jen když jsem musela chystat věci na pohřeb. Bojím se tam jít, bojím se, co budu říkat dcerce - budou jí 3 roky. Ale co mě děsí nejvíc, že už se přes měsíc na babičku ani nezeptala a to s ní vyrůstala. Šlo to tak postupně, že jsem jí neustále říkala, že babička je nemocná, jen leží, že se pak přestala ptát a já jí teď ještě ani neřekla, že už umřela. Ale musím jí to říct, abych s ní mohla jít za dědem a neptala se mě až tam, u ní doma. Až to trošku zkousnu, tak se na to připravím a nějak se jí to pokusím vysvětlit, i když to asi stejně chápat nebude, musím o tom s ní aspoň mluvit.
Na všechny vás moc myslím a snad vám pomůže aspoň ta myšlenka, že v tom nejsme sami....
7. led 2013 v 11:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
maminka mi umřela 23.prosince...
@ivanas11 máme až neuvěřitelně podobný osud-moje maminka umřela taky po dlouhé nemoci, čekala na tranplantaci ledvin, ale postupem času se přidružovaly další a další komplikace, rok 2012 byl pro nás taky nejhorší, bylo jí 59 let. Poslední 2 týdny ležela v IKEMu v umělém spánku, bylo to strašný...
Dceři bylo teď 5 let a o babičce mluví, chce ji zpět, někdy i po ní brečí...
Navíc já jsem byla ve 2.měsíci, ale doktoři mi doporučili přerušení vzhledem ke stresu, co jsem prožívala... nelituji toho, v tu chívli to bylo "rozumné" řešení. Bolest ze zráty maminky ale přetvává s velkou intenzitou dál, občas tou bezmocí nemůžu ani dýchat...
Táta zůstal sám, je tak strašně smutný, vzdal se kvůli ošetřování mamky práce, přátel, všeho... a k ničemu...
život je krutý, život je nespravedlivý, nikdy se s tím nemůžu smířit a ani nechci...
13. bře 2013 ve 12:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
@leedak mě umřel tatínek zrovna před vánoci před deseti lety, ze začátku mě bylo stejně, prostě to bolí, říkáš si proč se to zrovna muselo stát nám, ale neboj čas všechny rány zahojí.I když teď to tak nevypadá zase jednou bude dobře.
31. bře 2013 v 16:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj, moje mamka umřela před téměř 8 lety a mám pocit, že se tím nevyrovnám asi nikdy. Do té doby než jsem otěhotněla jsem si na ni vzpomněla třeba párkrát měsíčně nebo vždy, když jsem šla na návštěvu k tátovi. Ale pak jsem na ni začla myslet čím dál tím víc, jak by se na malou tvářila, jakou by měla radost, jak by k nám chodila na návštěvy.. Po porodu si připadám strašně sama a strašně mi chybí, že nemám mámu, se kterou bych si mohla popovídat a ukázat jí jaký dělá dcerka pokroky, myslím na ni každý den :frowning2:. Máma měla rakovinu slinivky, přišlo to náhle a byla bez šance na uzdravení. V den mých 21. narozenin ji přijali do nemocnice a měsíc na to doma umřela. Bylo jí 54.
6. zář 2013 ve 23:11  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@leedak ahojky ja jsem na tom stejne je to ted 4 mesice co mi umřela maminka bydla cela leta semnou nikdy jsme nebyly bez sebe také to nesu tezce porad bulím jak mala ale proste boli to odesla ze dne na den mela nedozitych 57 let boli to chtěla bych ji tu mit také se stoho srovnavam ale nejde to mama byla jen jedna a tu nam uz nikdo nevrati
23. zář 2013 v 19:09  •  2 děti - čeká miminko, termín má v květnu 2015  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@gabca84 ahoju nas je to uz vic nez rok co tu mamca neni..kazdej den na ni myslim,zatim jsem ani jeden vecer neusnula bez toho aby jsem si na ni nespomela...ted uz ale casem je bolest je ina.zmiris se z faktem ,ze uz te bude mama ochranovat z nebe.bude andel kterej hlida kazdej tvuj krok.je to sice kec ale opravdu casem se ti uz nebude zdat celej svet nespravedlivej.
Zmiris se.a budes spominat na ty krasne okamihy ktere ste spolu zazili...
Posilam hodne silyyy.Nam nase maminka poslala nasi malou marketku ktera se narodila rok po tom co ona odesla.a kdyz se na mne podiva vidim v tdch malinkych ockach to same co jsem videla u mamci.:hearts::hearts::hearts:
23. zář 2013 v 19:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@gabca84 koukala jsem ,ze se snazite taky o miminko...uviidis uz brzo se dockas!!!!
23. zář 2013 ve 20:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek