17letá dcera nás ignoruje, nemluví. Jak to máte vy?

nastavit nějaká pravidla společného fungování v domácnosti, dcera by měla mít nějaké povinnosti a zodpovědnost za jejich plnění a zároveň tu svobodu, kterou ve svém věku potřebuje.

Tohle je těžké období pro dceru a tím i pro vás. Zkusila bych něco načíst, jak na to. Myslím, že mají výhodu rodiče, kteří jsou zvyklí s dětmi diskutovat, protože v tomhle věku se poslušnost vymáhá dost těžko. Vyhazování z domu bych určitě nedělala, dítě má cítit doma podporu. Zkusila bych si s ní popovídat a začít: Já chápu, že chceš to a to......, ale zkus se na to podívat mýma očima, mám o tebe velký strach......Prostě v klidu si to vyříkat, co trápí jí a co tebe. Vím, že to není snadné. Pubertáci jsou občas opravdu na odstřel 🙂 .

@petrajurinova to bych nedelala..v hrdosti odejde,necha skoly,je mozne,ze ma v okoli partu,co ji v tom podpori a pak je jen krucek k tomu,aby udelala nejakou blbost...

@nana.76 děti mi ještě nechodí do školy, ale už teď vím, že budu taky hodně bojovat 🙂 .
Podle mě by bylo dobré si spolu sednout a domluvit si pravidla. Ať ona sama řekne, co chce a co za to je ochotná udělat. Je skoro dospělá a asi by bylo dobré se k ní jako k dospělé chovat. Říci si, co se od ní očekává a na čem vy trváte. Řetězem ji doma neudržíte a určitou volnost budete muset dát, ale musí to mít určitý pravidla. Mě se, u mě tedy, osvědčilo, si promluvit a vymezit co můžu a co v žádném případě. Musíte majít určitý kompromis, i za cenu, že z něčeho slevíte vy. Ona by si měla taky říct, na čem jí záleží a co může změnit. Hodně sil

v žádnym případě jí nevyhazuj, ani jí nebal... je to nesmysl. Dokáže to nenávratně zničit vztahy v rodině 😖

Jak píše @evulina77 zkus si s ní promluvit, řekni jí, co se ti nelíbí, co bys ty chtěla jinak a zároveň nech mluvit i jí, dej jí pocit, že jí bereš jako rovnocennýho partnera a že jí věříš. Pokus se nastavit společně s ní nějaká pravidla, která budete obě dodržovat... Podle mě je to celé o komunikaci. Nevím, sama ještě v té situaci nejsem, ale pamatuju na svou pubertu a z toho bych moc ráda čerpala a vyvarovala se chybám, které udělala moje máma...

proboha dámy, pokud 17letá holka své rodiče ignoruje a nemluví s nima, tak je na nějaké diskuze a nastavování pravidel pozdě, s tím se mělo začít od nejútlejšího dětství a ne až v okamžiku kdy rodiče zjistí, že si rozmazlili primadonu a nevědí si s ní rady v okamžiku kdy se rozhodne že je má jen k tomu aby jí živili a šatili a přizpůsobovali se jejím náladám.

@petrajurinova měla jste nějakou pubertu ? 😉 mě rodiče vychovali dobře, ale v pubertě jsem si s nima taky nechtěla vykládat co mám dělat, jaká budou pravidla, která se neustále s věkem posouvají a holt je teď na čase, kdy holka dospěla udělat pár změn. Netlačte na ní, pokud byla slušná předtím, tak se srovná, povinnosti určitě ať nějaké má v chodu rodiny, to musí mít všichni v nějakém společenství, povinnost chodit do školy, jakž takž prospěch, nějaký koníček a jinak bych jí nechala. Já se tedy toulala s prvním klukem, doma jsem od 16 moc nebyla, na rodiče protáčela oči, odsekávala 😀 , mamka byla nejblbější na světě. Ale do školy jsem chodila, v žádné partě nebyla, nekouřila, nepila. Naši mě nechali velikou volnost, teď máme skvělé vztahy, jsme s bráchou slušní pracovití, myslím, že můžou být pyšní. A vy budete jednou taky, jen to nechce tlačit na pilu si myslím ...

@petrajurinova tak tohle opravdu nefunguje. můžeš stokrát chtít, snažit se, dělat třeba kotrmelce pozadu,ale ono to přijde...může a nemusí, ale ta pravděpodobnost je obrovská😀. Velmi velmi málo s tím souvisí život před pubertou. Dítě může být stokrát 100%, tak ho to semele, a nemáš na to vliv.
@nana.76
Ano, je jasný, že někde to k průserům směřuje už od začátku a někde takové chování překvapí, ale předejít se tomu dá jen zčásti.
Za mě - mluvit zásadně co nejméně a to ještě ve chvílích, kdy jste obě v pohodě, žádná represe, dohodnout na tom, jak to bude a snažit se to dodržet. Dokonce s odstupem času bych si ted i troufla nic nechtít, nic neřešit, modlit se, at to uteče. Hlavně pubertačku neprudit zbytečně, protože to spolehlivě zabere opačně. Vyprovokuje ji to k ještě větším výkonům.

Velký byl vzorný - škola, sport, vychovaný, prostě hvězda. V necelých 18 měl takovou pubertu, že jsme na něj jednou vzala z výšky židli. A je z něj zase normální, vzorný, slušný...
To patří k vývoji, jen to přežít, no😀 😀

I sebe víc vychovaným dítětem ze slušné rodiny, kde jsou děti na prvním místě a dbá se na výchovu může jednou řádně praštit pořádně bouřlivá puberta, každý si tím projde, někdo více někdo méně, . tady záleží i na osobnosti dítěte a na rodičích jak se k jeho pubertě postaví, oni sami znají své dítě nejvíce a podle toho by se měli zařídit a hlavně by měli svému dítěti umět naslouchat. Dají mu volnost - dělej si co chceš, je to špatně naopak mu udělají režim, to můžeš to nesmíš a tohle budeš a když ne bude zle, to je podle mě taky špatně, musí se domluvit na kompromisu - ano např. půjdeš nebo budeš to mít ale.... něco za něco. Jinak se puberťák šprajcne a začne dělat věci natruc rodičům, utíkat z domova nemluvit s nimi apod.
Nás ta opravdová puberta teprve za pár let čeká, tak jsem sama zvědavá co bude.
@nana.76 držím palce ať to doma zvládnete, není to lehké a ještě nějaký čas nebude.

@petrasipkova1 já jsem na nějakou pubertu neměla čas, musela jsem se o sebe postarat. Od patnácti jsem při škole pracovala, v 17 jsem bydlela mimo domov rodičů a starala se sama o sebe. Protáčet oči a šklebit se jsem mohla akorát tak do zrcadla. Mamince bych si nikdy nedovolila neodpovědět nebo ji nějak ignorovat, měla to v životě těžké, ale i tak pro mě vždycky byla autoritou a vzorem a ne póvlem po kterém bych si dovolila štěkat a odsekávat. Jenom rozmazlení spratci, kteří mají všeho plnou pr.. a neumí si toho vážit se k rodičům chovají arogantně, ignorativně a provokativně a pak se s tím ještě chlubí.

@petrajurinova absolutní nesmysl. možná to chce čas, zkušenost, abys tohle nepsala.

@petrajurinova tak potom samozřejmě nemůžete vědět jak vypadá dospívání ve "standartní"rodině, tak tím se to vysvětluje. S Vašimi zkušenostmi se na to samozřejmě díváte jinýma očima, než třeba já, která bydlela u rodičů. Každého formují ty zkušenosti, kterými si musí projít. Potom ale nemůžete předat zkušenosti o něčem co neznáte.

Se mnou puberta nějak moc netřískala, byla jsem na jedné straně stydlivá, klidná, tichá, na veřejnosti jsem se nějak neprojevovala, za to doma jsem odmlouvala a hodně se urážela, byla jsem i na své rodiče hodně naštvaná, že mě nikam nechtěli pouštět a mladšího bráchu jo, ale dneska jsem za to ráda, že byli důslední, vytrvalí a věděli co dělají, měli o mě strach a já je až dneska chápu. Můj brácha měl bouřlivější pubertu, ale měl domluvu s mými rodiči a tu dodržoval, oni mu věřili a on věděl, že je nesmí zklamat a nezklamal. Takže pokud dítě věří rodičům a naopak tak je i tak trošku vyhráno, jen se nesmí jedna strana zklamat, to se pak hodně těžko vrací zpět .

@berenika39
@petrasipkova1
pokud zkušenosti a "standartní" rodina znamená "spratek " bez úcty k rodičům a vynervovaná matka, která na svého potomka "vzala z výšky židli", tak moc děkuji, ale nestojím ani o jedno.

@petrajurinova ? proč ty urážky? dá se psát i slušně.

rozhodně ji nic nebal, zůstalo by to v ní...nakonec by si jen pamatovala, že jsi ji vyhodila z bytu...proč, to už by nevěděla...já měla se starší dcerou dost velké trápení asi před rokem, bylo ji 16, když jsem se rozvedla s jejím otcem a ač byla již dost velká, aby si mohla udělat vlastní názor, překvapilo mě, jak ji stejně dokázal ex zmanipulovat...když jsem ji chtěla něco zásadního říct a nešlo to, nechtěla se bavit, nakonec jsem ji napsala v mailu....ale pomohlo to...přes psaní jsme si k sobě našli cestu...vždy jsem se snažila, aby pochopila, že ji mám ráda a moc mi na ni záleží...to je moc důležitý...a že si zrovna v něčem nerozumíme? má právo mít svůj názor, ale já také... je důležité najít nějaký kompromis, téma na bezpečnou ( 🙂 ) komunikaci.... ona z toho vyroste, jen klid 🙂

@petrajurinova ne, je to tak a prožili si to opravdu skoro všichni, rozhodně nejsem rozmazlená, bydleli jsme ve vsi na statku, museli pomáhat a rozhodně neměli vše na co jsme ukázali. Prostě dítě když dospívá, tak cítí potřebu se vymezit rodičům, začíná touha po vlastním životě, zdá se ti, že tě rodiče omezují, že nic nemůžeš, že tě nechápou. Je to přirozený vývoj osobnosti asi jako vzdor u 3 letého. Netýká se to všech samozřejmě, ale hodně dětí a ve většině případů se to obejde bez následků, děti to za chvilku přejde, a uvědomí si, že rodiče nejsou tak špatní, vztahy se nenaruší nějakým vyhozením z domu a rodina funguje dál tak jak má 😉

Já si myslím, že pokud jsi ji vychovávala dobře, tak až tohle období přejde, tak se vrátí zpět a bude taková, jako předtím.. Když si vzpomenu na sebe.. Byla jsem moc hodný dítě, když jsem byla malá.. pak přišla puberta a já odsekávala, byla drzá, oči v sloup jsem měla snad furt, měla jsem svoji pravdu, neposlouchala jsem nikoho.. Trvalo to chvíli a pak to přešlo.. Dneska se zase řídím tím, k čemu mě doma vedli a jak mě vychovávali a stejně tak se snažím i vychovávat svoji dceru.. Chtě nechtě jsem si převzala přesně to, co mě doma učili 😉 Pubertou si musí projít každý.. a udělat chyby.. a pak se z nich poučit 🙂 V tomhle období bych nechala dceři volnost, pokud si bude plnit nastavené povinnosti a nebude flákat školu a ujistila ji, že ji mám ráda a jsem tu pro ni.. Obrátí oči v sloup, řekne "jo, jasně, dej mi pokoj", ale ta "zpráva" bude i tak doručena a ona bude vědět, že až bude potřebovat, že stojíte při ní a že má doma bezpečné zázemí

Pokud chci, aby z mého dítěte vyrostl člověk s vlastním zdravým názorem na svět, musím mu během jeho života dovolit, aby si ten vlastní názor mohlo zformovat... At je to první období vzdoru kolem 3. roku věku nebo již zmiňovaná puberta. Pořád jsem ale rodič, který za dítě zodpovídá, miluje ho, je mu nejblíž a pomůže jako první, pokud je potřeba a tohle musí dítě vědět.
Dceru v podobném věku mám taky doma (a ještě 2x mě to čeká 😉 ), někdy je to opravdu náročné (zachovat si špetku důstojnosti, nezabít ji a vysvětlit jí můj pohled na problém), ale až se vyloupne ze svých zmatků, bude to báječná ženská a parťačka pro život, to už vím teď.
Ve vypjatých chvílích se osvědčila věcná komunikace, kompromis (ne za každou cenu) a vědomí, že by mohlo být ještě hůř (na to jsem pro jistotu myslela raději pořád 🙂 ).
Hodně sil a klid, ono to půjde!

Holky děkuji vam za podporu,doufam že tohle špatne období brzy skoncí a zase bude dobře ☺

@petrajurinova já se jednou vmísila do konfliktu rodičů, zastala jsem se mámy.. a táta mi řekl, že když se mi to nelíbí, tak mohu jít. To mnou hodně hnulo a já šla, hned ten den, a už jsem se bydlet " domů" nikdy nevrátila. Ale měla jsem kam jít a bylo mi 20. Takže u 17ti leté holky bych tohle opravdu neriskovala.

@petrajurinova tak v tom svámi nesouhlasím,vzpomenu na svoji pubertu,já rozhodně nebyla rozmazlovaná primadona,maminka nás s bratrem živila sama,já se od útlého věku starala o kde co,o bratra ,nákupy ,venčení psa i drobnosti v domácnosti,s maminkou jsem měla hezký vztah ,vždy stála při nás byla prostě správná máma která dřela aby nás uživila,měla jsem hezké dětství ale rozhodně jsem nebila primadona ale to co semnou udělala puberta nechápu ani já sama dodnes a pokud by moje mamka uposlechla vaši radu tak možná už nikdy se neuvidíme a máme totálně rozbité vztahy,puberta je především hormonální bouře co zatěmňují mozek a zravý rozum,ač to pro rodiče je náročné a děsivé období,kdy dříve fungující nastavená pravdila nefungují a vše rozpadá rodičům pod rukama,tak právě rodiče víc než kdy jindy musí zatnout zuby a ustát to právě vzájmu svého dítěte a ne ho vykonout,protože dítě když v takovém stavu klesne na dno,nemusí se z něho už vyhrabat,byť je z normální a zdravě fungující rodiny,co já vše vyváděla a až to přešlo,vátila jsem se k povinostem,normálnímu životu ,začla plánovat budoucnost a před sebou mám vzor mého dětství,v pubertě jsem byla prostě jako jiný člověk

@petrajurinova nezlobte se na mně ale jste úplně mimo mísu :-/

@petrajurinova Jen počkej, až Ti děcka povyrostou. U nás už to začalo, v létě bude starší dceři 12, a už teď mám toho jejího odmlouvání a protáčení očí kolikrát plný zuby. Do té doby to byla sice akční a divoká, ale poslušná holka a odmlouvat si nikdy nedovolila 😀.

@nana.76 To přejde, je jí 17, takže už bych s ní v tomhle věku jednala taktéž jako s dospělou. Nastav s ní pravidla a ta se budou dodržovat, ale trochu volnosti jí už v tomhle věku dát musíš, ať se to zbytečně neotáčí proti Tobě. Když si vzpomenu, jak třískala puberta s mojí ségrou... Ale ustáli jsme to všichni.

@nana.76 neboj, je to úplně normální. chce to jen pevné nervy a nějakou dobu vydržet. pokud vaše vztahy byly před pubertou dobré, zase budou, až se ta smršť přežene 🙂 a příspěvky tady té jedné osoby ignoruj, ona je nejen mimo mísu, ale asi i mimo planetu zemi 😉

@hvezdnenebe
@somalicats holky děkuji za podporu,jste zlaté ☺☺

Moje dcera ,měla takove chvilky ve 14 pak jsme to ustáli a ted ma zase nějake splýny,vždycky byla vedená k pořadku,pomáhat my atd.Jen ted posledni dobou je jiná,tak proto jsem se ptala na zkušenosti.Promluvila jsem si s ní,tak snad to bude dobre.děkuji vám všem ☺☺

souhlasím se všema teda až na petrujurinovou, já mám kluky ale když vidím u kamarádek holčičky od 5ti let víš tak ty už mají solidně nakročeno, odmlouvání, koulení očima, otrávené obličeje...takže pubertou to jen vyvrcholí. sama jsem pubertu taky dost prožívala a chudáci moji rodiče. U kluků to nebývá tak drsné ( viz. bratr, kamarádi bratra a bratranci)..aspoň doufám že nebude u těch mých 😉

@nana.76 držím palce ať jí to brzy přejde a tobě pevné nervy 😉