Puberťáci. Bude líp?
Zdravím všechny maminky puberťáků. Jak to zvládáte? 🙂
Já mám puberťáky dva, starší dcera (14) to má tak nějak fajn, ovšem mladší syn (12) byl odmala oříšek. A dneska...ačkoli se snažím si to nebrat osobně, chápu, že tohle všecko k dospívání patří, vím, že má své limity...občas je mi smutno, kam zmizel ten můj veselej chlapeček s úžasnou fantazií...? Teda pořád máme moc fajn chvíle, a opravdu si je užívám, protože v minutě pak přijde obrat....jakmile se mu řekne něco, co se mu nezdá, následuje šílený výbuch emocí, vztek, negativita, lítostivost, vše vyšroubuje do extrému...pak s námi nemluví, nic nemá cenu, smysl... Paradoxně mu rozumím, jsem taky rapl, pubertu jsem měla divokou....ale takhle u svýho dítěte to těžce nesu. Strašně se tyhle výlevy z čistýho nebe bijí s mojí potřebou všecko ovládat, řídit, mít pod kontrolou. Beru to jako výzvu pro sebe, takový sebepoznání, učím se nechat to být, pustit to, neřešit....ale někdy to stojí dost sil i slz.
Nepotřebuju žádnou radu, chci asi jen sdílení, že v tom nejsme sami, že bude líp, že takhle to má být.
@marimanta u nás je to podobně. Manžel má jiný názor než já. Já si potom přijdu jako mezi mlýnskými kameny. Nejstaršímu synovi už bude sice 20, ale s manželem jsou jako dva kohouti. Manžel zřejmě nesnese, že syn má jiné názory a nechce je akceptovat. Když syna bráním, že má pravdu, nepříčetně se vzteká, že ho pořád jen bráním. A nedávno nám manžel řekl, že ho máme jen jako dojnou krávu a že už na nás s.r. Ať si třeba chcípnem. No, to už je i na mě moc.
Třetí syn teď začíná s pubertou a je to děs. Manžel na něj věčně řve, kolikrát mi přijde, že zbytečně, ale když něco řeknu, hned je oheň na střeše. Za nedlouho mě čeká operace a fakt mám obavy co bude tady doma, až budu v nemocnici 🙈
Takže vím jak se cítíš. Nechci ani vidět co bude, až povyrostou holky, říká se, že puberta u nich bývá horší než u kluků. No to potěš teda.
@odvarkova díky za sdílení, pro mě je těžký o tom i mluvit, protože mě to strašně trápí. Navíc tady, kde si jeden postežuje a obratem se dozví, jak je tvůj muž debil, nikdo by s ním nebyl, ostatní manželé jsou úžasní, empatičtí... Vlastně jsou to dvě věci, puberta na jedné a ten jejich vztah ha druhé. A vůbec s tím nemůžu nic udělat, přesně jak píšeš, když se jich zastanu, hned je zle. Jenže mně fakt někdy přijde, že už je v módu, kdy děti neudělají nic dobře... 😕 Teď je zrovna období v tomto směru naprd, nebo jsem na to víc citlivá. Těch světlých chvil, kdy je doma vážně pohoda a všichni se dobře bavíme, je nějak míň a míň. Muž se buď tváří, že děti neexistují, jak tu někdo píše výš, nebo prudí kvůli všemu. Když jsem naposledy řekla, že bychom si o tom měli promluvit, řekl, že o ničem nepotrebuje mluvit, jak nějakej kkt. Uff, já už pak nemám sílu na nic, jen se snažím obrousit hrany na všechny směry a jsem z toho unavená. K tomu máme další tři děti od dvou do sedmi let.
A samozřejmě chápu, že se necítí komfortně, že ho tu dost věci štve, jenže já mám pocit, že většinu si dělá sám svým přístupem, nezájmem a věcnou kritikou... Ach jo.
Mám kluka 15,5 let a k němu dvě malé děti. Řeknu bez mučení že radši 10 školkovych děti než jednoho pubose.. Na dva dobré dny je týden proudy.. Ale ono to přejde... Vždyť i my jsme z toho vyrostli. Sílu všem 💪🍀
@konidana taky dobrý 😀