Puberťáci. Bude líp?
Zdravím všechny maminky puberťáků. Jak to zvládáte? 🙂
Já mám puberťáky dva, starší dcera (14) to má tak nějak fajn, ovšem mladší syn (12) byl odmala oříšek. A dneska...ačkoli se snažím si to nebrat osobně, chápu, že tohle všecko k dospívání patří, vím, že má své limity...občas je mi smutno, kam zmizel ten můj veselej chlapeček s úžasnou fantazií...? Teda pořád máme moc fajn chvíle, a opravdu si je užívám, protože v minutě pak přijde obrat....jakmile se mu řekne něco, co se mu nezdá, následuje šílený výbuch emocí, vztek, negativita, lítostivost, vše vyšroubuje do extrému...pak s námi nemluví, nic nemá cenu, smysl... Paradoxně mu rozumím, jsem taky rapl, pubertu jsem měla divokou....ale takhle u svýho dítěte to těžce nesu. Strašně se tyhle výlevy z čistýho nebe bijí s mojí potřebou všecko ovládat, řídit, mít pod kontrolou. Beru to jako výzvu pro sebe, takový sebepoznání, učím se nechat to být, pustit to, neřešit....ale někdy to stojí dost sil i slz.
Nepotřebuju žádnou radu, chci asi jen sdílení, že v tom nejsme sami, že bude líp, že takhle to má být.
Mám dceru 16, puberta jakž takž dokud se jí neopovážím něco říct..Včera přišla před obědem, že její spolužák, co je na intru přijel do města dřív a intr je ještě zavřenej, tak jede za ním a bude s ním čekat..tak říkám že až po obědě, že se nevařím s obědem abych ho vyhodila a ona že si ho vezme do ruky, tak říkám, že se zbláznila..tak na mě koukala a bylo moc dobře vidět, co si o mně myslí..nebo nedávno přišla s tím, že ten samý spolužák je pozval do Prahy na party, když jsem jí řekla, že jí nepustím tak na mě koukala jak na debila a co si to jako dovoluju..na konec asi takových rodičů bylo víc, takže už se o tom nezmínila 😀 Strašně jednoduše se urazí a nemůžu proti ní nic říct..hned i vše bere osobně ☹ Mladší dcera 12, vypadá že bude v pohodě 🙂
@luucia Mladší (12 let), je ostřejší, než ta starší.
Naštěstí má výhodu, že už máme natrénováno u její starší, kterou to chytlo během Covidu. Doslova jsme si s mužem tehdy předávali štafetu s mužem, kdo měl víc sí, aby ji za ty “chytré hlášky” a vyrypování neubezdušil.
Každopádně si včera mladší vysloužila přednášku o vzájemném respektu a neřvaní za cokoliv, co okolí neodhadne, že se jí nezamlouvá.
@marimanta dcera byla na zabiti v tech 12 az 14. Nalady odmalicka, ale kolem tech 15 se tak nejak uz srovnala a rekla bych ze mlada slecna (za chvili 16) uz skoro dospela. Kluk 14 , s tim to ted mlati, ale on je odjakziva pohodar a samorost, takze si dal dela veci po svym. Dokonce uz vzal na vedomi skolu (po 7 letech😅) a celkem zodpovedne se uz sam od sebe snazi nejak prospivat. Jinak samozrejme furt hraje s kamarady nejake hry na telofonu🙄, ale ma k tomu tedy i jine zajmy z drivejska tak snad dobry.
@luucia no s tim jidlem u nas to samy. Doma navarino, a pubertaci to uplne sabotujou, na obed zmizi, a veceri nestihnou🙄
Díky za komentáře 🙂 Ach, já bych si tak přála, aby nepřišel ještě nějaký další bouřlivý vývoj.... Syn je "bohužel" velmi inteligentní, ale to vysoké IQ je vykoupené jistou emoční labilitou. Už se přistihuju, že s ním občas jednám jak s malovaným vejcem, hlavně ať je klid.... 😕 Jako musím přiznat, že mě to trápí....ačkoli rozumem vím, že máme super děti a mohlo by být mnohem hůř 😀 Pitomý je, že v tomhle se jaksi neshodneme s mužem, naše představy a očekávání se liší, on je méně tolerantní k projevům dospívání obecně (..puberta je blbost, on žádnou neměl...). No zkrátka pořád jedeme ve vlnách, kdy je pohoda a pak to bouchne u syna, na to u chlapa a já jsem mezi nima, nešťastná a všecko si to moc beru. Nějak to na mě teď dolehlo...
@marimanta Já s tebou soucítím, dvakrát do měsíce mám chuť zakládat podobnou diskusi. Mně pomáhá uvědomění, že sama bych měla velký problém děti pustit do světa. Ale pokud proběhne nějaký bouřlivý výbuch, s vymezením osobních potřeb a s absolutně nulovou empatií vůči rodině, říkám si: fajn, tak si to chlapče vyzkoušíš. Nakonec je pustit musíme a puberta k tomu skvěle pomáhá🙂
@marimanta no myslim si, ze to u vas nemuze byt horsi, nez u nas vztah pubertalni dcery (9 az 14) s manzelem. On obecne moc nechape zensky a oba jsou k tomu tvrdy palice. Jeji nalady fakt nedaval. Ja se s dcery hysterakama (hlavne teda na mem pristupu k nim) jsem se ucila pracovat do tech jejich 9 let minimalne. V tomto veku se nakonec navzajem vetsinou vyhybali a on ji vubec neresil (fakt postoj ala total nezajem o dceru, mne se to netyka) , pze jinak by ji asi fakt zabil. Jednou doslo na nejakou jejich konfrontaci, hadali se jak maly deti oba a ja je musela od sebe odtrhavat, jinak by si navzajem asi fakt ublizili (no kdo komu asi) . To mam takovy memo i na to, jak jsem ja dokazala byt v klidu, a nejak je od sebe oddelit. Pak se spolu dalsi rok ci dva opet skoro nebavili. Ted uz to je lepsi. Holka obcas doma i neco pomuze a hadky ani nejsou. Ja jsem ale taky velky neresic a nechavam vsechny okolo zit jak chteji, kdyz to moc nenarusuje ostatni.
@2veverka hmmm pustit do sveta. U nas se stalo vzdy tak nejak samovolne ze se deti (hlavne dcera, je starsi) do neceho pustili a my tedy nezakazovali, jen koukali... napr. ve 14 se rozhodla ze s nama nebude cely vikend mimo domov a tak se v sobotu sebrala nasla si spojeni a pres pul stredoceskyho kraje s mnoha prestupama dojela domu, kde byla poprve sama i pres noc. S jeste mokrou obcankou na nas vyprosila, ze se musi postarat o stene jejiho pritele-jinak by slo k dedovi a ten by ho urcite zkazil- a bydlela s nim (s tim psem ) nekolik tydnu sama v prazdnem byte v sousedstvi a pritom se i celkem svedomite pripravovala na prijimacky.
Bude líp. Musíš jen přežít a zachovat si zdravý rozum. A víte jak se říká „ Však ono se ti to vrátí na dětech." Tak tohle je přesně ono. Vše co jste dělali vy, čím jste trápili svoje rodiče, a oni to museli nějak zvládnout a stále vás mít rádi..tak přesně tohle budou dělat vaše děti, a vy to musíte zvládnout stejně.
Mám kluky, kterým bude na jaře 12 a 14, pojedu s nima na několik dní sama do zahraničí, a doufám,že je nezabiju, ale užijeme si to. Naivita co? Jsem životní optimista. Dceři je 18 pryč, a zatím žijeme. Víc vrásek a bílých vlasů,ale žijeme. 🍀
@2veverka líbilo se jim všude. Já Vídeň miluju, jejich otec tam několik měsíců žil. Ve Vídni se jim líbilo moc. Řízek samozřejmě měli. Přes celý talíř. Franz Josef je všudypřítomný,ale teda nikomu to nevadilo, děcka vnímají to co je zrovna zajímá.
Zlín byl fajn, byli jsme v Zoo, potom v tom Baťově areálu, zrovna tam byla akce, samozřejmě mrakodrap, krásný výhled. V zámku bývají výstavy. Berlín taky super. Já jsem tam byla pár let předtím.
Já tuhle debatu začala číst s tím, že puberťáka doma nemám, ale mrknu co mě čeká. No a zjistila jsem, že mám doma puberťačku jako vyšitou 😅 moje pětiletá někdy taky docela umí. No a taky se řezali povahově (přístupem) s manželem, který se tedy taky někdy chová jako puberťák ale vyžadoval dřív absolutní poslušnost. Naštěstí to začíná pomalu chápat, že to nejen nikam nevede, sle ještě si to tím zhorší. 😁
Podle mě síla puberty je nejen povahou, ale i přístupem rodičů 🙂 kde rodiče nechávají děti dospět a vystrkovat křidélka z hnízda vlastním tempem, tam je víc na pohodu. V některých rodinách by se naopak zaslouženě bouřil i relativně vyrovnaný dospělý, i když z hlediska rodičů to působí jen jako oprávněné požadavky a výtky (ve skutečnosti to může být srážení sebevědomí a vězení a totalita). No a u většiny rodin je to někde mezi tím. A já nebudu jiná, už teď jsem někde až moc mezi, víc, než bych chtěla 🙂
@luucia hele popravdě já taky nechápu, proč by se měla zbláznit, když si oběd chtěla vzít do ruky. Chápu Tě, rozumím asi cos po ní chtěla, ale z mého nezaujatého pohledu (když se oprostím jen od pohledu rodiče) jsi jí na rozumný argument s pokusem o kompromis reagovala útokem (urážkou), takže se vlastně co se komunikace týká víc dospěle chovala ona (nevím projevy okolo, vycházím jen z řečeného, což někdy může bez těch emocí v tónů hlasů trochu zavádět. Ale tady mi to přijde dost jasné i tak).
A popravdě řečeno objektivně nechápu ani to proč by si oběd do té ruky vzít nemohla. Možná je dcera takový ten logický typ člověka co odmítá dělat věci protože "SE to tak dělá" když (z jejího pohledu) ten způsob nefunguje (pro tu situaci)? Možná by bylo fajn mrknout na teorii typů. Pokud Ty jsi introvert co jede podle zvyku a ona extrovert co dá jen na logické vysvětlení, může být puberta dost náročnou fází pro vás obě 🙂 A z její strany vnímám pokusy o vstřícné kroky, o kompromis. Což je super 😊
Jinak dodám, že já jsem rozhodně přesně ten typ, co dá hlavně na logiku, každou jednotlivou situaci domýšlí do konce (i když někdy to není výhoda ale zbytečné zdržení, ale zas mockrát se mi to osvědčilo) a proto z "protože se to tak dělá" jsem opupínkovaná i na zadku. A když dostanu nové lego, první co udělám je, že návod zahrabu hodně hluboko (chtěla jsem napsat zahodim, ale to by nebyla pravda) a pak se vesele pustím do stavění. A na návod se podívám až potom a bavím se tím jestli 2.krok a 5.krok jsem nemela opačně a hele, tudy to jde taky. Naopak moje dcera když dostane lego, jako první se podívá na návod a když chce pomoct, docela u toho trpím, protože "oni to tu přece píšou takhle, tak to tak musíme mít taky" a nějaké líbí se mi to tak víc nebo další argumenty musí jít stranou. No, snažím se jí v tom podporovat a zároveň jí ukazovat i ten druhý úhel pohledu, ten můj. Ale že je to někdy fakt boj... 😅 (ale fakt bych nechtěla být v kůži člověka, který lego staví podle návodů a vychovává člověka co návody schovává jen na krajní příležitosti a kouká do nich až potom 😁)
Tedy příměr s legem není dokonalý, v životě mě ty návody občas baví i než ta situace nastane, takže už se mi stalo, že jsem se vztahově posunula i jen na základě citátu. Ale vždycky to musí být na základě vlastní úvahy, nikdy nepřijmu ten návod jen tak, jako daný a neměnný fakt že se to tak dělá.
Máme ( ještě pořád žijící) 4 děti. 2 holky - 14 a 9 , 2 kluky -11 a 3. Nejhorší pubertu má ta, co má 9. "A proč jako" " nechci,tak nemusím" " na to nemáš právo". Aby se za 5 minut po vybouření, přišla obejmout a říct, že mě má ráda a jestli já ji taky.
Syn 11 se vzteká,jen když po něm chci něco, když má rozehranou hru. A nesmím chtít 2 věci najednout. To nedává. Ale to je dysfázií. Nejstarší naopak v pohodě. Ta je taková klidná,starostlivá.
A ten nejmenší, vše vidí, takže ten má pubertu už teď 🤦
Syn 11 let …. Jak já Vás chápu 🙈 občas to stojí za to …. Já jsem dost uvolněna a to i ve výchově, tam nastává problém s otcem 😅 ten jeho ksichty, námitky atd. vůbec neumi brát …. Doufám ze tohle přežijeme ve zdraví … ale ceka nás to ještě dvakrát. Ty kluci jsou evidentně vetsi držky 🙈🙈
@debra1234 tak to nevím jestli je to VD, syn s VD toho zvládá si zapamatovat více než syn bez diagnózy v 11 letech 😅 ten v te hlavě udrží jen to, co je pro nej zajímavé a ostatní vypustí. Chtít po něm více věci když něco hraje je naprostá kravina, to vše odkejve ale za par vteřin už ani neví ze jsem na nej mluvila 😅👍🏻
@luucia party a diskoteky se nam nastesti zatim vyhnuly, ale trebas syn mi zniceho nic zavolal do prace, kdyz mu bylo 10r., ze s kamosema jede do Prahy do skatepatku. Ja se zdesila, co ten muj "maly" kluk vymysli... no prej dva kamosi ze skateparku uz tam byli a on ted pojede s nima. No tak jo. Zakaz by stejne nemel smysl. Takze se kluci sebrali a vlakem dojeli do prahy a pak jeste pres pul mesta tramvaji. No a co se nestalo. Za 2h mi opet synek vola, at pro nej dojedu, ze se mu rozbilo kolecko u kolobky. No tak to mel hoch smulu, kdyz umi tam musi i zpatky, takze musel pockat na kluky az se vyjezdi, a dojet pak zase sam.
Deti mi vetsinou takle zavolaj, jestli neco muzou, ale nema to moc vyznam otazky, spis oznameni😅
@vodnarka2013 já po něm nechci víc věcí, když hraje. To na něj jen mluvím, že budu potřebovat,aby něco udělal. Ono záleží i jak moc "silná" VD je. Má i v IVP, že ve škole chtít vždy jen jeden krok v zadání a pak až další. Má nadprůměrný intelekt na určitě věci, v tom je všude jednička. Ale třeba běžné provozní věci jsou problém.
Má skvělou paměť,na to co bylo před lety. Zeptej se ho, co měl včera k večeři a nebude vědět 😅. Doufám, že ho jednou ožením😅😄
@debra1234 v tomhle bych se určit nebala 😅 chlapi si víc věci pamatovat nemusí, na to mají přeci nás ☺️❤️ tak hodně štěstí a prvné nervy ⭐️
@vodnarka2013 😂😂😂 To je fakt. Naši novou pračku umí zapnout syn, kterému jsou 3. Ale manžel, který má o 40 let víc, to neumí. Volá mrňouse😄
Dcera 15 zdá se už dobouřila, ale nebylo to nic hrozneho, mladší dcera 12,5 je v procesu, ale na to, že je to beran, je to stále dost v pohodě. Občané výbuchy jsou, ale celkově dost v klidu díky bohu.