4 měsíce po porodu se přítel změnil, jsem zoufalá
Ahoj holky... Jmenuji se Denča a je mi 20 let, přítelovi je 23 let, jsme spolu 2 roky a pár měsíců a máme spolu 8mi měsíčního syna. Začnu od začátku.. Bydlíme spolu necelý rok, přestěhovali jsme se od rodičů do společného bytu, protože jsem neplánovaně otěhotněla.. Byla jsem celou dobu závislá na přítelovi jelikož jsem neměla práci a už jsme byla těhotná.. Když jsme se přestěhovali vše bylo krásné, udělali jsme si to všechno podle svých představ a těšili se na syna.. 🙂 Doma jsem stíhala vařit, uklízet, žehlit i péct.. V únoru se nám narodil syn. Přítel byl pyšný tatínek a se vším mi pomáhal.. Po 4 měsících se ale najednou všechno otočilo, párkrát jsem nestihla uklidit, tak to přítelovi strašně vadilo, párkrát se stalo že jsem nestihla uvařit( když syn byl nemocný) ... Ale najednou se strašně změnil.. Začal se bavit se svým bývalým 'nejlepším' kamarádem.. A od té doby je strašně nepříjemný, ošklivý i občas sprostý, všechno mi vyčítal i blbosti... Dokonce mi vyčítal že mě musel těch 9 měsíců živit atd.. Nevěděla jsem co mu na to mám odpovídat a vždycky jsem měla jen slzy na kraji.. Na chvíli se to zase uklidnilo a už je to tu znovu.. Před tím jsme měli krásný vztah.. Ale teď? Příjde domů vyleje si na mě co může, že ho naštvali v práci, že malého furt nosím, že se sním nedívám na televizi večer, že jsi jdu radši lehnout.. Když teda jdu vařit, tak uraženě řekne že nemusím, ať si jdu s malým ven, tak když jdu ven a příjdu domů hned ve dveřích mě seřve že jsem mu neudělala oběd.. Už se ani neobjímáme, spíš vedle sebe jenom žijeme.. Už nevím co mám dělat, jsem zoufalá.. Myslíte že se to srovná? Nebo je to tím že kamarád mu může cpát do hlavy různé blbosti?( kamarád nemá děti).. Snažím se strašně moc, aby byl spokojený i po sexuální stránce ho nezanedbávám.. Ale poslední dobou mi příjde že se strašně oddalujeme od sebe... ☹ Už ani nevím jestli mě má rád... ☹
Je zvláští, jak to má každý z nás jinak nastavené. Já bych takového partnera nesnesla. S přítelem se staráme oba tak nějak ve všem na půl. Vařím převážně já, ale on klidně umyje okna, nebo koupelnu. Nemyslím si, že by žena měla někomu dělat služku a ještě být ta špatná. Pokud je doma dítě, je to samozřejmě priorita a tohle dělá většinou problém u chlapů. Jsou mimo hlavní pozornost a můžou prostě trochu žárlit. Na druhou stranu máme pusu a umíme mluvit, tak proč to neřešíme otevřeně....
Tichá závist vśem co máte super manžely.
Mě třeba můj začne vyřvávat když najde vlas na zemi- hned jsem neschopná, špína, bordelařka.
A s večeří a oběd- neexistuje aby nebylo uvařeno- to bych asi letěla zavŕeným oknem. Vše musí být dokonalé a čisté- manže kontroluje a zkoumá nejmenśi prach atd.
Pokud není tak mě nazývá jmény co ani snad neexistuji protože ty běžné sprosté nádavky už dávno vyčerpal. Takže buďte rádi jaké máte manželi- vždy může být i hůř.... ☹
@britney A prečo v takom zväzku naďalej pretrvávate? To je nejaká potreba byť ponižovaná?
@britney a manžel byl takový i dřív?Jestli ano tak obdivuju ,že jste došli až ke svatbě a současném spolužití.Takového chlapa bych nakopala ,já se chovám a dělám co je potřeba a NIKDY by si chlap nedovolil něco říct, já přítele zbytečně ,,nerozmazluju,, tím ,že mu dávám vše až pod nos a ví jaká jsem a ví ,že se dokážu postarat o vše co je třeba ,řeším spoustu věcí i za něj ,protože vím ,že na to nemá čas když je v práci atd,ale to jistě spoustu z vás zná.Má postarané o vše doma, od jídla po sex ,ale teda nadávat a ponižovat se to by mi nešlo přes práh 🙂 jak říká známá ,jaký si ho naučíš ,takového ho budeš mít 😀 a když se mu nelíbí ať táhne ,ale to je spíše u začátku vztahu...
To je težké. Žijeme v zahraničí , máme dítě. Jit kam nemám, bydlíme mimo civilizaci na samotě. Jsem doma s malým a jako v zlaté kleci a přijem nemám, vlastně jsem v mínusu. On vede celou domácnost- účty, banka, nákupy, o všem rozhoduje on, můj názor nemá žadnou váhu a to on je dokonce o pět let mladší než já.
Do CR nemůžu a ani nechci. Odejít od něho nemuzu, má to ošefovaný, vzal by mi malého, nemá ceske obcanstvi a má kontakty..
To až po narození se změnil- předtím byl super,láska jako z románu- nebo to aspoň skvěle maskoval. No nic, nechci si stežovat, jen jsem sem po letech nakoukla a chtěla podotknout, že může být i hůř- viz já.
@britney tak to je mi líto, dostal tě chtěl a to mu vyhovuje ,že jsi prakticky bezbranná.Drž se
@britney na tom je hlavne blbe to, ze jestli male vychovavate v zahranici, tak az dojde na lamani chleba, tak soudy budou chtit, aby tam zustalo. Drzim palce, at se to nejak srovna, treba by pomohla nejaka poradna, ono s ditetem se vetsinou zmeni oba a ne vzdy si pak sou k sobe bliz, tak pokud neni vylozene psychous...
@britney Tak pokud žijte na samotě v Norsku, mohla byste být v klidu, ne 🙂 Tam je samá sociálka na každém rohu... V jakém státě žijete, jestli to teda není tajné? Podle mě jsou nejhorší sociálky u nás a na Východě, mohla byste přece někam jít a povyprávět o psychickém týrání atd. A podle mě není občanství překážkou svěření dítěte do matčiné péče. Záleží, jak umíte dobře jazyk, musela byste se do toho pustit přesvědčivě.... Na druhou stranu, odešla jste asi dobrovolně a máte k tomu své důvody, takže pokud se "nemůžete" vrátit, je to docela těžké.
A jéje... To se stává když jsou spolu dva delší dobu a přide nějaká určitá změna - ve vašm případě dítě.
Je to "jenom" ponorka a je na vás, zda vyplavete ke hladině tím, že to společně vyřešíte a nastavíte si nějaká "pravidla" (kompromisy), nebo jestli se utopíte. Přesně něco takového teď zažívám já, (přítel dostal na starost polovinu firmy svého otce) přjde domů, zeptá se na jídlo, jestli jsem byla se psem, jestli je třeba něco nakoupit, sedne si k facebooku a nechá si vše přinést až pod nos... Chápu, že je toho na jeden čas na něho mnoho, zjistil že je neplodný, že je jeho otec na tom zdravotně poněkud hůř než čekal, že přebral půl firmy. Ale vím, že bez něj bych se neobešla , né kvůli penězům, ale kvůli tomu že by mi chyběla jeho přítomnost v mém životě, tady je třeba si uvědomit, zda toho člověka opravdu miluju, nebo jestli s ním mám jen určité soužití , jestli chci radikální změnu nebo zlepšit to, co mám ke spokojenosti na obou stranách... S chlapem si o tom jestli tě má rád moc nepokecáš, tady vždy zůstane jen odpověď NEVÍM. Ty musíš nějak nenápadně zjistit, jestli ten kamarád náhodou najednou nezměnil pohlaví a jméno, pak se zeptej na to co ho trápí, že je najednou takový, že nic řešit nechce, a řekni mu třeba, že na tebe jen huci. a pokud ani na to neodpovi ci neco nenaznaci, tak bych se mu nebala vpalit, že takhle vztah nefunguje.