Babička na baterky, máte podobný problém?
Holky máte někdo podobný problém? Moje máma s tátou se vnouce hrozně těšili,stejně jako tchýně s tchanem,když se dcera narodila,máma mi chodila občas pomoc,nakoupila,pomohla s úklidem,když jsem měla angynu vzala dceru na kontrolu,tchýně se snažila taky zapojit,ale máma je máma,tak jsem spíš volala ji,když bylo potřeba. Jenže nasi se radši postupem času raději jen zastavili na hodinu,dve na kafe,pomazlili se s malou a odjeli domů,podotýkám,že oboje rodiče bydlí cca deset minut od nás,naší si dceru vzali na dopoledne asi třikrát,tchýně se Semnou domluvila,že si malou bude brát každý týden az přijde z prace aspoň na odpoledne a na večeři ji přivezla. Bohužel,když byl dceři rok,zjistili tchyni rakovinu slinivky,do měsíce umřela. Dceři budou za měsíc tři a naší se nemají ani k tomu,že by si malou vzali alespoň na odpoledne na písek nebo tak. Nejde mi o to,mít klid na sebe nebo tak,ale trápí mě,že s ní nechtějí trávit čas sami od sebe,že jsme s manželem od porodu nikde nebyli ani nemluvim,nijak mi to nechybí,ale bojím se toho,az bude opravdu potřeba,aby pohlidali,že u nich dcera nebude chtít být,protoze uz teď k ním nemá zrovna ideální vztah,mého tátu odmítá úplně,mámu jeste docela bere,protoze ji vždycky přinese bonbóny atd. Máma se neustále vymlouva,že neví jestli by u nich vydržela přes noc a podobně,ale třeba minulý týden byl manžel na návštěvě u své babičky a ta si tam malou nechala,že půjdou na hřiště a tak,nakonec zavolala,že si ji tam nechá i přes nodruhy den jsme dceru odváželi s pláčem,že chce u prababicky zůstat... Je mi líto,že naši v sobě tu touhu asi ne.ani nebo co...
@hojda No, opravdu mě nestrašíš. Není to jediné dítě v mém okolí. Jsou tam i jiné děti, novorozeňata, batolata, dvouleté, tříleté, čtyřleté atd. Ale jí jedinou bych nikdy nehlídala. Je to u ní způsobeno přímo výchovou matky. Není to o žádných mých představách, že někde je to jinde než u ní.
@marca22 Nic si nepředstavuji. Říkám jak to je a že to je důvod, proč ji nikdo nechce hlídat. Toť vše. Nechce ji hlídat vůbec nikdo, žádná kámoška, prostě nikdo. Jiné děti kamarádek (i v tomto věku), hlídám a ráda, a problém není. Takže to fakt nemá, milá zlatá, nic společného s mým těhotenstvím. 😀 Mé těhotenství má asi těžko na výchovu dítěte ze strany kamarádky nějaký vliv, že? Jo, a co bych já říkala na tvoje děti? Nic. Ale pokud bys po mě požadovala, abych je hlídala, a já se rozhodla, že to neudělám, nepovažovala bych za normální, aby ses kvůli tomu rozčilovala. Jsou to tvoje děti, tak si je hlídej sama. Maximálně můžeš být ráda, když ti je někdo pohlídá.
@evelp Pokud budu mít doma uřvané a rozcapené dítě, určitě se nebudu naivně divit, proč ho nikdo nechce hlídat. Já neříkám, že u všech dvouletých lze očekávat, že budou sedět tiše v koutě, jen říkám, že se nelze divit, že mu někdo z příbuzných či známých nechce dělat chůvu, když je právě, jak píšeš rozcapené a uřvané.
@brokovich Žiješ v omylu že vše na dítěti se dá ovlivnit výchovou milá zlatá! A svoje děti nikomu na hlídání necpu,ne protože by byli rozmazlený,ale protože nikdo v mým okolí není takovej borec aby zvládnul hlídat dvojčata a tak to má spousta matek co ty dvojčata doma má. Nechci zpochybňovat třeba má kamarádka dítě opravdu rozmazlené,nebo má třeba nějaký jiný problém ADHD nebo co já vím,ale neměla bys házet všechny do jednoho pytle,ale napsat prakticky někomu koho neznáš že mu nechce babička hlídat dítě protože ho má rozmazlený je fakt sprostý,navíc tu o hlídání ani nešlo,ale spíš o to že babička radí,ale sama nepomůže,jen kritizuje.
@abalajda Moc to řešíš. Znám spoustu rodin, kde babičky vůbec nefungují. U nás také ne a mají to kousek. Co naděláš. Vezmi to, jak to je. Holt když budeš potřebovat pohlídat, budeš muset zaplatit paní na hlídání.
@madre1 dokonce i v zákoně je, že děti mají vyživovací povinnost ke svým rodičům stejně jako rodiče k dětem... ano zodpovědni jsme za ně do 15 a 18 a vyživovací pov. je do vystudování 26 let. A vy si svoje děti tedy vychováte a v 26 letech je odstřihnete, a když budou něco potřebovat tak je pošlete do háje, protože svoje povinné jste si odmakali? hm... pěkný přístup máte. Tady je pak otázkou jaký podle Vás má význam slovo "povinnost k"
Tohle je o slovíčkaření. nechci se hádat, protože je to každého věc jak se postaví ke svým dětem at je jim 15 nebo 45 let. Podle Vašeho příspěvku bych tedy ani já ted neměla povinnost nic pro své rodiče udělat a přesto dělám, at jsou to rady, nakupy, pomoci na baraku atd... atd atd. a přesto to pro své rodiče dělám.
@svetlanap - podívej se na to z jiné strany, až tvé dítě bude mít děti, co budeš dělat ty, kolik ti bude a budeš hlídat atd. nebo dělat tolik, aby sis ani neodpočinula??? myslím, že to tak úplně nejde, nejlepší je se nespoléhat a nedat na žádné sliby, dítě vždy bude vaše, vy se musíte postarat vše ostatní je jen bonus, nebudeš pak zklamaná. Co se týče toho, že ti do všeho mluví, jedním uchem tam, druhým ven, nerozčilovat se a myslet si své, uvidíš, že za 2 měsíce to už zase budeš zvládat líp a pak zjistíš, že tím, že ti nikdo nepomůže je dobře, protože jsi soběstačná a nezávislá, do té doby bych nastavila pravidla, dítě spí, nepouštět k němu nikoho, dítě nespí třeba ho máš na odříhnutí, zajít za babičkou, varovat ji, že je po jídle,když ho bude chtít, tak ji ho dej, ale víš, že v té době se např. smát ani řvát nebude a vezmeš si ho pak...asi bych se unáhleně nestěhovala...
@svetlanap Jak ja ti rozumim. Mam identicky zazitek s tchyni, uplne jsem ji odstavila, kdyz jsem zjistila, ze vsude vypravi, jak ja cele dny a noci spim a ona mi vede domacnost a vychovava syna. Neskutecne me to vytocilo, protoze jsem v noci nespala kculi synovi a ve dne jsem stihala domacnost, syna, praci a jeste varit obed pro tchyni. 🙂
@madre1 tak odpovídám ještě jednou po opakoveném přečtení Vašeho příspěvku: takhle písemně se vyjádřit správně je těžký proto píšu ještě jednou. Ano je to o přístupu jednotlivých lidí, povinnosti jako povinnost že MUSI hlidat není, ale myslím, že přesně jak píšeš by měli, protože čas s prarodiči byl vždycky ten nejlepší (buchta, babovka od babičky, lumpačení s dědou) pohádky, dovolené sladké atd... proto nechápu ty prarodiče co nechtějí. A vyjít vstříc unavené mamince co potřebuje třeba k dr. není preci tak strašné. Budu rada, kdyz bude časem syn samostatný dospělý člověk co se dokáže postarat sám o sebe a když bude potřebovat, pořád tu bude mít své rodiče.
@marca22 To sis ale můj příspěvek četla a vyložila po svém. Já jsem nepsala, že "tazatelce nechce babička hlídat dítě, protože ho má rozmazlený". Reagovala jsem obecně. Chtěla jsem říct, možná že trochu neobratně, že motivace lidí k nehlídání dětí je různá a že já ji např. mám u jedné konkrétní kamarádky takovou, jakou mám. Takže dokážu pochopit některé babičky/dědečky, že hlídat nechtějí a že pro to mají své důvody (např. také to, že děti jsou prostě nezvladatelné). Nijak jsem nehodnotila dítě tazatelky. Také jsem nikde neřekla, že "vše na dítěti se dá ovlivnit výchovou". Mluvila jsem o jednom konkrétním dítěti, kde je zcela jasné, že problém je právě ve výchově.
@svetlanap Nevím, v takovéto situaci jsem nebyla, tak se mi to radí. Každopádně teď jsi matka ty a je na tobě a tatínkovi, aby jste se postarali. A taky by vás takhle měla respektovat tvoje maminka, takže moje rada zní, vyříkat si to s ní narovinu, že až budeš chtít radu, že si řekneš a aby tě respektovala, protože ty jsi matka. Moje maminka a tchýňka by taky dělaly spoustu věcí jinak, ale zjistily, že mám svou hlavu a už brzo přestaly prudit obě, i když musím říct, že obě mi ze začátku hodně pomohly navařením obědů do mrazáku a nebo vyžehlením plen. Ještě jedna rada, spoléhj jen na sebe, popřípadě tatínka a zbytek ber opravdu jen jako bonus, protože jste si dítě nepořizovali s očekáváním, že vám bude někdo pomáhat, ale s tím, že jste ho chtěli vy. A taky hned jak by to šlo, odstěhovala bych se do svého.
@eldrag ,..........................je to každého věc,ale já jsem odhodlaná dovést své děti k samostatnosti.S přibývajícím věkem mi začnou docházet síly i peníze a neumím si představit,že bych jim byla do smrti za zadkem a nervovala se myšlenkami,zda-li to tu beze mě zvládnou nebo ne-až přijde má poslední hodinka.Moc dobře vím(ze zkušenosti jiných)jak to dopadá,když se už dospělým dětem neustále nabízí ruka plná bankovek a jak se pak děti k rodičům začnou chovat,když ten rodič už nemá možnost v takové intenzitě pokračovat 😖
Ba naopak budu na své děti pyšná o to více,čím více se budou schopni postarat o sebe a vlastní rodinu.Myslím si,že vlastním dětem jdeme(ač nechtěně)příkladem a že to časem přinese i ovoce. 😉
@madre1 s tímto naprosto souhlasím. Nehodlám ze syna dělat 30 letého mamánka s full-servisem. Myslím to tak, že by nemělo být prarodičům zatěžko vypomoci s vnoučaty v případě, že je mamina nemocná, musí k lékaři, nebo na úřad prostě takové ty hraniční věci. Ano i já to musím zvládat sama a proto vím jak je to náročné. 😉
@madre1 Moje mamka, dnes už čtyřnásobná babička, mi jednou řekla, že se na tu babičkovskou roli těšila proto, že si bude moct ty děti užít bez toho neustálého pocitu zodpovědnosti za jejich výchovu a vzdělání, bez stresu, že musí zabezpečit rodinu. A ač v důchodu, pracuje na částečný úvazek, ale nemá problém s tím mně nebo ségře děti pohlídat (když se včas ozveme, aby si mohla naplánovat služby). Není to její povinnost, ale ona to dělá ráda právě kvůli těm dětem. Bohužel můj táta už nežije, jako dědečka si ho prakticky užila jen moje starší (nedožil se jejích 8. narozenin), a ta byla z jeho smrti hodně dlouho špatná. Ten zdravý vztah prarodičů a vnoučat je prostě o něčem jiném, než vztah mezi rodiči a dětmi a obě strany to svým způsobem obohacuje.
Jasně, že je to vždycky o tom, co ti prarodiče ještě zvládnou, někdo prostě nezvládne postarat se o vnoučata třeba přes noc, ale podstatné je, jestli prarodiče jeví zájem a jestli si s těmi vnoučaty budují nějaký vztah už odmala. Partnerova matka viděla svou první a jedinou vnučku za celých těch 14 měsíců 9x. A to bydlí od nás 10 km (moje mamka 150 km, a vídá moje děti častěji). Bojí se ji hlídat, malá pláče, když je s ní o samotě - no bodejť ne, když ji prakticky nezná.
Já sama doufám, že až jednou budou mít moje dcery svoje děti, že se nebudou bát mi je na hlídání svěřit. A nebude to o tom, že by se neuměly postarat. Stejně jako se musíme postarat moje ségra a já o svoje děti, tak se jednou budou naše dcery starat o ty svoje dětičky. A my tu budem pro ně v rámci rodiny, ne proto, abychom se staraly o vnoučata místo rodičů, ale abychom tam vyplnily to místo těch babiček, které pohlídají, upečou buchtu, a dětičky opět rodičům vrátí 🙂
Někdy mám dojem, že někteří rodiče si neuvědomují, že prarodiče vůbec nemají žádnou povinnost se starat o jejich děti. To, že prarodiče občas vypomůžou není žádná samozřejmost, vždyť oni si své již s dětma odpracovali, tak přece když už můžou mít klid, tak mají přebalovat a poslouchat křik dětí? My také máme babičku, která by byla schopná se občas postarat, ale zkrátka nechce, neprojevuje zájem. Když přijedeme na návštěvu, tak okolo nás běhá, uvaří, upeče, kluka mazlí, ale nabídka třeba na pár dní pobytu kluka u ní o letních prázdninách, kdy jsme nuceni je lepit příměstskými tábory, letními školkami apod., nikdy nepřišla. No a co. Už jsme si s manželem zvykli se spolehnout jen na sebe a už dávno jsem spolkla tu nespravedlnost, že svého času fungovala jen pro vnučku a to velmi intenzivně a ještě jsem poslouchala, jaká je švagrová chudák, co musí všechno zvládnout a přitom měli od babičky doma kompletní servis. Pro nás nikdy babička nefungovala, ani když jsem měla dlouho plánovanou operaci, kdy původně pomoc manželovi slíbila a pár týdnů před operací slib zrušila. Dnes to již neřeším, vlastně s ní už nepočítáme a zařizujeme se podle toho. Ještě že jsme dva, samoživitelkám tuhle situaci vůbec nezávidím. Takže milé rozhořčené maminky, pomoc babiček a dědečků je dar a ne samozřejmost, važte si i toho mála, co máte. Spousta lidí nemá pomoc žádnou a taky to musí zvládnout.
Ahoj holky, jsem na tom s babičkami stejně. Mám 14 měsíční dvojčata a jsem s nimi pořád "sama". Moje mamka od nás bydlí 3 minuty, ale o kluky nemá zájem. Když nutně potřebuju oběhnout doktory tak pohlídá, ale vždy jen na nezbytně nutnou dobu a pak zas rychle pryč. Sama od sebe se nezastaví. Sestře kluky hlídala a hlídá do dnes pořád. A aby toho nebylo málo, tak mi sem den co den posílá svoji skoro 90-letou matku. Prý jsou kluci to jediné co ji drží při životě. Což je sice hezké, babičku mám moc ráda, ale pořád zasahuje do hraní kluků. Takže je naučila se vztekat, protože vždy když si najdou hračku tak jim ji sebere s tím, že by si s ní mohli ublížit a vrazí jim do ruky plyšáka a pod. To nemluvím o tom, že si neustále kluky plete jmény. Je to pro mě neskutečně náročné psychicky, ale nemám to srdce ji zakázat k nám chodit.
Druhá babička by byla docela použitelná, ale bydlí od nás 150 km. Už se těším až budou oba kluci chodit a budu s nimi moc podnikat alespoň výlety. Neb plavání a cvičení nepřipadá v úvahu. Bohužel finančně nemám na chůvy ani občasné paní na výpomoc s dětmi.
Takže musím vydržet a těšit se na lepší časy 😉
@lesni_vila Dvojčata + stařenka jsou záhul, přeji vám hodně sil! 😉
Mám babičku jen jednu, nehlídá vůbec (ani ji o to neprosím), za to když si postěžuju, že nemám nikdy klid, tak ještě slyším, že ona měla vše těžší (její babička hlídala). Potřebuju se spíš jen vypovídat, ale i tehdy je podpora skoro nulová, a to přitom řeším asi tisíc problémů, které jsem nezavinila a které v podstatě ani vyřešit nemůžu. Ale hlavně má vždycky po ruce mantru - buď ráda, že malý je zdravý. Ano, jsem ráda. A jsem za to vděčná. Bohužel to ale nedokážu transformovat v to, abych přehlížela všechny ostatní starosti :( jsem vyčerpaná :(
@kamila297 Mě zase nepřijde normální, že v dnešní době se stává normou babička, která se nezajímá 😔 . Úplně mizí nějaká rodinná soudržnost a rodina jako hodnota samotná a všichni tím přicházejí o nějaké ty jistoty. Maminky jistotu, že jim někdo pomůže, když je třeba (ani to třeba nemusí využívat, ale jen vědět, že ta možnost je) a prarodiče pak jistotu, že jejich děti budou mít zájem se starat o ně. Vím, že to není něco za něco, když nepohlídáš děti, tak se o tebe nepostaráme, na druhou stranu se ty vzájemné vazby dost narušují.
@hojda - tak ono jsi možná uhodila hřebíček na hlavičku, protože to tak skutečně je, babičky se nazajímají o vnoučata, jejich děti se přestanouzajímat o ně a pak na stáří jsou přeplněné domovy důchodců a babičky se stávají horkým bramborem...podle mě ty vazby důležité jsou a měly by se pokud možno udržovat (tím nemyslím, že by se to mělo chtít i po babičkách, které fakt už nemůžou,nebo aby to bylo automatické), ale logicky je pak pro mnohé jednodušší říct svým nemohoucím rodičům, že prostě není čas se postarat, nebo není místo si je k sobě vzít atd.prostě ještě kor se děti odstěhují a hold za 10-20let takového nevídání se přirozeně ztratí zájem cokoli se svými nebo o svých rodičích řešit...je to smutné, ale je to tak...
U nás to je také na baterky 🙂 Mojí mamču syn skoro vůbec nezná, zastaví se vždy jen na pět minut, v porodnici si ho ani nepochovala, můj táta vyděl syna asi 3 x také žádný zájem ( synovi je 2,5 roku) . Tchýni je skoro 75 let a chodí ještě plně do práce, tak, co po ní mohu chtít? Byla mi s kočárem asi 2x. Ono je to v dnešní době těžké. Naši rodiče musejí chodit ještě do práce, což jejich rodiče neznali. Šly do důchodu v 55 letech, což člověk je ještě při síle a nemusel pracovat až pomalu do své smrti, protože z důchodu se prostě žít nedá. Bohužel pak nemají náladu hlídat ještě vnoučata a nesmíme zapomenout, že mají také svou domácnost. Nemůžeme hledat chybu jen v člověku, ale bohužel náš stát rodině prostě nepřeje! Stát rušil školky, jesle, protože byly zbytečné, ano, když hlídala babička, která byla v důchodu. Ale dnes? Potom je ještě kámen úrazu to, že všechno je předražené a plno lidí odmítá hlídat z finančních důvodů, protože i blbá čokoláda, zmrzlina jim ukrajuje z přídělu financí na den. Prostě nemůžeme jen odsuzovat...
@brokovich Přesně tak jsme to s manželem viděli jako bezdětní. Viděli jsme ty chyby ve výchově a jak to všechno budeme dělat jinak. Dneska máme dva uječené, lítající haranťata a vůbec nám to nepřipadá divné. 🙂 Do výchovy dáváme co můžeme nejlepšího, ale jsou to prostě děti.. Jako matka, která své dítě zná, neb ho má na očích 7/24 třeba i vím, že když je unavené a nemá svůj den, tak je unavené a nemá svůj den... ale bezdětná kamarádka ho uvidí jako uřvaného rozežrance.. 🙂
@kamila297 Nejde jen o to, že by prarodiče dělali hlídáním vnoučat rodičům službu... Ale především si takto prarodiče utváří vztah k vnoučkům a oni k nim... Já si taky občas stýskám, že hlídání není, jak bych potřebovala (jedny prarodiče nevídáme a druhá babička je učitelka, takže nemá tolik chuti do hlídání), ale když hlídají, tak děcka jsou v sedmém nebi. Chlapeček je malý, ale dcerka se může celá zbláznit, když jede k babi a dědovi. A dneska dorazil dědeček, vyslán babičkou a malá je nejnadšenější, prostě oba miluje... Podle mne hlídání vnuků patří k rodinným vazbám a všichni z toho profitují! I prarodiče... 😉
@valik ano, s tím se občas setkávám, když synka popadne amok, tak ti bezdětní mají ve všem jasno, jak by ho vychovávali - nejlíp nařezat a dítě se okamžitě uklidní 😀 Nebojte, na každého (bezdětného) jednou dojde, koneckonců i já byla taková v názorech černobílá, dokud jsme neměli doma temperamentního chlapečka 😉
@svetlanap No to potěš koště. My máme dvě babičky. Jedný jsme šumák, byla u nás od narození prcka (kterému je teď 16 měsíců) dvakrát. Druhá pořád hlídání slibuje a kde nic tu nic. Ale aspoň chodí na návštěvy. Slovo hlídání opravdu neznám, ale s manželem jsem si zatím vždycky poradily.
Ty máš zase naopak babičku pořád za zadkem a to taky dobře není. Záleží to hlavně na tom, jak se cítíš ty a manžel. Ono někomu může vyhovovat rovnou se odstěhovat, někdo to dokáže částečně ignorovat (ale spíš si to jen namlouvá a jednoho dne se to nakumuluje a bude zle 🙂 ) a někdo si musí prostě dupnout.
Každopádně máma jsi tu prioritně ty a tak se k tomu tak postav. Začni určovat pravidla. Např.: u nás druhá babička chodila na návštěvy zásadně kolem jedný, když jsem dávala malýho spát a zásadně neohlášeně. A divila se, že spí, pokud se jí ho nepodařilo rovnou zvoněním vzbudit. Požádala jsem jí, aby na tu dobu nechodila nebo aby dala vědět předem. Za týden tak dorazila zas, tak jsem ji zabouchla dveře před nosem. Dva měsíce s námi nemluvila. A pak najednou poslušný telefonát, v kolik může přijít 🙂 Tahle malá vítězství jsou kořením mého života 🙂
@profiss že stat rodine nepřeje s tím teda nesouhlasím. Jednak tu je dlouhá doba, kdy mužeme být s dítětem doma (až 4roky) a pokud ho nedáváme na víc než myslím 16hodin(orinetačně, přesné číslo nevím) týdně do STATNÍ školky, můžeme chodit do práce a přivydelat si koik chceme a máme nárok i na RP....tohle nikde jinde není. Že si duchodci přivydelavají, to delají i v jiných zemích...a v jiných zemích chodí do důchodu taky pozdeji....že zrušili nejaké školky, jesle, holt je to daň za to, že můžeme být tak dlouho doma.....
a ohledne babiček, ano je to krásné, ale není to ničí povinnost. Někomu vadí,že se starají hodně, jinemu, že málo....každý máme tu hranici jinde. Zase že si udeláme deti neznamená, že nám je musí hlídat prarodiče, i když spouste mámám jde o to, aby jejich dítě milovali jak babi tak deda a aby jejich díte melo krásné dětství, což chápu.
@silthar vítezství to, že tchyni zabouchneš dveře před nosem?? to teda se na me nezlob, ale to je teda drsné....neříkám říci ji at proste zavolá, že jdeme spát a rozloučit se s ní....ale zabouchnout dveře před ní...no, to je teda vítězství...a pak se divme, že s tchýnema nevycházíme....
@tarra27 Tak jasně, můžeš být doma 4 roky, což v jiných zemí není, ale musíš se opravdu hodně uskromnit, když se ti měsíčně sejde 18000 Kč a z toho musíš dát 14000 Kč jen za poplatky, tak jsou to hodně krušné 4 roky. Když ti chodí prarodiče také do práce a vracejí se domů kolem 17 hod. (potřebují si také nakoupit atd). Tak je jasné, že ti dítě hlídat nebudou, aby sis mohla najít nějakou brigádu. nemluvě o tom, že ti dítě onemocní a ty s ním budeš muset být doma. To, co si napsala mi přijde jako tohle....Dříve jsme měly peníze a nemohly jsme cestovat, teď můžeme kamkoliv, ale nemáme peníze... Jest-li u tebe je to jinak, tak ti to jen přeji...
@eldrag ,takže podle Tebe,bychom se měli starat o své děti min. do jejich důchodu? 😀
Já jsem měla pocit,že rodič zodpovídá za své dítě do jeho plnoletosti a trestně do 15i let?
Takže podle mě,je povinost,starat se o vlastní děti min. do 18i let a nejdéle do doby,než vystudují a začnou si vydělávat.Pokud si pak pořídí vlastní děti,z rodičů se automaticky stávájí prarodiče,kteří nejsou povini,se o svá vnoučata starat.Pohlídat je můžou,ale pouze z vlastní vůle-tedy dobrovolně.Pokud nemají zájem,je to jejich věc a svým způsobem i smůla,protože přijdou o ty nejhezčí chvilky v životě 😖
My nemáme ani jednu fungující babičku-natož dědečka a také to zvládáme,aniž by naše děti někdy pocítily,že jim něco chybí.Naštěstí jsme si je pořídili kvůli sobě,takže nám nevadí,že se od nich ještě na hodně roků neurveme. 😉