Bezcitný manžel? Normální reakce v případě nemoci?
Před pár dny jsem potřebovala akutně na pohotovost. Nebudu psát s čím, ale manžel viděl jak mi je zle, mám horečku, a s ledovým klidem mi řekl ať jdu do postele s čajem. Když jsem řekla že to nedám a musím na pohotovost, tak mi řekl že mě nikam neveze, že mi na pohotovosti stejně nepomůžou. Musela jsem zavolat svému tátovi, aby mě odvezl. Zdá se vám to normální?
@sudylichozrout co to ctu, no ze se nestydis 😂😂😂
@leymea
Nestydi,nestyda jedna. 😀
Ja se nestacim divit, co se to tady seslo... Tady si asi zafnukat muzou jen provarene hysterky, jine holky, co mozna maji i realny problem,tak ty tady dostanou sodu. Fakt cumim
@treasurka Tak to se vi, ze tady je urcita skupinka oblibenkyn MK a ostatni dostavaj sikanozni sprchu. Jsou tu holky, co muzou svyma dotazama otravovat kazdou odbornici na MK, vsichni vedi o jejich zdravotnim stavu, o zdravotnim stavu rodiny, o hruzostrasnym stavu garderoby, o internich zaletitostech vzdaleneho i blizkeho pribuzenstva. Ale beda, jak si tu nekdo adekvatne postezuje z jineho tabora🤷♀️
Kdyby mi bylo špatně (třeba i jen banální rýma), tak by mě manžel na pohotovost dovezl, pokud bych ho požádala.
@sebestka Když se rapidně zhorší stav, tak je lepší jet na tu pohotovost, hlavně u dětí to vypadá ok a nejednou se to o hodně zhorší. Blbé je, že někteří lidé pohotovost zneužívají, vědí, že mají problém, ale neřeší ho zavčas. (Nemluvím o tazatelce.)
@levandule_k No, u nás to tak, bohužel, bylo.
Dobrý den,
měl bych pro Vás dvě rady. První je jednoduchá - bez emocí se manžela zeptejte proč se takto zachoval a v klidu mu řekněte, že Vás to mrzí. Třeba se dozvíte, proč se tak zachoval. Třeba se posunete ve vztahu dál. Když budete mlčet a budete na manžela naštvaná, jak píšete, nic se nevyřeší, neposune. Mluvte. Muži jsou určitým způsobem emočně pomalejší, potřebují věci jasně slyšet. Nevycítí je. Proto mluvte. I když jste třeba právem naštvaná, zkuste mít na paměti, že naším cílem by mělo být pokusit se vztahy budovat a ne pod vlivem emocí dál ničit.
Druhá rada je následující. Vezměte si tužku a papír a vypište si všechny situace za poslední dobu, kdy si pamatujete, že Vás manžel ignoroval, nebo naštval tím, že něco ignoroval. Pokud je seznam skoro prázdný, tak to celé můžeme uzavřít -- byl to jen ojedinělý exces (ale stejně s ním promluvte v duchu první rady). Pokud je na tom seznamu hodně položek, tak udělejte druhý krok. A ten je velmi důležitý. Vezměte si znovu tužku a napište si tam, proč je daná věc důležitá. Opravdu, udělejte to. Možná máte na seznamu důležité věci (např. zapomíná vyzvednout děti ze školky, má problémy s alkoholem, atd.) a odpověď na otázku proč je jasná. Váš muž je nezodpovědný a Vy právem nešťastná. To se dá řešit, teď to ale pomineme. Možná totiž na seznamu máte i věci, kde je těžké najít odpověď na otázku proč je to důležité. Jde o věci, které jsou důležité jenom vnitřně pro Vás ale nejsou důležité pro kvalitní vztahy. Například: manžel nedokáže pochopit, že mi vadí, když … nemám uklizeno, ... nemám vyprané fialové šaty, které mi sluší, když zrovna jdeme na návštěvu, ... nemáme peníze na to jet k moři, ... Jsou tam takové položky? Pokud ano, dobře. Každý nějaké takové má. Netlačíte ale na manžela v něčem příliš? Nechtělo by to někde slevit?
Víte, znám dost párů, které se pohybují po životní dráze: milující muž a žena --> děti, práce, různé touhy a trable --> z manžela se stal postupně ignorant a z manželky semetrika --> větší a větší ignorant, větší a větší semetrika ... Snad to nebude případ Vašeho vztahu, ale dost takových existuje. Téměř vždy nesou odpovědnost oba. A oba partneři pak musí zabojovat. Oba se musí naučit omluvit se, pochválit, obejmout, vidět na tom druhém to dobré, brát věci s nadhledem a humorem ... Kdo začne první, vyhraje! 🙂
Držím palce!
Není to normální. Ono je to někdy těžký, ale jsi dospela osoba a pokud chceš odvést na pohotovost tak by ti jako manžel měl pomoc a odvoz zajistit. Já měla před 4,5lety extrémní bolest hlavy, manžel si nejdřív myslel ze mám migrénu a dal mi ibalgin. Naštěstí to pak prehodnostil a volal rychlou. Být laxní a nevěřit mi tak tu dneska nejsem.
Vzhledem k tomu, ze ja doktory nevyhledavam (pokud to jde tak nikam nechodim) a sama od sebe bych chtela vyhledat pohotovost (stalo se 1x kdyz jsem mela ledvinovou koliku, to bylo peklo) tak by to bylo uz opravdu zly a kdyby mi manzel rekl, ze me neodveze tak bych byla tez nasrana. Manzel jednou chtel odvezt na ocni pohotovost, jeste jsem mu rikala at to necha byt, ze do rana to bude dobry, ale i tak chtel jet. Tak jsem ho samozrejme odvezla a jesteze tak, nechali si ho tam a druhy den sel na operaci. Tim chci rict, ze i kdyz to nevypada nijak hrozne tak nikdy nevime jak se ten druhy citi a pokud neni hypochondr tak neni o cem.